Střet zájmů na univerzitě v Olomouci – student vyučuje sám sebe. Předpisy tuhle situaci neznají
Olomoucká Univerzita Palackého má unikát – studenta, který je v některých svých zapsaných předmětech sám sobě i vyučujícím. Takayuki Watanabe přednáší v oboru japonská filologie a stejný obor na stejné škole také sám studuje.
Watanabe již na katedře dokončil bakalářský program a nyní pokračuje dál na magisterském, přitom na oboru japonská filologie působí dlouhodobě jako lektor.
Podle rozvrhu z prvního ročníku magisterského programu, který ukončil v loňském roce, měl absolovovat dva předměty, které sám vyučoval. Jde konkrétně o předměty tlumočnictví a japonštinu. Watanabe tedy absolvoval přednášky sám u sebe.
Formálně takový případ není nijak ošetřený. „Zákon, vyhlášky ministerstva školství ani směrnice Filozofické fakulty Univerzity Palackého tuto situaci neřeší,“ říká pro HlídacíPes.org děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého Jiří Lach.
Umíte japonsky? Věříme vám
Otázkou však zůstává, jak výuka, kde je student zároveň svým vyučujícím, probíhá.
Tlumočení se podle vedoucího Katedry asijských studií Františka Kratochvíla dělá na dvě strany – z češtiny do japonštiny a z japonštiny do češtiny. Watanabe jako lektor má v předmětu tlumočení za úkol kontrolovat, zda studenti tlumočí správně do japonštiny.
„V tomto má znalost rodilého mluvčího a zajišťuje správnost toho tlumočení a my nemáme možnost ho jakkoli kontrolovat, to znamená, že v tomto předmětu není hodnocený za tlumočení do japonštiny,“ vysvětluje Kratochvíl.
Watanabe by tedy podle vedoucího katedry měl tlumočit na druhou stranu, z japonštiny do češtiny, což pro něj je jazyk cizí.
„Pokud je schopný to sdělení přetlumočit do češtiny stejně dobře jako čeští studenti, tak předmět absolvoval. Tu druhou půlku už dokazovat nemusí, je totiž rodilý mluvčí,“ pokračuje Kratochvíl.
Jelikož jde pouze o teoretický náhled, Redakce HlídacíPes.org oslovila i Watanabeho, aby zjistila, jak výuka probíhá v praxi. Ten má ale od katedry zákázáno komunikovat s médii.
Neobvykle výhodné studium
Watanabe má podle vedoucího katedry Kratochvíla výhodu v tom, že je rodilý mluvčí, ale nemá výhodu v žádných předmětech teoretického rázu. „Například dějiny Japonska, japonská literární teorie, jazyková teorie, to jsou pro něj naprosto stejné předměty, které on musí absolvovat,“ říká Kratochvíl.
„U Watanabeho všechny jazykové předměty, které by měl student mít, uznáváme automaticky. Nemusíme ho učit japonská slovíčka nebo japonský sloh,“ doplňuje. To znamená, že druhý předmět, ve kterém Watanabe zároveň studuje i vyučuje, tedy japonština, je mu uznáván automaticky.
Výhodu má také u státní závěrečné zkoušky. Státní závěrečná zkouška bakalářského studia obsahuje tři okruhy: japonský jazyk, teorie japonského jazyka a literatury, dějiny a reálie.
V ústní zkoušce „japonský jazyk“ má student za úkol reagovat na modelové situace a podat souvislý projev na konkrétní téma. Watanabe tak tuto část zkoušky absolvoval stejně, jako by Čech absolvoval zkoušku ze souvislého projevu v češtině. Státní závěrečnou zkoušku navíc Watanabe úspěšně složil doslova u svých kolegů.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
23 komentářů
„Například dějiny Japonska, japonská literární teorie, jazyková teorie, to jsou pro něj naprosto stejné předměty, které on musí absolvovat“
Bohužel i v tomto případě je realita značně na pováženou.
Za zmínku stojí i to, že kdyby byla japonština studentů absolvujících Tlumočnický seminář na stejné úrovni, jako Watanabeho čeština, neměli by šanci předmětem projít, poněvadž on se neumí v češtině vyjadřovat a v praxi používá jen omezenou slovní zásobu. Takže rodilý mluvčí, nebo ne, trochu pochybuji i jeho schopnosti překládat do češtiny stejně dobře, jako Čeští studenti, kterou vedoucí katedry tak obhajuje.
