Aleš Rozehnal: Agnieszka Holland se mýlí. Mladí Evropané střílet nechtějí
POLEMIKA. Je jednou z příčin evropské krize, že si mladí dnešní doby chtějí zastřílet, jak prohlásila světoznámá režisérka Agnieszka Holland? Zásadně s tím ve své polemice nesouhlasí Aleš Rozehnal. „Různá prohlášení o krizi Evropy a hrozbě válečného konfliktu musí být zasazena do historického kontextu. A z něho vyplývá, že evropským mladým mužům není nic vzdálenějšího, než touha ,jít si zastřílet‘,“ píše.
Agnieszka Holland v rozhovoru pro DVTV prohlásila, že jednou z příčin evropské krize je, že lidé zapomněli na útrapy světové války a že si mladí muži chtějí zastřílet. Tato teze je sice možná divácky přitažlivá, ale je v naprostém rozporu s realitou.
Mladí muži žijící v západní civilizaci rozhodně střílet nechtějí, pokud se nejedná o střelbu v rámci videohry na herní konzoli. Podle velkého průzkumu z roku 2015 je ochota Evropanů účastnit se válečného konfliktu za svou zem naprosto minimální.
Tato ochota na celém světě klesá v přímé úměře k vyspělosti příslušné země. Nejvíce lidí ochotných účastnit se války najdeme v zemích jako je Rwanda, Vietnam či Tanzanie, nejméně pak ve vyspělých evropských zemích, které v této neochotě vede Andorra.
Skutečnost, že lidé na světovou válku nezapomněli, dokazuje také to, že jedna z nejmenších podpor účasti ve válečném konfliktu je ve třech poražených státech, tedy Německu, Itálii a Japonsku.
Nejdelší doba bez války
Ačkoli by se podle zpráv z médií mohl zdát opak, svět zažívá nejdelší dobu bez války mezi hlavními mocnostmi od dob Římské říše. Jedná se zřejmě o obecný trend poklesu násilí, který začal v 17. století zákazy otroctví, mučení, soubojů a podobných krutostí.
Chcete podpořit HlídacíPes.org?
Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.
Když Rusko v rozporu s mezinárodním právem okupovalo a anektovalo Krym, žádný západní politik nezačal ani diskutovat o vojenském zapojení západních zemí do konfliktu.
V analogické situaci z roku 1938, kdy Německo anektovalo část Československa, se přitom intervence Anglie a Francie reálně zvažovala. Hitler přitom projevil více respektu k mezinárodnímu právu než Putin, když uspořádal o této otázce mezinárodní konferenci, zatímco Rusko zorganizovalo pouze fraškovité referendum pod dozorem ruské armády.
Trend odmítání účasti ve válečných konfliktech je způsoben zvyšováním stupně životních jistot a zlepšováním životních podmínek.
Zejména lidé v západních společnostech mají nejvyšší materiální standard v historii, průměrná délka života se stále prodlužuje, stejně jako se zvyšuje úroveň vzdělání a přístupu k informacím. Lidé tak mají stále více možností pro svoji seberealizaci.
Zbytek světa v životní úrovni Západ následuje, i když samozřejmě pomaleji. Pozoruhodný pokrok v prosperitě učinily dvě nejlidnatější země, a to Čína a Indie. Stejně tak je v dlouhodobé perspektivě více a více zemí demokratických.
Život jako zdroj příležitostí
Zlepšování životních podmínek přináší zásadní změnu lidských hodnot. Mladí lidé, kteří vyrostli v podmínkách relativní ekonomického a fyzického bezpečí, jsou mimořádně tolerantní k lidem z jiných etnik.
Vyspělé společnosti podporují rovnost lidí, toleranci a další emancipační hodnoty, čímž klesá jejich ochota akceptovat lidské oběti v rámci válečných konfliktů.
Zvýšení příležitostí pro seberealizaci vede ke změně chápání ceny života a ochota tento život obětovat klesá na minimum. Život již není zdrojem nebezpečí, ale zdrojem příležitostí, a jeho ztráta je chápána jako nepřípustné mrhání lidským potenciálem.
Z tohoto trendu se ve vyspělých zemích vymykají pouze obyvatelé Norska, Švédska a Finska, což je způsobeno zřejmě teritoriálními ambicemi Ruska, ze kterých mají tito obyvatelé obavy.
