9 komentářů

1. Tondach napsal:

   2.10.2017 (5:20)

   Na jedné straně je touha národů po samostatnosti pochopitelná, na duhé straně snaha vlád o udržení celistvosti země také….ani jedna strana by to neměla přehánět, nebo to povede v krajních případech k občanským válkám! A na to v Evropě nejsme zvyklí a už vůbec ne připravení….

   • Weber napsal:

     2.10.2017 (9:46)

     Tzv. touha národů po samostatnosti vedla vždy k válkám a sporům a nebude to nepochybně jinak i v případě Kurdů, ti ale s válčením za samostatnost mají letité zkušenosti, takže nějaký rok navíc je nerozhází. Skoro by si jeden myslel,že vize beznárodní Evropy (EU) je vizí mírovou. Takže zdá se, že na další průšvih se zadělalo podanou rukou Kurdů ve válce s IS. Ti teď budou chtít „odměnu“ a když se jim nevyhoví, budou to brát jako licoměrnou zradu „šéfy“ světa.

     • Oskar (hanák z Hané) napsal:

       2.10.2017 (12:28)

       „… když se jim nevyhoví, budou to brát jako licoměrnou zradu „šéfy“ světa“.
       A ona to licoměrná zrada bude, stejně jako je licoměrná klausule o „právu na sebeurčení národů“ v Chartě OSN!

     • ČERT napsal:

       2.10.2017 (16:53)

       Já bych jen takovou drobnou poznámku, když píšete „beznárodní vize Evropy (EU)“… Tak s těmi Kurdy to tak úplně nejbezprostředněji nesouvisí, protože Kurdistán, třeba ani jeho turecká část, součástí EU není, ale… Ta „beznárodní vize Evropy (EU)“ mi dost připomíná „beznárodní vizi SSSR“. Tak jistě, jsou tam rozdíly. SSSR měl, což se zatím zdá nepochybné, jistě „lepší páky“ než EU na to, aby potlačil všelijaké lokální nacionalismy – a také je tedy pravda, že sám byl alespoň zčásti nástrojem nadvlády jednoho národa, tj. ruského, což v případě EU, jak se mi zatím aspoň rozhodně zdá, říci nelze. Ale víme, že když se začal rozpadat ten „sovětský mír“ („pax sovietica“), jak právě silně ožívaly všelijaké ty dosud potlačované nacionalismy. Tak mě napadá… Kdyby se začal rozpadat ten „bruselský mír“ („pax bruselica“, nebo správněji asi „pax bruxellensis“ nebo jak, latiník by mě asi opravil), jaké by to eventuálně mohlo mít následky. Je fakt, že pesimistických až katastrofických scénářů (kde ta „beznárodnost“ je ještě třeba umocňována tzv. multikulturalismem, což ale v případě SSSR svým způsobem mohlo platit také) se eventuálně může naskýtat řada…

   • ČERT napsal:

     2.10.2017 (16:20)

     Já bych si jen dovolil takovou úvahu k tomu, když píšete „na to v Evropě nejsme zvyklí a už vůbec ne připravení…“ – a to i když s Vámi v zásadě souhlasím, každopádně vzato z pohledu současnosti, obrátíme-li se několik desetiletí dozadu. Ale kdyby tedy konkrétně k těm Kataláncům, tak Španělsko… (?) Víme, že tam byla velká občanská válka v letech 1936-39. Ano, už je to docela taky dlouho, skončila těsně před druhou světovou válkou, ale kdybychom šli ještě hlouběji do minulosti, do 19.století, tak situace víceméně obdobné se tam opakovaly vícekrát (občanské války zvané karlistické). Každopádně, občanská válka let 1936/39 nebyla první španělskou občanskou válkou a skoro by se dalo říci, pro Španělsko, které ještě předtím bývalo též jednou z hlavních světových a evropských velmocí, se v 19.století občanské války staly skoro typické. Ta ve 30.letech 20.století na tuhle tradici vlastně navázala…
     Tak samozřejmě, taky to vždycky byly celošpanělské problémy, šlo o dost víc než jen o problém konkrétně nějakého katalánského nacionalismu a separatismu… Ale taky víme, jak v případě baskického nacionalismu řádí ve Španělsku už dlouhé desítky let, už od dob frankistické diktatury, ETA (ale zase, samozřejmě, její činnost je jen velmi „slaboučký odvar“ proti tomu, co se dělo a děje v mnoha jiných částech světa)…
     A ještě tedy k té Evropě… Vždyť taky víme, jak se docela nedávno, od r. 1991, na tomtéž principu rozpadla Jugoslávie – a což taky kontrastovalo s tím, jak jsme se ve stejné době rozpadli my (samozřejmě míněno Československo).
     A jinak, článek je věnován hlavně Kurdům, což už je tedy mimo Evropu a navíc v oblasti, kde ten vývoj v posledních letech až desetiletích je tedy obecně hodně dramatický a labilní… Ano, i proto tam to riziko nějaké eskalace se může zdát být dost vysoké… Asi vyšší než kdekoliv v Evropě.

