Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Zemanovy úvahy o kárné žalobě na soudce v kauze Rath? Populismus nejhrubšího zrna!

 -   - 

6328269246_8cd4ca763b_b20111109 Blah, Blah, Blah” Autor: Chris Piascik via Foter.com

ANALÝZA: Prezident Miloš Zeman nevyloučil, že podá kárnou žalobu na soudce, který v kauze Davida Ratha rozhodl o nezákonnosti pořízených odposlechů. Po prezidentově vyjádření se vyskytly názory, že by jeho vyjádření mohlo být zásahem do soudcovské nezávislosti.

Takové obavy však nejsou namístě, protože právo podat kárnou žalobu dává prezidentovi zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Účelem tohoto institutu je potrestat a zároveň předcházet porušování povinností soudce a jeho nevhodnému chování.

Soudce se totiž kárně proviní, pokud zaviněně (tedy alespoň z nedbalosti) poruší své povinnosti nebo se chová tak, že tím narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

Vada toliko formální…

Obsahem kritizovaného rozhodnutí je mimo jiné konstatování, že v odůvodnění příkazu k odposlechu musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které jeho vydání zdůvodňují, účel odposlechu a vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

Může být tedy takové konstatování porušením povinnosti soudce nebo ohrožením důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů?

Zeman5

I kritici rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uvádí, že neexistence zdůvodnění příkazu k odposlechu je vadou řízení, byť je to dle jejich názoru vada toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu, která by neměla vést ke zrušení meritorního rozhodnutí.

Takové názory však pomíjejí skutečnost, že stejné stanovisko jako Vrchní soud v Praze v mnoha rozhodnutích potvrdil i Nejvyšší soud, který má sloužit mimo jiné jako sjednotil judikatury.

Nejvyšší soud mimo jiné konstatoval, že odůvodnění příkazu k odposlechu nemůže být pouhou spekulativní konstrukcí, byť vedenou tzv. užitečným záměrem. Není podle něj také přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání.

Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet a musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně spolehlivý a přesvědčivý. Tuto spolehlivost a přesvědčivost musí pak soud při svém rozhodování o příkazu k odposlechu přezkoumat.

Kritici rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tedy tvrdí, že příkazy k odposlechu v kauze Rath a spol. jsou sice vadné, ale že bez ohledu na judikaturu Nejvyššího soudu je nesprávné na základě nezákonně získaných důkazů rušit meritorní rozhodnutí, které je podle nich správné. V tom je ale zásadní rozpor jejich tvrzení.

… ale důkaz nezákonný

Použití důkazů, které byly získány v rozporu se zákonem, nikdy nemůže vést ke spravedlivému rozsudku o vině a trestu. Pokud je totiž důkaz získán v rozporu se zákonem, jedná se o důkaz nezákonný a použití takového důkazu vede k nezákonnému a nespravedlivému procesu.

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tak pouze odráží jednou ze zásad právního státu, a totiž tu, že z bezpráví právo nevznikne. Respektování této zásady, ale i respektování zákona a judikatury Nejvyššího soudu tedy v žádném případě nemůže být považováno za porušení povinnosti soudce nebo za ohrožení důvěry v justici.

Právě naopak. Nic nemůže zničit důvěru v justici tak jako rezignace na dodržování zákonů a svých vlastních pravidel. Soudy nemohou dosahovat svých cílů prostřednictvím nezákonné činnosti nebo nedostatku respektu k zákonům.

Integrita soudního systému spočívá i v tom, že soud nemůže přiznávat žádné ze stran prospěch vzniklý z porušení zákona.

Soudci, kteří vydali prezidentem republiky kritizované rozhodnutí, se nejen kárně neprovinili, ale dokonce projevili mimořádnou statečnost tím, že rozhodli proti náladě a očekávání veřejnosti.

Ochrana před náladou davu

Statečnost soudce je přitom velmi důležitou vlastností, která jediná může zajistit, že soudce bude rozhodovat podle vlastního svědomí a nejlepšího vědomí, a nikoli podle toho, jak si přeje veřejnost, nadřízený soud nebo kolegové z branže.