Jak je vidět, různá prohlášení o krizi Evropy a hrozbě válečného konfliktu musí být zasazena do historického kontextu. A z něho vyplývá, že evropským mladým mužům není nic vzdálenějšího, než touha „jít si zastřílet“.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
15 komentářů
Tak souhlasil bych s tím, že nelze říci, že jednou z příčin evropské krize je prostě a naprosto jednoduše to, že si „dnešní mladí chtějí zastřílet“. Ale jinak je to všechno strašně, strašně spekulativní. Také si nemyslím, že by snad většina dnešních mladých Evropanů měla nějaké militantní sklony, jenže… Na něco takového přece nemusí být často ani většina. Pak také, když začne být agresivní někdo jiný, ti druzí se přece začnou bránit (a vždyť, co je naznačeno v uvedeném případě severoevropských zemí a Ruska?). K dlouhému míru mezi hlavními velmocemi po r. 1945 – není jednou z příčin také to, že přece jenom se neprosadil takový idiotismus, aby se připustila eventualita jaderné zkázy? (nakonec, konkrétně takový druh konfliktu je opravdu těžko představitelný nadále). Ale na druhou stranu, že by se lidstvo v průběhu času nějak morálně lepšilo? Když budeme trochu analyzovat a srovnávat konkrétně třeba různé větší válečné konflikty v průběhu staletí, zjistíme, že možná trochu sice ano, ale možná že také vůbec ne, že tomu může být spíše naopak. A k tomu, že se nějak zvýšila kvalita života a je tu nějaká souvislost… Zdá se, že tendence nějak riskovat životem je člověku, resp. jisté, byť možná menší části lidské společnosti tak nějak přirozená. Nakonec, například, proč třeba dnes i u nás (kdy nás samozřejmě daleko méně než kdykoliv dříve předčasně kosí různé nemoci apod.) mnozí riskují a zabíjí se v automobilech a na motocyklech?
Autor se mýlí, není to tak dávno, kdy Evropa s hrůzou sledovala rozpad Jugoslávie, kdy se staré animozity obnovily s netušenou silou. Země, které jsme po okupaci SSSR trochu záviděli její liberální praxi, se stala odstrašujícím příklademn, kam vede špatná volba vůdců (Fraňo Tudjman, Miloševič, Izetbegovič, Šešelj aj.). Konflikt může vzplanout kdykoliv, stačí jiskra, nenamlouvejme si, že se liudské běsy navždy podařilo zpacifikovat.
Zrovna jsem přemýšlel nad tím vlastním komentářem, v němž jsem narychlo, improvizovanou formou reagoval na autorovy myšlenky – a když jsem se pozastavil nad nějakým „postupným morálním zlepšením lidstva“, v reakci na autorova slova o „obecném trendu poklesu násilí od 17.století“, tak to by šlo vztáhnout jistě už na institucionalizaci nějakých humanistických či řekněme lidskoprávních zásad apod. Ale když jsem sám zmínil zrovna ty různé větší války v průběhu staletí, tak bych měl dodat, že z kvantitativního hlediska, vůbec pokud jde o intenzitu zabíjení v nich, tady nejobecněji byla zcela jasná vzestupná tendence. Pochopitelně, to šlo i ruku v ruce s tím, jak se celkové možnosti lidstva zvyšovaly a zvyšují – a jestliže třeba druhá světová válka v nějaké takové intenzitě zabíjení, násilných úmrtí, o dost překonala třeba třicetiletou válku, kulminující víceméně o 300 let dříve, tak velká válka mezi velmocemi o něco později, za intenzivnějšího nasazení jaderných zbraní, by jistě v ohledu celkové destrukce znamenala další „krok kupředu“. – – – Ale k tomu co píšete, k té Jugoslávii před 20-ti a více lety, a obecněji… Tak jistě, že s těmi lidskými běsy máte plnou pravdu. Je fakt, že v případě západní části Evropy, na rozdíl od Jugoslávie po r. 1991, si aspoň nyní nedokážu představit, že by tam měly ožít nějaké staré animozity typu např. francouzsko-německé. Zároveň bych teď ani neřešil případ Ruska, protože opravdu vážný válečný konflikt této země s kteroukoliv větší zemí NATO by mohl mít za následek zmíněnou eventualitu jaderného konfliktu – i když kdo ví, že to nepřišlo za studené války (kdy i vzpomínky na druhou světovou válku, včetně Hirošimy a Nagasaki, byly opravdu přece jen čerstvější než dnes), neznamená, že by to nemohlo přijít v blízké budoucnosti. Ale co si myslím upřímně, že by v brzké budoucnosti mohlo zásadně ohrozit stabilitu těchto zemí (Francie, Německo, Švédsko atd.), jsou problémy související s muslimskými komunitami – prostě třeba vzestup a radikalizace evropské nacionalistické pravice v reakci na radikalizaci a akty přistěhovalců z řad muslimských komunit, nějaké formy občanských válek (přinejmenším např. války ozbrojených gangů apod.)…
Fajn pánové, asi by bylo vhodné napsat spíše takové hodnocení situace:
1) Mladí evropané nemají touhu si zastřílet
2) Starší evropané (40+) prahnou po tom aby si mohli zastřílet
Myslím že to zcela vystihuje současný stav věci. Staré animozity na starém kontinentě vyvolávají v tuto chvíli starší skupiny obyvatelstva. Ty mladší ročníky jim na to z vysoka kašlou. A až na výjimky se do konfliktu odmítají zapojit.
