Významný objev v léčbě rakoviny otevírá nové cesty. „Potřebujeme neziskové léky,“ říká vědec Boris Cvek

Napsal/a Ondřej Krupčík 23. prosince 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

ROZHOVOR. V prestižním vědeckém časopise Nature se mezi autory nedávno znovu objevili Češi. V první polovině prosince otiskl magazín článek týmu českých a zahraničních vědců o využití antabusu při léčbě rakoviny. Jde o látku s dlouhou historií, kterou nelze patentovat, a tedy komerčně využít to ukazuje na potřebu rozvoje neziskových léků.

Jeden ze spoluautorů studie, chemik Boris Cvek z Institutu sociálního zdraví Univerzity Palackého v Olomouci, v rozhovoru pro HlídacíPes.org vysvětluje, jak neziskové léky mohou v budoucnu změnit zdravotnictví na celém světě.

  • Vaše zjištění by se dala shrnout do hesla „antabusem proti rakovině“. Připomenete, k čemu jste došli?

Potvrdili jsme, že disulfiram, známý právě pod komerčním názvem antabus, je na úrovni buněk a u zvířat účinný proti rakovině. V minulých přibližně čtyřiceti letech vyšly na toto téma desítky článků. Problém byl, že většina z nich vysvětlovala účinnost antabusu jiným způsobem. Náš článek v časopise Nature přináší snad definitivní vysvětlení. Podařilo se nám ukázat, jakým způsobem antabus zabíjí rakovinu na úrovni buněk a zvířat, která mají nádory.

  • Můžete ten mechanismus jednoduše popsat?

Boris Cvek

Většinu práce na článku udělala olomoucká laboratoř profesora Jiřího Bártka. Významná je také studie, součást našeho článku, kolegů z Dánska. Těm se podařilo ukázat, že mezi alkoholiky s rakovinou byli zdravější ti, kteří brali antabus. Také jsme potvrdili mou starou hypotézu, že za protinádorovou aktivitu této látky je zodpovědná jedna konkrétní sloučenina, která vzniká v těle z antabusu a mědi.

Dříve jsem ji označil CuET. Pozoruhodné je, že se hromadí v nádorech. To je sen snad všech onkologů. Tedy dostat lék do nádoru, a naopak ho nemít ve zdravých tkáních. Doufejme, že se to potvrdí také u lidí.

V buňkách tato látka způsobuje zastavení degradace bílkovin. Brání tomu, aby z nádorových buněk byl odstraňován odpad, přesněji nepotřebné bílkoviny. Ty se hromadí uvnitř a buňka umírá. A brání tomu unikátním způsobem, dosud nepopsaným. V tom je zřejmě největší vědecký přínos našeho článku.

Nadějné, ale ne definitivní

  • Bude antabus léčit lidi?

Hlavním problémem všech podobných preklinických výzkumů, tedy těch prováděných na buňkách nebo zvířatech, je jejich přenositelnost na člověka. Byť by výsledky byly sebenadějnější, vůbec to nemusí znamenat, že látka bude podobně fungovat také u lidí. Mezi preklinickým a klinickým výzkumem může být propastný rozdíl.

Na základě našeho článku v Nature v žádném případě nelze říci, že antabus bude léčit rakovinu u lidí. Lze pouze říci, že je zapotřebí udělat klinické testy antabusu u onkologických pacientů. Nyní máme velice pádné argumenty, proč s tím začít.

  • Na co se ještě čeká?

Kdyby existovala farmaceutická firma, která má antabus patentovaný a vlastní ho, začala by na základě našich dat provádět klinické testy u celé škály nádorových onemocnění. Jenže antabus nemá žádnou firmu, která by si ho vzala pod křídlo. Má dlouhou historii, nelze ho patentovat, a tedy komerčně využít.

Kdyby do něho kdokoli investoval peníze a zároveň se ukázalo, že skutečně léčí lidi, někdo jiný by jej mohl začít vyrábět a levně prodávat. Na klinické testy antabusu potřebujeme veřejné peníze. A to je podle mého názoru nejdůležitější sdělení našeho výzkumu.

Ve veřejném zájmu potřebujeme veřejné nebo charitativní peníze. Potřebujeme antabus dostat do klinických testů neziskovým způsobem. Model vyvíjení neziskových léků je naprosto nový a podle všeho má potenciál globálně změnit zdravotnické systémy.

Vlády můžou vyléčit statisíce lidí

  • V čem přesně je ten potenciál celosvětové změny?

V současnosti neexistuje způsob, jak u neziskových léků financovat klinické testy na velkých souborech lidí. Kdyby byla možnost zaplatit je nekomerčním způsobem, mohli bychom získat účinné léky, které jsou zároveň velice levné. A to je změna globálních zdravotnických systémů.

To prosím není snění. Jsou to myšlenky z článku, který jsem v roce 2012 publikoval v časopise Drug Discovery Today a který prošel náročným recenzním řízením. Nazval jsem ho Neziskové léky jako spása pro světové zdravotnické systémy. Ukazuji v něm třeba to, že jeden z nejvyšších výskytů rakoviny prsu mají velice chudé země v Africe, které nemají přístup ke standardní onkologické léčbě.

Můj argument je velmi jednoduchý. Pokud by vlády a charity pomohly financovat klinické testy těchto neziskových léků a pokud by tyto testy byly úspěšné, pomohly by sobě, ale i statisícům lidí v rozvojovém světě. To jsou dvě mouchy jednou ranou.

  • Vznikly už nějaké neziskové léky?

Zatím existuje jeden jediný lék, který byl vyvinutý takto neziskově. Šlo o nemoc, která se jmenuje viscerální leishmanióza neboli černá horečka. Je to smrtelné parazitické onemocnění, které se vyskytuje pouze v chudých oblastech Indie, Bangladéše nebo Afriky.

Ve chvíli, kdy se na základě výzkumů zjistilo, že by tuto nemoc mohlo léčit staré, zapomenuté antibiotikum paromomycin, se Bill a Melinda Gatesovi (multimiliardář, zakladatel společnosti Microsoft a jeho manželka, pozn. red.) společně se Světovou zdravotnickou organizací a dalšími organizacemi rozhodli, že zaplatí klinické testy. Ten lék funguje. Zásadním způsobem se podařilo pomoci lidem, a přitom udržet cenu na velmi nízké úrovni. Člověk byl vyléčený za čtyři eura během tří týdnů. V antabusu se možná skrývá podobná příležitost.

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)