Před osmi lety se v Černé Hoře odehrála scéna jak z akčního filmu. V den parlamentních voleb zatkly černohorské bezpečnostní služby 13 lidí, včetně dvou ruských agentů, a obvinili je z plánování převratu a pokusu o vraždu tehdejšího prozápadního premiéra Mila Đukanoviče. Cílem pučistů měl být, dle pozdějšího zjištění soudu, státní převrat, nastolení prorusky orientované vlády a zmaření vstupu Černé Hory do NATO.

Viníky výše zmíněné události v roce 2019 odsoudil soud. Jenže obnovené řízení je letos v červenci všechny zprostilo viny.

Jak velký podíl na tom má současná vládní koalice, která úzce spolupracuje se Srbskem? A jakou roli sehrává Bělehrad v boji o budoucnost Balkánu? Pokračování rozhovoru s politickým analytikem černohorského Digitálního forenzního centra Marko Banovičem. První část najdete ZDE.

Skoro přesně před osmi lety, 16. října 2016, se stalo něco nevídaného. Rusko se prostřednictvím svých a srbských agentů pokusilo o převrat v Černé Hoře. Dopadl nezdarem. Ví se proč?

K pokusu o státní převrat v Černé Hoře došlo během parlamentních voleb v roce 2016. Podle obžaloby černohorské prokuratury bylo cílem násilné převzetí moci a zajetí nebo zavraždění tehdejšího premiéra Mila Đukanoviće. Na spiknutí se údajně podíleli dva agenti ruské tajné služby GRU a srbští státní příslušníci, jakož i vůdci černohorské opozice, která je nyní u moci.

Marko Banovič. Foto: Tereza Engelová, HlídacíPes.org

Nejsem si jist, nakolik byly cíle organizátorů puče, jak se uvádí v obžalobě, reálné. Domnívám se však, že primárním cílem bylo vyvolat nepokoje a zabránit Černé Hoře ve vstupu do NATO. Dokonce i srbský prezident Aleksandar Vučić v den událostí poznamenal, že „v Černé Hoře se připravuje něco strašného“.

Co je jasné a pro co existují nezpochybnitelné důkazy, je zapojení Ruska a agentů GRU. Do jaké míry byli zapojeni další aktéři, je z mého pohledu velmi těžké zjistit.

Černohorské bezpečnostní služby pokus o převrat zmařily a začalo soudní řízení. Původní rozsudek o vině byl odvolacím soudem zrušen, což vedlo k obnovení procesu. Výsledkem nového procesu bylo osvobození všech obžalovaných, včetně agentů GRU Eduarda Šišmakova a Vladimira Popova.

Soud, který proběhl v roce 2019, prokázal zapojení Moskvy do plánovaného převratu i členů tehdejší opozice, včetně současného předsedy parlamentu Andriji Mandiče z prorusky orientované strany Nové srbské demokracie. Letos ale padl nový rozsudek. Do jaké míry na tom podle vás má podíl právě nová vláda?

Vyšší soud v květnu 2019 v prvoinstančním rozsudku odsoudil 13 osob, včetně černohorských politiků Mandiče a Kneževiče, dvou důstojníků ruské vojenské rozvědky a osmi Srbů, za pokus o státní převrat s cílem svrhnout vládu vedenou prozápadní Demokratickou stranou socialistů. Dostali od pěti do 15 let vězení. V únoru 2021 černohorský odvolací soud zrušil prvoinstanční rozsudky a požádal vyšší soud, aby proces, o němž bývalí opoziční lídři Mandić a Kneževič tvrdili, že byl politicky motivovaný, zopakoval. Ten na základě obnoveného procesu letos v červenci původní rozsudky zrušil a všechny obviněné osvobodil. Ten proces je tím ukončen.

Myslíte, že je náhoda, že soud rozhodl právě takto ve chvíli, kdy je předsedou parlamentu jeden z původně odsouzených?

Myslím, že náhoda to není a upřímně řečeno jsem z toho rozhodnutí soudu zklamaný. Bylo evidentní, že se v roce 2016 kolem voleb a v ten den něco dělo. Je pro to spousta důkazů, stejně jako důkazů o ruském zapojení. Nejsem si jistý, jaké přesně bylo zapojení černohorských politiků, kteří byli obviněni a myslím, že za to do určité míry může bývalý zvláštní prokurátor, který, dle mého názoru, nevedl ten proces moc dobře. Dělal z něj docela divadlo a když se na tehdejší proces zeptáte široké veřejnosti, tak ho velká část lidí nebere moc vážně. Což je ale zásadní věc.

