KOMENTÁŘ. Ve volební místnosti v Minsku se 26. ledna objevil běloruský autokrat Alexander Lukašenko ve společnosti svého milovaného špice Umka, ačkoli zákon zakazuje vstup do institucí se psy. Vládcova družina Umka následovala. Tento výmluvný obrázek ilustruje postoj vůdce režimu jak k jeho úředníkům, kteří jsou redukováni na úroveň lokajů, tak k samotnému volebnímu procesu.

Předem bylo jasné, že Ústřední volební komise vyhlásí takový vítězný výsledek „voleb“, jaký si Lukašenko objedná. Jedinou otázkou bylo, zda si troufne překonat loňský výsledek Vladimira Putina — 87,28 %.

Lukašenko se nakonec rozhodl, že nebude dráždit, jak sám říká, svého „velkého bratra“ a ustálil se na čísle 86,82 %.

To je více než v předchozích volbách v roce 2020, kdy podle oficiální verze získal vládce Běloruska 80,1 %. Výsledek následně vyvolal masové protesty, protože, jak ukázalo neoficiální paralelní sčítání hlasů,  vítězkou těchto voleb byla de facto tehdy žena v domácnosti Svjatlana Cichanouská.

V srpnu 2020 se ve dvoumilionovém Minsku zúčastnilo demonstrací 400 tisíc až 500 tisíc lidí.

Vyhlídky na změnu nejasné

Ale Lukašenko, spoléhající na podporu Kremlu, toto pokojné povstání brutálně potlačil. Podle běloruských lidskoprávních aktivistů bylo od jara 2020 do konce roku 2024 odsouzeno z politických důvodů nejméně 6,5 tisíce lidí.

Značná část Bělorusů si skutečně stále přeje demokratické změny ve své zemi. Zatínají zuby a čekají na příležitost.

Dnes je za mřížemi 1244 politických vězňů. Represe pokračují a v zemi vládne atmosféra strachu. Z devíti milionů Bělorusů bylo asi půl milionu nuceno emigrovat. Někteří z nich se nacházejí i v České republice.

Za Lukašenka byla opozice vždy perzekvována, ale nyní je její činnost v zásadě kriminalizována. Všechny opoziční strany a téměř 1,9 tisíce nevládních organizací byly zlikvidovány a zůstaly pouze tzv. GONGO (vládou organizované nevládní organizace) a čtyři provládní strany.

Vůdci tří z nich byli v kampani prezidentských voleb údajně „soupeři“ šéfa režimu, i když ve skutečnosti se předháněli ve chválení Lukašenka. Role opozičnice byla přidělena bývalé poslankyni parlamentu Anně Kanopatské, její rétorika byla ale také velmi opatrná.

Ústřední volební komise napsala mizerné výsledky všem Lukašenkovým sparingpartnerům, aby zdůraznila „triumf“ vůdce na jejich pozadí. Pro Lukašenka je to kompenzace za psychické trauma z roku 2020.

Chápe však, že i když lze k zastrašování lidí použít policejní obušky, nepřinutí je to režim milovat. Opakuje proto refrén o nepřátelích, kteří se „skrývají pod podlahovou lištu“. Značná část Bělorusů si skutečně stále přeje demokratické změny ve své zemi. Zatínají zuby a čekají na příležitost.

Před časem, když ukrajinské jednotky zatlačily ruskou armádu zpět z Kyjeva a úspěšně provedly protiútok jinými směry, se naděje protestní části běloruské společnosti upínaly k ruské porážce ve válce proti Ukrajině. Doufaly, že pak by Kreml neměl na Bělorusko čas a bez jeho podpory by se Lukašenkova moc rychle zhroutila.

Nyní ale situace na frontě Ukrajině nepřeje. Donald Trump, který se ve Spojených státech dostal k moci, navíc může přimět Volodymyra Zelenského k míru za podmínek nevýhodných pro Kyjev. Takový vývoj ještě zhorší vyhlídky na demokratickou změnu v Bělorusku.

Evropu netřeba před Bělorusy zavřít

Země EU včetně ČR uvalily sankce na Lukašenkův režim za politické represe, nátlak na EU prostřednictvím nelegálních migrantů a spoluúčast na agresi proti Ukrajině.

Nyní však sankce zasahují i Lukašenkovy odpůrce. Svého času byli Bělorusové na prvním místě na světě co do počtu schengenských víz na obyvatele. A cesty do EU mezi nimi posílily proevropské nálady.

Nyní je pro ně ale stále obtížnější dostat se do Evropy. Polsko, Litva a Lotyšsko uzavřely některé přechody na svých hranicích s Běloruskem. Na kontrolních stanovištích jsou obrovské fronty aut a autobusů a přechod hranic s EU se stal peklem.

Jinými slovy, politici v evropských zemích podporují demokratické aspirace Bělorusů, ale ve skutečnosti železná opona padá stále níže. Ano, lze pochopit touhu potrestat diktátora a zajistit bezpečnost hranic.

Lukašenkovi špióni však nějakým způsobem stejně najdou příležitost je překročit. A důležité je neztotožňovat režim s běloruským lidem, jehož značná část nesdílí politiku úřadů.

Pro politické emigranty z Běloruska není snadné legalizovat svůj pobyt v zemích EU, včetně České republiky. Pro mladé lidi z Běloruska je těžké dostat se na české vysoké školy. Bělorusové, kteří uprchli do zemí EU před represemi, čelí každodenně mnoha sociálním a psychologickým výzvám.

Ano, dosažení demokratických změn v zemi je posláním především samotných Bělorusů. Pro odpůrce Lukašenkova režimu je ale také velmi důležitá podpora Evropy.

Autor je politický analytik běloruské nezávislé informační agentury Pozirk.

Tento to text vznikl v rámci projektu EthProMedE. Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální  stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.