KOMENTÁŘ (AKTUALIZOVÁNO). Personální bída hnutí ANO opět přinesla ovoce. Tak dlouho Andrej Babiš tlačil na post ministryně spravedlnosti neerudovanou a skandály obtíženou Taťánu Malou, až málem přišla nejhorší z možných variant. Trestně stíhaný premiér nejdřív prohlásil, že chce rezort sám vést, o den později si to ale rozmyslel a prezidentovi navrhl místo sebe jiné jméno.

Pro představu velikosti problému, který by hrozil při původním scénáři: Babiš může navrhnout Babišově vládě, v níž má Babiš většinu, odvolání nejvyššího státního zástupce, jehož podřízení stíhají Babiše. Kde to žijeme?

Byly časy, kdy měl Andrej Babiš na spravedlnost několik podobně špatných možností. Nevýraznou profesorku trestního práva Helenu Válkovou, protikorupční střelkyni Hanu Marvanovou nebo mladého sekáče Roberta Pelikána.

Jak to dopadlo, víme. Postupně vystřídal v různých úlohách všechny tři, všichni tři se mezi sebou rozhádali a dnes nemohou přijít šéfovi hnutí na jméno. S drobnou výjimkou Válkové, která se z brutálních praktik, které provázely její odvolání, oklepala, a dnes znovu patří k oporám hnutí (a obhajoby jeho šéfa).

Kolosální střet zájmů

O čtyři roky později je situace daleko horší. Babišovy kauzy mezitím dospěly do fáze stíhání. Už jen fakt, že nového ministra spravedlnosti vybíral, je v normálních poměrech těžko představitelný.

Kolik toho bylo napsáno a nauvažováno o tom, že celá hra kolem Taťány Malé je jen mlha, která má odvést pozornost od podstatnějších věcí; především celý ten mediální kolotoč posledních dní přikryl fakt, že evidovaný agent Státní bezpečnosti přivádí k vládě komunisty. Přímo, či nepřímo, s účastí na rozhodování o podstatných věcech. Filip a spol. si diktují a Babiš pozorně naslouchá.

MAPA ČESKÉ JUSTICE  – nová exkluzivní publikace HlídacíPes.org

Vztahy a vazby v českém soudnictví. Pro odborníky i laickou veřejnost

Malá vzpomínka: Autor těchto řádek před nějakými třemi lety důsledně stíhal Andreje Babiše, co se týče jeho přiznaných střetů zájmu během jednání vlády – tehdy tam šéf Agrofertu seděl jako ministr financí. Šlo o zákony, jejichž projednávání mohlo přinést blaho nebo výnosy koncernu. Babiš si musel neochotně zvyknout na to, že se jejich projednávání buď nezúčastní, nebo aspoň střet nahlásí. „Já jsem ve střetu zájmů, už když ráno otevřu oči,“ shazoval tehdy téma Babiš.

Pokud už tehdy existovalo podezření, že může zneužít svého politického postavení, dnešní situace už je kolosální průšvih.

Jen krátký výčet pravomocí ministra spravedlnosti. Kromě už zmíněného návrhu na odvolání nejvyššího státního zástupce (mimochodem v zemi, kde umíme číst mezi řádky, stačí hrozba) je to možnost navrhnout kárné stíhání soudců, státních zástupců nebo kohokoli dalšího, kdo má co do činění s justicí a jakkoli by se dotkl kauzy Čapího hnízda.

Kdyby čistě teoreticky dospěla kauza v dohledné době k soudu a byl vynesen pravomocný rozsudek, je tu možnost podat stížnost pro porušení zákona. Podává ji kdo? No jistě, ministr spravedlnosti.

Abolice, tedy rozhodnutí prezidenta nepokračovat v trestním stíhání. Spolupodepisuje ji premiér (Babiš) nebo pověřený resortní ministr (Babiš).

Dospěli jsme opravdu daleko.