Jak si vybrat porodnici? Data o péči nejsou dostupná, účet za žádost o informace se vyšplhal přes 80 tisíc korun
Mohlo by se to zdát celkem snadné. Hledáte porodnici, chcete tu nejlepší v okolí, podíváte se na dostupné informace a máte jasno. Jenže ne v Česku. Získat data o způsobech a podmínkách porodu v českých porodnicích je totiž velmi složité. Většina porodnic zcela odmítla odpovědět na položené dotazy, jiné si za informace naúčtovaly až desetitisícové sumy.
Situace v českém porodnictví začala Petru Langovou zajímat poté, co se jí narodila první dcera. Po zkušenosti s porodem ve zdravotnickém zařízení nebyla zcela spokojena.
Vystudovanou chemičku to nakonec dovedlo až k založení spolku Juno Moneta na podporu kontaktu mezi rodiči a zdravotnickým zařízením; angažovala se například také ve zrušení poplatku za přítomnost otce u porodu.
Letos v březnu se proto rozhodla oslovit většinu českých porodnic se 138 detailními otázkami ohledně jejich přístupu k porodu, rodičkám a jejich doprovodu.
“Chci, aby se lidé mohli svobodně rozhodnout, ve které porodnici přivedou své dítě na svět,” říká Langová. “K takovému rozhodnutí ale potřebují relevantní a transparentní informace,” vysvětluje důvod, který jí k sérii otázek vedl.
Dotazy zaslala celkem devadesáti zařízením. Na položené dotazy reagovalo pouze 40 % nemocnic. Jen čtyři z nich nakonec souhlasily s poskytnutím požadovaných informací, ovšem za jejich zodpovězení si naúčtovaly částky v rozmezí od 10 tisíc až do 84 tisíc korun.
Příliš mnoho otázek?
Langová klade porodnicím série otázek od technických – jako na prostředí, ve kterém ženy rodí, vybavení pokojů – přes dotazy, zda mají ženy k dispozici toaletní papír, mýdlo či ručník, až po otázky ohledně konkrétních postupů při porodu, akceptace porodních plánů či po možnostech doprovodu.
“Je možný pobyt celé rodiny při porodu? Akceptujete přítomnost duly při porodu? Kolik je za něj účtováno?” ptá se Langová. Zároveň se táže i po zcela praktických informacích, například, zda je ženě během porodu umožněno jíst a pít či v jakých situacích podávají syntetický oxitocin.
Padají také dotazy na podmínky tzv. ambulantního porodu (situace, kdy žena odchází z porodnice po několika hodinách po porodu, pozn. red.) či zda takovou situaci hlásí dalším institucím zabývajícím se péčí o dítě.
Langová chce zároveň znát odpovědi na otázky ohledně provádění císařských řezů – jejich četnost či kolik procent jich je akutních a kolik plánovaných – nebo na přítomnost třetí osoby.
Většina porodnic byla dotazy zaskočena. Například v Pardubicích odmítly otázky zodpovědět kvůli jejich přílišné obsáhlosti. Ovšem Pardubický kraj, ke kterému se Langová odvolala, konstatoval, že obsáhlost požadavku není důvod k zamítnutí žádosti a že porodnice informace musí poskytnout.
“Vím, že toho chci hodně, ale zároveň jsem jim sdělila, že na odpovědi nespěchám, že pro mě není problém na ně třeba půl roku počkat,” říká Langová.
Například porodnice v Teplicích zodpověděla alespoň část otázek bez problémů i bez nároku na úhradu; je v tom ale výjimkou.
Stejná data, různé ceny
Nakonec jen čtyři z oslovených porodnic se zasláním odpovědí souhlasily, za jejich vypracování požadovaly ale finanční náhradu.
Vsetínská porodnice si řekla o deset tisíc korun, Havířovská a Karvinská necelých dvacet tisíc. Nejvyšší částku pak vyčíslila porodnice v Domažlicích – na 84 tisíc korun.
