PSÍ UŠI. Vážení spoluobčané, soudruzi a soudružky, milé Jů, Hele a čaulidi. Vítejte v úspěšné zemi, kde jsme už dnes prožrali rozpočet, který jsme měli prožrat až zítra. V zemi pomalosti, kde si alibistické orgány činné v trestním řízení nedovedou poradit s organizovaným zločinem, který definitivně uchvátil státní správu.

• Tak nějak mělo začít tzv. Vánoční poselství prezidenta republiky, jenže nezačalo. Nebylo vánoční, ani neobsahovalo žádné poselství. Proto si některé zlomové momenty končícího roku 2019 musíme v kontextu připomenout sami.

„Slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká.“
(Miloš Zeman ve Vánočním poselství, Hrad.cz, 26. prosince)

Předpověď počasí bychom tedy měli. Za zmínku ještě jistě stojí známý fakt, že kočka leze dírou, pes oknem, případně že všechno má svůj konec, jenom buřt má dva. Tím bychom kapitolu věnovanou prezidentským moudrostem uzavřeli.

• Byl to rok, kdy se sice do Česka nedostavili obávaní migranti, zato ale domácí zdroje vyprodukovaly prvního opravdového teroristu. V polovině ledna dostal čtyři roky vězení důchodce Jaromír Balda, který způsobil nehody dvou osobních vlaků na Mladoboleslavsku a chtěl svalit vinu na islámské fundamentalisty. Před pár dny pak Nejvyšší soud potvrdil, že šlo skutečně o teror. Tak dlouho místní obchodníci se strachem oblbovali lid svými apokalyptickými vizemi, až jednoho zblbli.

„Odsuzujeme snahu mediálního i politického mainstreamu zneužívat čin zoufalého a pomateného starého člověka k dehonestování SPD.“
(tiskové prohlášení SPD Tomia Okamury, 10. ledna)

No ono se to spojení s SPD nevzalo samo od sebe. Zde třeba fragment hovoru, který s Baldou vedla jeho spojka u Okamurovců, členka SPD Blanka Vaňková.

„V Praze bydlí samý fetky, velice divný lidi a kavárníci.“
(Blanka Vaňková, neobžalovaná, v odposlechu hovoru zachyceném policií)

„Ano.“
(Jaromír Balda, přiznivec SPD, obžalovaný, odsouzený na čtyři roky)

„Takže si myslím, že Praha měla být celá vymetená do povětří.“
(členka SPD Blanka Vaňková, neobžalovaná)

Nemůžeme se zbavit dojmu, že před soudem stála spíš oběť než hlavní viníci. A to aniž bychom pomateného důchodce chtěli jakkoli zbavovat viny.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Republika ale měla i jiné problémy. Celý rok napjatě sledovala, zda se předsedovi vlády podaří splnit předsevzetí a zhubnout do tepláků či do plavek (dosaďte si sami podle příslušnosti k sociální bublině). Všechno to začalo v říjnu 2018.

„Vážím o deset kilo víc, spím čtyři pět hodin, má rodina čelí útokům, musel jsem se odloučit od své společenské skupiny.“
(Andrej Babiš v rozhovoru pro Le Monde, říjen 2018)

A šlo se na to. Začalo to dobře…

… pokračovalo slušně…

… ale ty konce:

Aktuální kondici předsedy vlády neznáme. Předpokládáme, že nás s ní seznámí v novoročních čaulidech, které se již jistě chystají. Ono napsat každou neděli těch dvacet, třicet tisíc znaků není žádná legrace, rozsahem jde o menší novelu. Věděli jste, že deset takových čaulidí, tedy zhruba dva měsíce vládního slibování, už vydá na román? A ví to jejich autor? Každopádně se máme ještě na co těšit, Babiš před Vánoci oznámil, že s námi má plány ještě na 30 let. To bude písmenek a slibů na celou knihovnu.

• Ale abychom taky trochu ctili atmosféru končících Vánoc a nadcházejícího přelomu roku. V Praze se při čekání na polívku zdarma servali důchodci, to považujeme za pěkné poselství.

ČTK, 23. prosince

• O předsevzetích už řeč byla, jedno pěkné nám nabízejí i Lidové noviny.

Lidovky.cz, 28. prosince

Tak na to myslete, až půjdete v pondělí do práce. Klidnou mysl a opici.

Follow @malecak