První máj 1949. Československo na pochodu směrem k "lepším" sovětským zítřkům. Foto: Profimedia

Lubomír Vejražka: Soumrak demokracie. Lze vůbec najít odvážné státníky – vizionáře?

Napsal/a Lubomír Vejražka 8. února 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Situaci u nás považuji z hlediska možného politického vývoje za potenciálně nebezpečnou. Rád bych, aby se níže uvedené zamyšlení nenaplnilo a článek zůstal pouze v úrovni varování. Ve hře je mnoho proměnných vlivů a dnes ještě neznámých veličin. Nemusí být tak zle, jak naznačuji. Může však být i hůře…

Čekám, zda se najde politik, jenž pronese státnický projev a natvrdo vysvětlí, že dnešní doba v lecčems připomíná stav v Německu před nástupem Hitlera a poměry v Československu před komunistickým pučem.

Že se za určité situace můžeme probudit do poloautoritářského režimu anebo do režimu autoritářského říznutého navíc útlakem a navázaného na Moskvu.

„Demokraté“ za druhé světové války

Za druhé světové války nebyla většina našich politiků dlících v londýnském exilu schopna rozpoznat nebezpečí formující se v Moskvě a ohrožující střední Evropu. Hnáni pochopitelným strachem z Německa svázali politiku Československa naivně s Kremlem.

Zcela opomněli agresivitu sovětské komunistické ideologie a imperiální podstatu SSSR – pokračovatele ruské imperiální říše uzurpující desítky národů v Evropě a Asii.

Také existenci gulagu a útisku, hladomory na Ukrajině a v Povolží, anexi Pobaltí, podíl Stalina na rozpoutání války v podobě paktu Molotov-Ribbentrop, zabrání poloviny Polska Moskvou v roce 1939, masakr v Katyni, odmítnutí pomoci Varšavskému povstání…

Kreml podkopával úzkou československo-polskou spolupráci a zakázal úvahy o vzniku konfederace obou států, tvrdě prosadil polské komunisty proti polským demokratům, Československu ukradl Podkarpatskou Rus.

Místo, aby demokraté poukazovali na rizika vanoucí z Východu, objali se již za války se Stalinem. Postarali se také o zákaz Agrární strany – svého potenciálního spojence proti KSČ.

Zatímco „demokraté“ vyvyšovali Moskvu, klaněli se před jejím velvyslancem Zorinem v Praze, přezírali podporu Angloameričanů Rudé armádě a ubezpečovali Čechy a Slováky, že komunizace republiky nehrozí, komunisti a Moskva konali.

  • NKVD zatýkala za mlčenlivého přihlížení vlády dřívější občany carského Ruska, kteří odtamtud uprchli po komunistickém puči a měli naše občanství anebo tzv. Nansenovy pasy.

  • KSČ pod vedením moskevských zpravodajců rozpracovávala plán na převzetí moci, instalovala do klíčových pozic na ministerstvech, v úřadech, armádě a v policii své věrné služebníky, zahájila masivní promoskevskou propagandu.

  • KSČ zanášela do společnosti nesnášenlivost, nenávist, závist k majetným, halasně štvala proti ostatním stranám ve svém tisku. Kdekoho obviňovala z nedostatku přátelství k Sovětskému svazu, své protivníky falešně obviňovala z kolaborace s nacisty.

  • Moskva násilně přetvářela Polsko, Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko v totalitní jí podřízené země.

A naši politici? Byli přesvědčeni o své schopnosti udržet komunisty na uzdě. V atmosféře nekritického a fanatického obdivování Sovětského svazu se neobjevil žádný státník, který by varoval před oprátkou splétanou nám Stalinem a Gottwaldem.

Moudří lidé schopní vnímat realitu však věděli již na konci války, co od Kremlu čekat. Jejich upozorňování na nebezpečí zůstalo nevyslyšeno, dokonce byli označováni za nepřátele republiky.

Stará ohraná písnička

Dnes jsou poměry v mnohém podobné poválečné době. Opět vidíme výhružný Kreml. Znovu se Českem valí promoskevská propaganda, běžně potkáváme Moskvě poplatné našince. Určité strany a jejich příznivci svoje názory prosazují opětovně nikoli kusými důvody ale kraválem, výhrůžkami. Svoboda není samozřejmá, i dnes nám hrozí její ztráta. A demokraté? Jako vždy – převážně zase mlčí.