“Těch otázek bylo hrozně moc, musel by na ně odpovídat primář, který spočítal, že by mu to trvalo čistého času 14 dní pracovní doby,” vysvětlila HlídacíPes.org výpočet částky ředitelka nemocnice Alena Vyrutová.
“Ten dotazník by neúměrně zatížil naše pracovníky. Na některé otázky by šlo odpovědět snadno, řada z nich mi přišla úplně mimo mísu. Hlavně ty větvící se dotazy: pokud ano, tak vysvětlete proč,” dodává.
Podle ředitelky Vyrutové má porodnice základní informace na webu, případně se mají rodičky možnost zeptat sester či využít dne otevřených dveří. “Navíc ty dotazy přišly od paní ze severních Čech, která tady nikdy nebude rodit,” říká ředitelka s upřímným dodatkem, že ji dotazy rozčílily. “Naši zaměstnanci mají spoustu práce, tak proč je ještě zatěžovat tímto.”
Domažlická nemocnice nakonec částku za odpovědi po Langové odvolání snížila na 47 tisíc korun.
I tato částka je ale pro ni nepřijatelná. “Moje odhadovaná cena vypracování odpovědí byla primářova dvouhodina, tedy něco kolem tří tisíc korun,” říká Langová.
Dále se ale Langová odvolávat nebude, místo toho se rozhodla zkusit získat informace po částech – tedy v menším objemu, který bude pro porodnice snáze zpracovatelný. “Po této zkušenosti je evidentní, že ve většině českých porodnic nepanuje žádný zájem sdílet informace,” shrnuje Langová.
Severský vzor
Na problém se zveřejňováním informací ze zdravotnických zařízení upozornila i soutěž organizace Otevřená společnost Otevřeno x Zavřeno, která hodnotí otevřenost veřejných institucí.
Ústav zdravotnických informací dostal negativní cenu za to, že mu rok a půl trvalo, než alespoň detailně odůvodnil odmítnutí poskytnutí dat o zákrocích souvisejících s porody.
Lidé tak dnes nemají možnost se při výběru nemocnice rozhodovat podle relevantních dat a jsou odkázáni na zprostředkované informace od pacientů. V jiných zemích je přitom zveřejňování zdravotnických dat obvyklé – například v Norsku, Švédsku či Velké Británii.
Tam jsou například zveřejňovány informace o počtu typů porodů (např. císařským řezem) podle jednotlivých porodnic a týmů. V americké Virginii zveřejňují například i data ke konkrétním lékařům.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
16 komentářů
Odhodlani a času pani Langove si nesmírně vážím, stejne jako toho, ze zjistuje za almuznu, za nás ženy a zeny, které prijdou po nas, tyto a nejen tyto důležité informace.. postoje porodnic jsou výsměchem jim samotným.. ukazuje to stale na onu „kvalitu“ která stále chybí a dlouho chybět bude.. Peteo, jen tak dál!!!
Tedy nechci někomu sahat do svědomí – ale toto nemá nic společného s dostupností dat. Dostupnost dat znamená že se předem společně určí která data mají být dostupná a ty potom každá ta porodnice někde zveřejní.
Ale jestli ta milá paní si vymyslí 138 konkrétních otázek které zajímají konkrétně jí, tak to se takto řešit nedá.
Je tady sice zmínovaný Zákon o svobodném přístupu k informacím, ovšem jak se domnívám, ani toto nepředpokládal (spíše směrem k veřejnému zájmu), ale budíž, jenže ten taky jasně stanoví že ta organizace má nárok na zaplacení svých nákladů na toto – tak ať si paní nestěžuje.
