AKTUALIZOVÁNO. Starší stížnost skupiny Agrofert na ČT i nynější obvinění jejích reportérů z korupce není jediným výstřelem, který Andrej Babiš směřoval na veřejnoprávní televizi. Svým jménem poslal několik stížností už dříve. Na co a s jakým výsledkem? 

Stížnost společnosti Agrofert patřící Andreji Babišovi na čtyři příspěvky pořadu Reportéři ČT vzbudila velkou mediální pozornost. Mimo jiné i kvůli požadavku, aby ČT do budoucna „upustila od těchto účelově zaměřených pořadů“.

Někteří politici i novináři, včetně šéfredaktora reportážní publicistiky, dramaturga a moderátora pořadu Reportéři Marka Wollnera, hovoří o útoku na nezávislost  veřejnoprávní televize.

Těžko předjímat, jak se stížností Agrofertu naloží Rada České televize. Faktem však je, že Andrej Babiš si na vysílání ČT stěžoval bez větší pozornosti i v minulosti.

Když Babiš nesměl do kotle

S jednou stížností radní opakovaně bombardoval od počátku roku 2013 až do května 2014. Nelíbilo se mu, že v září 2012 bylo „pár hodin před vysíláním“ zrušeno jeho pozvání do pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo“.

„Štáb pořadu Máte slovo dostal nařízení zrušit mé pozvání přímo z vedení České televize, jejíž tiskový odbor nám tuto informaci potvrdil. Z našeho pohledu jde tedy o jasnou diskriminaci a porušování svobody slova ze strany vedení veřejnoprávní ČT,“ rozhořčoval se v září 2012 Babiš nad zrušeným vystoupením v pořadu, kde se mluvilo o zvyšování DPH a potravinářství.

„Přesto, že jsem byl do pořadu pozván a televize mé jméno anoncovala v upoutávkách, tak vedení veřejnoprávní ČT moji účast v pořadu jen několik hodin před jeho vysíláním zrušilo,“ psal Babiš.

„Jako důvod zrušení mého pozvání televize citovala jakýsi její předvolební kodex s tím, že v předvolební době nemohou být do pořadů ČT zváni politici, jejichž strany ve volbách kandidují. Toto zdůvodnění samozřejmě považujeme za nesmysl, protože v pořadu vystoupil jak odsouzený poslanec Vít Bárta (Věci veřejné), tak předseda rozpočtového výboru a poslanec ODS Pavel Suchánek, jejichž strany kandidují v krajských i v senátních volbách,“ pokračoval předseda tehdy nepříliš významného hnutí ANO 2011.

Avizoval, že se proti tomu bude bránit stížností Radě ČT, a také to nakonec udělal.

Rada ČT: Babišova stížnost? Jen soukromá korepondence!

Další stížnost pak poslal na reportáž ve zpravodajských Událostech s názvem „Spor o cenu potravin v ČR“. Reportáž vznikla na základě vysílání Otázek Václava Moravce, ve kterých se Andrej Babiš ostře střetl s již zmiňovaným Vítem Bártou. Ten v Událostech po reportáži vystoupil v živém vysílání, kde se do Andreje Babiše opět ostře navezl (pro zhlédnutí živého vstupu v archivu ČT – viz odkaz výše – musíte zvolit možnost „přehrát vše“, pozn. red.). Babiš přitom tuto možnost nedostal.

Jenže jak na Babišovy stížnosti reagovala Rada České televize není možné zjistit. Rada totiž odmítá zveřejňovat obsah stížností i své reakce. „Stížnost obsahuje osobní údaje. Stížnost i naši reakci považujeme za soukromou korespondenci,“ reagoval předseda rady Jaroslav Dědič na žádost HlídacíPes.org o zveřejnění obsahu Babišových stížností i odpovědí na ně. (Obsah poslední stížnosti Agrofertu na veřejnost unikl prostřednictvím některého ze zaměstnanců ČT.)

