Poslanci chtějí kontrolovat FAÚ, Babiš si ale buduje mnohem mocnější nástroj

Poslanci se pokoušejí získat kontrolu nad Finančním analytickým útvarem (FAÚ), který spadá pod Babišovo ministerstvo financí. Jak už dříve upozornil HlídacíPes.org, šéf ANO si buduje mocenský nástroj disponující již nyní daleko širšími kompetencemi, než má tolik obávaný FAÚ.

Co se v textu dočtete:

• Některé složky finanční správy lze využít i v boji s politickými i byznysovými konkurenty
• Odbor řízení rizik při správě daní vznikl v roce 2011. Nyní povýšil na sekci a dostal novou pracovní náplň
• K uplatnění svých pravomocí nepotřebuje žádné soudní rozhodnutí
• Chybí větší kontrola ze strany zákonodárců i veřejnosti
• BIS se pokouší získat oprávnění nahlížet do účtů poplatníků u bank, správci daně však již dávno tyto kompetence mají
• I když Andrej Babiš předá vliv na řízení FAÚ a jmenování šéfa této instituce vládě, o zajímavé informace nepřijde

Sněmovna ve středu přijala z popudu poslanců ODS novelu zákona, podle níž by FAÚ kromě vlády byl kontrolován i sněmovní komisí. Změnu teď musí projednat ještě Senát. „Finanční rozvědka je velmi důležitá a proto je potřeba, aby podléhala parlamentní kontrole. Jsem rád, že naše argumenty Sněmovnu přesvědčily,“ pochlubil se předseda ODS Petr Fiala.

Již před časem si ale finanční správa bez sebemenší pozornosti médií či politické opozice vytvořila útvary řízení rizik při správě daní. Tedy analytické útvary, které by měly disponovat všemi potřebnými informacemi pro výběr daní a boj s daňovými podvody..

Díky vyvolané poptávce po boji s daňovými úniky zejména po nástupu ministra financí Andreje Babiše získaly tyto analytické útvary v rámci finanční správy svébytné a v podstatě i neotřesitelné postavení.

To se projevilo i tím, že odbor řízení rizik při správě daní „povýšil“ na Sekci řízení rizik při správě daní. Stalo se tak nedávno – během reorganizace, která proběhla v dubnu 2015.

Souhlas soudu netřeba

Správci daně mají v získávání informací nejen o majetkových poměrech poplatníků daleko větší možnosti než Finanční analytický útvar Ministerstva financí (FAÚ). V českém právním prostředí se jedná zejména o finanční a celní úřady, respektive Generální ředitelství cel a Generální finanční ředitelství.

Zatímco FAÚ coby zvláštní zpravodajská jednotka začleněná do struktur Ministerstva financí je omezena zejména na tzv. boj proti praní špinavých peněz, oprávnění správců daně jsou nepoměrně širší.

Hodně se namluvilo o tom, že FAÚ má informace a přístup k účtům fyzických a právnických osob, zcela se však zapomíná na to, že například již zmínění správci daně mohou požadovat informace o bankovních účtech od bank, poboček, spořitelních a úvěrových družstev.

Tím to stále nekončí: mohou chtít informace i od provozovatelů poštovních služeb, zdravotních pojišťoven anebo vydavatelů periodického tisku na základě vyžádání a v souvislosti se správou daní.

K uplatnění těchto pravomocí nepotřebují žádné soudní rozhodnutí a tato součinnost nepodléhá ani jakémukoli dohledu ze strany třetích osob.

Kromě toho mohou orgány finanční správy („v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu při výkonu své pravomoci“) žádat za účelem zajištění správy daní poskytnutí údajů: ze základních registrů obyvatel, z evidence cestovních dokladů, z centrálního registru silničních vozidel, z registru rodných čísel, z katastru nemovitostí anebo i z registru zaměstnavatelů či z registru pojištěnců nemocenského pojištění…

Tato oprávnění a možnosti jsou opět dány ze zákona a nepodléhají jakékoli další veřejné kontrole, pokud souvisejí s výkonem činnosti orgánů finanční nebo celní správy.

Je jasné, že k výkonu správy daní potřebují orgány státní správy odpovídající pravomoci a oprávnění. Otázkou však je, zda jsou tato oprávnění využívána vždy v souladu s daným účelem, řádně a efektivně.

Privilegovaní mezi cifršpióny

Popsané kompetence měla finanční správa již dříve, od dob Miroslava Kalouska. Odbor řízení rizik při správě daní vznikl v roce 2011 spolu s Generálním finančním ředitelstvím. Ale až za ministrování Andreje Babiše se těmto kompetencím dává ve vší tichosti nová náplň i forma.

Za veřejného nezájmu se tu vytváří budoucí tajná zbraň, která má být efektivně řízena právě prostřednictvím Sekce řízení rizik při správě daní, jehož součástí je i problematika analytiky a daňových kontrol.

Názory na tuto složku finanční správy se různí, nicméně jedním ze společných znaků je to, že většině pracovníků finanční správy je dosud z větší části utajeno, čím vším se vlastně tato složka zaobírá.