No a pak je tu ještě třetí úroveň, že se chce ta paní chce osobně informovat (pro svůj porod,) tak ať přitom nechrastí hned paragrafy, (to nemá rád nikdo) ale slušně se zeptá. Někde jí odpovědí, jinde ne – já se totiž domnívám že na tyhle otázky by jí plně neodpověděla ani privátní porodnice – leda by byla nějaká supermovitá zákaznice o kterou by speciálně stála – a tyto všechny podmínky i když je standardně neposkytuje, jí smluvně na žádost poskytla a taky řádně nafakturovala..
Promiňte, ale dokud „se neurčí“ znamená v Čechách, že nikdy. Nejde jen o porody. Mně by třeba zajímalo, jak časté jsou ve špitálech komplikace po operacích, kolik lidí tam umře na druhotné (v nemocnici získané) infekce a podobně. Jenže všechna tahle data naši soudruzi úředníci pečlivě tají, i když je získávají za naše daně nebo pojistné. A když si tu šaškárnu musím platit, chci z ní něco mít. Pokud odmítají data zveřejnit, nezbývá, než je zrušit, protože jsou zbyteční.
Ale to přece není pravda že „.. dokud „se neurčí“ znamená v Čechách, že nikdy. “ Vždyť podobných statistik které lekaři musí vyplňovat je řada. Skutečně to chce ty požadavky sjednotit a tlačit legislativní cestou. Že by snad v parlamentu nebyly poslankyně které očekávají porod neměly o ty informace zájem aby to mohly jménem všech žen navrhnout a protlačit?
Ovšem řešit to tak že každá maminka si podle své nátury napíše přes 100 různých otázek a každá pošle všem porodnicím po republice a budou všechny na tom aby všechny odpověděly?
To se mi zdá absurdní..
Ta paní to nedělá pro sebe, ale pro informovanost i ostatních rodiček, takže pak nebude třeba, aby se další ženy nanovo furt dokola ptaly – čili v konečném důsledku jde o časovou úsporu i pro nemocnici.
Btw informace z ÚZISu, který si z daní platíme, konkrétně statistika Rodička a novorozenec, není za roky 2014, 2015 a 2016 stále online, navíc se z nich nedají vyčíst informace, na základě kterých si informovaná rodička porodnici vybere (a tuto instrukci dostává přitom rodička sama, pokud požaduje něco, co porodnice neumožňuje – dozví se, že má jit jinam, ale kam?).
Další věc je, že pokud existují standardy péče na základě moderních poznatků vědy tak, jak to má být v souladu s péčí de lege artis, není žádný důvod, aby každou tuto odpověď pověřená osoba nanovo z ničeho psala – dozajista 90 % těchto odpovědí najde ve směrnicích pro personál… který jistě u všech porodů postupuje tak, aby pacienta nepoškodil ani fyzicky, ani psychicky, a současně dostál svým povinnostem vůči zákonům ČR, jimiž je vázán.
Pokud takovéto směrnice nemocnice nemá, je to zaprvé pozoruhodné a zadruhé skvělá příležitost je vytvořit.
Obávám se že to je nepochopení, lege artis není uvedeno v příručce pro personál. Lege artis je to co ten každý doktor studoval 6 let, dále si to prohluboval v přípravě na své atestace. a musí si to rozšiřovat z odborných zdrojů po celý život. A hlavně tedy individuálně aplikovat při každém případu který vyšetřuje a za který nese zodpovědnost.