Protože celé roky probíhala v médiích masivní kampaň, která přicházela z Ruska, z proruských a prosrbských médií, která tvrdila, že celá záležitost je vykonstruovaná, že se tehdy nic nestalo, že tam nic nebylo a že je to všechno v podstatě vymyšlené, což absolutně není pravda.

Nevím, co bylo cílem, jestli jenom zabít premiéra nebo svrhnout vládu, stejně jako nevím, jestli by se to organizátorům nakonec povedlo, kdyby nebyli odhaleni, nicméně existují jasné důkazy o ruském zapojení do té věci.

Srbská pravoslavná církev je největším propagátorem Ruska v regionu. Propaguje ruské hodnoty, které schovává za „tradiční hodnoty“.

Přesto nebo možná právě proto se v loňských volbách dostala do koaliční vlády zformované bývalými opozičníky i proruská strana Andriji Mandiče. Jaký je tedy vztah veřejnosti k Rusku? Jak lidé Rusko a jeho vliv v Černé Hoře vnímají?

V letošním roce jsme v Digitálním forenzním centru provedli průzkum veřejného mínění, ve kterém jsme se ptali, jak lidé vnímají různé země a do jaké míry považují jejich případný vliv za zhoubný. Vyšlo nám, že 58 % občanů Černé Hory vnímá jako negativní vliv Spojených států, 50 % říká, že NATO má v Černé Hoře negativní vliv a přes 30 % vyhodnotilo jako negativní vliv Ruska. Podobný průzkum veřejného mínění provedl i Mezinárodní republikánský institut (IRI) a měl v podstatě stejné výsledky.

Podle mě jsou tato čísla výsledkem silné dezinformační a propagandistické kampaně, které jsme v Černé Hoře svědky už šest let. Ta kampaň není založena na propagaci Ruska, ale na démonizaci Západu, jeho prezentaci jako hlavního globálního problému. A to je pro zemi, která je členem NATO, která usiluje o členství v EU, velmi, velmi obtížné. Obávám se, že i kvůli současné vládě, která v sobě drží proruské a prosrbské zmocněnce, bude čím dál složitější vysvětlovat občanům Černé Hory, že to tak není.

To celé ale zdánlivě nedává smysl, protože Černá Hora oficiálně deklaruje jako svůj cíl připojení k Evropské unii. Premiér Milojko Spajič zastupuje stranu Evropa teď a sám potvrdil, že Černá Hora by se měla stát součástí Unie do čtyř let. Takže chcete a máte šanci se připojit?

Myslím, že ano. Máme velkou šanci vstoupit do Evropské unie, protože většina občanů chce být její součástí. Jenže ani rétorika Andriji Mandiče není proti Evropské unii. Andrija Mandič (prosrbský předseda parlamentu, pozn. red.) například vnímá pozici Černé Hory v EU na úrovni partnerství s „ideově spřízněnými“ státy. Třeba Maďarskem. S Maďarskými představiteli úzce spolupracuje a ti zas vnímají Černou Horu a její současné představitele jako potenciální spojence v rámci EU. Proto Maďaři rozšíření Unie o Černou Horu podporují, považují ji za partnera.

Takže pokud to shrnu. Téměř 80 % Černohorců je pro vstup do Evropské Unie, zvolili si ale vládu, která zároveň úzce spolupracuje s Bělehradem a podle průzkumu vašeho institutu považuje 80 % obyvatel Západ za zkažený a problematický pro světový řád. To je ale přeci úplně schizofrenní. Proč?

Já vám řeknu proč. Velká část Černohorců věří, že naše místo je na Západě, že vyznáváme demokratické evropské hodnoty, tudíž naše místo je v EU i v NATO. A říkají to i představitelé strany Evropa teď, která se svým proevropským nastavením získala v loňských volbách nejvíc hlasů. Každé prohlášení, které premiér nebo prezident vydá říká: „Vstupujeme do EU, chceme do EU.“ Úzce ale spolupracují s Andrijou Mandičem z prosrbské strany Nová Srbská demokracie, který také říká, že chce být součástí EU, v praxi ale dělá věci, které jdou proti tomu. Otevírá témata dvojího občanství, témata zpochybňující černohorské symboly vlajku, hymnu, jazyk a tak dále. A Aleksandar Vučič určitě nechce, aby Černá Hora vstoupila do EU dříve než Srbsko.