ČTĚTE TAKÉ:

Kauza Rath a doktrína ovoce z otráveného stromu

Když žalobce a soudce jedno jsou. V kauze Rath se povolovaly odposlechy metodou Ctrl+C Ctrl+V

Zákulisí korupce: Jak policie dostala Davida Ratha


Co by bylo jednodušší pro kritizované soudce než nad nelegálností odposlechů zavřít oči a rozsudek nad Rathem a spol. potvrdit? Sklidili by pochvalu veřejnosti, médií a zřejmě i samotného Miloše Zemana. Úkolem soudu je však i ochrana obžalovaných před náladou davu.

Dav totiž často nemá zájem na výkonu spravedlnosti, ale chce, aby byly ukojeny jeho základní pudy. Uspokojení těchto pudů je však daleko od principu spravedlnosti.

Naopak právě v případech, kdy je obžalovaný předem odsouzen veřejností, a kauza se zdá jasná, by měl být soudce obzvláště na pozoru, protože snadno může sklouznout k povrchnímu hodnocení důkazní situace.

Prezident republiky má být mimo jiné strážce hodnot, ke kterým se naše společnost hlásí a na kterých spočívá. Mezi tyto hodnoty patří úcta k právu a spravedlnosti. Úvahy o podání kárné žaloby na soudce, kteří vydali rozhodnutí, které je v rozporu s veřejným míněním, však není strážením těchto hodnot, ale tím nejvulgárnějším populismem.


HlídacíPes.org oslovil několik vybraných justičních činitelů, advokátů, politiků a bezpečnostních expertů, aby odpověděli na anketní otázky týkající se zneužívání odposlechů v ČR. Jsme svědky „odposlechové revoluce“, kdy se justice více zaměřuje na obsahovou stránku nařízených odposlechů? V čem je s odposlechy největší problém a jaké jsou hrozby do budoucna?

VYDALI JSME: Česká odposlechová republika: Konec velrybaření, policie musí pro informace do ulic

Tomáš Sokol: Odposlech je návykový jako droga. Hlavně v případě některých útvarů

Tomáš Šmíd: Postavit případ pouze na odposleších? Tragédie českého prostředí


O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (7)
  1. Důchodce napsal - dne 26.1.2017

    Nejenom populismus, ale také mstivost. Pan MUDr.Rath urazil přítele Zemana, když ho veřejně nazval umanutým staříkem a soud by to měl vzít za polehčující okolnost.Možná není daleko doba, kdy prezident Zeman bude také stát před soudem i s umanutým staříkem.

    • Weber napsal - dne 27.1.2017

      Populismus určitě, volby se blíží a bodíky je třeba sbírat, jinak nevěřím, že by prezidentovi Zemanovi nevysvětlili jeho hradní právníci analýzou nálezu Vrchního soudu týkajícího se odposlechů v procesu s Dr. Rathem, kde je jádro pudla. Prezident buďto nad tím mávl rukou a v jakési té diskuzi s občany vypustil “džina” ven a teď už jej vracet nebude, případ alá Peroutka. Cítí na své straně dosti příznivců, lidu se to bude zamlouvat, tak to šoupl do šuplete s volbami. Ale mám obavu, že tentokrát narazí. Je proti němu těžký soupeř. Myslím soudce, policie a státní zástupci budou při něm, neboť v průšvihu jedou také.