Nemalá část národa naopak pošilhává po Moskvě; a patří k nim i někteří bývalí vrcholní politici. Samozřejmě i ti současní, zejména z ANO a SPD, také různé tzv. celebrity.

  • Požadují ponechat Ukrajinu Putinovi napospas a přimět ji ke kapitulaci, jen pojem „kapitulace“ kvůli taktizování opisují jinými slovy.

  • Ujišťují nás, že z Kremlu nám nic nehrozí, přičemž ignorují výhrůžky Putina a jeho suity adresované Evropě.

  • Trvají na ukončení sankcí, ty prý Rusům neškodí. Lžou, sankce sílu Ruska snižují.

  • Zrazují od přípravy obrany země, ač se na východě probudily mocné imperiální síly dobývající cizí stát a požadující nové pořádky od Vladivostoku po Lisabon.

  • Tleskají Putinovu přívrženci Orbánovi následovanému Ficem a chtějí se vydat stejnou kolaborantskou cestou. Patří k nim řada politiků z SPD i ANO.

Kdyby bylo po jejich, ocitneme se v ruském vlivu raz dva. Zradili by svou zemi, jako nás dříve zaprodávali komunisti Moskvě a někteří Češi nacistům.

Nedělám si iluze: pokud by bota ruského vojáka došla až sem, z rukou Kremlu by přijali jakýkoli pašalík a drtili by Čechy neochotné se ohnout.

Ekonomika a napětí ve společnosti

Spousta našinců žijících v nelehké ekonomické situaci obviňuje z potíží státu vládu. Zapomínají ale, jaké vlivy nás do těchto vod dovedly.

  • Vláda ČSSD a ANO (premiér Sobotka, ministr financí Babiš) a později vláda ANO a ČSSD (premiér Babiš, ministryně financí Schillerová) v době hospodářského růstu nespořily, ale naopak neodpovědně rozhazovaly finance, uplácely voliče a rozpouštěly státní rezervy určené na dobu nouze.

  • Byla zde pandemie covidu.

  • Přišla energetická krize záměrně vyvolaná Moskvou v souvislosti s válkou na Ukrajině.

  • Je zde válka rozpoutaná Kremlem se všemi trvajícími negativními ekonomickými dopady.

Ve společnosti mizí kritické myšlení, leckdo podléhá dezinformacím. Názor influencera či celebrity je víc než slovo odborníka.

Příznivci SPD, ANO, PRO, Trikolory a jiných stran nenávistně urážejí na sociálních sítích osoby opačného názoru, vyhrožují jim likvidací a smrtí dětí (bohužel se k divoké diskusi nechají občas strhnout i lidé jinak umírnění).

Napětí ve společnosti houstne, příkopy prohlubují neodpovědně i mnozí politici, leckdy přímo ve sněmovně. Křik přehlušuje klidné a jasné argumenty. Nadávky a urážky se staly normou.

Kdekdo včetně opozice vyčítá vládě její kritiku Putina a pomoc Ukrajině, prohlašuje vládu za profašistickou a asociální. Takoví mají Putina za největšího Slovana. Zapomínají na výhrůžky Rusů – Slovanů – vydat se po porážce Ukrajiny do Evropy likvidovat jiné Slovany.

Ve veřejném prostoru zazněla i vážně myšlená výzva modlit se za Putina, papouškují se jeho lži o vině západu za válku a nacistech na Ukrajině, lži o útlaku Rusů na Donbase ze strany Ukrajinců.

Demokratičtí politici nejsou ochotni označit ANO, SPD a jim podobné za potenciální nebezpečí pro svobodu.

S ohledem na výše uvedená fakta nastiňující problematiku jen zjednodušeně a s přihlédnutím k vrozené Babišově potřebě neomezeně vládnout, příští parlamentní volby nebudou jen zápolením mezi politickými uskupeními. Volby mohou rozhodnout o snížení kvality demokracie, ne-li rovnou o jejím konci.