On ten vedoucí katedry je i jinak dobrý komik – cituji:
“ „Pokud je schopný to sdělení přetlumočit do češtiny stejně dobře jako čeští studenti, tak předmět absolvoval. Tu druhou půlku už dokazovat nemusí, je totiž rodilý mluvčí,“ pokračuje Kratochvíl.“
Takže, pokud je pro někoho rodnou řečí angličtina – podle tohoto pána umí automaticky do angličtiny z češtiny kvalifikovaně překládat :-))))
Jak může MŠMT hodnotit tento ústav jako výzkumný – fakt nechápu.
„Nemusíme ho učit japonská slovíčka nebo japonský sloh,“ – Vážně?
Nedokážu si představit, že by mi na „České filologii“ odpustili sloh jenom z toho důvodu, že jsem rodilá Češka.
Kdyby to byla Česká Filologie na Japonské univerzitě, tak si to dokážu představit.
Znám pár lidí, co tam studují / studovali a Watanabe je pojem sám o sobě. Na to, že je Japonec, tak ke studentům se chová jako neuvěřitelný nezdvořák, některým nešťastníkům dává vyloženě najevo, že na to nemají (i když je to spíš jen jeho osobní averze) a takoví pak často radši sami opravdu ukončí studium.
Osobně jsem s ním kdysi komunikovala a úroveň jeho češtiny bych jako „vhodnou pro překladatele“ neoznačila ani náhodou. Hlavně, že do souborné zkoušky pak budoucím bakalářům dává na překlad slova typu freony, oxidy dusíku a názvy všelijakých nemocí, které člověk nezná ani česky a překlady z jp do čj hodnotí spíš podle své nálady než objektivních znalostí.
Tohle neskutečně degraduje úroveň akademických titulů a je to neuvěřitelně nefér vůči „normálním“ studentům, protože je jasné, že W na povinné předměty do školy nechodil ani náhodou a pochybuji, že nějaké ukončovací testy psal.
PŘEDPISY TUTO SITUACI PŘECE ZNAJÍ – autor by si měl doplnit vzdělání,alespoň zrychlenou četbou zákona o vysokých školách.
Výuku zajišťuje zásadně Akademický pracovník.
Místo Akademického pracovníka se obsazuje ze zákona výběrovým řízením.
Takže pan bakalář MUSEL v tomto výběrovém řízení zvítězit.
Ještě jsem neviděl výběrové řízení na Akademického pracovníka, kde by byl postačující kvalifikací stupeň „bakalář“.
taky stoji za zminku to, ze ma dlouhodoby (pokud se neco nezmenilo) vztah s dalsi clenkou katedry. Takze tim se jeste vice zmensuje moznost ho nezavazne testovat. zazadal o individualni studijni plan? protoze zcela zcela ocividne nenavstevoval povinne prednasky a ocividne aspon Bc. udelal. taky bych to bral. By me zajimalo, jestli tohle studium tez sponzoruje nas stat a nase dane.
mimochodem to taky znehodnocuje muj titul – ja jsem musel makat jako debil, abych byl aspon bc. ze ja vul nesel studovat cestinu do zahranici
jinak autor komentare o predpisech at si sam precte, ze existuje pozice lektor, ktera se dava prave rodilim mluvcim – nemusi mit vystudovano, ale muzou ucit prakticky jazyk. do autora clanku bych se za to nenavazel.
nechapu, jak vubec to muze byt nazyvano filologie, kdyz prumerny absolvent, ktery nema japinu kombinovanou s jinym jazykem, nevi, co je to podmet a prisudek. nebo jako pristupy k lingvistice jsou. to je normalni rozsireny jazykovy kurz. i ta literatura – naucit se par del a autoru, to je jak na stredni. od oboru bych cekal vic – treba rozbor del, japonska literarni veda a pohled japonskych „skol“ literatury…. ale na to tam nikdo myslim nema…
si snad nikdo nemuze myslet, ze tenhle bordel, kryty odchazejicim dekanem slovy, ze na to neni predpis (moralni integrita totiz neni pozadavkem na „funkcionare“ na FFUP – asi ne vyhrozovani a nerespektovani zakonu je pry prednejsi)…? a podporeno nelogickymi a stupidnimi argumenty sefa katedry, to je fakt vizitka. Ale mame upoint, kde si studenti museli vybojovat veci v normalni cenove kategorii – bez toho by to totiz bylo jen pro elitu.
