Výjezd v rámci evropského programu Erasmus+ skončil otravou českých studentek

Na vzdělávací program Erasmus+ je na roky 2014 – 2020 vyčleněno celkem 14,7 miliard eur. Ne vždy ale evropské peníze splní účel, na nějž byly vydány.

Na redakci HlídacíPes.org se obrátily české studentky, které v rámci tohoto programu na konci ledna vyjely do Francie v rámci programu Youth Exchange na projekt neformálního vzdělávání „Divadlo pro mladé“.

Reagovaly na facebookovou nabídku  neziskové společnosti Together Czech Republic ve znění „Potřebujete „vypnout“ z práce nebo od zkouškového? Chcete zažít nezapomenutelný týden, kde poznáte fajn lidi z celé Evropy a naučíte se něco nového.“ A netušené nové zážitky si skutečně z Francie odvezly.

Vymrzlá chata a otrava plynem

Akce se účastnilo celkem 22 studentů z Česka, Estonska, Itálie, Francie a Lucemburska. „Vyrazily jsme z Česka autobusem. Bylo nás sedm a vystupovaly jsme na venkovské zastávce u města Nancy, kde na nás mělo čekat auto. Na auto jsme ale uprostřed noci čekaly my. V pětistupňovém mrazu celé dvě hodiny,“ popisuje začátek akce účastnice Marie Leinveberová, studentka Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

V půl šesté ráno se nakonec skupina ocitla ve slíbené horské chatě v alsasko-lotrinských horách poblíž Vosges a Remiremontu.

„Chata, pokud to tak můžeme nazývat, v nás po dlouhé noci vyvolala novou vlnu obav. V maličkém pokoji pro deset nocležníků byla teplota maximálně deset stupňů. Záchody nesplachovaly, teplá voda netekla,“ vypráví Marie Leinveberová.

Nekonala se ani slíbená snídaně. „Postupně jsme se seznámily s dalšími účastníky projektu, kteří byli neméně v rozpacích. Nikdo z nás netušil, kde je lektor či nějaký jiný organizátor nebo jaký bude denní program.“

Až později se objevil lektor Stephan, chvíli po něm dorazila i kuchařka. Zdálo se, že věci jsou na dobré cestě: „Ulevilo se nám, že neumřeme alespoň hlady. Jenže pak se stalo něco nečekaného, kuchařce se udělalo nevolno, na okamžik i omdlela a musela si jít lehnout.“

V kuchyni ji proto zastoupily čtyři Češky. Nic z kuchařského umění, ale předvést nestihly – i jim se rychle udělalo zle.

„Dvě byly úplně bledé, chvěly se. Báli jsme se, co se děje. Byli jsme přesvědčení, že tu uniká plyn a chtěli jsme volat záchranku,“ říká Marie Leinveberová. Lektor je prý ale uklidňoval, že je to nesmysl. Jenže účastníků s potížemi přibývalo, panika vzrůstala, a tak na naléhání účastníků konečně zavolal záchrannou službu.

„Záchranáři po příjezdu díky jednoduchému testu rozpoznali, že jsme přiotrávení. To, že situace byla vážná, dokazuje, že místo zaplnilo několik desítek hasičských a záchranných vozů. Následovaly čtyři dlouhé hodiny plné stresu, zmatku a jazykových bariér, během nichž nás všechny rozdělili a rozvezli do tří různých nemocnic,“ popisuje dění další ze studentek Eliška Pomyjová.

V nemocnici nebo na chatě

Až v tu chvíli dorazil z Lucemburska hlavní organizátor, Goran Dajovski, pracovník neziskové společnosti Together Luxembourg. Její česká pobočka Together Czech Republic zajišťovala cestu českým dívkám (vyjádření zástupce české pobočky níže v textu, pozn. red.)

„Ve dvě hodiny ráno pro nás přijel pan Dajovski do nemocnice, kde jsme nemohly nocovat. Po dlouhém hledání volných míst v hotelích v okolí se část skupiny nad ránem úspěšně ubytovala. Do dvanácti hodin bylo ale nutné pokoje opustit, čekání na organizátory se protáhlo o čtyři hodiny, které jsme trávily na recepci, protože pokoje na další den už nebyly zaplacené.

„Po dlouhém čekání nás odvezli do nového ubytování. Tři dívky jely vlakem, protože organizátoři pro naši sedmičlennou skupinu pokaždé přijeli pětimístným vozem. Musím přiznat, že nově zajištěná chata byla v pořádku.“ Během večera se tam postupně všichni sjížděli z různých nemocnic a různých hotelů a sdělovali si své zážitky. Nepřekvapí, že vládla dosti rozhořčená atmosféra. „Napětí vyvrcholilo, když se jako poslední vrátily naše dvě české dívky, které na tom byly předešlého dne nejhůř, a sdělily nám svůj příběh. Byla to poslední kapka, definitivně mě to položilo.“

I když organizátor Goran Dajovski předešlé noci tvrdil, že zbylé dvě Češky zůstaly přes noc v nemocnici, nebyla to pravda.

„Ve dvě hodiny ráno je v nemocnici vyzvedli dva neznámí muži, kteří jim slíbili, že je zavezou do nového ubytování, kde se do rána v klidu vyspí. Vystrašené, unavené a přiotrávené dívky ovšem dovezli zpět do původní chaty, kde jim nezbylo než přenocovat. Ani se nedivím, že je druhý den museli do nemocnice odvést znova po té, co se jim opět přitížilo“ říká Marie Leinveberová.

