Za vítěze sobotního referenda se u našich východních sousedů prohlásily obě strany. K žádoucímu smíření nedochází, právě naopak. Kde se stala chyby a jak se z toho poučit?

Na Slovensku tuto sobotu proběhlo konzervativní „referendum o rodině“. Otázky byly (celé texty zde):

• manželství je jen mezi mužem a ženou,
• nemožnost adopce osobami stejného pohlaví
• volitelnost vyučování sexuální výchovy a o eutanázii ve školách

Jeho výsledky v širším slova smyslu jsou velmi zajímavé i v ČR, kde se (zatím pomalu) zákon o obecném referendu připravuje (zatím spíše „zákon proti referendům“).

Šlo o první referendum na Slovensku vyhlášené díky občanské iniciativě – za referendem stála Aliancia za rodinu. Za předchozími 7 referendy od roku 1993 (s celkem 14 otázkami) stáli poslanci, strany a jednou odbory.

Sobotní referendum bylo nakonec neplatné kvůli nedostatečné účasti (21.4 %), neboť na Slovensku je nezvykle vysoká hranice nutné účasti 50 % všech voličů. Tuto hranici zatím překročilo jen 1 z dosavadních 8 referend (o vstupu do EU, účast 52 %). Lze to srovnat i s tím, že k posledním volbám do Národní rady (parlamentu) přišlo ani ne 60 % voličů, k volbě slovenského prezidenta 50 % a k volbám do Europarlamentu jen 13 %.

Rozhodující pro výsledek sobotního referenda nebylo, jak kdo hlasoval (zda „ano“, či „ne“), ale jen to, zda vůbec k referendu přišel. Výsledky byly u všech třech otázek více jak 90 % „ano“.

Jak už je vidět i z mapy, účast byla vyšší na severu (nejvíce Orava, Šariš, Spiš) než na jihu (nejméně Žitný ostrov a Gemer). Podobně vyšší účast byla na venkově oproti větším městům. Shrnuje to graf (co bod, to obec; jih je vlevo, sever vpravo; zelená přerušovaná čára označuje celkovou účast, červená plná nutnou 50% hranici):

Detailní diskuse rozdělení účasti (s grafy souvislostí mezi účastí a podílem katolíků v obci nebo se ziskem jednotlivých stran) v Denníku N.

Dva vítězové referend

Vysokou hranicí se tak ztrácí hlavní smysl referenda – demokraticky rozhodnout o záležitosti, která je podstatná pro dostatečně velkou skupinu lidí. A dospět tak k výsledku, který může přijmout – či se s ním alespoň smířit – většina lidí (alespoň těch demokraticky založených). Nyní ale kvůli vysoké hranici nevíme, kolik lidí je doopravdy „proti návrhu“ – nelze rozlišit na jedné straně „racionální voliče“, kteří nepřijdou záměrně, aby nebylo referendum platné, a lidi, kterým je to prostě jedno.

Takže nyní na Slovensku jsou vítězné obě strany a k žádnému žádoucímu smíření nedochází (dokonce díky kampaním před referendem je tomu spíše naopak).
Aliancia pre rodinu říká: „Občanská společnost ukazuje, že od státu, politiků, chce pro-rodinné politiky […].“ – a má to podpořené více jak 90% vítězstvím v referendu.

Naopak liberální bratislavská média, která byla proti otázkám v referendu, přišla s hlavními komentáři typu: „Konzervativci a lidé, kteří mají strach z moderního světa, pestrosti a vůbec 21. století, jsou [po referendu] oficiálně menšinou.“ (zde) Nebo: „Aliancia – údajně – pre rodinu utrpěla těžkou porážku.“ (zde) – a mají to podpořené neplatností referenda a „nízkou“ účastí (ač vítězná strana měla o polovinu více hlasů než přišlo voličů k platným eurovolbám)
Takže kvůli zákonnému nastavení vysoké hranice pro platnosti bylo referendum „zbytečné“, nic se nevyřešilo.

Dvě vítězné strany po referendech jsou často ze stejného důvodu vysokého limitu nutné účasti i v ČR u obecních referend. A vysoká hranice nutné účasti je i jeden za zásadních problémů (ač ne ten nejzásadnější) návrhu zákona o obecném referendu v ČR, i když zde se navrhuje „jen“ 25%.

Tato vysoká hranice vede také k absurdnostem: Pokud by se nyní Aliancia pre rodinu zachovala racionálně, měla dát hlasovat o opačných otázkách – např. místo o „zákazu adopce dětí homosexuály“ o „možnosti adopce dětí homosexuály“. Účast na takovém referendu by byla velmi pravděpodobně také nedostatečná (tj. jedna „výhra“ Aliancie – mohli by tvrdit, že to lidé nechtějí) a těžko odhadovat samotný výsledek „ano“ vs. „ne“.