Podle zdrojů HlídacíPes.org se to projevuje i tím, že mnozí pracovníci správce daně vnímají tuto složku jako nespravedlivě privilegovanou. Platí prý, že chce-li někdo udělat větší kariéru v rámci finanční správy, měl by to zkusit právě přes tuto sekci, která se těší u současného vedení finanční správy, ale též i Ministerstva financí prvořadé pozornosti.

Kam se hrabe BIS…

Jakými informacemi sekce nyní disponuje není možné přesně zjistit. Může se ale jednat o velmi širokou oblast už i proto, že kontrola veřejnosti je v této oblasti prakticky nulová.

Sekci může řídit a úkolovat jen pár lidí – v přímé linii generální ředitel finanční správy a jeho zástupce, nepřímo pak přes tyto funkcionáře náměstek ministra pro daně a cla, který podléhá přímo ministru financí…

Veřejný dohled chybí. Pozoruhodné je i to, že Poslanecká sněmovna nepovažovala za nutné ani v rámci svého rozpočtového výboru vytvořit donedávna tak typický podvýbor pro činnost daňové a celní správy.

Takže zatímco zpravodajské a jiné ofenzivní či obranné instituce mají různé komise – ať již pro BIS nebo vojenské zpravodajství – pro oblast nakládání s informacemi, jimiž mohou disponovat orgány finanční a celní správy, žádná taková obdoba neexistuje. Informace jsou to přitom potenciálně velmi citlivé.

Například BIS se přes novelu zákona pokouší získat oprávnění nahlížet do účtů poplatníků u bank. Správci daně však již dávno tyto kompetence mají…

Úkol zněl jasně: Biopaliva

V současné době probíhá i bitva s Českou národní bankou o zřízení tzv. registru účtů, který by správcům daně poskytl základní informace o tom, zda má či nemá ten který poplatník účty u konkrétní banky.

Na základě toho by se pak již správce daně mohl na banku obrátit s žádostí o informace, případně tam poslat rovnou exekuční příkaz.

Je celkem pochopitelné, že ČNB se bude zřejmě snažit o to, aby informace nebyly poskytovány plošně, ale jen vybraným zástupcům té které organizace. A v tomto případě opět význam Sekce řízení rizik při správě daní vzroste.

Ministr, který má ve své gesci takovouto složku a takovéto možnosti (byť se může zaklínat tím, že finanční ani celní správu neřídí, neb od toho tam jsou příslušní ředitelé) se stává nutně jedním z nejmocnějších členů vlády.

Jeho vliv a možnosti stoupají o to víc, že například na rozdíl od policie nepotřebují orgány finanční či celní správy k získání informací o pohybu na účtech souhlas soudce nebo státního zástupce.

Již dnes se ostatně traduje, jak lze některé složky finanční správy využít i v boji s konkurenty (kupříkladu v oboru biopaliv) – prostřednictvím častých daňových kontrol a místního šetření orgánů finanční správy.

Vybrané subjekty jsou takto kontrolními orgány finanční správy „obšťastňovány“ častými návštěvami a kontrolami v tom lepším případě, v horším případě i zajišťovacími příkazy a exekucemi na vlastní majetek.

První mezi ministry

Co z toho všeho vyplývá? Že ministr financí už ani tak nepotřebuje mít zásadní vliv na řízení FAÚ, jelikož má pod sebou, respektive v rámci finanční správy, daleko zajímavější a všestrannější složku než je právě FAÚ.

Andrej Babiš tak klidně může vliv na řízení FAÚ a jmenování šéfa této instituce předat vládě, protože v rámci jím ovládaných struktur finanční a celní správy má dostatečnou náhradu; navíc v duchu hesla, že pod svícnem bývá největší tma.

Vždyť v rámci Sekce řízení rizik při správě daní je zastřešena oblast daňových kontrol, analyticko-vyhledávací činnosti, výběrů subjektů ke kontrole, kontrolní činnosti a boj s daňovými úniky, včetně spolupráce s orgány činnými v trestním řízení…

Jedná se tedy o víc než plnohodnotnou náhradu za FAÚ. Navíc v podstatě bez jakékoli větší kontroly ze strany zákonodárců i široké veřejnosti.

Co do svých možností opatřit si informace i velmi choulostivého o svých vládních kolezích nemá ministr financí ve vládě konkurenci.

Zatímco v dobách Nečasovy vlády se o tomto i celkem hlasitě spekulovalo, v dobách Sobotkovy vlády se to nijak zvlášť neřeší.

Pozice náměstka pro daně a cla (nyní náměstkyně Simona Hornochová) visí v podstatě ve vzduchoprázdnu a koaliční partneři se podílejí na řízení jiných oblastí financí než jsou daně, cla a finanční kontrola obecně.

Také šéfa finanční a celní správy si vybírá ministr financí, byť donedávna jmenování generálního ředitele formálně spadalo do kompetence vlády jako celku.

Postačí jen, že šéf finanční i celní správy si je dostatečně vědom toho, komu vděčí za svou funkci a tuto vděčnost projeví v každodenním řízení své organizace.

Většina občanů a politiků ani neví, čím by se vlastně Sekce řízení rizik – jakožto útvar podřízený přímo generálnímu řediteli a jeho zástupci – měl v praxi reálně zabývat. A v tom tkví i ono „kouzlo“ lhostejnosti.