Babiš podržel Krnáčovou. Podívejte se, koho a proč naopak zatratil…

Adriana Krnáčová zůstává pražskou primátorkou. Na večerním jednání ji podrželo celostátní vedení hnutí ANO, a především předseda Andrej Babiš. Právě jeho hlas je pro rozhodování o klíčových postech nejdůležitější. V minulosti už od sebe odvrhl řadu svých spolupracovníků, včetně těch nejbližších.

Když v červnu šest ze dvanácti zastupitelů hnutí ANO v Ústí nad Labem svrhlo „svého“ primátora Josefa Zikmunda, skončilo to rozpuštěním tamní buňky ANO a nálepkou pučistů. Analogická situace v Praze zatím jasné řešení nemá.

Adriana Krnáčová, se kterou to po pondělním večerním jednání pražské organizace vůbec nevypadalo dobře, ještě dostala šanci. Prý špatně komunikuje, slíbila nápravu. Provedla „sebereflexi“, jednání prý nebylo příjemné. O post primátorky zjevně velmi stojí.

Podezíravá povaha Andreje Babiše a jeho tendence až příliš spoléhat na rady těch, kteří jsou u něho zrovna „v kursu“, ho stála spolupráci s několika lidmi z jeho nejbližšího okolí. Včetně tváří „protikorupčního tažení“, které v roce 2013 vyneslo hnutí do sněmovny. Podívejte se na jejich přehled.

• Ministr dopravy Antonín Prachař

Traduje se, že blížící se konec ministra za hnutí ANO předznamenává návštěva zlého muže, prvního místopředsedy Jaroslava Faltýnka. Jako první to loni v polovině listopadu okusil ministr dopravy Antonín Prachař.

„Pan ministr se rozhodl, že dál nechce podléhat tlaku médií a opozice. Já bych rád poděkoval Tondovi Prachařovi za odvedenou práci, protože ne všechno, co se udělalo za osm měsíců, bylo špatně. To, co se panu ministrovi příliš nedařilo, byla komunikace,“ prohlásil v den Prachařovy demise v ČT Faltýnek.

Oficiální důvod mimochodem stejný, jakž se nyní objevuje v případě Adriany Krnáčové. Nedostatečná komunikace. Neoficiálně ovšem Prachaře stály místo příliš časté změny ve vedení Ředitelství silnic a dálnic.

„Já jsem spokojen se svým účinkováním a myslím si, že s odstupem času to ohodnotí i veřejnost,“ loučil se na vládní tiskovce Prachař se smutkem v hlase. Vrátil se do „privátu“, odkud na ministerstvo dopravy přišel. Politicky se v hnutí ANO v dalším období už neangažoval.

• Náměstkyně ministra spravedlnosti Hana Marvanová

Bývalá disidentka a pozdější advokátka splňovala přesně to, co Babiš pro své tažení potřeboval. Nepříliš vysoký odborný kredit nahrazovala její mediálně známá tvář, a hlavně pověst političky, která raději práskne dveřmi, než by se podílela na něčem, s čím nesouhlasí.

Babiš o ni stál velmi, dokonce s ní počítal na post ministryně spravedlnosti. Marvanová ale odmítala převzít plnou zodpovědnost, a tak nakonec zvítězila varianta tandemu s profesorkou kriminologie Helenou Válkovou. U ní naopak převažoval kredit odborný nad politickými zkušenostmi, což se nakonec ukázalo pro spolupráci všech tří smrtící.

Neústupnost Hany Marvanové, o které by mohli vyprávět třeba zakladatelé projektu Čtyřkoalice, měla ovšem i druhou stranu. Lidé, kteří ji dobře neznali, což se týká i Babiše, se o tom měli brzy přesvědčit. Marvanová je totiž všechno, jen ne týmový hráč. Když spory mezi oběma dámami vrcholily, byl to znovu Babiš, kdo si v průhonické Sokolovně nejprve obě vyslechl a pak ukázal na … Marvanovou.

Ta měla od Babiše v roli ministra financí dostat nabídku, aby pokračovala jako jeho poradkyně, ale odmítla ji. Zdroje z Babišova okolí tehdy tvrdily, že ji ani nemyslel vážně, neboť si uvědomoval, že Marvanová jako „neřízená střela“ může být politicky nebezpečná.

O tom, že se s Babišem nerozešli v dobrém, svědčí další veřejná role, v níž se Marvanová ukázala. Letos na jaře se stala iniciátorkou prohlášení Svobodu médiím!, z něhož vyjímáme: „Svobodná, pluralitní a nezávislá média představují v demokratické společnosti nezpochybnitelnou kontrolu moci, a proto by měla být od této moci jasně oddělena. Tuto roli dnes ohrožuje rostoucí koncentrace vlastnictví médií, stupňující se prorůstání mediální, ekonomické a politické moci.“

• Ministryně spravedlnosti Helena Válková

Po odchodu Hany Marvanové a instalaci Roberta Pelikána do role „hlídače“ bylo jasné, že je jen otázka času, kdy ji ve funkci vystřídá. Ten čas nastal letos v únoru.

