Stát se soudí s vlastním katastrem, nyní prohrál. Získat na tom mohou Lichtenštejni
Spory o majetek knížecího rodu Lichtenštejnů v Česku mají nový zajímavý vývoj. Lichtenštejnům paradoxně nahrává situace, kdy Česká republika žalovala vlastní katastrální úřad za to, že odmítl 72 let po konci 2. světové války na základě Benešových dekretů přepsat na stát pozemky vedené stále na původního vlastníka – knížete z Lichtenštejna.
Nejvyšší soud rozhodl, že odvolací Vrchní soud chyboval, když řekl, že pozemek v obci Plumlov na Prostějovsku Lichtenštejnům dávno nepatří. Jako první na rozsudek vynesený koncem června upozornil server Seznam Zprávy. HlídacíPes.org má text rozsudku k dispozici.
„Odvolací soud se v zásadě zabýval tím, zda předkládané listiny prokazují vlastnictví státu, a nikoli tím, zda vkladová listina splňuje podmínky pro vklad do katastru nemovitostí, čímž se ale dostal při posuzování věci mimo přezkumná hlediska daná katastrálnímu úřadu, a nepřípustně tak nahrazoval sporné řízení,“ napsal mimo jiné soudce Lubomír Ptáček.
„Nejvyšší soud dal za pravdu Okresnímu soudu v tom, že stát nepředložil žádný nabývací titul, který by Katastrálnímu úřadu umožňoval pozemek na stát přepsat. Původně jde o spor, v němž stát zažaloval Katastrální úřad. Nadace knížete z Lichtenštejna byla v tomto sporu tzv. vedlejším účastníkem a mohu potvrdit, že využila svého práva a dovolání k Nejvyššímu soudu podala právě ona,“ říká mediální zástupce nadace Michal Růžička.
Benešův dekret je málo
Počátek příběhu HlídacíPes.org popsal už před třemi lety. Dva české katastrální úřady odmítly před několika lety respektovat vůli poválečných Benešových dekretů a označily je za nedostatečné pro změnu aktuálního zápisu v katastru nemovitostí.
Nepřepsaly proto na Českou republiku nemovitosti, které zůstaly až do současnosti zapsané na někdejšího lichtenštejnského knížete Franze Josefa II., (respektive na jeho dědice – Nadaci knížete z Lichtenštejna), jemuž jinak stát rozsáhlé majetky v Československu po válce zkonfiskoval.
Lichtenštejnové se konfiskaci začali bránit soudní cestou ihned v roce 1945, definitivní verdikt vynesl až komunistický Nejvyšší správní soud v roce 1951.
Zamítavé stanovisko katastru v případě orné půdy u Plumlova, o němž se nyní rozhodovalo u Nejvyššího soudu, padlo v listopadu 2017. Konfiskační dekret podle rozhodnutí úřadu nesplnil „žádné znaky žádné z listin, na základě nichž lze provést zápis do katastru a proto nelze vklad povolit“. Stát, respektive Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), na to reagoval žalobou.
Je přesvědčen, že konfiskační vyhláška je závazná pro všechny orgány, tedy i pro katastrální úřad a že „nelze dost dobře u listin ze 40. let minulého století vyžadovat podobu s ohledem na znění současných právních předpisů“.
Krajský soud v Brně dal nejprve za pravdu katastrálnímu úřadu, odvolací Vrchní soud se ale postavil za stát. Jenže tento rozsudek nyní zrušil Nejvyšší soud. Podle něj Vrchní soud „povolil vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně, a nahradil tím v tomto rozsahu rozhodnutí správního orgánu“ a případem se má zabývat znovu.
„Aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu znamená, že všechny přepisy v katastrech, kterými stát od roku 2001 převáděl pozemky Lichtenštejnů na sebe, byly nelegální,“ je přesvědčen Michal Růžička. „Dělo se tak v době, kdy se chystalo obnovení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem a především potichu – aniž by český stát dal majitelům, zapsaným v katastru, chystané změny byť jen na vědomí,“ dodává za lichtenštejnskou nadaci.
Mezistátní žaloba na Česko
Úřad žalobou na katastr ve věci pozemku v Plumlově zvolil jiný postup než v případě de facto stejného rozhodnutí katastru z roku 2016 ve věci pozemků na Praze–východ. Zde šlo o zhruba 600 hektarů lesa na Říčansku a stát volil žalobu na Nadaci knížete z Lichtenštejna.
Právě tento spor po sérii rozsudků a odvolání doputoval až k Ústavnímu soudu, který rozhodl v neprospěch Lichtenštejnů; případ má nyní řešit Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Lichtenštejnsko tam podalo na Českou republiku mezistátní stížnost.