Většina Černohorců chce být součástí Evropy z praktických důvodů. Chce bezvízové cestování, lepší vzdělání, víc peněz. Z průzkumů veřejného mínění našeho centra ohledně připojení k Unii vyplívá, že občané Černé hory vnímají tuto integraci nejen jako připojení se k západním hodnotám, demokracii, právnímu státu, ale jako jistou protihodnotu. Jak jsem říkal, vidí lepší platy, snazší cestování, možnosti studovat.

To jsou důvody, proč je Evropa zajímavá pro Černou Horu. A obráceně? Čím má být Černá Hora a její připojení zajímavé pro Evropskou unii?

Černá Hora bývala bodem stability pro celý západní Balkán. A ještě může v tomto ohledu zafungovat jako inspirace pro ostatní balkánské státy. Máme sice ve vyjednávání s EU pořád rezervy v otázkách korupce a organizovaného zločinu, ale naše legislativa je v souladu s normami EU a můžeme být pro lidi v regionu jistou inspirací, aby tlačili na své vlády a chtěli změny, aby to probudilo místní prodemokratické strany k nějaké reformaci regionu. Je to také otázka stability a snahy neztratit tento region ve prospěch Ruska a Číny.

Nedomnívám se, že by v tuto chvíli v regionu hrozila válka. Nebyla by přínosem pro nikoho. Navíc Srbsko je s vývojem situace v Černé Hoře velmi spokojeno.

Metaforicky řečeno, je to v podstatě zápas o duši Balkánu?

Dá se to tak říct. Jak jsem zmiňoval dříve, Srbsko se intenzivně snaží v regionu šířit ideu tzv. Velkého Srbska, financuje podstatnou část médií v Černé hoře, a ta šíří prosrbskou, potažmo proruskou propagandu, která reviduje naší historii, popírá existenci černohorského jazyka, černohorské národnosti, černohorské identity, černohorské historie a kultury. Tvrdí, že nic takového jako Černá hora vlastně neexistuje, protože ve skutečnosti je všechno srbské. A mají na to skutečně silnou kampaň, která je o to efektivnější, když jsou lidé této rétorice naklonění součástí současné vlády. Nechci srovnávat, ale svým způsobem mi to evokuje situaci mezi Ruskem a Ukrajinou, kde Moskva také popírá existenci a svébytnost ukrajinského národa.

Jenže Ukrajinci se proti tomu brání…

… a my máme součást vlády, která Srbsku pomáhá v naší zemi prosazovat jeho vliv. A mají ještě jednoho silného spojence a sílící nástroj vlivu, kterým je Srbská pravoslavná církev. Ta má v Černé Hoře prakticky monopol už 30 let. Drží kostely, kláštery, historické památky. Proti tomuto monopolu se pokusila postavit bývalá vláda, která šla s pravoslavnou církví do sporu o majetky. Přijala zákon, který stanovil, že vše, co bylo postaveno před rokem 1918, tedy před koncem První světové války, po níž Černá Hora ztratila nezávislost, tak bude patřit státu, bude veřejným majetkem. A církev šla do velkých protestů. Díky svému velkému vlivu dokázala shromáždit velké počty demonstrujících. Vše bylo podporované ze Srbska a z Ruska. Vláda nakonec zákon odvolala a Srbská ortodoxní církev si mohla majetky ponechat. Od té doby se stala zásadním politickým hráčem v zemi. A to do té míry, čemuž je málokdo na Západě schopen uvěřit, že současná vláda Černé Hory byla zformovaná na schůzi v klášteře, kde bývalý patriarcha ortodoxní církve rozhodl, kdo bude v té vládě jakým ministrem.

Patriarcha místní Srbské ortodoxní církve je ale z Černé Hory…

Ano. Je to černohorská odnož Srbské ortodoxní církve, která má ale ústředí v Bělehradě. A Srbská pravoslavná církev je největším propagátorem Ruska v regionu. Propaguje ruské hodnoty, které schovává za „tradiční hodnoty“. Prezentuje Rusko coby ochránce tradičních hodnot v našem regionu. Vypovídající je i to, že současný metropolita Srbské ortodoxní církve v Černé Hoře odjel po vypuknutí války na Ukrajině do Moskvy a pořádal zasedání spolu s ruským patriarchou.