Už předně proto, že mladší generace se narodila do jiného světa. Globalizovaného světa, světa s významnou podporou humanity. Do značné míry neposkvrněná křivdami minulosti. Svým způsobem je to pojistka, kterou jsme do nich vložili.
Tedy pravdu má bohužel autor. Pokud srovnáváme Jugoslávský (20let starý konflikt) se současnou generací, zapomínáme na fakt, že byla vychovávána ve zcela jiných poměrech, ke zcela jiným hodnotám. Já netvrdím, že by se v Jugoslávii, nemohl konflikt opakovat, protože křivdy a bolest je hodně čerstvá, ale na zbytku kontinentu je stav absolutně obrácený.
Statisticky jsou mladší ročníky daleko tolerantnější ke křivdám minulosti, stejně tak ke smýšlení a ideologii. Jestli je někdo strhne ke konfliktu, budou to zejména starší ročníky vyvoláváním nesmyslných půtek.
Svět se změnil. Smiřte se s tím.
Upřesňuji k těm starým animozitám: Jinak samozřejmě hlavně v případě Francouzů a severoafrických muslimů má to vzájemné a intenzivní potýkání rovněž už dlouhou tradici (vždyť se stačí podívat, jak to bylo mezi Francií a Alžírskem po r. 1830 a po r. 1962). Ale přece jen, lze tu hovořit o bázi specifické oproti případu Francouzů a Němců, případně, k čemuž mě vedlo tohle srovnání, např. Srbů a Chorvatů.
Bohužel, pan doktor má sice pravdu, jenže už ne tak v pozitivním významu jak snad dovozuje. Protože jak jsem si poslechl záznam paní režisérky, použila ve spojení se svou větou „.., že jednou z příčin evropské krize je, že lidé zapomněli na útrapy světové války a že si mladí muži chtějí zastřílet“ termín nacionalismus..Je to někde na 16. minutě záznamu.
Tudíž, samozřejmě že „obecně je ochota Evropanů účastnit se válečného konfliktu za svou zem naprosto minimální. „, ovšem nacionalistické skupiny ochotné si zastřílet a vyvolat lokální konflikt, samozřejmě existují – a útočí často proti nevinným, bezbranným obětem. Ostatně – přece právě k této „ochotě si zastřílet patří i současný terorismus.
A jestli tedy není chyba právě na té druhé straně, totiž naprostá neochota a neschopnost evropských státům všem těmto nacionalistickým útokům čelit – a to i za cenu vojenského konfliktu.
Je to ostatně vidět i na onom příkladu Krymu a Mnichova. Přece mnichovská konference o ničem nejdnala západní státy bezpodmínečně přijaly německé podmínky – v obavě aby nemusely jít do vákky. A podobná ostuda se může dnešním západním politikům, v případě Ukrajiny nebo baltských statů stát brzy rovněž
Výrok paní Holland je samozřejmě pacifistický nesmysl. Leč obraťme to: pan doktor Rozehnal správně praví, že dlouhý mír (samozřejmě zaplať Bůh za něj)a materiální nadbytek dovedl západní demokracie do líné a rozmazlené letargie. Obávám se, že tento stav evropského ducha je dobře znám těm, kdo připravují revanš, konkrétně třeba za „největší geopolitickou tragedii dvacátého století“. Nabízím jinou historickou paralelu – ve třicátých létech 20.století britští „mírotvorci“ odzbrojovali, dokonce ničili anglické loďstvo a chtěli tak dělat mír. A tak byl W. Churchil nálepkován jako válečný štváč, když říkal otevřeně pravdu o nacistické hrozbě. Dnes jsme na tom podobně. Takže nemluvme o mladých mužích, kteří „si chtějí zastřílet“, ale pojmenujme situaci a v duchu sebezáchovy a mezinárodních smluv, kterými jsme vázáni, se zřekněme části blahobytu ve prospěch takového dobudování odstrašujících a akceschopných vojenských kapacit, které jediné mohou mírové období dále prodloužit tím, že umožní politikům neustoupit, až to bude potřeba. A také odmítněme politiky, kteří mluví o změně zahraničněpolitické orientace ze Západu na Východ.