Dědič si trval na svém i poté, co HlídacíPes.org argumentoval faktem, že Rada Českého rozhlasu všechny stížnosti i reakce automaticky zveřejňuje na webu. „Nevnímám to jako soukromou korespondeci. Zveřejňujeme stížnosti i odpovědi. Vyžadujeme adresu, protože se nezabýváme anonymy. Nezveřejňujeme pak pouze tuto adresu,“ popsal odlišný přístup místopředseda Rady ČRo a její mluvčí Jiří Vejvoda.

Stížnost na vyřízení stížnosti

Zejména na poslední chvíli zrušené vystoupení v pořadu Michaely Jílkové v září 2012 nedalo Andreji Babišovi spát. Nebyl spokojen ani s reakcemi Rady České televize. V zápise z jednání rady tak lze postupně najít mezi projednávanými stížnostmi u jména ing. A. Babiš následující:

– 3/13 (tj. číslo stížnosti/rok, pozn. red.) „Pořad Máte slovo s M Jílkovou“

– 63/13 „Stížnost na způsob vyřízení předchozí stížnosti“

– 124/13 „Nespokojenost s odpovědí Rady ČT“

– 151/13 „Nespokojenost s předchozími odpovědmi na jeho stížnost“

– 55/14 „Absence odpovědi na jeho stížnost“.

Babišova „žízeň“ na Dvořáka?

Babišovy stížnosti a následná nespokojenost s reakcemi Rady ČT daly vzniknout i spekulacím o tom, že Andrej Babiš po vstupu do vlády bude tlačit na odvolání generálního ředitele České televize Petra Dvořáka.

„Mě to jen přesvědčilo, že veřejnoprávní televize je nástroj politiků, je nástrojem oposmlouvy, která se tu podle všeho opět chystá. Když jsem měl vystoupit u Michaely Jílkové, volalo tam údajně asi šest politiků,“ tvrdil Babiš v říjnu 2012.

I končící předseda Rady ČT Milan Uhde přesně před rokem přiznal, že o nevraživosti mezi Babišem a Dvořákem slyšel: „Šušká se v kuloárech, že pan Babiš má zájem na jeho odvolání. Beru to jako jednu z pověstí, ovšem s tím, že kolem České televize pověsti vznikají neustále“.

Hnutí ANO Andreje Babiše v poslední době tlak na ČT stupňuje. Nejnověji pod záminkou větší kontroly hospodaření se sedmimiliardovým rozpočtem. Většina patnáctičlenné Rady ČT je zatím na Dvořákově straně, nicméně v květnu končí pěti z nich mandát a bylo by překvapením, pokud by ANO do Rady nevyslalo „své lidi“ .

Zveřejněte obsah stížností i odpovědi!

K nejnovější stížnosti Agrofertu na Reportéry se ředitel Dvořák vyjádřil diplomaticky. „Naší odpovědí na podobné výpady je dělat kvalitní práci a přinášet divákům takové typy pořadů, které na jiných televizích, speciálně komerčních, nikdy nemohou vidět, protože komerčním televizím se tento typ pořadů vůbec nevyplácí dělat,“ řekl s tím, že stížnost projde „standardním způsobem přes Radu ČT“.

Míru „standardnosti“ však veřejnost může díky utajování stížností i odpovědí Rady jen těžko posoudit. HlídacíPes.org proto v následujících dnech a týdnech bude – i pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím – tlačit na Radu ČT, aby zveřejňovala vše stejně, jako to dělá Rada ČRo.

Jak se na obsah stížnosti skupiny Agrofert (zveřejněné neoficiální cestou) dívá mediální právník Aleš Rozehnal:

Podle zákona o České televizi náleží do působnosti Rady České televize rozhodovat o stížnostech, nicméně pouze o stížnostech týkajících se generálního ředitele. Podle obsahu stížnosti se však jedná o stížnost spíše na některé redaktory České televize než na ředitele ČT. Další působností Rady je dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize.

Stížnost Agrofertu obsahuje v podstatě tvrzení, že je ve vysílání České televize porušována povinnost poskytovat objektivní, ověřené a ve svém celku vyvážené a všestranné informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů je přitom jedním z hlavních úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání, které je Česká televize povinna plnit.