Jádrem žaloby ovšem nejsou události po skončení druhé světové války z let 1945 – 1951, kdy se o konfiskaci majetku občanů Lichtenštejnska v Československu rozhodovalo, nýbrž současnost, konkrétně přístup úřadů a soudů České republiky z let 2014 – 2020. Lichtenštejnskému knížectví vadí, že český stát i sedmdesát a více let po válce „dělá z jeho občanů znovu Němce“.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) má za to, že se Česká republika (respektive tehdejší Československo) stala vlastníkem lichtenštejnského majetku už v červnu 1945 na základě konfiskace dle dekretu prezidenta republiky 12/1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“ a dodává, že „František Josef Liechtenstein byl označen za osobu německé národnosti“.
„Lichtenštejnové celou dobu od roku 1945 tvrdí, že právně Benešovým dekretům nepodléhají. Nejsou proti nim jako takovým, jen opakují, že na ně neměly být aplikované, protože oni nebyli Němci, ani kolaboranti,“ řekl už dříve pro HlídacíPes.org právník lichtenštejnské nadace Aleš Linhart.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Hledá se cesta, jak odklonit až šest miliard ze sporu s Diag Human
Česku hrozí nová miliardová arbitráž. Firma Towit podala „oznámení o sporu“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
Co jednou ukradneš, nikdy nevracej. Heslo doby….V malém třeba Penam (apod) toto dodržují s podporou celé vlády. Tak „vo co de“ ?
Celkem o nic, ale jednou se stane, že se zjistí, že Váš barák nebo jiná nemovitost stojí na pozemnku páně Lichtenštajna a buď zbourat nebo platit. Proč platit dvakrát? Jednou už jste zaplatil né? Vám nevadí, že majetky těch šlechticů jsou nabyté kdoví jak, ale jen né poctivě? Myslíte, že když se Benešovými dekrety zkonfiskovaly jejich majetky tak do byl Benešův plezír. Proč lamdsmanšaft a podobné spolké spolky usilují o zrušení dekretů?
„Majetky těch šlechticů jsou nabyté kdoví jak, ale jen né poctivě?“
Jak to myslíte? Pokud dáme stranou Benešovy dekrety (jejich použití proti Lichtensteinům je stále spornou otázkou řešenou soudy), tak odkud berete tu vaší jistotu, že jde o nepoctivě nabyté nemovitosti? Když už zde tedy někoho nařknete ze zlodějin, mohl byste to nějak podložit? A nebo jdou vaše úvahy tou cestou, že všechny majetky všech šlechtických rodů byly nabyty tak, že je šlechta ukradla lidu? 😉
Tak se daří těm šlechtickým pohrobkům likvidovat Benešovy dekrety. Lidé probuďte se. Jestli se to podaří teď, tak přijdou další, a bude to mít nedozírné následky pro naši zemi.
Tak tak, stačí se podívat, jak to v tom Lichtenštějnsku vypadá. To bychom tady pak určitě měli také.
Bububu, Němci! Budou chtít vaši chalupu, co váš dědek dostal po válce od státu. Takhle nějak jste to myslel?
Je vidět, že Vaše znalost Benešových dekretů a důvody, které vedly k jejich vyhlášení končí u Vašich dveří, možná je to škoda pro Vás.
i ty seš ,,nedozírný chudák,,
No já se s tím srovnám, ale co Vy.
Benešovy dekrety jsou napsány jednoznačně. Problém je často v jejich nesprávné aplikaci tehdejšími úřady, což nám teď způsobuje spoustu potíží. Tehdejší úředníci si vůbec nepřipouštěli že se v tom jednou někdo bude vrtat a postupovali občas trochu ledabyle
Já napřiklad vím o dvou objektech v bývalých sudetech ( nebudu je tady záměrně uvádět-jedná se o průmyslové objekty), které byly podle zápisu na katastru až do roku 1951 pod národní správou podle dekretu číslo 5 a teprve roku 1951 byly konfiskovány podle dekretu 100. Přitom dekret č. 5 neukončuje původní vlastnictví, jen stanovuje národní správu nad předmětným majetkem, takže de jure je situace taková že majetek byl konfiskován až po únoru 1948 takže teoreticky by se na něj mohl vztahovat zcela legálně restituční nárok. Takže zjevné selhání tehdejšího krajského národního výboru, který neaplikoval správný dekret, respektive ho aplikoval pozdě. A to je jen špička ledovce, kolik takovýhle problémů je pod povrchem ?
Jak se tak dívám na ten dekret 100, v jeho úvodu v par 1 jednoznačně stojí
„(1) Dnem vyhlášení tohoto dekretu (tj. 24. října 1945) se znárodňují zestátněním, “
a dále pak v par. 4 se uvádí „Znárodněním nabývá stát vlastnictví k znárodněnému majetku.“.