Představa že lege artis Vám může nějaký ouřada vypsat z příručky pro personál je hodně naivní, tam se můžete dočíst leda obecné kecy typu že na Vás má být personál slušný a poučit Vás o všech aspektech léčby. Což – pokud Vím znamená hlavně to že jak vlezete do nemocnice (ale určitě i porodnice), Vám dají k přečtení a vyplnění hromadu formulářů kde musíte sama vše důležité vyplnit a podepsat že souhlasíte :)))
Ale za to doktoři nemohou, právě to od nich chtějí jejich nadřízené a kontrolní orgány. A pokud to neudělají, tak jsou posuzování za špatné doktory.-
Z pohledu ženy si dovolím nesouhlasit. Paní Petra sestavila otázky velice obecně. Domnívám se, že se jedná o informace, které zajímají mnoho žen, které čeká porod. Uvedu malý příklad. Pokud se bude jednat o ženu, která si přeje porod s co nejnižším počtem preventivních zásahů, jak se má tedy rozhodnout které zařízení zvolit. Některá porodnice třeba provádí epizotomii až u 90ti % žen, jiná třeba pouze u 20ti %. Žena by si přála rodit v porodnici s 20ti %, ale neví, která to je. Ještě si dovolím poznamenat, že takto veliké rozdíly opravdu zvláštní. Že by pružnost tkání v určitých místech ženského těla byla natolik rozdílná napříč republikou, je z biologického hlediska hloupost.
Čistě amatérsky – předpokládám že uvedená čísla jsou až statistickým výsledkem, nikoliv příčinou.. (Že by si snad v té porodnici házeli kostkou nebo si vybírali každou desátou co příjde?)
Tudíž chtělo by to spíše odborné vysvětlení proč to v té které porodnice dělají – dejme tomu směrem ke zdravotnímu stavu rodiček?
Možná by bylo fajn první vidět těch 138 otázek a teprve potom reagovat. Otázky jsem viděla a sama bych ráda znala odpovědi každé porodnice, abych se mohla kompetentně rozhodnout kde rodit, otázky jsou obecné, např: za jakých podmínek se přistupuje k císařskému řezu.
Víte proč je tolik otázek? Proč se prokládají paragrafy a zákony? Proč jsou písemně?
Odpověď je jednoduchá: personál vám může navykládat co chcete slyšet a realita je pak úplně jiná, vlastní zkušenost. Pokud znáte zákony, zastrašování na Vás moc nepůsobí, což je pro Vás výhoda, protože víte na co máte nárok a na co ne a v porodnicích to na vás zkouší kudy chodí, to nesmíte, tohle se tak nedělá, nic vám nevysvětlí. Takže za mě: DĚKUJU ZA TAK ÚŽASNÉHO ČLOVĚKA, KTERÝ CHCE TO CHATRNÉ ČESKÉ PORODNICTVÍ NĚKAM POSUNOUT!
Obávám se, jestli to bude znít tvrdě, ale to vypadá v lepším případě na idealismus. Ptám se, která nastávající maminka má reálnou možnost si zcela vybírat mezi všemi porodnicemi po republice? Zdali snad až na ní příjdou porodní bolesti pojede třeba z Teplic do Olomouce?
Jenom v těch největších městech má reálnou možnost vybrat si mezi několika blízkými porodnicemi..
Postoj českých porodnic je smutný, ale předvídatelný. Kdo se jen trochu zajímá, dobře ví, že situace je vážně žalostná. Mnohem smutnější je ale fakt, že většinu českých žen informace, které se paní Petra snaží vybojovat, vůbec nezajímají. Ale i to Petra mění, a to je mnohem důležitější, než do jaké míry se která z českých porodnic znemožní… děkuju a držím pěsti, paní Langová!!
Otázky jsem nečetla (á propos – kde bych je dohledala?), ale napadlo mě, že Petra Langová vlastně dala nemocnicím návod, na co všechno odpovědět dopředu, tedy nemocnice mohla odpovědi zpracovat a poté už by měla „celkem pokoj“. Nikomu se ale moc nechtělo zhostit takového úkolu a raději padlo vyjádření, že na zpracování dotazníku není čas. ach ta lenost….