Malá reakce na Vaši radu – máte zjevně problém rozumět psanému textu.
Ještě jednou pro Vás … zákon 111/1998 Sb v platném znění hovoří o akademickém pracovníkovi – to jsou profesoři, … ale i lektoři.
VŠECHNY tyto pozice ze zákona MUSÍ být obsazovány výběrovým řízením. Takže ten chlapec musel být výběrovou komisí – s nějakým podpisy – vybrán.
Já jsem ještě neviděl „výběrko“, kde by na akademického pracovníka stačil Bc. to je to, co jsem napsal.
Jestli je na Hané praxe jiná, nevím. Pokud se lektorům dávají smlouvy „bez VŘ“ –
tak děkan porušuje zákon. V každém případě podmínky výběrového řízení jsou veřejné a měly by být někde „k přečtení“.
Jsem japanista, moje alma mater je MU a momentálně se vyskytuji na UK a mám už rok dva zkušenosti výuky japonštiny.
Pan Watanabe (s nímž se osobně neznám, cca dvakrát jsem ho ale potkal) je respektovaný pedagog v oblasti výuky japonštiny, je autorem výukových materiálů, které se používají nejen na UPOLu, ale myslím, že v blízké budoucnosti bude jejich znalost vyžadována i v přijímačkách na Bc. program UK.
Pan Watanabe začal učit v roce 2001, a ačkoli jsem tehdá ještě byl na základní škole, takže o přesných okolnostech nemohu nic říct, tak jelikož je i dneska problém sehnat schopného lektora japonštiny, tak si dovedu představit, že v daném výběrovém řízení neměl velkou konkurenci. A jak jsem řekl, stihl si docela vybudovat jméno a Olomouc je braná jako japanistika s nejlepší úrovní jazykových předmětů u nás, takže si nemyslím, že dělá špatnou práci, ať už má formální vzdělání jakékoli.
Jestli je tenhle postup košér nebo ne, nemám tušení, jenom jsem chtěl přinést svoji trošku do mlýna
To jenom jako názor člověka z oboru.
mam takovy pocit, ze tu jsou vsichni z oboru. Watanabe je legenda sam o sobe. Ale napsal jenom skripta, troufam si tvrdit, ze to zvladne kazdy druhy, kdo chvili uci. Ale jsou to jen skripta, neni to ucebnice, podle ktere muze ucit kazdy…
Jinak vam vrele doporucuju chodit do ucebny oknem, udelat jednu hloupou chybu, podle ktere dostanete prezdivku a ta vam zustane cele studium…
NEhlede na to, ze prece nejde o osobnost Watanabeho, ale o problem jako celek, urcite KAS FF UP neni sam. Japonstina na UP je jazykovy kurz – jazykova, slohova a konverzacni cviceni tvori 70 % naplne. Taky bych chtel mit titul z cestiny za to, ze umim rict Dobry den a domluvim se v restauraci… Nerikejte mi, ze neexistuje obor, na UP ci jinde, kde by si Watanabe nemohl ten titul udelat.
Když jsem studoval na UPOLu na PřF a zároveň již pracoval na FF, tak mě tahle možnost pro zisk céčkových kreditů taky napadla. STAG to fakt umožňuje, ale když jsem tenhle nápad prozradil paní na studijním, tak mi lakonicky odpověděla, ať mě to ani nenapadne:-)
No samozřejmě, že situace být studentem a svým učitelem současně je absurdní, ale abych se pána zastal: když připravíte sérii přednášek, vedete semináře, pak ještě studentům opravujete zápočtové práce, vyzkoušíte je, tak na konci semestru máte takovou znalost tématu, o které se studentům ani nesnilo i v případě, že jste na začátku nebyli experti. Takže z pohledu, že by se „viník“ vezl a nadržoval si, mě to srdce nedrásá.
Ovšem nevím, jak to je v konkrétním případě popsaném v článku.