Citát: Obávám se, že tento stav evropského ducha je dobře znám těm, kdo připravují revanš, konkrétně třeba za “největší geopolitickou tragedii dvacátého století”
A co by tím revanšem chtěli získat ti, co ho podle Vás připravují? Země plné takových myslínků jako jste vy , Jane Bártů?
Máte pravdu, snad tento názor není ojedinělý.
Sice máte obecně pravdu, jen bych trochu poopravil tu Anglii 30.let Jistě, pacifisté byli i tehdy a tam, jenže jistě nebylo vládní politikou ničit lodě. Británie jistě nechtěla vstupovat do války v Evropě proti takové mocnosti jako bylo Německo. Ty vzpomínky na oběti „vyčerpávající války“ (jak se někdy označovala strategie 1.světové na západní frontě) byly v dobré paměti.
Jenže současně byla Velká Británie tehdy ještě koloniální mocnosti, která měla poměrně velké vojenské kontingenty rozestavěné strategicky po světě v bodech svých zájmů. A na jejich vojenskou podporu, zásobování i přesuny sil, ty vojenské lodi sakra potřebovala. Jen co si vzpomínám, v oblasti Malajského poloostrova, včetně Singapuru měla Británie 140 000 můžu. Další síly v Indii, porůznu rozestrkané v Africe, atd ..Do války se Britům nechtělo, ale na domorodé nouplísáky to asi mělo stačit. Proti tomu jistě žádný Brit nic nenamítal princip Břímě bílého muže, tak jak ho pojmenoval Kipling uznávali tehdy ještě všichni..
Dodal bych tady k těm lodím, že ve světě od r. 1922 (v podstatě to můžeme vnímat jako dozvuk první světové války) vládl duch tzv. washingtonské námořní dohody, která upravovala poměr námořní síly mezi jednotlivými velmocemi – a prakticky stvrzovala převahu USA a Velké Británie na světových oceánech a mořích. Jenže v l. 1934/5 V. Británie učinila ústupky Německu v této otázce, neboť to si (jak jsem si teď ověřil), prostřednictvím Ribbentropa, nejprve vymohlo, že může vybudovat svou námořní sílu na 35 % britské – a pak se to i s oficiálním souhlasem britské strany ještě zvyšovalo. Koneckonců, je také dobře známo, jak tyhle kvóty v námořní síle čeřily v období před druhou světovou válkou vztahy mezi západními velmocemi a Japonskem – úplně mimochodem, jehož válečné úspěchy v jihovýchodní Asii od sklonku r. 1941 zrovna hrozně moc otřásly prestiží zmíněného „bílého muže“.
Nás se netýkají pomatení mladíci co se cítí silní se zbraní v ruce. Nás se týkají naši politici, kterým nevadí agresivní politika Ruska a dokonce ji dělají beztrestně Trojského koně.
Víte, já bych s tímhle hodnocením počkal. Zatím na nás žádné divy hrdinství nikdo nechce , a naši-vaši politici akorát žvaní.
Ale docela nerad bych se dožil chvíle kdy Putin překročí hranice NATO v Pobaltí. Jak bude kdo ze západních politiků machrovat a kdo z nich vyhlasí válku Rusku a půjde s ním do otevřeného boje. Tipuju to tak, že když NATO ten boj přijme, tak my se netrhneme, a těch našich pár desítek tisíc (víc jich ani nemáme) vycvičených vojáků tam jako kanonenfutry pošleme. Ale horší rozhodování to bude s těmi západními státy, kde by ty ztráty mohly jít do milionů jejich lidí..Jestli ty si pak neřeknou že bude lepší se s Putinem dohodnout-
Myslíte, že v Rusku přestaly růst houby (tak jako na Moravě)? Nic jiného totiž v Pobaltí není k mání.
Otevřená evropská společnost rozhodně oceňuje mírové období, ale možná ,že i „otevření společnosti“ má svou h r a n i c i, která při překročení se kvalitativně mění z pozitivní v negativní, tj společnost bilančně oslabuje v její stabilitě a bezpečnosti.