Ergo, tedy jak vidno, ten dekret nehovoří, o tom, že byl nutný nějaký dodatečný úřední akt převodu konkrétních podniků na stát, leč že tímto se znárodňují všechny naráz.
A dále v dalších paragrafech, už řeší různé situace, za jakých se (tento už státní ) majetek „.. svěřuje do správy orgánům v oboru působnosti „.
Ergo tedy lze vyjít z právního předpokladu,
že ty zmíněné podniky už od roku 1945, znárodněny byly, byly následně v nějaké formě státní správy /současně tedy dle dekretu 5/,
ale v tom roce 1951, se ta forma jejich státní správy změnila na jinou. S tím tedy, že jakési úřední rozhodnutí že by až tehdy „..byly konfiskovány podle dekretu 100“ bylo zmatečné, protože právně (dle stejného dekretu 100 už byly zestátněny 6 let předtím).
Leč stát se to mohlo, neschopnost úředníků si správně vykládat zákon (pokud k tomu nedostanou jednoznačný politický výklad, jest poplatná dodnes..
No vidíte, a nebylo by lepší vůbec nekrást?
Na to se zeptejte i těch Lichtensteinů. Podstatnou část svých majetků získali z konfiskací po Bílé hoře. Karel z Lichtenštejna přímo organizoval císařovu odplatu, nechal razit znehodnocenou minci a za tu si tu pak mj. Lichtenštejnové nakoupili obrovské majetky prakticky zadarmo.
Souhlasím s vámi, že některé kroky členů (zdaleka to nebyl jen Karel, ale pánové nejrůznějších národností a vyznání) mincovního konsorcia a zvláště konfiskačního komitétu byly velmi nemravné. Nejsmutnější na tom ale je, že oni tenkrát reálně nedělali nic jiného, než co dnes dělá ČNB (s většinou světových národních bank) a česká vláda a vydávají to za zachraňování ekonomiky.
Nesouhlasím. Problém je samozřejmě mnohem složitější, ale první rozdíl už je v míře. Něco jiného je, když si dnešní vlády (a ne bez rizika) občas přilepší tištěním nových peněz a něco jiného, když císař Ferdinand II. řeší svůj praktický bankrot na úkor celého českého království. Jeho „měnová reforma“ byla fakticky stejného druhu jako komunistická měnová reforma 1953, která ožebračila celý národ. O dalších konfiskacích, které se týkaly více než poloviny nemovitého majetku v zemi a faktickém rozprášení rytířského stavu ani nemluvě.
Velmi trefné přirovnání!
ad jiří
Vy jste veselá kopa s tím „občasným přilepšením tištěním nových peněz“. Ano, bankrot 1623 i reforma 1953 byly rychlé akce. Tak jen doufejme, že tím přilepšováním ještě chvíli vydržíme a nezbankrotujeme už v roce 2023.
Nějaké osobní zkušenosti…?
Historické dostihy a politické korupční a protekční přetahování. Republiky a buržoazní a národní revoluce častěji konfiskovaly majetek privilegovaných včetně církví a rušily výsady, pomocí kterých privilegovaní a církve majetek v dobách historických naloupili, nahospodařili „nahospodařili“ a vyválčili a přisoudili si i dědičně a jinou formou panského práva. Pak ale leckomu začaly výsady a vliv republikány a buržoazíí zrovnoprávněné šlechty a církve chybět. A hra se rozehrává o to, komu a kolik z požitků a statků a výsad republikánským a jiným novým právem odňatých zase vrátit.
Poučení pro všechny: když už někoho oloupíš, koukej, abys měl všechny papíry v pořádku a s kulatým razítkem.
Tak ono bohužel , i tento případ ilustruje naprostý chaos v řízení našeho státu, jak politický, tak i úřední. Nikoliv jen za Babiše, ale v podstatě 30 let od sametu a zpět (o bolševiku ani nemluvě).
Protože jedna věc je ten prastarý spor o tom, zda stát směl konfiskovat majetky Lichtenštejnů po válce. Prosím, ten by snad ještě stát u/ soudů vyhrál.
Ovšem věc druhá, že si včas (běhen 70 let) nedokázal na sebe ty nemovitosti přepsat t v katastrech nemovitostí. Což je ovšem závažný průšvih, protože a to má Katastrální úřad naprostou pravdu, on musí ty zápisy provádět podle předložených právních dokladů o nabytí vlastnictví podle současných právních předpisů“.
A pokud ty současné doklady nejsou, tak samozřejmě musí vyžadovat, aby to rozhodnutí o vlastnictví – a tím platný doklad pro něj vynesl soud. Jistě že.. A u soudu už čekaj právnici Lichtenštejnů a ti to poženou, kdyby jim naše soudy nechtěly vyhovět, až do Brusele..