PSÍ UŠI. Máme po masopustu, a tak nám ještě od víkendu znějí v uších některé tklivé prostonárodní písně. Třeba ta o loučení, loučení, jak je to těžká věc. A tak se tématu nelehkého loučení na chvíli podržíme a začneme třeba oblíbeným malým kvízem.

• Kdo je autorem následujícího citátu a kdy ho pronesl?

„Určitě bych řek, že jsme přispěli k totálnímu vzestupu zájmu o politiku a dění v zemi.“

a) Milouš Jakeš, 27. listopadu 1989
b) Jiří Paroubek, 29. května 2010
c) Marek Prchal, 20. února 2023

Správné odpovědi posílejte do průhonické sokolovny, což je zároveň informace, která v sobě obsahuje malou nápovědu. Dlouho jsme čekali, jakým spinem se to všechno nakonec pokusí ospravedlnit – a byla to prý tedy mravenčí práce na budování demokracie atd. atp. Čili v zásadě na medaili.

MAREK @PRCHAL PROMLUVIL O VŠEM! 🔥

⏰ 3 hodiny a 20 minut
🗣 Jak se vyrovnává s kritikou?
💡 Kde se inspiruje?
🆎 10 let práce pro Andreje Babiše
🏰 Byla prezidentská kampaň za hranou?
🤝 A proč skončil?

Celý díl je pouze na @Heroherocompany, @Patreon a @Gazetisto.

— Insider podcast (@InsiderCz) February 20, 2023

• Pomalu se loučí i Miloš Zeman, což je – pro mladší ročníky – pán, který se v roce 2013 stal prezidentem republiky a celkem bez zájmu o deset let později úřad opouští, pokud v něm ještě vůbec je, o čemž nejsou už asi tři roky žádné zprávy. Nelehce se loučí i Zemanův pobočník Jiří Ovčáček, vyslanec Kremlu maskovaný za nižšího státního úředníka ve funkci vedoucího odboru. Hledá novou práci, a protože se mu nechce mačkat někde u pásu, tak si péčí clickbaitových médií vylepšuje životopis.

„Určitě budu mít dobrý pocit, že jsme prošli různými těžkými obdobími bez ztráty kytičky, ačkoliv to bylo někdy velmi těžké období.“
(Jiří Ovčáček v pořadu Spotlight, Aktuálně.cz, 15. února)

To jsme asi žili devět let na mimoběžné oběžné dráze. Ale zpátky k tématu – vždy v podobných případech, kdy se nějaký oportunista snaží s vidinou dalšího placeného oportunismu vrátit zpět mezi slušné lidi, říkáme: Ne ne, jen si ho nechte. Je váš. V tomto případě naše výzva směřuje někam k čínským komunistům, Jaroslavu Tvrdíkovi nebo zmíněnému Kremlu.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Když jsme zmínili Jaroslava Tvrdíka, ten se ve své úloze bafuňáře fotbalové Slavie pustil do kritiky klecí pro zvířecí fanoušky, jaké si na svůj nový stadion nainstalovaly prvoligové Pardubice. A vznesl zajímavý argument.

„Všichni jsme akcionáři českého fotbalu a záleží na nás, jaký si ten fotbal uděláme.“
(Jaroslav Tvrdík v podcastu Za čárou, 7. února)

Tak to zase pomalu. Byli bychom extrémně šťastni, pokud by tadyhle pan veleúspěšný manažer nevytvářel žádné entity, v nichž bychom mohli mít jenom na vteřinu něco společného. A už vůbec bychom varovali před vytvářením společných struktur akcionářských, ty můžou být za korunu drahé. Aby to zase nedopadlo jako neblahé paměti v Českých aeroliniích.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

• A zatímco zde řešíme maličkosti našeho zaprděného rybníčku, to podstatné už se odehrálo. Média o tom sice mlčí, ale podivné neidentifikované objekty nad Amerikou jasně vypovídají o návštěvě mimozemské civilizace. Což jednoznačně potvrdil i Bílý dům, když událost jednoznačně dementoval.

„Mohu vyloučit jakoukoli mimozemskou aktivitu.“
(bezpečnostní mluvčí Bílého domu John Kirby, iDNES.cz, 13.února)

Celý život člověk sní u Stanisława Lema a spol., aby se pak, po všech těch knihách a filmech, Dnech nezávislosti a Mulderovi se Scullyovou, vyspělá vesmírná civilizace rozhodla na Zemi vyslat balón z Julese Verna a dvě kovové trubky nebo co to bylo. V podstatě jsme si ani nic jiného nezasloužili. Tak už jen ti delfíni a dík za všechny ty ryby.

Klidnou mysl.

Follow @malecak