3 DÍL SÉRIE DIGI HROZBY. Mnohdy diskutovanému „cybergeddonu“ jsme prozatím tváří v tvář (nejspíš) nestáli, války v kybernetickém prostoru už jsou nicméně standardem. To, jak mezi sebou jednotliví hráči na mezinárodní scéně spárují a koho i ti největší musí brát v potaz se proto zásadně mění. Podrobnosti diskutovali Michael Romancov z Metropolitní univerzity a Vít Střítecký z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jako obvykle nabízíme hlavní teze z jejich rozhovoru průběžně během týdne doplňované o expertní (o)hlasy.

Teze 1:

Kybernetické války světů jsou stále spíše záležitostí sci-fi, podcenit tuto hrozbu by ale bylo nebezpečné. Když se mluví o kybernetických válkách, zmiňují se opakovaně příklady Estonska – což je záležitost stará už devět let – nebo Gruzie, kde to je poměrně nejisté, zda k němu skutečně došlo. Jde o situace, kdy docházelo k určitým DDOS útokům a defacementům, což v podstatě znamená, že systémy byly odstaveny a škody, které to nadělalo, minimálně materiální škody, byly malé. Psychologické škody jsou samozřejmě otázkou, protože v estonském případě bylo patrné, že útočí nějaký další stát a pro společnost může být tento pocit nepříjemný. V tomto bych tak tuto hrozbu nepodceňoval, nicméně zatím skutečnou revoluci ve válčení nevidíme. Co nejhoršího se přitom mohlo stát, o tom se vedou zásadní diskuse. V estonském případě šlo v podstatě o to, že nějaký čas nefungovaly bankovní systémy, takže to způsobilo ztráty, které ale v kontextu celé ekonomiky nebyly nijak velké. Zásadní materiální škody by mohly být způsobeny například útokem na systémy kritické infrastruktury.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

Teze 2:

Největší rizika respektive škody spjaté s kyber-světem dnes souvisí s kriminalitou; konkrétně jde o nejrůznější krádeže údajů, ale i reálných financí a samozřejmě také o kybernetickou špionáž, která je vyčíslena na škody v řádech miliard dolarů ročně. Kybernetická špionáž ze strany Číny primárně ve vztahu ke Spojeným státům (ale i evropským zemím) je tak kupříkladu dnes jednou z primárních agend bilaterálních setkání amerického a čínského prezidenta (potažmo vyslanců z Evropy). Navíc existují zprávy, podle kterých Čína vybudovala v rámci své vojenské struktury jednotku kybernetických špionů, a ta že je velmi efektivní. Mluvíme zde o stovkách ne-li řádově více lidech, kteří jsou schopni podobné aktivity dělat. V této souvislosti je tak třeba zdůraznit hybridizaci celé záležitosti: Existuje armádní struktura, která měla válčit, ale je využívána pro ekonomickou kybernetickou špionáž, a která je napojena na ekonomické cíle Číny. To vše je pak doplněno propagandou, kterou se země snaží šířit – což je méně významné v čínském případě, ale velmi významné v ruském.

[alter-eko-discussion thesis=“2″]

Teze 3:

Hybridní války, tedy taktiky, kterých využívá například Islámský stát, jsou realitou dneška. Ať už si přitom myslíme o ideologii Islámského státu cokoliv, je bezesporu stará, jde o tradiční radikální čtení náboženských textů. Přesto by Islámský stát ve stávajícím rozměru a struktuře nikdy nevznikl bez schopnosti velmi efektivně pracovat s propagandou, pro jejíž šíření efektivně využil kybernetických nástrojů a sociálních sítí. Z našeho respektive evropského pohledu je pak určitě daleko nebezpečnější informační válka, kterou v současnosti Rusko vede se Západem. Ta se týká nejen Evropy, ale i Spojených států. V neposlední řadě je v souvislosti s hybridními válkami a potažmo v souvislosti s rizikem z nich vyplývajícím třeba zmínit jakékoli další skupiny, které chtějí vybudovat alternativu k našemu stávajícímu sociálně-ekonomickému řádu, a které jsou díky kybernetickým nástrojům enormně posíleny. Důsledkem totiž může být, že stávající řády budou skutečně erodovat nebo komplikovaně dosahovat elementárního konsenzu, který je pro moderní demokracii důležitý.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Celý rozhovor Michaela Romancova z Metropolitní univerzity a Víta Stříteckého z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy si můžete poslechnout ZDE.

Předchozí díly série Digi hrozby:

Digi realita dneška? Velký a ještě větší bratr

Česko není kybernetický banánistán