Artefakty z jarních sousedských setkání na zelené hranici mezi Českem, Německem, Rakouskem a Polskem se stanou součástí sbírek Národního muzea. Lidé z obou stran hranice se tehdy v době zákazu vycestování scházeli, aby upozornili třeba na nesmyslnost zákazu malého pohraničního styku. Národní muzeum společné akce zaujaly jako ukázka důležitého společenského dění v době koronavirové pandemie.

Jedna z vůbec prvních společných „procházek“ po zelené hranici se konala 2. května u Ostrova v Tiských stěnách na Ústecku. HlídacíPes.org byl u toho:

„Zum Wohl! Ať slouží!“ znělo mezi skalami, připíjelo se šnapsem i pivem. Skupinky se držely po deseti lidech, pokud šlo o Čechy, po dvou, když šlo o Němce. Přesně podle pravidel platných tou dobou v té které zemi.

„Je to procházka,“ popsal jeden ze svolavatelů akce, ústecký germanista Jan Kvapil. „Prostě jsme šli, náhodou jsme dostali hlad a žízeň, tak jsme se zastavili. To, že hned za hranicí něco podobného napadlo i naše saské přátele, za to my nemůžeme.“ Jeho kamarád, Němec Stephan Messner z nedalekého Berggießhübelu, dodal: „Pro mě ta hranice po dlouhou dobu vůbec neexistovala a najednou ji zde zase máme. Z toho jsem v šoku a nehodlám se s tím smířit.“

Happening se první květnovou sobotu odehrál na pěti místech od Klínovce až po Českosaské Švýcarsko. A další soboty pak setkání pokračovala, tentokrát už ale na mnoha dalších styčných místech na zelené hranici.

Vlajky, placky, billboardy…

V květnu a v červnu se několika setkání u Klínské brány v Krušných horách nad Litvínovem zúčastnila i Lenka Šaldová, členka Klubu česko-německého partnerství, který setkání na Klínech organizoval. „Poprvé, abych podpořila myšlenku otevření hranic, pak už i proto, aby znovu potkala své nové známé, dnes mám mezi nimi přátele,“ říká Lenka Šaldová.

„V civilu“ je pracovnicí divadelního oddělení Národního muzea. Když se o iniciativě „Soboty pro sousedství“ zmínila před kolegy z oddělení novodobých českých dějin, ti projevili zájem. „Národní muzeum sbírá nejen památky na dávnou minulost – snažíme se dokumentovat i současnost, politiku i každodennost, napříč různými odděleními. Iniciativy, jako jsou Soboty pro sousedství nebo Klub česko-německého partnerství, jsou velmi, velmi důležitou součástí aktuálního společenského dění – rozhodně by se na ně podle nás nemělo zapomenout,“ říká Lenka Šaldová.

„Najednou zde zase máme hranici. Z toho jsem v šoku a nehodlám se s tím smířit,“ říká Stephan Messner.

V červenci pak přijeli zástupci obou iniciativ do Prahy a předali první dokumenty a objekty. Do sbírky Národního muzea se dostanou ručně malované látkové transparenty („Wir sind sousedé / Jsme Nachbarn“), cedule s osobními vzkazy, ale také třeba billboard (Wir vermissen euch, bleibt gesund) nebo mapy s vyznačením hlídaných hraničních míst, které po otevření hranic zanechala armáda v bývalé celní budově ve Všerubech. „Na hranicích s Bavorskem si lidé potřásali dlouhýma dřevěnýma rukama upevněnýma na jakési houpačce – i tenhle pozoruhodný mechanismus je teď u nás. A samozřejmě placky, malované kamínky, papírkové květiny v českých, německých a saských barvách, vlajky, se kterými lidé na hranice přicházeli, Klub česko-německého partnerství daroval mj. zakládací listinu. Za mnohými těmi předměty jsou emotivní osobní příběhy, které se také snažíme zachytit,“ říká pracovnice Národního muzea.

Dokumentace i hledání dalších předmětů ovšem pokračuje. Kdo by se chtěl o nějaké podělit, může Lenku Šaldovou kontaktovat na e-mailové adrese [email protected]. Rok po prvním setkání, tedy počátkem května, pak akce vyvrcholí výstavou v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích, které je součástí Národního muzea. „Bude to připomenutí, že hranice opravdu nepřekračujeme jen tehdy, když si chceme zajet na dovolenou, že příhraniční oblasti jsou přirozeně propojenými regiony – a celkově žijeme ve světě, který počítá s tím, že se můžeme svobodně pohybovat mezi jednotlivými zeměmi,“ dodává Lenka Šaldová.

Snad se to uvolní…

Obě zmíněné iniciativy i další spolky mezitím fungují dál – aspoň jejich stránky na sociálních sítích, které nyní přešly v jakousi informační platformu. V poslední době ovšem sledují spíše negativní zprávy z tisku, třeba o tom, že se Německo chystá Českou republiku zařadit na seznam zemí s vysokým epidemiologickým rizikem.

„Aktuálně žádná veřejná shromáždění na hranici neorganizujeme, což je dáno epidemickou situací, kdy je střední Evropa více méně pokryta různými formami lockdownů,“ říká ústecký germanista Jan Kvapil.

A Stephan Messner dodává: „V současné době jsme více kontaktním místem pro média. Můžeme jen doufat, že se situace v příštích několika týdnech konečně uklidní.“

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.