Přinášíme další ukázku z knihy HlídacíPes.org „Šok! Hrůza! Média!“, která se týká postupné oligarchizace českých médií. Vrací nás do roku 2008, kdy se Stefan von Holtzbrinck, majitel německého vydavatelství Verlagsgruppe Handelsblatt, rozhodl výrazně investovat do rozvoje online médií v Německu. K tomu byl ovšem zapotřebí i dostatečný kapitál, a ten se majitelé české Economie rozhodli získat jejím prodejem.

Economia nakonec skončila v portfoliu podnikatele Zdeňka Bakaly. Ten za ni podle odhadů zaplatil tehdy značnou sumu – kolem dvou miliard korun. Prodej se dokončoval v době rozpuku světové finanční krize v roce 2009.

„Sám Bakala neměl přesnou představu, proč vydavatelství kupuje. Měl obrovský volný kapitál, ale žádné konkrétní záměry ani zájmy na vydavatelském byznyse neměl,“ vzpomíná tehdejší generální ředitel vydavatelství Michal Klíma.

My si ale v následující ukázce z knihy Šok! Hrůza! Média! na tehdejší době povšimneme jiné okolnosti – prvního střetu českých novinářů s oligarchizací a toho, jak se s ní vyrovnávali.

Trable s Bakalou

Příchod nového majitele znamenal první zásadnější zkoušku českých novinářů a mediálních manažerů v uvažování o tom, jak se vyrovnat s faktem, že jejich majitel je angažován nejen podnikatelsky, ale i společensky (i když nikoli politicky jako později v případě Andreje Babiše).

Zdeněk Bakala rozhodně do médií nevstupoval jako zcela nepopsaný list. Již od roku 2006 byl spolumajitelem názorového týdeníku Respekt (spolu s Karlem Schwarzenbergem, který Respekt vlastnil od roku 1996) a pomohl mu z vážných ekonomických obtíží. Není bez zajímavosti, že rozhodnutí miliardáře koupit známý časopis žádný větší ohlas v té době nevyvolalo. A to byl Respekt mimochodem vůbec prvním porevolučním časopisem v Československu. Vznikl z revolučního Informačního servisu založeného již 18. listopadu 1989; první číslo časopisu pod názvem Respekt pak vyšlo 14. března 1990. Šéfredaktor Respektu Erik Tabery v roce 2008 příchod Bakaly do Economie přivítal.

„Velkou novinkou je, že vydavatelství Economia, pod které patří například Hospodářské noviny, koupil majoritní vlastník Respektu Zdeněk Bakala. Vzhledem k velikosti vydavatelství je to na českém mediálním trhu jeden z největších pohybů za posledních deset let. Na obsah a podobu Respektu to nebude mít zásadní vliv. Zejména pro kolegy v HN ale bude jistě dobrou zprávou, že je vlastní člověk, který ctí základní smysl médií, totiž nezávislé šíření kritických informací,“ napsal v úvodníku. Postupem času se Respekt do vydavatelství Economia plně začlenil.

V Economii ještě před příchodem Zdeňka Bakaly schválili pravidla, že v každém článku, který se ho bude týkat, má být vždy explicitně zdůrazněn konflikt zájmů. „Přijali jsme zásadu – která se v Economii dodnes dodržuje – že je zapotřebí u každého článku, který se nějakým způsobem dotýká podnikání našeho majitele, tuto věc explicitně uvést. To znamená v každém článku, který se dotýká přímo Bakaly nebo oborů, ve kterých podniká a ve kterých tudíž byla redakce v konfliktu zájmů, se tento konflikt zájmů deklaruje v článku nebo pod článkem,“ upozorňuje tehdejší šéf vydavatelství Michal Klíma.

Zavedená praxe to je nyní i v jiných vydavatelstvích. Píše-li například ekonomický deník E15 o Danielu Křetínském, neopomene připomenout, že je zároveň vydavatelem listu. Podobně by to mělo být i v případě Andreje Babiše a Mladé fronty Dnes či Lidových novin. Tam se to ovšem neděje. Redakce přistoupila na výklad, že Babiš již vydavatelství nevlastní, protože jej kvůli zákonu o střetu zájmů převedl do svěřenských fondů.

Mediální byznys Zdeňka Bakaly

Grafika: Klára Hegerová

Ale zpět ke Zdeňku Bakalovi. Z něj – v době nákupu Economie ctěného filantropa s pověstí blízkého přítele Václava Havla – se stal v mezičase pro část veřejnosti a některé české politiky v čele s prezidentem Milošem Zemanem veřejný nepřítel – zejména kvůli problematickému hospodaření OKD, které nakonec vedlo až k bankrotu společnosti. Zajímavá byla reakce týdeníku Respekt. Rozhodl se, že o svém majiteli ve svých autorských textech zcela přestane psát.

„Respekt není deník, který musí psát o všem, co se děje kolem, jsme názorový týdeník. Zřejmě jen málokdo by oponoval tomu, že chválit svého majitele by působilo nepatřičně. Pokud ale nemáme někoho chválit, nemůžeme ho ani kritizovat. I proto jsme se rozhodli, že o aktivitách našeho majitele – Zdeňka Bakaly – nepíšeme,“ vysvětloval 23. září 2013 (tedy nedlouho poté, co Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra) v editorialu šéfredaktor Erik Tabery.

Schytal za to značnou kritiku, třeba i od svého někdejšího šéfredaktora, uznávaného publicisty Tomáše Němečka. „Říká se, že jsou tři možnosti. Buď budete své majitele ignorovat. Nebo vždy napíšete do závorky, že je zmíněný člověk váš majitel. Nebo se budete tvářit, že všem včetně majitele měříte stejným metrem. Pořád věřím, že existuje možnost být natolik silný a sebevědomý, aby šlo o majitelích psát, jako by to byl kdokoli jiný. Je to ale velmi těžké,“ řekl v rozhovoru pro Respekt.

Neudržitelnost své pozice nakonec – o rok později – uznal i Respekt. V dubnu 2015 pak Erik Tabery v eseji „Média v éře Andreje Babiše“ přiznal, že původní rozhodnutí byla chyba: „Ačkoli to je pravidlo v některých zahraničních redakcích běžné, načasování bylo špatné. Až následně mi došlo, že hromadný vstup českých podnikatelů do médií může vzbuzovat dojem, že hlavním cílem nových poměrů v médiích je ticho. Proto jsem rozhodnutí o majiteli nepsat změnil.“