A to nijak nehnulo s veřejným míněním?

V tomto ohledu nikoliv.

To jsou Černohorci tak silně věřící? Navzdory dlouhému období komunismu?

Podle mého názoru nebyla Černá Hora nikdy příliš náboženská. Ale paradigma se mění. Církev v posledních letech nabyla opravdu zásadní vliv. V podstatě se zvládla integrovat do
každodenního života, do kultury, dokonce i do škol. Současným cílem Srbské pravoslavné církve je například vnést náboženství do veřejného školství. Zatím dala vláda církvi 900 tisíc eur na vybudování dvou středních církevních škol, i když to nebylo v souladu s černohorskými zákony, protože, aby dostali peníze, měli by už mít školy program, osnovy a tak dále. Dle mého osobního názoru ale tato církev nešíří náboženství. Při jejich kázáních se nemluví o Bohu, o Kristu. Mluví se o srbském nacionalismu, tradičních hodnotách, jednotě srbského lidu.

Dokážete si v této situaci představit, že by Srbsko usilovalo třeba o znovupřipojení Černé Hory k Srbsku? Nebo že by v regionu mohla znovu vypuknout válka?

Nedomnívám se, že by v tuto chvíli v regionu hrozila válka. Nebyla by přínosem pro nikoho. Navíc Srbsko je s vývojem situace v Černé Hoře velmi spokojeno. Ztrácejí v Kosovu, ale u nás jsou velmi spokojeni. U moci jsou Vučičovi naklonění zástupci, plní si svou agendu. Teď se navíc snaží prosadit, aby se lidé mohli přihlásit k dvojímu občanství. Respektive nastolilo se to jako téma před nadcházejícícm sčítáním lidu, které má proběhnout v prosinci. Hlavním tématem sčítání v Černé Hoře není to, kolik lidí v Černé Hoře žije, jejich vzdělání, jejich finanční situace. Řeší se tři hlavní otázky – národnost, náboženství a jazyk, kterým jednotliví občané mluví. A už během minulého sčítání lidu jsme byli v Černé Hoře svědky obrovského vměšování ze strany Srbska. Srbsko potřebuje, aby se víc lidí přihlásilo k srbské národnosti, aby řekli, že mluví srbským jazykem a chodí do Srbské pravoslavné církve.

Potřebují to, aby se pak daly uskutečnit změny v černohorské ústavě. Což nedávno řekl i Andrija Mandić, předseda parlamentu Černé Hory, že čekají na výsledek sčítání, aby se případně daly udělat ústavní změny ohledně úředního jazyka. Teď ústava říká, že úředním jazykem je černohorština. Jenže cílem je, aby se oficiálním úředním jazykem stala i srbština. Což je v podstatě jeden z prvků proklamované negace černohorské identity.

A jak je to pak s otázkou občanství?

V tom se také snaží Srbsko prosadit změny. Černá Hora má jako malá země s pouhými 600 tisíci občany velmi přísný zákon o občanství. Není snadné ho získat. A teď se začíná mluvit o uzavření smlouvy se Srbskem, která by umožňovala dvojí občanství.

Tedy například, že by se Srbové, kteří mají předky v Černé Hoře, mohli identifikovat i jako občané Černé Hory?

Přesně tak. V podstatě by to umožnilo lidem, kteří mají v Černé Hoře předky nebo příbuzné, aby získali dvojí občanství, což by je opravňovalo účastnit se v Černé Hoře voleb. A to představuje potenciálně velký problém nebo výzvu pro černohorskou zahraniční politiku. Protože jak jsme viděli při volbách v jiných zemích tady v regionu, pro Srbsko není problém přivézt ze Srbska v autobusech voliče, kteří se budou například vyslovovat proti členství Černé Hory v NATO. Dokonce i Evropská unie už vydala diplomatické varování, že podobné zákony by se neměly přijímat bez dalších konzultací a dalšího zvažování. Uvidíme, jak se to vyvine, ale Srbsko je v tomto ohledu skutečně velmi aktivní.

Rozhovor vzniknul v rámci druhého ročníku Programu knížete Václava, který Ministerstvo zahraničních věcí ČR pořádá pro mladé pracovníky státních i nestátních institucí ze zemí Východního partnerství, západního Balkánu a Turecka.