Podle Statutu České televize řídí činnost České televize generální ředitel. Pokud jsou v předmětné stížnosti obsažena tvrzení o neobjektivitě a nevyváženosti vysílání České televize, je tato stížnost svým obsahem zároveň stížností týkající se generálního ředitele, neboť jeho povinností je, aby Českou televizi řídil tak, aby plnila úkoly stanovené zákonem, tedy aby mimo jiné poskytovala objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů.

Z výše uvedeného vyplývá, že Rada České televize je nejen oprávněna, ale i povinna se předmětným podnětem zabývat. Rada České televize je však oprávněna se zabývat tímto podnětem pouze v rozsahu toho, zda Česká televize poskytuje objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů a zda generální ředitel neporušil některou ze svých povinností stanovených zákonem, Statutem České televize, Kodexem České televize, jinou interní normou či smlouvou. Další výtky obsažené ve stížnosti jsou mimo rozhodovací pravomoc Rady České televize, neboť podle zákona o České televizi nesmí Rada České televize ani její členové přímo zasahovat do výroby a vysílání televizních pořadů.

Otázka, kdo určuje konečnou podobu zpravodajských a politicko-publicistických pořadů vysílaných Českou televizí, není právními předpisy přímo stanovena, dá se však dovodit výkladem zákona o České televizi a dalších předpisů. Podle Kodexu České televize je za obsah zpravodajských a aktuálně-publicistických pořadů odpovědný šéfredaktor příslušné redakce. Toto ustanovení je očividně neplatné, neboť odporuje ustanovení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, dle kterého nese odpovědnost za obsah vysílání provozovatel vysílání, tedy Česká televize. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za obsah vysílání nese Česká televize, musí o konečné podobě zpravodajských a politicko-publicistických pořadů rozhodovat osoby, které jsou pověřeny řízením této právnické osoby, a to na příslušném stupni řízení.

Rozsah oprávnění rozhodovat o konečné podobě zpravodajských a politicko-publicistických pořadů vysílaných Českou televizí by pak měl vyplývat z organizační struktury České televize, což je možno dovodit i z Kodexu České televize, který stanoví, že Česká televize neumožní nikomu mimo její platnou organizační strukturu rozhodovat o zařazení nebo nezařazení určité informace nebo materiálu do programu. Toto ustanovení je doplněno o ustanovení, podle kterého může mimo organizační strukturu redakce do obsahu konkrétní zprávy nebo rozhodnutí o jejím zařazení či pořadí zasáhnout jen generální ředitel nebo jím pověřený vedoucí pracovník České televize, a to pouze v případě, kdy je z okolností zřejmé, že uveřejněním zprávy došlo nebo naléhavě hrozí, že dojde k porušení zákona. Pokyn, kterým tak bude učiněno, musí být dán šéfredaktorovi příslušné redakce písemně.

Příslušné ustanovení Kodexu České televize tedy není možno vykládat tak, že by šéfredaktor příslušné redakce odpovídal za obsah zpravodajských a aktuálně-publicistických pořadů v právním významu termínu „odpovědnost“, ale jako oprávnění, ale i povinnost šéfredaktora příslušné redakce určovat konečný obsah zpravodajských a aktuálně-publicistických pořadů. Tento závěr vyplývá i z ustanovení Kodexu České televize, podle kterého se při přípravě obsahu zpravodajství a aktuální publicistiky uplatňuje redakční autonomie. Vedoucí pracovníci mají za tímto účelem povinnosti vyloučit vnější vlivy, jimiž by mohlo být ovlivněno zařazení, pořadí nebo obsah informací ve vysílání. Toto se plně vztahuje i na Radu České televize nebo na její členy.

Rada České televize tedy nemůže stížnost Agrofertu nikterak vyřešit a zasáhnout tak do budoucího televizního vysílání o této společnosti. Pouze pokud by došla k závěru, že v důsledku reportáží o Agrofetu nejsou plněny úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání a naplňovány zásady vyplývajících z Kodexu České televize, mohla by dovodit odpovědnost generálního ředitele. Ačkoli je ekonomická a politická váha Agrofertu veliká, není pravděpodobné očekávat, že několik reportáží o této společnost by mohlo ohrozit vysílání veřejné služby.