Dvě rychlé zprávy z posledních týdnů. Před zlínským soudem vypovídal jako svědek v případu unesené dcery kroměřížského podnikatele Michal Šnajdr. Ten už byl dříve v případu odsouzený k deseti letům vězení, ukázalo se, že neprávem. Ukázaly na něho pachové stopy.

A ještě jednou do Zlína a znovu pachové stopy. Zlínský krajský soud musí znovu otevřít kauzu ozbrojeného přepadení klenotnictví v Uherském Hradišti z roku 2015. Ústavní soud totiž vyhověl stížnostem odsouzených Miloše Zezuly a Martina Skalického. Oba muži byli odsouzeni na osm a pět let.

O tom, že je metoda pachové identifikace v lepším případě nespolehlivá, se ví roky. Česko je její velmocí – zatímco jiné evropské státy od ní dávno ustoupily, česká policie se jí vzdát jen tak nehodlá. A tak musí ty nejkřiklavější přešlapy napravovat až soudy. A je třeba říct, že i jim dlouho trvalo, než našly společnou řeč a musely jim v tom pomáhat Nejvyšší a Ústavní soud.

„Pachové stopy prokazují, že pachatel byl na místě činu nebo jinak přenesl pach na věci související s trestnou činností. Neprokazují, že čin spáchal. Je třeba, aby tento důkaz nebyl pro uznání viny osamocený,“ konstatoval už v dubnu 2016 Ústavní soud. Od té doby se ovšem této metodě musel věnovat vícekrát. Naposledy před pár dny vynesl zmíněný nález ve věci přepadení klenotnictví v Uherském Hradišti. A znovu připomněl dvě základní věci: že metoda není úplně spolehlivá a že důkazy takto pořízené nemohou být jediným podkladem pro uznání viny.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

„Ústavní soud i Nejvyšší soud ve své judikatuře jednoznačně vymezily, že pachová identifikace je pouze nepřímý, podpůrný důkaz. Z tohoto hlediska je třeba na kvalitu jeho provedení a důkazní sílu klást zvýšené požadavky,“ řekl při vyhlašování nálezu na konci února soudce zpravodaj Pavel Šámal. Identifikaci odsouzených mužů podle něho spolehlivě nepodpořily ani ostatní důkazy a svědecké výpovědi. Že jeden z dvojice pachatelů byl menší a druhý větší, v podstatě o ničem nevypovídá, uvedl soudce Šámal.

Jsou tedy lidé, kteří se do soukolí policejního vyšetřování dostanou, v rukou nespolehlivé metody a podobně nespolehlivých svědeckých výpovědí? Leccos tomu nasvědčuje.

Když psa vede psovod…

Problematičnost metody není vůbec nic nového, policie o ní ví roky. Před nespolehlivostí metody pachové identifikace varuje zpráva Centra pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity z roku 2013. HlídacíPes.org na ni opakovaně ve svých textech upozornil.

Chybovost je podle expertů natolik vysoká, že využitelnost této metody jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Jinými slovy není jistý ani základní předpoklad, že ztotožnění domnělého pachatele pomocí pachových stop znamená, že na místě činu vůbec byl.

Konkrétně zpráva popisuje pokusy, které se odehrály od ledna do října 2013 v policejním výcvikovém středisku v Plzni. Výsledky jsou alarmující. Celkem bylo provedeno 40 porovnání párů sklenic obsahujících pachy. V 25 případech byly výsledky správné, ve zbylých 15 chybné. Opakované porovnání pak provedlo správně jen sedm psů. Dva služební psi provedli chybně dokonce obě porovnání. V osmi případech psi označili shodu mezi sklenicemi, které shodný pach neobsahovaly.

Policie na to zareagovala tak, že připravila nový metodický pokyn, který prý již zohledňuje aktuální míru vědeckého poznání. Přesto se u soudů stále setkáváme s případy, které byly vyšetřovány za staré praxe. A je možné, že postupně budou stejně napadeny i ty novější, až se dostanou do fáze soudního přezkumu.

Když se expertů na dokazování neviny zeptáte na nejčastější příčiny vzniku justičních omylů u násilných trestných činů, shodnou se na tom, že jsou to nepřesné, záměrně lživé nebo vynucené svědecké výpovědi. Následují „důvody“ vědecké: přeceňování významu vědecké metody ze strany soudů i vyšetřovatelů, neporozumění interpretaci metod a podobně. V Česku k tomu přibývá lpění na nespolehlivé metodě pachové identifikace a snaha stavět ji na roveň přímého důkazu.

„Pes totiž není bezvadně fungující stroj, ale živý tvor se všemi přednostmi a nedostatky, a s tímto vědomím je také třeba přistupovat k hodnocení výsledků pachové komparace, které je tedy třeba hodnotit jako kterýkoliv jiný důkaz; jednak tedy jednotlivě, jednak také v rámci veškerých dalších provedených důkazů,“ konstatoval již před třemi lety zlínský soud, když rozhodoval o povolení obnovy řízení ve zmíněném případě únosu dcery kroměřížského podnikatele.

A vyjádřil se právě i ke srovnání s nespolehlivostí svědků: „Stejně jako například svědecké výpovědi, které také mohou být lživé či nepřesné, nicméně je nutno s nimi pracovat a nějak se s nimi vypořádat. I za této situace však ještě nikoho nenapadlo, že by s ohledem na nekvalitu některých svědeckých výpovědí nebyl tento důkazní prostředek dále v trestním řízení vůbec využíván.“

Neboli všichni o problému vědí, přesto se ale objevují rozsudky, které musejí napravovat až vysoké soudy. Často po letech. Nejčerstvější případ přepadeného klenotnictví se stal v roce 2015. Soud Miloše Zezulu a Martina Skalického odsoudil na osm a pět let v roce 2019 a propustil po zásahu Ústavního soudu minulý týden. O tom, zda jsou skutečně vinni, bude rozhodovat znovu – měsíce, možná roky. Nemůže za to jen nespolehlivá metoda, v níž hraje hlavní roli psovod a jeho pes. Jde i o hlavy policistů a soudců, v nichž je jí přisuzován zveličený význam, a také příslovečná rychlost vyšetřování a soudů.