V nedožitých 99 letech zemřel v pondělí 9. ledna dlouholetý novinář Vladimír Brabec. Od 50. let pracoval v Československé tiskové kanceláři, kterou musel po sovětské invazi 1968 poté, co trval na svém nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Po roce 1989 se ale k novinářské profesi vrátil, byl jedním ze spoluzakladatelů deníku Hospodářské noviny, kde pracoval až do svých osmdesáti let.

Už několik let před politickým i společenským uvolněním roku 1968 bylo v Československu slyšet výzvy, že je třeba socialistický systém změnit.

Šířily se z ekonomické redakce ČTK a jejího na svou dobu nezvykle progresivního a svobodného zpravodajství. „Pro lidi, kteří se zajímali o ekonomiku, se věci měnily mnohem dřív než pro širokou veřejnost,“ říká někdejší šéf ekonomické redakce ČTK a člen Šikovy reformní ekonomické vládní komise Vladimír Brabec.

Za zásadní moment, který umožnil vzniknout pozdějšímu „Pražskému jaru“, považuje Vladimír Brabec projev Nikity Chruščova na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Chruščov v něm odhalil a odsoudil zločiny páchané stalinským režimem.

Pro české novináře prý projev představoval možnost, jak opustit ruské vzory: „Alespoň na čas skončilo čekání na nápovědu k exegezi událostí. Rozpadla se ideologie vyjadřovaná sloganem Dočkej času jako Četka TASSu (tiskové agentury Sovětského svazu – pozn.red.). Dostali jsme možnost vzít věci víc do svých rukou,“ vzpomíná na rok 1956 Vladimír Brabec.

Text byl na HlídacíPes.org poprvé publikován v srpnu 2018.

Pro něj osobně Chruščovův projev znamenal návrat do hlavní redakce ČTK z tzv. monitoru západních médií, kam ho nadřízení přesunuli v roce 1953, protože kritizoval rozsudky smrti vynesené v procesu s Rudolfem Slánským.

Chruščova otiskli navzdory zákazu

Kolem projevu Chruščova na 20. sjezdu KSSS se v ČTK zrodil výmluvný příběh. Agentura dostala od ÚV KSČ příkaz projev nezveřejňovat. Měl být čten pouze na stranických schůzích.

V ruštině jej TASS bezprostředně po projevu také nevydal. Opatřili si ho ale francouzští novináři prostřednictvím polských kolegů a projev vydali v pařížském deníku Le Monde.

„Přeložili jsme projev z francouzštiny a vydali ve službě zvané Monitor. V Monitoru vycházely informace považované za důvěrné. O projev byl ale velký zájem. Poptávka převyšovala nabídku. Tiskárna ČTK jej rozmnožila v neurčeném počtu výtisků a projev začal kolovat po Praze. Monitor, určený jen pro partajně preferovaný okruh odběratelů, tak překročil své původní určení. Stal se prostředkem běžného zpravodajství pro veřejnost,“ popisuje začátek změn v České tiskové kanceláři Vladimír Brabec.

Po Chruščovově projevu vypsal šéfredaktor Mezinárodní redakce ČTK Josef Vošahlík soutěž na návrh služby v oboru ekonomických informací. Vladimír Brabec jako čerstvě rehabilitovaný novinář se soutěže zúčastnil a vyhrál.

„Navrhnul jsem vydávat a za rentabilní cenu prodávat ekonomický zpravodajský týdeník monitorového typu, který by přejímal komentáře z prestižního světového tisku, časopisů ekonomicky vyspělých zemí, a přinášel zpravodajství především ze specializované komerční služby agentury Reuters. Kupodivu s tím vedení souhlasilo.“

Bulletin nazvaný „Hospodářské informace ze zahraničí“ měl být distribuován v nákladu několika set výtisků. Zájem ale předstihl očekávání.

„Téměř okamžitě jsme získali čtyři tisíce předplatitelů. Podniky měly obrovský zájem o informace přejímané z listů jako Wall Street Journal, Financial Times, Neue Zürcher Zeitung a prokládané progresivními články z východoevropského tisku, např. komentáři profesora Liebermanna. Za bulletiny nakonec neváhaly platit na tu dobu obrovské částky,“ popisuje Brabec začátek ekonomického rozkvětu Československé tiskové kanceláře.

Četkom alias socialistický Reuters

„Vedení se líbilo, že jsou Hospodářské informace ze zahraničí rentabilní, a tak jsme zanedlouho začali vydávat měsíčník Zemědělské informace ze zahraničí. Tisíce vedoucích pracovníků zemědělských družstev, státních statků a zemědělské správy tak získaly pravidelný přísun informací o výkonech a řízení zemědělských podniků v zahraničí, především pak z ekonomicky vyspělých zemí.

Následovaly čtrnáctideník Světové finance a měsíčník Hospodářské právo v zahraničí, kde jsme objektivně informovali o postupu a úspěšnosti evropské ekonomické integrace a dalších asi 11 bulletinových časopisů a časopisů vytvářených metodou digestu. Vznikly Moderní řízení, Marketing a Nová soustava řízení, ale později třeba také populární 100+1,“ vzpomíná Brabec s tím, že k nezkresleným informacím měl stále přístup omezený počet lidí a nebyly určeny pro širokou veřejnost.

