POLEMIKA. Po přečtení textu Jana Urbana „Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění“ (vyšel v červnu na HlídacíPes.org) jsem o něm dlouze přemýšlel a považuji za nezbytné se k němu vrátit. Závěry v něm prezentované považuji za svým způsobem unikátní, ale bez kontextu a širších souvislostí také za velmi zavádějící.
Na základě poznámek z pozůstalosti druhého československého prezidenta exilový Ústav Edvarda Beneše v Londýně v 50. letech minulého století sestavil a vydal materiál o okolnostech Mnichovské dohody roku 1938. Beneš v poznámkách například tvrdil, že od 23. září 1938 počítalo vedení Československa s válečným konfliktem s Německem.
Na základě poznámek z pozůstalosti druhého československého prezidenta exilový Ústav Edvarda Beneše v Londýně v 50. letech minulého století sestavil a vydal dvojčíslo o okolnostech Mnichovské dohody roku 1938.
V periodiku Doklady a rozpravy vydávaného exilovým Ústavem Edvarda Beneše se někdejší prezidentův kancléř Jaromír Smutný a jeho spolupracovníci opakovaně ve svých vzpomínkách vraceli i k událostem spojeným s komunistickým pučem.
K osobnosti Jana Masaryka vyšla celá řada publikací, text Jaromíra Smutného, někdejšího kancléře prezidenta Beneše, doplňuje dosud nepublikované osobní postřehy. Sepsal je v roce 1959 pod názvem „Poslední dny Jana Masaryka“.
Kancléř prezidenta Beneše Jaromír Smutný průběžně sepisoval své zážitky z dob, kdy působil v československé diplomacii a po boku prezidenta. Ze svých dřívějších zápisků přepsal do ucelené podoby vzpomínky na návštěvu Edvarda Beneše v Moskvě v prosinci 1943, na které ho doprovázel. Byl přítomen schůzkám s V. Molotovem i s J. V. Stalinem.
Zajímavou součástí archivu jsou autentické poznámky a kratší rukopisné texty Edvarda Beneše, které se kancléři Jaromíru Smutnému podařilo po únoru 1948 dostat do Londýna.
V roce 1948 již starší, unavený a nemocný prezident Edvard Beneš věděl, že úsilí o obnovu demokratického Československa již nebude jeho osobní záležitostí. Inicioval ale myšlenku na vznik exilového centra pro uchování a rozvoj československých demokratických tradic – budoucí Ústav Edvarda Beneše. Ten i s odstupem času vydává zajímavá svědectví.
