KOMENTÁŘ. Filip Turek ze svého výletu na Ukrajinu vzkázal, že podá žalobu na ochranu osobnosti proti prezidentovi. Kvůli tomu, jak prezident Petr Pavel zdůvodnil, že jej nejmenuje ministrem životního prostředí. Touto žalobou se hodlá domáhat, aby se mu prezident republiky omluvil.

Taková žaloba může vyvolat nanejvýš shovívavý úsměv. Prezident totiž jednal v rámci výkonu své ústavní pravomoci a jeho vyjádření bylo integrální součástí tohoto výkonu.

Český ústavní pořádek přitom vychází z principu neodpovědnosti prezidenta za výkon jeho funkce.

A pokud je určitý projev prezidenta neoddělitelně spjat s výkonem jeho ústavní role, není za něj právně odpovědný. To znamená, že soud by se musel nejprve vůbec vypořádat s otázkou, zda je žaloba proti prezidentovi v takové věci přípustná a řízení by skončilo již na této procesní překážce, aniž by se soud dostal k meritornímu posuzování zásahu do osobnosti.

Bez šance na úspěch

I kdyby však soud žalobu projednával věcně, nemá Filip Turek šanci na úspěch. Prezident Petr Pavel neuvedl žádné jednoznačně ověřitelné skutkové tvrzení, které by bylo možné snadno označit za nepravdivé.

Celkově tak lze konstatovat, že Turkova zamýšlená žaloba je spíše směšná. Její skutečný význam spočívá spíše v politicko-mediální rovině.

Použil hodnotící soudy o dlouhodobém nerespektování právního řádu a o nevhodnosti pro výkon ministerské funkce. Hodnotové soudy, zejména v politickém kontextu, požívají velmi silné ochrany svobody projevu a soudy jsou vůči nim mimořádně zdrženlivé, zvlášť pokud se týkají posuzování způsobilosti veřejné osoby k výkonu vysoké veřejné funkce.

Dalším faktorem, který vylučuje Turkovu šanci na úspěch, je jeho postavení. Jde o výrazně veřejně činnou osobu, poslance a politického nominanta na ministerský post. U takových osob je podle ustálené judikatury třeba snášet podstatně vyšší míru kritiky než u soukromých osob.

Prezident navíc neformuloval své výhrady útočným jazykem, ale sdělil je institucionálně, v rámci komunikace s premiérem o obsazení vlády. Soud by proto nemohl dospět k závěru, že šlo o nepřiměřený či excesivní zásah do cti, který by vyžadoval omluvu jako formu satisfakce.

Celkově tak lze konstatovat, že Turkova zamýšlená žaloba je spíše směšná. Její skutečný význam spočívá spíše v politicko-mediální rovině, kde může sloužit k udržení tématu ve veřejném prostoru a k prezentaci Turkova příběhu o křivdě. Jako nástroj soudní ochrany osobnosti však nemá šanci na úspěch.

Turek dnes nepůsobí jako politik. Působí jako jeho nepovedená imitace. Jako herec třetí kategorie, který se naučil pár frází, ale netuší, co znamenají.

Figurka z kabaretu

Filip Turek během několika dní předvedl, že není politikem, ale jeho parodií. Je to figurka z politického kabaretu, která si spletla jeviště s realitou a teď nechápe, proč se publikum nesměje s ním, ale jemu. Vše, co předvádí, je tak okatě trapné, že se na to nedá dívat bez druhotného studu. Ne proto, že by byl kontroverzní, ale proto, že je směšný.

Turek působí jako nepovedená imitace politika. Jako herec třetí kategorie, který se naučil pár frází, ale netuší, co znamenají. Každé jeho vystoupení připomíná nepovedený konkurz na roli státníka, při němž se kandidát tváří smrtelně vážně, zatímco publikum se ošívá rozpaky a studem, protože neví, zda sleduje politika nebo postavu z grotesky.

Celé jeho chování je sledem trapných výstupů. Je to groteska, která by byla zábavná, kdyby nebyla míněna vážně. A kdyby nešlo o politiku.

Filip Turek není ani kontroverzní politik. Je to politická karikatura. Učebnicový příklad toho, jak vypadá trapnost povýšená na politický styl. A je opravdu těžké uvěřit, že by tohle mohl někdo brát vážně.