Předcházela tomu dělostřelecká příprava prostřednictvím Babišových Lidových novin, pak na ministerstvo spravedlnosti přijel Faltýnek. Do pár dní bylo hotovo.

Oficiálně byla Helena Válková příliš „přátelská“ k justici a resort neřídila pevnou rukou. Ve skutečnosti měla za sebou ostré střety právě s Babišem: nejprve o jmenování soudce Jana Sváčka místopředsedou Vrchního soudu v Praze. Válková cítila tlak „protikorupční“ veřejnosti a Babiše samotného a hledala cesty, jak výsledkům výběrového řízení nevyhovět. Jenže je nenašla (Sváček ji nakonec utrpení zbavil a sám se místa vzdal).

Následovaly tlaky na odvolání zkušeného šéfa IT Jana Švece, kterého měl nahradit Babišem prosazovaný Jan Ladin. V tomto bodě se nakonec Válková podvolila, ale liknavě. Babiš ji v té době (koncem ledna) už zavrhl. Do jejího konce na ministerstvu zbývaly dva týdny.

Po odchodu z funkce se Válková plně soustředí na práci ve sněmovně, což v praxi vypadá tak, že z pozice předsedkyně podvýboru pro justici a soudní samosprávu zatápí svému nástupci Robertu Pelikánovi. Její vztahy s Babišem jsou na bodu mrazu.

• Náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht

Ale ani na „jeho“ ministerstvu financí se Babišovi nevyhnuly nepříjemné rozchody. Nejvýraznější tváří, která ho opustila, byl letos v červnu odvolaný první náměstek Lukáš Wagenknecht.

Wagenknecht byl jako tvář „nového směru“ na ministerstvu financí ideální. Pro mantru „všechno zkontrolujeme, ušetříme, daně vybereme“ se jako auditor se zkušeností v problémových institucích hodil.

Kromě působení na ministerstvu vnitra nebo v auditorské společnosti Deloitte má totiž Wagenknecht za sebou třeba působení v pražském Dopravním podniku nebo v Regionálním operačním programu Střední Čechy.

Patřil k prvním, kdo v Česku upozorňovali na problematické projekty regionálních programů, například údajně předražené nákupy v severočeských nemocnicích. které vyvrcholily zastavením financování některých z nich a trestním stíháním řady úředníků i politiků.

Přesto ho Babiš ztratil, v červnu ho bez udání důvodu odvolal. Nabídl mu funkci politického náměstka,. kterou Wagenknecht odmítl. Co se mezi oběma muži stalo, dosud není úplně zřejmé.

Čtěte také:

Wagenknecht: Odmítl jsem dělat Babišovi politruka

Lukáš Wagenknecht: Proč to u nás nefunguje?

Wagenknecht to nedávno v rozhovoru pro HlídacíPes.org komentoval takto: „Já k tomu můžu říct jen to, že se řada věcí podařila, ale když vás někdo nechce, tak vás nechce.“

• Kandidát na pražského primátora Jan Kasl

Měl to být velký návrat architekta Jana Kasla do čela pražské radnice. Primátorem byl v letech 1998 až 2002, skončil ale předčasně, po nepěkné slovní přestřelce s mateřskou ODS. Z ní vystoupil a následně ji označil za stranu „demagogů a zlotřilců“.

Takový člověk se Babišovi pro loňské komunální volby hodil a také se na spolupráci a Kaslově kandidatuře na primátora na konci ledna 2014 dohodli. Tím spíš, že jeho konci v ODS předcházely letité spory se symbolem zla v pražské ODS – bývalým starostou Prahy 1 Janem Bürgermeisterem. Jenže slib platil jen do konce května.

V podstatě už v rozjíždějící se kampani Babiš lídra přepřáhl a opět to nebyla hezká podívaná. Dlouho schůzku s Kaslem odkládal, nakonec mu řekl, že on by ho sice za lídra chtěl, proti je ale pražská organizace a především její hlava Radmila Kleslová,

Kasl narychlo sestavil kandidátku vlastní – Demokraté Jana Kasla. Dokázal na ni dostat v metropoli zvučná jména – třeba profesory Petra Moose nebo Pavla Klenera. Přesto se nedostal ani do zastupitelstva – oslovil jen necelých 2,5 procenta Pražanů.

A takto komentoval rozchod s Andrejem Babišem: „Podle mě to tím pohnojil. Tím začíná konec ANO, jestli to bude chtít Andrej Babiš tímto způsobem řídit dál, tak to půjde do kytek.“