Pán nedělal prakticky nic z vyjmenovaných aktivit. Na hodiny se nepřipravuje, max teda asi opravuje ty písemky, no. Těžko říct, jestli i ty svý, nebo to nechává na kolegyních…
Hodiny s pánem spočívají v postupném čtení vět studenty s tím, že se ke každé vyjádří (=řekne, co ho napadne – na stejném principu jsou postaveny i dvě „slavné“ učebnice, které napsal). Pravdou je, že, byť se tváří jako velký akademik, pán nikdy nevykonal nějakou větší akademickou činnost a jedinou jeho kvalifikací je, že je Japonec. To se zřejmě týče i zdrojů, ze kterých čerpá/čerpal ve výuce a při tvorbě (těch dvou) materiálů (tzn. čerpá sám ze sebe).
K přípravě na hodiny bych dodal, že se pan Watanabe možná považuje za talentovaného lektora, který zvládne o čemkoliv mluvit jen tak z patra, bez přípravy. Ve skutečnosti to ale dopadá tak, že neustále hledá slova, pomáhá si výplňovými slovy (nooo, jakooo…), komplikuje vysvětlení jednoduchých věcí (protože mluví z patra se nedokáže vymáčknout) a učivo, které je probíráno v jeho hodinách, jde mimo plán kolegyň, se kterýma se dělí o výuku Japonštiny (a to se předtím domluví,co se má kdy probrat).
Je vtipné, jak se ho snaží obhájit.
Nejenže učil sám sebe, nezúčastnil se jediného dalšího předmětu, který měl zapsaný a to včetně těch, kde byla povinná docházka (což by snad mělo znamenat automatické nesplnění, neměl-li individuální program). Nedocházel ani na praxi. Jeho jméno „záhadně“ zmizelo z excelové tabulky ve chvíli, kdy se měly rozdělovat směny. O tom, že psal nějaké testy či práce, si můžeme nechat leda tak všichni zdát. Také bylo velmi pěkné, jak mu na předmětech s omezenou kapacitou „drželi místo“ (jediný zapsaný ještě před otevřením STAGu).
Zajímalo by mě, kdo hlídal jeho tlumočení do češtiny? A proč si tedy k opačnému případu nepřizvali jiného rodilého mluvčího? To, že umím česky, ještě neznamená, že dokážu do češtiny cokoliv bezchybně přetlumočit.
Není divu, že má zakázáno komunikovat s médii, to bychom se ještě dozvěděli věci. Třeba to, že česky neumí natolik dobře, aby dokázal projít Tlumočnickým seminářem.
Také bych chtěla vědět, jestli tu státní závěrečnou zkoušku absolvoval u kolegů doma, nebo na půdě katedry.
Ale čemu se divit, tohle je přece v republice KAS úplně normální. Všichni lektoři nadmíru kvalifikovaní a na slovo vzatí experti na translatologii („Překládejte přirozeně a doslovně“), jazyk („Tohle vám tak úplně nevysvětlím“), literaturu, dějiny a mnoho dalšího. Testy, v nichž po studentech chtějí, aby uměli věci, co se nebraly (ještě se dají pochopit Moderní dějiny typu „dostuduj si sám, prostě to tam bude“, ale keigo, které se probere jednou na konci semestru, a potom je bez dalšího vysvětlení všude, znaky, k nimž neexistují skripta, ale „prostě si vypiš z učebnice a nauč se všechny srandy včetně idiomatických výrazů, historických osobností a složenin, co nenapíšou ani Japonci“ by si mohli odpustit. Třeba jsme to ale jen špatně pochopili a obor předpokládá, že jsme všichni rodilí mluvčí, kteří si jen přišli pro titul.
Článek se také zapomněl zmínit o šestihodinových opakovaných zkouškách, psychické šikaně studentek i studentů, kdy mnozí raději studium ukončili, minimální znalosti češtiny, poměru s bývalou studentkou.
Zajímavý článek….
Neudělal si dost podobným způsobem titul náhodou i druhý japonský vyučující na katedře? Docházka žádná (kromě literatury), na testech nikdy nebyl.
Takže konečně ty skutečnosti, o nichž ví všichni studenti olomoucké japanologie, a které se již roky tradují, vyplouvají na povrch. Co tedy s tím?
