KOMENTÁŘ. Když už máme v kalendáři nově ten Den české vlajky, bylo by také dobré vědět, jak s vlajkou a vůbec státními symboly České republiky zacházet. Jde v tom o víc, než o úctu a slušné chování – jde o právo.

S vlajkou s českými národními barvami nelze zacházet libovolně. Je to i apel třeba na sportovní fanoušky, kteří běžně mají na stání vlajce napsaný i název svého města nebo vyobrazení svého hráčského idolu.

Lidé se do vlajky různě zavinují, její zmenšeniny si navlékají na zrcátka automobilů… Jenže je vůbec možné (v souladu s právem) používat takto jeden ze státních symbolů?

Potíže s vlajkou

Používání státních symbolů, včetně státní vlajky, upravuje zákon. Myslí na to již ústavní zákon s účinností hned při vzniku České republiky od 1. ledna 1993. Od roku 2001 pak máme v České republice speciální zákon o užívání státních symbolů.

Pro připomenutí: státních symbolů České republiky je sedm. Je to velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

U každého z nich je nutné dodržovat pravidla při jejich používání. Kupříkladu platí, že české státní barvy mají své pořadí – bílá, červená a modrá. A třeba státní pečeť je uchovávána pouze prezidentem republiky.

Největší potíže bývají ale se státní vlajkou, jak jsme ostatně nedávno viděli v dosti nepovedeném propagačním videu P.R. pracovnic české vlády.

Tak si to oprašme. Třeba i proto, že i letošní rok bude naplněn spoustou mezinárodních sportovních utkání, kde změří své síly různé národní týmy a u toho nebude chybět ani český fanoušek s českou vlajkou.

Potud v pořádku. Zákon stanoví, že běžné fyzické a právnické osoby mohou také užít státní symboly, a tedy i státní vlajku. Musí to být ale „vhodným a důstojným způsobem“.

A jak je to s těmi v úvodu zmíněnými návleky na zrcátka svých aut? Není to protizákonné, takže toto použití možné je. Ovšem pokud by na firemním vozu byl přímo polep státní vlajky, již by se jednalo o přestupek.

Jenže známe to ze stadionů všichni: na státní vlajce bývají mnohdy nápisy měst nebo vesnic, odkud pochází ten který fanoušek, který si ji přinesl na stadion. Správně však na státní vlajce nesmí být žádný text, tedy žádný název města nebo vesnice.

Totéž platí pro různé pokřiky a povzbuzující slogany. Na státní vlajce nesmí být ani žádná jiná vyobrazení jako třeba podobizna zbožňovaného hráče či znak anebo odznak místního klubu.

Možné není ani vyvěsit klubovou vlajku a státní vlajku na společné žerdi. Samotná vlajková žerď nesmí být opatřena žádnými jinými ozdobami, než je státní vlajka.

Do hrobu si ji nevezmeme

Častým jevem je, že státní vlajky nemají lidé ve svých rukou, ale zavěsí je třeba na hrazení nebo plot za brankou, přičemž se vlajka svým spodním okrajem dotýká země – i to zákon nezakazuje.

Dotýkat se země nesmí státní vlajka ani při jejím vztyčování, ani při snímání.

Časté používání státní vlajky třeba při mezistátních zápasech může vést k jejímu poškození nebo znečištění. Zákon ale opět zcela jasně definuje, že používaná státní vlajka nesmí být ve stavu poškozeném a znečištěném.

I z estetického pohledu je tedy nutné, aby státní vlajka splňovala kritéria jednoho z hlavních symbolů České republiky.

A jak je to s těmi v úvodu zmíněnými návleky na zrcátka svých aut? Není to protizákonné, takže toto použití možné je. Ovšem pokud by na firemním vozu byl přímo polep státní vlajky, již by se jednalo o přestupek.

Když pak lidé, třeba po důležitém vítězství, kráčí ulicemi zahaleni do vlajky, ani zde (viděno zákonem) nejde o žádný problém.

Podobně třeba atleti reprezentující Českou republiku, když vyhrají běžecký závod na stadionu dostanou od rodiny do rukou českou vlajku, kterou si omotají kolem krku (jako nedávno naše zlatá halová mistryně světa Lurdes Gloria Manuel) – v pořádku. Zákon takovéto použití nezakazuje.

Platí však, že do hrobu si vlajku nevezmeme. Doslova. Zákon zakazuje, aby státní vlajka byla spolu s rakví spuštěna do hrobu nebo žároviště.

V demokratické České republice je již dávno zrušený trestný čin hanobení republiky a jejích symbolů. O přestupek ale jít může.

Hanobení jako trestný čin. Už ne

Oblíbeným doplňkem fanoušků jsou komerční repliky reprezentačních dresů se jmény a čísly svých idolů na zádech. Tyto dresy mají na hrudi velký státní znak.

Pokud se jedná o komerční využití velkého státního znaku, je nutné, aby výrobce měl předem písemné povolení od Ministerstva vnitra. Malý státní znak naopak povolení nevyžaduje.

Při mezistátních reprezentačních zápasech se běžně zpívá státní hymna, a to jak na začátku oficiálně a slavnostně před samotným utkáním, tak i spontánně od fanoušků v průběhu zápasu, tak jak se to stalo teď při posledním kvalifikační fotbalovém utkání v Praze.

Zákon stanovuje, že státní hymnu lze hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé.

Státní hymnu tvoří výhradně první sloka písně Františka Kroupa a Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj. Nepřipouští se tedy přidávání dalších slok, měnění textu anebo přidávání hanlivých a neuctivých slov. Stejně tak není možné ani měnit hudební základ. Text a notový zápis je součástí přílohy ústavního zákona.

Dodejme, že v demokratické České republice je již dávno zrušený trestný čin hanobení republiky a jejích symbolů.

Nicméně zákon o užívání státních symbolů ve svých závěrečných paragrafech stanovuje, že tím, že „fyzická, právnická nebo podnikající osoba zneužije, hrubě zneváží, poškodí nebo odcizí státní symbol České republiky“, dochází k přestupku, za nějž hrozí pokuta až do výše 30 tisíc korun.

Autor je právník, zakladatel a majitel vzdělávací akademie Molinek Business Academy, s.r.o.