Po zakázkách na stíhačky Gripen a obrněné transportéry Pandur jde o třetí největší armádní zakázku v historii České republiky. Přesto se toho o chystaném nákupu vrtulníků pro českou armádu ví jen málo.

Podle ministerstva obrany nyní „probíhá finální fáze průzkumu trhu a vyhodnocování předložených nabídek“.

Dvanáct nových strojů má nahradit sedmnáct stávajících bitevních ruských vrtulníků Mi-24 „novým víceúčelovým vrtulníkem, včetně výcvikového zabezpečení, výstroje a výzbroje a logistické podpory pro celou dobu životnosti systému“.

Ministerstvo ale vrtulníky nevybírá v otevřené soutěži, jde cestou „government to government“, tedy přímého oslovení vlád tří zemí, v nichž výrobci vytipovaných vrtulníků sídlí: USA (vrtulníky Bell a Sikorski), Německa/ Francie (Airbus) a Itálie (Leonardo).

Pět, nebo deset miliard?

„Žádné rozhodnutí z úrovně vedení ministerstva obrany a generálního štábu dosud nepadlo, nebudeme průběh ani jednotlivé dílčí kroky blíže komentovat. Podle harmonogramu bychom smlouvu chtěli uzavřít do konce roku 2017, první finanční prostředky jsou na tento projekt plánovány v roce 2018, dodávky vrtulníků by měly probíhat do roku 2023,“ popisuje aktuální harmonogram výběru mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

Mezi potenciálními dodavateli však narůstá nervozita. S ohledem na stále probíhající výběr mluví jen po podmínkou anonymity, vyjadřují však přesvědčení, že zatímco jedné straně byl strop pro nabídku určen na 10 miliard korun, jiným zájemcům byl stanoven údajně jen na pět miliard.

Od toho se také odvíjí, jaký typ vrtulníků lze při dvanácti poptávaných kusech v rámci zadané ceny nabídnout. Rozdíl mezi lehčím typem stroje a „létajícím tankem“ je v nákladech zhruba dvojnásobný.

„Výběr probíhá bez jasných informací o procesu a je zřejmé, že jsou během něj měněny podmínky,“ je přesvědčen jeden ze zástupců oslovených firem.

Ministerstvo takové spekulace odmítá s tím, že všechny strany dostaly stejné podmínky.

„Všichni oslovení měli zcela totožné podmínky. Ctíme transparentnost a rovný přístup,“ ujišťuje ministerstvo obrany s tím, že žádný umělý finanční limit neexistuje a „důležité je naplnění požadovaných schopností“.

Chcete podpořit HlídacíPes.org?

Udělejte to ZDE a získejte tak i unikátní publikaci ZE – MAN.

Jistou možnost srovnání nabízí pohled na Slovensko. Tam v dubnu 2015 vláda oznámila, že zakoupí pro svou armádu devět amerických víceúčelových vrtulníků Black Hawk za 261 milionů dolarů (6,5 miliardy korun). I zde je v ceně související výcvik a servis strojů. Vyrábí je Sikorsky Aircraft Corporation, jež usiluje o úspěch i v dodávce dvanácti strojů pro Česko.

Druhým americkým zájemcem je společnost Bell, jež je v kuloárech označována za favorita – s dodávkou těžkých bitevních strojů UH-1Y v ceně blížící se zhruba miliardě korun za kus.

Úřad pro vyzbrojování

Zejména neamerické firmy Airbus a Leonardo budou proto s napětím sledovat chystanou cestu prezidenta Zemana do USA. Součástí delegace by mohl totiž být i ministr obrany Martin Stropnický a řeč by tak za asistence obou prezidentů mohla být i o této zakázce.

Jisté však zatím není nic. „Mohu potvrdit, že pokud jde o členy vlády, počet zájemců o cestu do USA stoupá. Jednotlivá jména budou veřejně sdělena v okamžiku, kdy bude definitivně sestavena národní delegace,“ říká mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

„Není dosud rozhodnuto, o jaké vrtulníky půjde. Nejprve musí padnout rozhodnutí na úrovni ministerstva obrany, poté následuje materiál do vlády. Dubnový podpis smlouvy s kterýmkoliv z uchazečů není reálný,“ odmítá možnost podpisu již na cestě do USA ministerstvo obrany.

Vedle obecných tezí však není – i kvůli uzavřenému systému výběru – jasné, co přesně si od nákupu armáda slibuje a s jakou vizí do budoucna hodlá mnohamiliardový kontrakt uzavřít.

„Jde o velké miliardy, ale vše probíhá v duchu minulých armádních tendrů: české státní orgány drží karty pevně schované a nikdo neví, zda nemají něco v rukávu, případně zda jim někdo do toho rukávu nějakou kartu nedal,“ říká anonymně muž, který pracuje pro jednu z oslovených firem.

To ministerstvo obrany odmítá a nabízí specifikaci: vrtulníky chce pro „bojovou podporu pozemních sil a další funkce využitelné i pro Integrovaný záchranný systém, „Proto chceme dvoumotorový víceúčelový vrtulník – k bojové podpoře pozemních sil i k přepravě,“ shrnuje mluvčí ministerstva obrany Pejšek.

Tomu, že výběr ale není příliš hladký, nasvědčují i personální změny na ministerstvu obrany.

Jak upozornil týdeník Euro, ministerstvo obrany opustila ředitelka Národního úřadu pro vyzbrojování Jitka Nalevajková, která měla nákup vrtulníků (spolu se stále nedotaženým nákupem izraelských moderních radarů) na starost. Důvody svého odchodu nechtěla komentovat.