Běloruský režim zásadně přitvrdil v postupu proti nezávislým médiím. Ukazuje to nejen zatčení opozičního blogera Ramana Prataseviče, jehož komerční let donutila běloruská stíhačka přistát v Minsku, ale především hromadné zatýkání nezávislých novinářů po celé zemi. Minulý týden Lukašenkův režim zablokoval populární běloruský zpravodajský portál Tut.by. Část redakce je teď ve vazbě.

Tut.by patří mezi nejčtenější běloruské zpravodajské portály. Podle analytického portálu Similarweb.com jeho stránky průměrně měsíčně navštíví přes 82 milionů čtenářů.

18. května vtrhli do jeho minské redakce bezpečnostní úředníci z oddělení finančního vyšetřování Výboru pro státní kontrolu. Tut.by obvinili z daňových úniků.

O tři dny později zatkla policie 15 členů redakce a jejích spolupracovníků a odvezla je do vyšetřovacího střediska KGB. V pondělí se obvinění mohli setkat se svými advokáty, o jejich stavu ale nejsou žádné oficiální informace. Pouze to, že byli převezeni do vazební věznice.

Poslední šance? Telegram

„Tut.by byl nezávislý portál pro, dá se říct, mainstream. Četlo ho i hodně lidí, kteří se dříve nezajímali o politiku a po srpnových událostech se o ní začali zajímat. Co budou teď tito lidé číst, je velká otázka. Většinu nezávislých informací lidé čerpají přes platformu Telegram, ta se totiž nedá zablokovat nebo zatím se to ještě nepovedlo,“ říká analytik rádia Svobodná Evropa RFE/RL Siarhei Shupa.

Platformu Telegram si jako jedinou udrželo právě i Tut.by. Právě tam zveřejnili kolegové zatčených novinářů informace o jejich stavu. Uvedli, že podle zákona musí být zadrženým  oznámeno obvinění do deseti dnů od zatčení a pokud se tak nestane, můžou být propuštěni během deseti dnů až dvou měsíců. Ministerstvo informací zablokovalo přístup jak k internetovému serveru Tut.by, tak k jeho dárcovské platformě help.blog.tut.by.

„Atmosféra je tu velmi napjatá, míra bezpráví, ke kterému tady dochází, nezná hranic,“ okomentoval pro HlídacíPes.org situaci jeden z běloruských novinářů, který si z důvodů bezpečnosti přál zůstat v anonymitě.

K zablokování Tut.by se pro agenturu AP vyjádřil také viceprezident Běloruské asociace novinářů Barys Haretski:

„Zničení Tut.by nechává miliony Bělorusů bez přístupu k objektivním zprávám a ukazuje, že úřady zvyšují represi proti novinářům, kteří se postaví proti státní propagandistické mašinérii,“ uvedl Haretski.

Bezprecedentní únos letadla s běloruským novinářem na palubě Pratasevičem, ke kterému došlo počátkem týdne, jen dokresluje, jak moc nezávislá média Lukašenkovu režimu vadí. Dává to najevo nejen hromadným zatýkáním posledních nezávisle publikujících žurnalistů, ale fungování médií omezil také změnami v zákonech o médiích a hromadných akcích.

Nejnebezpečnější stát Evropy

Podle provládní tiskové agentury Belta nebudou smět novináři informovat v reálném čase o nepovolených demonstracích. V médiích ani na internetu se bez příslušného povolení nesmějí také zveřejnit výsledky průzkumů veřejného mínění týkající se politicko-společenských témat. Ačkoliv mají nové úpravy v zákoně vejít v platnost do měsíce, reálně už úřady práci nezávislých novinářů omezují dlouho.

Jak potvrdila pro HlídacíPes.org v dřívějším rozhovoru ředitelka Tut.by Ljudmila Čekinová, která je v současné době také mezi zatčenými novináři ve vazbě, redakce byla pod tlakem už zhruba tři roky.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

V roce 2018 obvinily úřady novináře Tut.by z neoprávněného užívání informací Běloruské tiskové kanceláře. Po loňských srpnových událostech přišel Tut.by o oficiální status média, což redakci velmi komplikovalo práci například při pokrývání protivládních protestů.

„Portál může pracovat i bez tohoto statusu, ale novinářům to komplikuje práci při shromažďování informací. Nemůžou například pokrývat nepovolené akce,“ komentovala vládní tažení proti nezávislým médiím Ljudmila Čekinová. Jestli bude z vazby propuštěna, nebo bude muset zůstat za mřížemi, zatím nikdo z jejího okolí neví.

Bělorusko je podle hodnocení mezinárodní organizace Reportéři bez hranic nejnebezpečnějším státem Evropy pro práci novinářů. Podle Běloruské asociace novinářů jich bylo za loňský rok v zemi zatčeno 480 a bylo proti nim zaznamenáno nejméně 62 případů fyzického násilí. V letošním roce Asociace uvádí zatčení 68 novinářů, přičemž 34 jich zůstává za mřížemi.

