Pokud se ministerstvo financí rozhodne vystavět systém elektronické evidence tržeb (EET) s pomocí soukromého sektoru bez férové soutěže, půjde o vážné porušení zákona o veřejných zakázkách.

V textu pro HlídacíPes.org to píší Kateřina Koláčková a Lucie Žilková, expertky na zadávání veřejných zakázek společnosti Otidea.

Ministerstvo financí oznámilo, že pro technické řešení EET využije současné systémy, konkrétně stávající automatizovaný daňový informační systém (ADIS). Jenže přímé zadání zakázky ve formě takzvaného upgradu systému ADIS je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách.

V pořádku by to bylo jen v případě, že by cena za toto vylepšení systému nepřesáhlo částku dva milióny korun. To by se o dané zakázce dalo uvažovat jako o veřejné zakázce malého rozsahu. Jenže předpokládaná hodnota plánované zakázky je ve výši 50 miliónů Kč. 

Pořád dokola, od roku 1992

Je dosti nepravděpodobné, že s tak zásadním rozšířením stávajícího systému zadavatel počítal už při vypsání původní zakázky. Přímé zadání zakázky v této formě je tedy v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách.

Problém je i v tom, že nositelem autorských práv k systému ADIS je firma IBM, která je dodavatelem řešení už od roku 1992. Jestliže se jedná o systém, který byl vyvinut na přání konkrétního zadavatele, nemělo by se stávat, že zadavatel nebude moct do systému zasahovat. Pokud to tak je, je zjevné, že špatně byla vypsána už původní soutěž.

Mnoho zadavatelů se schovává za skutečnost, že mají smlouvy na dobu neurčitou a tyto smlouvy poté neuvěřitelným způsobem rozšiřují a upravují oproti původním podmínkám. Jeden z nejčastějších dotazů, se kterým se ve své praxi setkáváme, je otázka: co s tím máme dělat, když potřebujeme upgrade a nemáme ošetřeny licenční práva, zdrojové kódy apod.?

Bohužel toto je chyba, která se přenáší z předchozích období až do současnosti, a mnoho zadavatelů nemá jednoduše dostatek finančních prostředků pro přesoutěžení celého systému. To je však neomlouvám v tom, že se jednoznačně jedná o pochybení.

Skutečnost, že od roku 1992 i zakázka na systém ADIS běží bez jakékoli soutěže, je nepochopitelná a opět tím dochází k porušování zákona o veřejných zakázkách.

Zadavatelé mnohdy ani nevidí důvod proč přesoutěžit něco co běží již mnoho let, jsou s tím spokojení a mají uzavřenou s dodavatelem smlouvu na dobu neurčitou. Většina z nich chápe takovou situaci jako velmi výhodnou a maximálně za čas provede průzkum trhu, aby si ověřili, zda ceny, za které nakupují další a další plnění, jsou pro ně ekonomicky výhodné.

Jaké jsou tedy správné možnosti, jak EET realizovat?

Stále podle zákona

V případě přímého zadání se nabízí tzv. in-house forma. V tomto případě na Státní pokladnu – Centrum sdílených služeb. Na takové zadávání pamatuje výjimka z hlediska zákona o veřejných zakázkách a s touto ideou také ministerstvo financí už dříve samo přišlo.

Zadavatel v takovém případě nemusí veřejnou zakázku soutěžit například formou otevřeného řízení, ale může ji zadat konkrétnímu subjektu. Splnit ale musí dvě podmínky:

a) tento subjekt vykonává převážnou část své činnosti ve prospěch tohoto veřejného zadavatele a

b) veřejný zadavatel má v tomto subjektu výlučná majetková práva.

V takovém subjektu však nesmí figurovat žádný soukromý majitel.

Jde tedy o způsob, jak využívat například státní firmy, které mají potřebné know how a za zakázku platit zpět státu a ne soukromým firmám.

Jenže i ten, kdo takovou zakázku získá, je při pořizování jakýchkoliv dalších dodávek a služeb v souvislosti s daným plněním samozřejmě povinen postupovat dle zákona o veřejných zakázkách.

Tedy i Centrum sdílených služeb se musí chovat jako zadavatel. Pokud bude k plnění zakázky potřebovat nakoupit jakoukoli další službu, či například poradenství, pak vše nad limit šesti milionů korun (hranice pro zakázku malého rozsahu) musí jít jednoznačně dle zákona o veřejných zakázkách.