Hlavní zodpovědnou osobu Gorana Dajovského redakce HlídacíPes.org kontaktovala, reakce přišla od jeho nadřízené Anny Roganové: „Sedm lidí bylo lehce intoxikováno, volali jsme ihned záchranáře, policii i plynaře. Pro jistotu jsme všechny nechali prohlédnout v nemocnici. Incident nás velmi mrzí, ale máme za to, že nebylo v naší moci tomu předem zabránit.“

Podle Roganové nebylo v daném regionu a čase snadné najít během 24 hodin nové vhodné ubytování. „I v obtížné situaci jsme se snažili být maximálně vstřícní, ale česká skupina napadala organizátory a snahy o domluvy končily křikem,“ tvrdí Anna Roganová.

Za českou skupinu prý organizace Together nebude z fondů EU požadovat žádné plnění. Kvůli vedlejším nákladům prý na celé akci tratí zhruba pět tisíc eur.

Na druhé straně ani Češky prý nemohou čekat, že jim budou proplaceny jejich cestovní náklady. „Čeští účastníci se rozhodli odjet, říkali jsme jim, že je to jejich právo. Ale v pravidlech Erasmus+ je jasně dáno, že kdo se neúčastní všech aktivit, nemohou mu být uhrazeny všechny jeho náklady,“ konstatuje Roganová.

Češky se spolu s řadou dalších účastníků skutečně rozhodly předčasně odjet domů. Na místě nakonec zůstalo jen sedm lidí z původních 22.

Na organizaci jsme se nepodíleli

Hned po návratu problém osobně řešily s Domem zahraniční spolupráce. Tato příspěvková organizace ministerstva školství řeší mimo jiné i projekty financované v rámci Erasmus+.

„Slíbili, že to budou všechno řešit, ale měsíc po projektu se stále nic neděje,“ říká Marie Leinveberová.

Vedoucí organizačního oddělení DZS Kamila Abramčuková na dotaz HlídacíPes.org uvedla, že za tento konkrétní projekt je zodpovědný francouzská partnerská organizace, která na něj také získala grant od francouzské národní agentury programu Erasmus+.

„V druhé polovině ledna se na nás obrátila zástupkyně české skupiny a informovala nás o vzniklých problémech. Sdělila nám, že v české skupině uvažují o předčasném návratu domů, což také učinili. Obratem jsme kontaktovali francouzskou agenturu programu Erasmus+, informovali ji o potížích, se kterými se naše účastnice potýkaly,“ říká Abramčuková.

Francouzská agentura prý poté přislíbila, že bude organizátory projektu kontaktovat a vedle možného finančního postihu zváží, zda bude uvedené francouzské organizaci v budoucnu poskytovat finanční podporu.

To potvrzují i francouzští, respektive lucemburští organizátoři. Jsou však přesvědčeni, že proti nim české účastnice rozjeli kampaň. „Jsme obviňováni z mnoha pochybení, šíří se falešné zprávy. Mrzí nás, že mladí lidé využívají tyto způsoby k tomu, aby nás pošpinili,“ napsal Roganová.

Už v průběhu projektu o problému české studentky mluvily i s partnerskou českou organizací Together Czech Republic, jež vybírala české účastníky projektu. „Na organizaci na místě jsme se ale nijak nepodíleli,“ upozorňuje zástupce společnosti Jiří Peterka.

Problémy na místě připouští – ať už s pozdním vyzvednutím, špatně fungujícím topením i otravou plynem a hospitalizací. „V ubytovacím středisku běžně probíhají projekty pro mladé lidi a v lednu tam probíhal projekt partnerské organizace, takže nehodu bohužel nikdo z organizátorů nemohl očekávat,“ hájí kolegy.

Kdo kazí pověst projektů

Organizátoři se podle něj poté snažili vše napravit. „Je nám líto, že účastníci byli zasaženi zmíněnou nehodou a že projekt nedopadl podle jejich představ. Nicméně jsme přesvědčeni, že organizátoři udělali vše, co bylo v jejich silách, aby kritickou situaci zvládli a v rámci možností projekt dokončili s těmi účastníky, kteří byli ochotni se do projektu opětovně zapojit,“ konstatuje za Together Czech Republic Jiří Peterka.

S tím ale Češky nesouhlasí. „Mrzí nás, že je to spíš jednání některých organizátorů, co kazí pověst projektů a mohou odrazovat účastníky od další účasti,“ říkají.

„Máme více zpětných vazeb z více projektů, tyto problémy nejsou ojedinělé, přičemž  námitky jsou převážně vznášeny na projekty organizované panem Goranem Dajovskim, který je dělá pod Together Lucembursko. Z toho plyne, že je těch problémů asi víc,“ shoduje se sedmičlenná skupina českých studentek: Eliška Pomyjová, Linh Thuy, Michaela Foglová, Hana Kobzová, Monika Kovačová, Lea Hodaňová a Marie Leinveberová.

Po měsíci od nepříjemného zážitku už se snaží brát vše s nadhledem: „Nechceme tím v žádném případě odradit studenty, kteří by rádi vyrazili na projekt výměny mládeže, ani se nám nejedná o poškození jména organizace. Ale přejeme je, aby byly dodržovány normy projektů, ať už se jedná o kvalitu programu, ubytování nebo jednání s účastníky.“