Jak ukazuje případ únosu Ramana Prataseviče, v bezpečí nejsou žurnalisté ani v exilu. Kanál Nexta, který Pratasevič spoluzaložil a do září loňského roku v něm pracoval jako hlavní redaktor, má zázemí v Polsku.

„Kanál Nexta měl dejme tomu před rokem utajený zdroj na ministerstvu vnitra, možná i v KGB. Někdo jim zkrátka posílal citlivé informace a vládu to velmi rozzuřilo. Ten kanál byl nebezpečný, právě tím, že měli exkluzivní informace o věcech, které vláda nechtěla pustit ven,“ popisuje analytik rádia Svobodná Evropa RFE/RL Siarhei Shupa. I když podle něj zatím není jasné, jak se bude situace kolem Ramana Prataseviče vyvíjet, panují obavy, že ho bude režim využívat k politickým machinacím:

„Obáváme se, že ho teď budou zneužívat v různých fantaskních scénářích, jako byl například nedávno scénář s jinými opozičníky a údajným plánovaným útokem na Lukašenkovu rodinu a pokus o převrat. Dva obvinění, které chytili v Moskvě, pak o sobě říkali neuvěřitelné věci na kameru. Zkrátka jim napíší jakýkoliv scénář a oni tam budou ten scénář číst a posílat do celého světa. Raman není jediný. Politických vězňů bylo k minulému týdnu 420,“ říká Siarhei Shupa.

Sankce jako zbraň

Pratasevičův případ vyvolal velký ohlas v zahraničí. Na pondělním summitu Evropské unie se debatovalo o zpřísnění sankcí vůči Bělorusku. V jejich prosazování je nejhlasitější Litva, která také poskytla azyl řadě běloruských disidentů, včetně prezidentské kandidátky Svjatlany Cichanouské:

„Bělorusko označilo prezidentskou kandidátku Svjatlanu Cichanouskou za teroristku a požádalo o její vydání. Litva ji poskytla azyl, poskytla status oficiální osoby a Litva jí poskytuje ochranu, včetně osobní ochranky. To je samozřejmě negativně vnímáno jak Běloruskem, tak Ruskem,“ uvádí pro HlídacíPes.org český velvyslanec v Litvě Vít Korselt. Litevci podle něj prosazují zpřísnění sankcí vůči Bělorusku i navzdory tomu, že jim samotným to ekonomicky přitíží:

„Litva teď navrhuje, aby se sankce rozšířily i na běloruské státní podniky zabývající se zahraničním obchodem, tak, aby to mělo nějaký dopad na ekonomiku. Přičemž to má dopad i na litevskou ekonomiku, například na provoz přístavu Klaipėda, kde kolem 30% dováženého zboží bylo z Běloruska,“ uvádí Korselt.

Bělorusko je past, Rusko jediný východ

Litva také iniciovala přerušení leteckých spojů s Běloruskem. V pondělí jako první blokovala letištní přístup k letům využívajícím běloruský vzdušný prostor. Později se k zákazu připojily další evropské země a Brusel rozhodl o vyblokování běloruské státní letecké společnosti Belavia z evropského vzdušného prostoru.

Bělorusům, kteří by se potřebovali dostat ze země pryč, se tak ale paradoxně zúžily možnosti, jak to provést. Pozemní cesty jsou zavřené ze strany Běloruska, oficiálně kvůli covidu. Výjimku mají pouze cestovatelé s vízy Schengenu. Hranice má uzavřené také Ukrajina. Vyletět z Běloruska se tedy dá pouze přes Rusko, což může být pro opoziční představitele nebezpečné.

Podle Aistė Skaisgirytė, hlavní poradkyně litevského prezidenta pro zahraniční politiku, ale za bránění odchodu Bělorusů ze země zodpovídá Lukašenkův režim. Řekla to v rozhovoru pro litevské radio Žinių Radijas:

„Cestování běloruských občanů je omezováno režimem, existují velmi přísné požadavky pro jejich odjezd do zahraničí,“ míní Skaisgirytė.

Sankce jako formu nátlaku na změnu režimu vidí také bývalý český ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ten se ve funkci osobně setkal s představiteli běloruské opozice. Změny ale podle Petříčka musí přijít zevnitř:

„Mezinárodní společenství může a podle mého názoru musí pomoci běloruské opozici a především běloruské občanské společnosti, aby o budoucnosti své země mohli svobodně rozhodovat a aby spravedlnost v zemi byla pro všechny. Demokratické změny v zemi musí přijít zevnitř, ze strany občanů, nikoliv z venku. Ale to může nastat pouze pokud lidé, kteří s režimem nesouhlasí nebo chtějí svobodně vyjádřit své názory, budou mít politickou a morální podporu mezinárodního společenství, nebudou mít pocit opuštěnosti ze strany například evropských zemí,“ uvedl pro HlídacíPes.org Petříček.

Česká republika pomáhá kromě poskytování studijních pobytů pro běloruské studenty také v rámci zdravotně humanitárního programu Medevac. V jeho první fázi se v Česku od října do prosince loňského roku léčilo 60 Bělorusů, kteří utrpěli zranění během demonstrací nebo zatčení.