To platilo i o monografiích, které překládaly nezkreslené články z britského a amerického tisku: „Ministr zemědělství nám např. sdělil, že naše publikace Americké zemědělství, vytvořená z článků amerických a evropských časopisů, mu konečně pomohla zjistit, proč americké zemědělství dosahuje vysoké produktivity. Publikaci si tenkrát odebrala většina československých zemědělských družstev a státních statků.“

Ekonomicky nejúspěšnější se ale stala služba zvaná Četkom, kterou založili v ČTK už koncem 50. let po vzoru pohotové komerční služby agentury Reuters zvané Comtel.

Byznys komunistů s kakaem

„Nabídli jsme tuto službu vybraným ministrům, generálním ředitelům a podnikům zahraničního obchodu za nemalé roční ceny. Okamžité informace jsme vytvářeli pro každého odběratele na základě detailně specifikované objednávky a vzájemné individuální smlouvy,“ popisuje Brabec službu, za kterou se zpočátku podniky zdráhaly platit.

„Nabídli jsme Četkom nejprve Koospolu, podniku, který mohl okamžité informace běžně využívat ve svých obchodních vztazích. Dostával by od nás informace o právě probíhajícím vývoji na různých světových trzích a za to jsme chtěli 300 tisíc korun ročně.“

Ředitel Koospolu se této částky zalekl, ale službu přijal na zkušební měsíc zdarma. „Věděli jsme, že v Koospolu pracují odborníci, kteří dovedou s okamžitými informacemi zacházet. Pracovali s nimi ještě za první republiky. Po několika málo týdnech ředitel Koospolu volal, abychom přišli k jednání. Službu si vzali a zároveň nám sdělili, že si na ni s přispěním pohotových informací již vydělali. Referent, který nakupoval pro celou republiku kakao, využil díky našim informacím laciné nabídky kakaa na africkém trhu. V Africe koupil a v Londýně pak s mnohonásobným výdělkem prodal. Koospol tak vydělal statisíce v dolarech a službu Četkomu si hned objednali.“

Vbrzku bude maso

ČTK si ekonomického přínosu redakce vážila, a tak se Vladimír Brabec s kolegy pustili do smělého plánu přetvoření státní agentury řízené ÚV KSČ v ekonomicky samostatnou a ideologicky nezávislou organizaci.

„Pro širokou veřejnost se věci měnily až s rokem 1968. Pro lidi, kteří se zajímali o ekonomiku, už ale mnohem dřív,“ popisuje Brabec události kolem dalšího zlomového data.

„My jsme v ČTK od roku 1963 začali propagovat tzv. Šikovu ekonomickou reformu. Do zpravodajství jsme začali vnášet otázky o nutnosti radikální změny celého socialistického systému. Kupodivu tomu pomohl v té době i prezident Antonín Novotný. Byl asi bezradný a hledal cestu, jak se dostat k něčemu co bude ekonomicky účinné, protože nedostatky na trhu byly už alarmující. Viz jeho legendární projev: Vbrzku bude maso.“

Právě prezident Novotný dal v roce 1964 popud k vytvoření vládní komise pro ekonomické reformy, kterou vedl ekonom Ota Šik. Vladimír Brabec se stal členem reformní komise, ale také moderátorem tiskových konferencí profesora Šika, kterého postupně představovali širší novinářské obci.

„Tím vešlo ve známost, že existuje skupina lidí, která chystá totální reformu ekonomického systému, s tím spojenou demonopolizaci a návrat k tržní ekonomice.“

Říkat pravdu neprošlo

Cílem byla podle Brabce také postupná demokratizace: „Jedním z prvních aktů, se kterým přišel profesor Šik na prvním zasedání ÚV KSČ vedené Dubčekem v roce 1968, byl návrh, aby byla do programu KSČ zanesena idea pluralitní demokracie. Ale zasedání to tenkrát zamítlo.

Tajemník Mynář, ačkoli sám velmi sympatizoval s reformou, tehdy řekl: Ten tlak z východu je natolik silný, že je pravděpodobné, že kdybychom deklarovali nezbytnost přechodu k demokracii, vyvolalo by to reakci z kruhů KSS, ale i dalších komunistických stran.“

To už měl Brabec za sebou zkušenost z konference ekonomických novinářů v Polsku, kde navrhoval, aby ekonomické redakce východních zpravodajských agentur vytvořily zvláštní oddělení informací pro odborníky, které by sdělovalo objektivní ekonomické informace.

„Chtěli jsme sdělovat čísla, která by odrážela pravdu o ekonomice. Bohužel to tenkrát zazdil generální tajemník RVHP, který řekl: Hoši neblázněte, to přijato nikdy nebude.“

Podle Vladimíra Brabce všechny tyto snahy vyvrcholily v roce 1968 a v Pražském jaru, které násilně ukončila invaze vojsk Varšavské smlouvy. Ota Šik po ztroskotání Pražského jara emigroval do Švýcarska.

Vladimír Brabec byl odvolán z funkce šéfredaktora ekonomické redakce a po dalších dvou letech ho z ČTK vyhodili. Do Československé tiskové kanceláře se na krátkou dobu vrátil po sametové revoluci, v roce 1990 pak v 66 letech založil s bývalými kolegy osmašedesátníky úspěšné Hospodářské noviny.

Autorka textu je vnučkou Vladimíra Brabce