     • Tondach napsal:

       4.10.2017 (7:04)

       I když se vrátíme tedy pár desítek let zpátky, tak jsou to jen dva ostrůvky nepokojů ústících v krvavou řež v Evropě…. což nevyvrací moje slova, že na to nejsme zvyklí a vůbec už ne připravení.

       • ČERT napsal:

         5.10.2017 (17:38)

         Vůbec, vůbec jsem Vaše slova vyvracet nechtěl a nechci. Ale prostě jste mě jen jaksi myšlenkově dovedl konkrétně ke Španělsku, kde je v tomto ohledu hodně zajímavá tedy ta minulost (ono kdybychom vzali nějaké problémy okolo Katalánska, bychom mohli jít na jednu stranu klidně i časově ještě mnohem hlouběji před to 19.století, např. cca do roku 1640, ale zase na druhou stranu samozřejmě, jak jsem už i napsal, i ta občanská válka let 1936-39 je z ryze současného pohledu dost vzdálenou minulostí).
         Když píšete o těch „dvou ostrůvcích“ v posledních desetiletích, tak patrně máte na mysli bývalou Jugoslávii a východní Ukrajinu (ono by se dalo hledat i více míst v evropské části někdejšího SSSR, např. Moldova a tzv. Podněsterská republika počátkem 90.let)… Ano, na to už Evropa opravdu „zvyklá a připravená“ po desetiletí není, a vlastně to platilo třeba i v závěru tzv. studené války. Zmínil bych případ samozřejmě odlišný od těchto, protože tady šlo úplně o něco jiného, o povstání proti diktatuře… Když se ve druhé polovině roku 1989 hroutil ve východní části Evropy komunismus pod tlakem lidových manifestací, tak víme, že zatímco u nás nebo např. v NDR dostali demonstranti nanejvýš, jak se říká, přes hubu, ke skutečnému krveprolití došlo v Rumunsku (ostrá střelba do demonstrací, pouliční boje). Za nějakých cca 10 dní bylo zabito asi několik stovek lidí (pravda, ty údaje se různí, někde se uvádí že snad jen cca 100, jinde ale více než 1000) – a víme, že nakonec to odnesl i Ceausescu s manželkou. Tehdy to ale média s tím počtem obětí ještě dost „nafukovala“.
         Ale i tohle rumunské povstání v prosinci 1989 bychom mohli čistě z povahy věci klasifikovat jako takovou malou občanskou válku… A vzpomínám si, jak tehdy naše média, dosud v atmosféře naší tzv. sametové revoluce, byla konsternována, jak „je něco takového možné v Evropě na konci 20.století“…
         Tak to jen takový dodatek k Vašim slovům…

2. Nemec napsal:

   2.10.2017 (16:34)

   Také je možnost, že se Kurdové domluví s Ruskem a příští rok budou mít svůj stát.

3. Tomáš napsal:

   4.10.2017 (17:10)

   S Katalánskem si nejsem jistý zda jim pomůže referendum k získání nezávislosti.Je možné předpokládat ,že to nebyla většina Katalánců,kteří se zúčastnili referenda a bude následovat proces ,který Španělsko ovládá a bude mít i podporu EU.Bude to zmrazeno za cenu administrativních opatření.
   Poněkud jiná situace je v oblastech kde žijí Kurdové .Nejvíce Kurdů žije v Turecku,tam se to těžko podaří v blízké době, a tak vše směřuje k Iráku ,kde se to může Kurdům zdařit i když v poněkud okleštěném vyhlášení nezávislosti.I to by byl úspěch na který bude možné navazovat v budoucnosti.Exprez.USA Obama vytvořil mnoho brizantních situací ve světě na které už nemají USA sílu,aby je ukočírovaly,zdatně jim v tom sekundovala vláda jejího Veličenstva T.Blaira.