To, co polská diplomacie koncem května otevřeně vyhlásila do světa, se ta česká snaží trpělivě prosazovat na evropské úrovni už skoro rok. Cílem je, aby se ruští diplomaté, kdy v řadě případů jde jen o krytí pro působení příslušníků zpravodajských služeb, nemohli tak snadno a volně pohybovat v rámci schengenského prostoru, jak je tomu nyní.

I když v Česku ruská špionská expozitura po vzájemném vyhošťování diplomatů v souvislosti s kauzou Vrbětice silně poklesla, v okolních zemích je pořád značná. Například v Rakousku, kde sídlí i několik mezinárodních organizací, se počet ruských diplomatů odhaduje zhruba na pět set.

A i když i Německo ruský diplomatický sbor na své půdě z původních sedmi set notně seškrtalo, stále jde zhruba o dvě stě lidí, jejichž pohyb po Evropské unii je nyní prakticky nekontrolovatelný.

Volný pohyb v rámci schengenu je cesta, jak agenty doplnit, nahradit a příslušným složkám se pak daleko hůř hlídají lidé, kteří volně přejedou hranice a mají diplomatické krytí.

To by chtěla česká iniciativa změnit. „Dlouhodobě navrhujeme omezit cestování ruských diplomatů v rámci schengenského prostoru. To znamená, že by měli působit pouze v zemi svého vyslání nebo v zemi akreditace. Myslím, že to je v zájmu bezpečnosti členských států a Evropské unie jako takové. Jednáme o tom v Bruselu a budeme o tom jednat dál – jak s evropskými institucemi, tak s klíčovými členskými státy,“ řekl pro HlídacíPes.org náměstek ministra zahraničí Jan Marian, který má vztahy s Ruskem ve své gesci.

Roky politiky zadržování Ruska

Podpora tvrdšího přístupu v rámci EU podle něj roste. Důkazem může být již zmíněné Polsko.

Ministr zahraničí Radoslaw Sikorski po zasedání ministrů zahraničí Evropské unie řekl, že ruští diplomaté se v Polsku budou moct nadále pohybovat pouze v regionu Varšavy, ti z konzulátů pak jen ve vojvodství, kde působí.

Nyní platí to, že pokud (ruský) diplomat získá akreditaci v jedné z evropských zemí, automaticky získá i schengenské vízum do celé EU. Omezení pohybu by mělo smysl ale jen v případě, že se na něm shodnou všechny členské státy schengenského prostoru.

Česká diplomacie na tom podle náměstka Mariana pracuje zhruba rok: „Jsme samozřejmě v situaci, kdy nemáme v EU vnitřní hranice a nemáme ani stálé nebo pravidelné kontroly, nicméně máme připravený návrh, který je právně v pořádku a který by pak umožňoval nějakou formu kontroly. Pracujeme na tom na evropské úrovni, s klíčovými partnery a máme vyjednanou podporu řady států. Budeme v tom pokračovat, protože v tom vidíme velký bezpečnostní zájem pro Česko.“

I když se počty ruských diplomatů v zemích EU po únoru 2022 v součtu výrazně snížily, v některých členských státech EU jich nadále působí desítky, v jiných i stovky. „Proto ten náš návrh, že by tito lidé nemohli volně cestovat v rámci schengenu,“ vysvětluje Jan Marian.

Máme vládní program Občanská společnost pro pro občany Ruska a Bělorusko, v jehož rámci k nám přicházejí lidé obvykle z řad opozice, lidskoprávní aktivisté, novináři, sídlí tu některé celé ruské redakce. Praha je jedno z center, kam tito lidé v Evropě přicházejí.

„My si myslíme, že Rusko má agresivní záměry a že není možné počítat s tím, že se to v nejbližších letech změní. Není to otázka Putina jako osoby, je to otázka celého systému, takže se obávám, že nás čekají léta nebo možná desetiletí politiky zadržování a nelze očekávat – byť by si to stále možná někteří přáli – k tomu ,business as usual‘, k politické a ekonomické spolupráci,“ dodává.

Aktivisté, novináři, akademici…

Podle české rozvědky BIS Rusko pro svoje zpravodajce běžně používalo diplomatické krytí. V Česku se tato možnost výrazně zúžila poté, co se maximální počet diplomatických pozic na ruském velvyslanectví v Praze zredukoval na sedm a zavřeny byly i konzuláty v Brně a v Karlových Varech.

„Volný pohyb v rámci schengenu je cesta, jak je doplnit, nahradit a příslušným složkám se pak daleko hůř hlídají lidé, kteří volně přejedou hranice a mají diplomatické krytí. Je také dobré se poučit, podívat se na zkušenost Švédů a Finů, kteří řešili nákupy nemovitostí vedle vojenských základen, na ostrovech, v zálivech spojených s ponorkami. I my musíme dál dělat naše domácí úkoly a pracovat na své odolnosti,“ říká Jan Marian.

Česko hned poté, co Rusko rozpoutalo válku proti Ukrajině, pozastavilo – s některými výjimkami – vydávání víz pro občany Ruska a Běloruska.

„Slyším sice občas kritiku, že jsme v tom příliš přísní, na druhé straně ale máme vládní program Občanská společnost právě pro občany Ruska a Bělorusko, v jehož rámci k nám přicházejí lidé obvykle z řad opozice, lidskoprávní aktivisté, novináři, sídlí tu některé celé ruské redakce. Praha je jedno z center, kam tito lidé v Evropě přicházejí,“ říká Jan Marian.

Pokud jde o Rusy v České republice, ve vládní zprávě o revizi vztahů s Ruskem se píše, že, „významnějším faktorem ve vzájemných vztazích se stane stále početnější ruská menšina v Česku“. Tu nyní představuje zhruba čtyřicet tisíc lidí s dlouhodobým či trvalým pobytem. Nutně to ale podle náměstka ministra zahraničí neznamená, že by Česko tyhle lidi vnímalo primárně jako bezpečnostní riziko:

„Bezpečnostní aspekt to sice také má, zároveň ale platí, že některé lidi z exilové komunity tu vítáme: přicházejí intelektuálové, akademici, a ta komunita samozřejmě může být tedy i zdrojem příležitostí. Zároveň je to i citlivá věc, když se opět podíváme na kauzu Vrbětice, vidíme, že tam někteří zainteresovaní Rusové dostali české občanství. I když jako ministerstvo zahraničí nejsme garantem těchto domácích věcí, samozřejmě to sledujeme a vedeme diskuse s vládou, s ministerstvem vnitra a s bezpečnostní komunitou.“