Ti, kdož chtějí vystřídat současnou a v mnohém nedokonalou vládu, nemají snad s výjimkou Sociální demokracie se skutečnými demokraty pranic společného.

Této zemi chystají v lepším případě přechod k poloautoritářskému režimu. V případě horším sklouznou k režimu despotickému, ke mstě svým odpůrcům a k podřízení se Rusku. Přesně jako komunisti po únoru 1948.

Tihle noví věrozvěsti mají návod – stačí jít v Orbánových šlépějích, nyní následovaného Ficem. Podobně se choval Kaczyński v Polsku. Vzorec je jasný:

  • Ovládnout média, prokuraturu, policii, soudnictví a ústavní soud. Podrýt svobodu akademické půdy.

  • Vystavit zemi propagandě – tedy vyvyšovat vládu, o opozici hovořit jen jako o nepřátelích státu a neustále ji dehonestovat.

  • Z klíčových míst vysokých úřadů a ministerstev vyhodit profesionály a usadit tam sobě oddané osoby bez patřičných schopností. Rozdělovat státní zakázky ve prospěch spřátelených subjektů.

  • Reklamu státu a státních firem důsledně dávat jen do vládu podporujících médií, vyhrožovat firmám zadávajícím reklamu do médií protivládních. Na nezávislá média poštvat sérii kontrol, vyhrožovat jim.

  • Uplácet občany dávkami na úkor udržování a budování infrastruktury. Atd.

V takovém klimatu se již další svobodné volby neodehrají.

Bude nás lůza nahánět?

Demokratičtí politici nevarují důrazně před skluzem do šera, nejsou schopni pojmenovat stav, nejsou ochotni označit ANO, SPD a jim podobné za potenciální nebezpečí pro svobodu.

Neburcují, že sociální sítě povzbuzují osoby schopné časem nahánět se zbraní v ruce svobodomyslné jedince a zabíjet je, jako se stalo po nástupu Hitlera v Německu.

Postrádám jejich státnický proslov a zacloumání otupělou společností; prozíravost schází.

Či snad již nyní někteří z politiků přemítají, jak se po volbách dohodnou s Babišem na společné vládě? Věří, že udrží ANO, SPD a další takové v patřičných mezích? Vždyť to samé si po válce mysleli demokraté o komunistech. Stejně tak podcenili němečtí politici Hitlera po jeho jmenování kancléřem. Výsledek? Rudá totalita, hnědá totalita, válka, utrpení, lágry.

Před pár léty se tvrdilo, že demokracie unese i Babiše. Ne, neunese. On není demokrat. Neví, co to je, nechce jím být. Ani Okamura. Od majitelů ANO a SPD nelze čekat usilování o pěstění svobodné společnosti.

Manipulace, lži a kořistění ze státu s demokracií neladí. Ani jeden z nich svůj cíl nepojmenovávají autoritářským systémem, jenže přesně takovou vizi mají. Ani Hitler a Gottwald nenazvali svůj záměr pojmem „uchopit absolutní moc“, ovšem fakticky nic menšího nechtěli.

A může to být rychlé

Pokud postaví vládu Babiš s nějakým svým klonem, v likvidaci demokracie zařadí mnohem vyšší rychlost než po volbách v roce 2017. Stejně jako Orbán upře laskavý pohled na Moskvu.

Už nyní v různých prohlášeních on i jeho poslanci odmítají vojenskou pomoc Ruskem sužované Ukrajině, dehonestují náčelníka našeho generálního štábu, požadují omezování vyzbrojování české armády. Moskva slaví.

Už v roce 2014 zavítal poslanec ANO na Krym, aby dělal Putinovi stafáž při „referendu“, které mělo posvětit anexi Krymu.

Politické elity selhaly na sklonku druhé světové války, výsledek známe. Politické elity nejsou na výši doby ani nyní. Jsme opět na rozcestí. Demokracie? Nesvoboda? Ještě pořád máme výběr.

Ovšem chybí nám státníci – vizionáři schopní provést nás úskalími v mlze před námi. Místo nich máme (přimhouříme-li oči) ve vládních stranách politiky (hokynáře) sice spíše slušné a v demokratickém dresu, ale nikoli jasnozřivé. S takovými udrží občané demokracii jen lopotně, pokud vůbec.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)