      • petrph napsal - dne 27.1.2017

        No když už to chcete nazvat populismem, tak v plném slova smyslu. Zeman to rozehrál poměrně ostře.
        Současné řešení je totiž velice alibistické, a umožnuje všem, politikům,i justici si umýt ruce. “Prostě Vrchní soud rozhodl, soudy rozhodují nezávislé. Tak se s tím lidi smiřte, a na tuhle kauzu zapomeňte..Za to prostě nikdo nemůže, že áno?
        Zatímco, Zeman udělá kárnou žalobou právě to co potřebuje, aby se co nejvíc složek i osob justiční i politické moci “namočilo” a vyslovilo se k tomu, buď pro a nebo proti. Svými argumenty..Což se bude medializovat a lidé si to samozřejmě podle své laické představy spravedlnosti přeberou až půjdou k volbám. A v tom Zeman skutečně nemůže prohrát..
        Jenže, takový populismus je právě o současném rozporu mezi názory elit (i soudů) a širokých vrstev občanů. A je otázka “za sto bodou” na čí straně by měl prezident (nebo i další politici) vlastně stát.

  2. Důchodce napsal - dne 26.1.2017

    Škoda, že je uvaleno mediální embargo na celé trestní řízení /5 T 160-2004 v Mostě/ pod dohledem paní Bradáčové /ještě na KSZ v Ústí nad Labem/ a jaká je její současná pozice s celou její partou žalobců.Já obyčejný plebejec závidím Havlínům, Rathům a dalším, kteří mají otevřené dveře do médií.Pane Rozehnale, nenastal čas přizvednout pokličku? Ještě v Ůstí nad Labem jsem dal paní Bradáčové slib, mezi čtyřma očima.

  3. Němec napsal - dne 26.1.2017

    Že se narodí pitomec je přirozené. Že ho někdo dokáže obdivovat je zvrácené. Že mu to trpí vládní moc je zbabělé.

    • hahah napsal - dne 26.1.2017

      nastesti si skoncil u prvniho kroku

  4. petrph napsal - dne 26.1.2017

    Já děkuji panu doktoru Rozehnalovi za obšírné právní zdůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze.
    Ale dovolil bych si oponovat jeho názoru na oprávnění prezidenta Zemana na podání kárné žaloby.
    Protože nemůže být sebemenšího právního sporu, že pan prezident Zeman má tuto kárnou žalobu podat. Pŕávním (ale dost zasadním) sporem může být proti komu jí má podat.
    Jak už jsem tu totiž psal nedávno, pokud (pokud) je rozhodnutí Vrchního soudu spravedlivé a zakonné, potom byla hrubým porušením ústavních práv a svobod rozhodnutí všech předešlých justičních i ústavních orgánů,které již v této kauze rozhodovaly v průběhu minulých pěti let. Od soudců kteří podepisovali souhlasy s odposlechy, ale řadou dalších,přes Vyšetřovací výbor parlamentu,soudců, kteří rozhodovali o vazbě pana Ratha, až tedy k soudcům Krajského soudu. kteří ho nepravomocně odsoudili.Proti všem těm by tedy měl pan prezident Zeman podat návrh na kárnou žalobu, pokud by moralně uznal za zákonné rozhodnutí Vrchního soudu.

    Jenom a pouze tak, by šla pochopit slova, která pan doktor Rozehnal napsat v závěru “má být strážcem hodnot, ke kterým se naše společnost hlásí a na kterých spočívá. Mezi tyto hodnoty patří úcta k právu a spravedlnosti.”..

    Ale jsem si naprosto jist, že právě toto si ani pan doktor Rozehnal ani další naše “elity” nepřejí. Protože by se snadno mohlo stát, že ti žalovaní soudci by během kárného řízení prokázali, že odůvodnění jejich rozhodnutí bylo dostatečné a žádného porušení zákona ani Ustavy se nedopustili. Nepotvrdil by se tím tedy dnes formulovaný princip vyžadující naprostou formální čistotu justičních rozhodnutí. Ale něco jiného – že totiž ústavně formulovaný princip “soudcovské nezávislosti” byl transformován do principu “soudcovského subjektivismu”. Že tedy každý soudce má právo vykládat zákony i platnou judikaturu v podstatě jak se mu právě hodí, a vynášet rozsudky podle svého osobního názoru, či dokonce svých klientelských vazeb..A to už by se tak snadno morálními žvásty o principech demokracie a odkazu Havla a Masaryka ” okecat nedalo..