Díky Petře za její neutuchající energii se kterou se pere za ostatní rodičky! Nemocnice/porodnice je místo sloužící pacientům, nikoliv aby pacienti byli vnímáni jako hloupí smrtelníci. Každý má právo na tyto informace, ale nedostane na ně odpověď, protože bohužel pravda není to, co by o sobě chtěla porodnice prozradit veřejnosti. A pokud se nemá nemocnice za co stydět a vše dělá lege Artis, tak nebude mít problém s tím, tyto informace běžně poskytnout např. na webu. Podle mě by informace jako počet CS, počet epizitomii, úmrtnost, atd měly být povinně zveřejňované informace. Je to jako bych šla do restaurace na steak, ale odmítli mi ukázat jídelní lístek a pak jsem dostala lečo, s tím, že to je pro mě nejlepší…
Ale no tak, ještě jednou se pokusím oponovat. Z té poslední věty je to zřejmé. V restauraci Vám ukážou menu, stejně jako předpokládám že dámy vědí proč jedou do porodnice. (ta totiž jinou službu kterou by šlo vybrat z menu nenabízí).
Ale zkuste obeslat třeba 100 restaurací aby Vám podobně sdělily podrobné informace o svých nabízených jídlech, recepty výčet ingrediencí, podrobný postup přípravy, tajemství šéfkuchaře snad? . Plus další infomace (třeba kolik lid´í se z toho jídla otrávilo , co u nich zjistily hygienické kontroly a podobně)…Pochybuju že by Vám kterákoliv z nich tyhle údaje poskytla . Leda nějaké fráze typu že jsou přece ty nejlepší a těší se na Vaší návštěvu.
Ale myslím že znám řešení – a dámy snad také. Při znalosti jak možností lékařských postupů tak i svého zdravotního stavu se lze dohodnout přímo s lékaři a v každé porodnici ihned na místě. Protože – a snad se nemýlím, bez souhlasu pacienta (navíc při vysloveném protestu) lékař ze svého rozhodnutí žádný zdravotní úkon provést nesmí. A naopak existuje určitá variabilita těch postupů které si může lékař s pacientem dohodnout – s ohledem na jeho zdravotní i psychický stav.
Jak dámy jistě ddbře vědí o tom je speciální formulář který musí před operací (předpokládám že i před porodem) lékař s pacientem probrat a pacient podepsat že s tím postupem souhlasí..
Jenže toto skutečně nelze udělat na dálku pouhými dotazy – děláte to tak a tak, to musí skutečně osobně probrat ten lékař s pacientem, resp. rodičkou na základě prošetření jejího stavu.. Bez toho, kdyby takhle něco na dálku poradil nebo slíbil, tak ho taky můžou rovnou zavřít
Ano, Petře, i takhle se na to dá nahlížet. Jenomže když mi žádná z těch restaurací neposkytne to, co je pro můj výběr důležité, tak se prostě seberu a uvařím si doma, tak aby to bylo přesně podle mých chutí a představ. Nikdo mě nenutí jíst po hospodách. A analogicky k porodu – ano, doma mi technicky vzato také nikdo rodit nezakazuje, ale… (ta ale snad není uplně potřeba vypisovat, rozumíte 😉 ). Navíc když si tím svým kuchtícím uměním nebudu uplně jistá, nikdo mi nebrání koupit si kuchařku a vařit podle ní, případně pozvat odborníka, který mi s tím pomůže. Což ale opět u porodu selhává, najmout si odborníka je v podstatě mimo zákon, domácí porod s porodní asistentkou.
Ale tohle je jen takové milé hraní se slovíčky, ráda bych se vyjádřila k dalšímu, co jste napsal.