Kdyby mne nekdo podobny ucil, vubec by mne nezajimalo, jaky ma titul, pokud by prednasky a cviceni za neco staly. Vyuka ciziho jazyka je jedno z mala mist, kde by to snad mohlo fungovat, ale tady to spis vypada, jako by jednooky trochu zneuzival sveho postaveni, rodilych mluvci na ceske japanistice zrejme neni prehrsel. Problem bych nemel ani s osobnimi vztahy na katedre, kdyz by byly, (jak se to jinde obecne v podobnych situacich resi v zahranici), deklarovane alespon pred vedenim katedry a zainteresovane osoby by pak byly vylouceny z jakehokoliv rozhodovani jeden o druhem. Zasadni problem ale je v tom, ze zakladni studium, kde o vysledcich nerozhoduji pedagogove ve sboru, (do ktereho je mozne prizvat externi odborniky bez konfliktu zajmu), jednoduse neni mozne poskytovat clenum katedry. Nebo presneji je mozne, aby tam studoval, ale vsechny zkousky by mel delat nekde jinde.
Souhlasim. Ale jen abych to pripodobnil: japonstina se sklada z takovych 70% z jazykovych cviceni, slohovych cviceni a znakovych cviceni. Literatura je velmi okrajova. Pripada mi to, jako bych si udelal Bc. titul za to, ze se domluvim v restauraci, koupim sushi a napisu dopis ve firme. Je to proste hloupe. Napr. na jinych katedrach, stizenych podobnym problem, je vyuka soustredena na literaturu a lingvistiku a jazykova cviceni jsou spise doplnkova. Tam bych pak studium rodilych mluvcich videla jako mene problemove. U Watanabeho ale navic vidim problem v tom, ze jeste loni byl zapsan na predmtetech, kde byl i jedinym vyucujicim. UP by od toho mela prestat davat ruce pryc a nejak to resit- Bohate by stacilo, kdyby v podobne situaci (vyucujici bude studovat nas obor) musela dotycna katedra predlozit dekanovi navrh, jak to bude probihat. A ne ze to jede zcela v rezii pomerne male katedry.
A ještě jsem zapomněl… v tomto pripade je kvalita lektora docela sporna. Netvrdim, ze je spatny, ale urazi studenty, udelate-li jednu chybu, tahne se s vami az do konce studia (verte mi, ze takhle se ztrapnit v prvnim rocniku neni nic prijemneho – to radsi budete v hodine drzet pusu, aby se to neopadkovalo. Jak se naucite jazyk, kdyz nemluvite, to teda nevim), zaznivaji hlasky jako „vy jste blba. jste slovenka?… Vy jste slovenka, ne?“ I kdyz mi ten humor celkem sedi, myslim, ze do vyuky nepatri a ze mene odolnym lidem to muze dost ublizovat. Hlavne, kdyz si vas vyucujici v tomto smyslu „oblibi“.
Upřímně? Nechci být zlý, ale ukončení studia japonštiny na UPOLu bylo mým snad nejlepším životním rozhodnutím. Ano, Watanabeho humor je občas jen pro silnější povahy. Ale i tak ho mám rád (jako člověka). Lektorství však již značně pokulhává. Kde jste vzali, že 70% náplně je zaměřená na jazyk? V konverzaci mluvíte tak max. 10 minut týdně (při štěstí) a hodiny JC spočívají jen v nekonečné domácí přípravě, abyste pak v hodině dokázali přečíst pár (těch již doma předem připravených) japonských vět. Ať jim už rozumíte, nebo ne. Celá výuka je tak jen a pouze pasivního rázu a do testů se požaduje aktivní znalost všeho. I znaků, které za celý semestr ani jednou nikde nenapíšete. Po všech těch letech bohužel nemůžu říct, že bych si z UP něco odnesl. Teda kromě úzkostí, averzi k (jinak úžasnýmu) jazyku, kterým japonština bezpochyby je a 4 promarněných let. Nevermore
Osobně si myslím, že japonština na UP (oficiální zkratka je UP a ne UPOL) má úplně jiné problémy než je pan Watanabe, který má lehce zkonstnatělé výukové metody a docela nevybíravý humor, ale upřímně je kromě magistry Zawiszové a druhého japonského lektora pana To, že 70% výuky jsou jazykové předměty je pravda jen částečně, protože z hlediska rozložení A(!!!) předmětů je opravdu poměr reálie/historie/lingvistika oproti „jazykovým předmětům“ zhruba 3:7, ale k tomu je třeba připočítat B předměty, kde je to naopak.