KOMENTÁŘ. I světová média informovala o zvolení Tomio Okamury předsedou Poslanecké sněmovny. Označovala ho při tom jako lídra českého krajně pravicového hnutí. I v českých médiích je hnutí SPD často označované za krajní pravici. Nic ale není vzdálenější skutečnosti. SPD je levicové a etatistické hnutí s nacionalistickým akcentem.

Program SPD stojí na výrazně protekcionistických předpokladech. Hnutí systematicky kritizuje nadnárodní korporace, odliv zisků, zahraniční vlastnictví strategických odvětví a globalizovaný obchod, přičemž zdůrazňuje, že volný trh poškozuje domácí ekonomiku.

Tento důraz na ochranu domácího trhu, tuzemské výroby a preferenční zacházení s domácími subjekty naplňuje klasické rysy levicového ekonomického nacionalismu.

Tradiční levicová témata

Podobný charakter mají i návrhy na regulaci cen základních potravin, zastropování cen energií či omezování tržní dominance maloobchodních řetězců.

Z politologického hlediska lze SPD nejpřesněji charakterizovat jako hnutí spojující levicovost s národním kolektivismem.

Tyto postupy odpovídají tradičnímu etatismu, tedy přesvědčení, že stát má hrát klíčovou roli v řízení ekonomiky. V evropském kontextu jde o model běžný pro levicová hnutí, nikoli pro pravicové strany upřednostňující liberalizaci, konkurenci a minimalizaci zásahů státu.

K levicovým prvkům SPD patří také sociální politika orientovaná na nízkopříjmové a střední vrstvy, důraz na ochranu „běžných rodin“, silnější regulace exekucí a ochrana domácí pracovní síly před zahraniční konkurencí.

Tato témata tradičně spadají k sociální levici. SPD je pouze doplňuje o prvky národní identity a kulturní homogenity.

Kritika globalizace, odmítání nadnárodního kapitálu a negativní pohled na Evropskou unii jako prostor dominovaný korporacemi jsou dalšími rysy, které odpovídají levicovému antiglobalizačnímu diskursu, jen doplněnému o vlasteneckou argumentaci.

Levicovosti SPD se vymyká pouze kulturní konzervativismus s kolektivistickým pojetím národa. Odmítá multikulturalismus a negativně se staví k liberálně-kulturním trendům, například k genderovým politikám či LGBTQ tématům.

My versus oni

Jedná se tedy o hnutí národně socialistické, přičemž tento pojem je nutno chápat v analytické rovině a nikoli v historickém smyslu. SPD socialistické ekonomické metody uplatňuje selektivně vůči národně definované komunitě.

SPD do tohoto rámce zapadá zejména tam, kde navrhuje preferenční přístup k sociálním dávkám a pracovním příležitostem pro občany státu, prosazuje státní kontrolu strategických odvětví, a zdůrazňuje rozdělení společnosti na „my“, tedy domácí pracující obyvatelstvo, a „oni“, tedy nadnárodní kapitál, globalistické elity, Brusel či cizince.

Jde o kolektivistickou strukturu podobnou levicové analýze třídních vztahů, avšak nahrazenou dělením podle národní příslušnosti.

Silný stát jako garant sociální ochrany i národní identity je dalším z rysů, který ukazuje na levicovost SPD.

Z politologického hlediska lze tedy SPD nejpřesněji charakterizovat jako hnutí spojující levicovost s národním kolektivismem.