Zní to úžasně, přesně to, co jste napsal, by brala každá rodička. Opravdu, kdyby to takhle v porodnicích fungovalo, neměl by si nikdo nač stěžovat. Nicméně praxe je někde uplně jinde (a teprve až ji člověk pozná, pochopí jak velkou věc Petra dělá). Při znalosti jak možností lékařských postupů tak i svého zdravotního stavu se dohodnout přímo s lékaři NELZE. Tedy pokud se jdete informativně doptat předem, tak ano, nic není problém, ve všem Vám vyjdeme vstříc. Ale když dojde na lámání chleba, nikdo se rodičky na nic neptá. To za prvé. Mají svoje rutiny, kterých se drží, a bohužel snad 80% postupů českých porodnic lze zařadit do kategorie „WHO nedoporučuje“. Nerada takhle házím všechny do jednoho pytle, ale bohužel ať slyším o kterékoli porodnici, děje se vše v podobném scénáři. A co hůř, i když je rodička informovaná, není jí to moc platné. Přesně jak píšete, bez souhlasu pacienta (navíc při vysloveném protestu) lékař ze svého rozhodnutí žádný zdravotní úkon provést nesmí, v praxi se ale přesně tohle děje!! A nejen to, že se to děje bez souhlasu, přes nesouhlas, většinou je to tak, že lékař rodičku neinformuje VŮBEC, co se bude dít, případně informuje v duchu „tak teď Vám trochu pomůžu“, což je věta, pod kterou se dá zahrnout téměř vše, od Hamiltonova hmatu, přes protržení vaku blan, podání jákéhokoli léku až po zakázanou Kristellerovu expresi (kterou pochopitelně u nás už dávno žádná porodnice nedělá, přejmenovali to přece na „přidržení fundu“).
A četl jste někdy onen speciální formulář, který musí před porodem lékař s pacientem probrat a pacient podepsat? Jednak to funguje „tady máte papír, prostudujte si a podepište“ (takže žádné probírání, tak jak by to mělo být), druhak v tomto informovaném souhlasu je rodička nucena podepsat málem i vlastní závěť, v podstatě podepisujeme, že lékaři mohou téměř cokoli. Např. každá rodička musí preventivně podepsat i souhlas s císařským řezem. Že s ním pak na sále nesouhlasí? Smůla, tady jste podepsala, maminko, jedeme. A podepsat se to prostě musí – nepodepíšete jedno jediné z mnoha lejster? Pak Vás nepřijmeme.
Takhle pro nás v diskuzi je to prostě džungle, o které by se dalo dohadovat od rána do večera, od ledna do prosince, a pořád by bylo co řešit. Ale co chudák maminka, která v bolestech, mdlobách či prostě jen porodním transu má tohle všechno při porodu řešit, vnímat, hlídat, jestli se lékař či porodní asistentka nechystá udělat něco proti její vůli. Ano, informované maminky si sepisují porodní plány, ale každá porodní asistentka Vám na rovinu řekne, že na takové rodičky se už předem nahlíží trochu jinak a opravdu tím není myšleno „vstřícněji“… nemluvě o tom, že dodržení (či aspoň snaha o dodržení) takového plánu je závazné asi jako volební sliby.
Dlouho jsem si říkala, že to, co se o našem porodnictví říká, nemůže být pravda, vždyť přece ne každý zdravotník je uplný tydýt, ne každý žije v době před x lety, kdy sám vystudoval. Přece musí existovat i tací, kteří se zajímají o aktuální dění, kteří se zajímají „dokonce“ i o samotné rodičky. A ano, i o takových jsem slyšela, ale je jich opravdu velmi, velmi málo. Rozhodně se všem těmto upřímně omlouvám, že jsem je takhle pošpinila, patří jim velký obdiv a dík. Ale oni vědí, jak to všude kolem „funguje“, tak mi snad prominou 😉
Času, který paní Langová stráví tím, že se snaží zajistit 100% spokojenost většiny rodiček si moc vážím. Jsem moc ráda, že je možné mít v někom tak obrovskou oporu!
Situace v porodnicích a nemocnicích v Česku je smutná a už jen to, že nejsou ochotni poskytnou informace o péči pacientů atd. je vypovídající samo o sobě.
Snad nastane doba, kdy pacient nebude brán za dementního a nesprávného o sobě rozhodovat v tomto směru. Díky Petro za každý den, kdy se za nás perete!