Ministerstvo financí v Praze uspořádalo mezinárodní protikorupční konferenci. Výsledkem je mimo jiné zjištění, že pokud je na tom Česko špatně, tak v tom v Evropě není samo…

Výstupem konference jsou i některá konkrétní doporučení. Část z nich se už – tak trochu politikům navzdory – v Česku začala i plnit. Příkladem je zákon o financování politických stran a politických kampaní, kterým se začal v prvním čtení zabývat parlament.

“Cílem je transparentní kontrola financování – základním nástrojem je povinnost na kampaně používat transparentní účty, jsou dány limity pro dary fyzických i právnických osob a má být i povinnost stran a hnutí po pěti letech měnit auditora,” shrnul některé body návrhu na konferenci ve svém vystoupení ministr pro lidská práva a předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier.

Účastníkem mezinárodní konference pořádané Ministerstvem financí ČR, Radou Evropy a Norskými fondy byl i HlídacíPes.org. Autor tohoto textu pro publikum shrnoval průběh a závěry dvou diskusních panelů – zaměřených právě na lobbing a financování politických stran a hnutí. Text je mj. stručným shrnutím obsahu obou panelů.

Vláda návrh zákona schválila na konci července, už tam se ale původní podoba návrhu dosti proměnil.

Protikorupční organizace zákon ve stávající podobě sice označují za paskvil, i když i ten je prý “lepší než nic”. Hnutí ANO zase návrh veřejně kritizovalo za to, že míří proti Andreji Babišovi.

“Limity jsou důležité, aby tu nebyl nikdo, kdo si může koupit politickou stranu nebo rovnou celou politickou scénu,” potvrdil na plénu „mezi řádky“ Dienstbier.

Výsledkem je proto kompromis, kdy například padla původní představa o tom, že by právnické osoby nemohly politickým stranám dávat žádné peníze.

“Finanční limit je nakonec pro obě skupiny ve výši tři milióny korun, ale je to aspoň nějaký limit. Původní návrh byl dva milióny, rada vlády pro boj s korupcí navrhovala nižší limit – jeden milión a úplný zákaz od právnických osob. Ale to neprošlo,” řekl Dienstbier.

Jaké limity navrhuje vláda na vedení předvolebních kampaní:

• volby do Poslanecké sněmovny: 90 miliónů
• volby do Senátu: 2 milióny na kandidáta v první kole, 2,5 miliónu v kole druhém
• evropské volby: 50 miliónů
• prezidentská volba: 40 miliónů v prvním kole, 10 miliónů pro kolo druhé

Konference nabídla možnost mezinárodního srovnání. Z něj plyne, že země EU přistupují k tématu financování politických stran velmi odlišně. Například v Dánsku, na Maltě nebo v Nizozemí jsou povoleny i anonymní hotovostní dary, v Belgii, v Polsku nebo ve Francii platí zákaz darů od právnických osob…

Odborníci kritizují to, že se dary politickým stranám dají obcházet prostřednictvím půjček a také přes třetí strany – různé think-tanky, odbory a podporovatele.

„Tohle je ale problematické téma, protože pokud bychom omezovali možnost vyjadřovat se či vést kampaň ve prospěch někoho, omezujete tím aktivity občanské společnosti,“ upozornila gruzínská poslankyně a pravidelná účastnice mezinárodních pozorovacích misí Chiora Taktakishvili.

Ve světě jsou i různé přístupy ke kontrole požadovaných omezení – od nezávislých úřadů po poslanecké komise… Česká republika navrhuje vznik malého nezávislého úřadu. Je však pravděpodobné, že se návrh v Poslanecké sněmovně ještě výrazně změní.

Lobbing se moc neřeší

Pravidla pro úpravu lobbingu Česká republika zatím nechystá. Není v tom ale sama – lobbing není nijak regulován ve většině zemí EU.

„Je to asi i tím, že nenajdete dva lidi, kteří by se shodli na tom, co lobbing je a co není a jak jej tedy správně definovat. Pro zjednodušení říkejme, že jde o snahu ovlivňovat politická rozhodnutí,“ řekl v diskusi Raj Chari, expert z dublinské Trinity College.

Ani protikorupční odborníci lobbing nijak nezavrhují a přiznávají mu i pozitivní přínosy. Lobbing může pro politická rozhodnutí dodávat důležitá data, analýzy a argumenty. Na straně druhé může jít o ovlivňování jen v zájmu malé skupiny lidí.

„Ale rád bych zdůraznil, že zejména velké firmy vlastně žádné lobbisty nepotřebují. Prostě jen zvednou telefon a zavolají tomu správnému politikovi. Případně rovnou zaměstnají na základě systému otáčivých dveří některého bývalého politika s potřebnými konexemi,“ prohlásil s poukazem na (nejen) portugalskou zkušenost někdejší šéf tamní Transparency International a nyní výzkumný pracovník Aveirské univerzity Luís de Souza.