ROZHOVOR. Stát vyhazuje miliardy ve zbytečných projektech, dotace se čerpají, jen aby se vyčerpaly, přetížené kamiony ničí s velkou slávou otvírané nové úseky dálnic a nákupy pro resort obrany jsou ve stavu chaosu… Tak zní jen stručný výběr z obsahu, který nabízí dnes vydávaná výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2025.

Aktuální výroční zpráva nepůsobí jako suchý statistický dokument, ale spíše jako obžaloba státního managementu, který pálí miliardy korun s minimálním efektem pro občana. „I tak se to dá shrnout,“ souhlasí prezident NKÚ Miloslav Kala. „My se řadu let snažíme upozorňovat na problémy, které přetrvávají a které pořád vlečeme za sebou. A bohužel ani v období, k němuž se výroční zpráva vztahuje, k zásadní změně nedošlo. Stává se, že částečně se některé věci spraví, ale k zásadní změně, kterou potřebujeme, zatím nedošlo,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Nabízím ještě jedno stručné shrnutí: Dokument odhaluje systémovou paralýzu, kde se digitalizace mění v drahou parodii, silnice ničí přetížené kamiony bez postihu a státní instituce zjištění kontrolorů často prostě ignorují…

To je docela přesné. Zatímco vidíme, jak ohromně se mění soukromý sektor a služby, které nabízí, jak nám třeba nové formy obchodu a dopravy zboží ulehčují život a šetří peníze, u státu nic takového nevidíme. I u něj bychom přitom chtěli, aby ulehčoval život občanům, a dělal to i za mnohem menší peníze, než za jaké to dělá.

Pravidelně upozorňujete, že se to neděje, naopak. Nemáte z toho pocit marné práce?

Máme teď krátce po volbách, což je pro nás období, kdy se aspoň na chvíli přestává polemizovat s našimi zjištěními a naopak slyšíme, jak se jimi politici budou řídit. Takže doufáme, že marnost nezvítězí a že se dočkáme nějaké zásadní změny.

Politik má říct, že si to přeje, a nemá se spokojit s tím, co mu ten pomyslný Sir Humphrey přinese na stůl. Ta skutečná práce je potom samozřejmě na úřednících.

Na druhé straně, nová výroční zpráva se vůbec poprvé detailně věnuje právě tomu, jak státní instituce a úřady vaše zjištění bagatelizují, ignorují, odmítají a popírají…

Ano, je to poprvé, kdy se tomu takto věnujeme. Dřív jsme se spokojili s tím, že jsme nějak administrativně shrnuli, kolik bylo opatření k nápravě a kolik zasedání kontrolních výborů a vlády jsme absolvovali. Teď poprvé se snažíme nastavit zrcadlo a říct: Neberte nás jako soupeře, vezměte to, co z toho je rozumné, aspoň jednu základní věc a tu opravdu opravte, změňte. Kdyby se aspoň tohle povedlo, věřím tomu, že se pak ten ostrůvek pozitivní deviace začne šířit do státní správy jako celku.

Teď je otázka, kdo za ten odpor ke kontrolním zprávám NKÚ může víc, jestli politici, nebo úředníci na těch konkrétních úřadech a ministerstvech?

Kdo za to může víc… Politik má říct, že si to přeje, a nemá se spokojit s tím, co mu ten pomyslný Sir Humphrey přinese na stůl. Ta skutečná práce je potom samozřejmě na úřednících. Už jednou jsem dával za příklad soukromý sektor, tak si vezměme třeba internetové bankovnictví. Za jeho rozvojem muselo být strategické rozhodnutí na nejvyšší úrovni, nerozhodla to nějaká paní na přepážce. Potom chvíli ty systémy běží paralelně, takže jsou vlastně ve skutečnosti dražší, ale pak dojde k tomu uříznutí a nakonec všichni pociťujeme výhody. Tak to má být i ve státní správě.

Takže byste byl i pro to pustit do správy státu víc soukromého sektoru?

Pustit tam víc soukromého sektoru asi úplně nejde. Stát funguje v tradičních vzorcích ve smyslu přijďte, dejte nám žádost, my se na tu žádost podíváme, pak vás vyzveme, co všechno máte doplnit, a pak o ní nějak milostivě rozhodneme. Lidé ale čekají něco jiného. Potřebuji třeba stavební povolení, tak prostě pošlu dokumentaci a mělo by se to začít hýbat. V soukromém sektoru ty inovace běží, pro mne je zázrak, že si večer něco objednám a ráno to už leží v nějakém výdejním boxu. Očekával bych, že stát na to začne reagovat.

Stát sice deklaruje snahu digitalizovat, ale dám vám příklad ze života: zemřel mi tatínek a maminka musela jít požádat o vdovský důchod. Přitom to, že daný člověk zemřel, stát ví, protože zastavil výplatu důchodů. Jaký měl táta důchod a jaký má v daný čas máma, to taky ví. Takže klidně mohl za dva týdny po pohřbu přijít dopis, kde by bylo napsáno: Je nám to líto, váš manžel zemřel, zde je výpočet vašeho vdovského důchodu. V tom není žádná libovůle, ale jasně daný algoritmus. Drtivá většina případů by se takto vyřešila. Místo toho nás stát nutí dělat spoustu úkonů. Ale obávám se, že nositele takové myšlenky tady vůbec nemáme.

Na druhou stranu heslo řídit stát jako firmu, to už jsme tady měli… Tam tím příměrem ale asi nemíříte?

To absolutně ne. Proto jsem taky odmítl tu vámi zmíněnou myšlenku, zda do toho nepustit víc soukromého sektoru. Samozřejmě by šlo najmout nějakou firmu a říct jí: Tady máte všechny databáze a vyplácejte za nás důchody a nám jenom posílejte čas od času faktury. Ale takhle bych si to určitě nepředstavoval.

Pokud jde ještě o ten odpor nebo ignorování vašich doporučení, tak statisticky vzato největší rezistenci vykazují tři resorty: ministerstvo vnitra, dopravy a pro místní rozvoj. Máte nějaké vysvětlení, proč zrovna tyto resorty?

Upřímně, já jsem to takhle nikdy nezkoumal, ale po zkušenostech s minulou vládou bych tam zařadil i další. Třeba Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo práce a sociálních věcí se hodně bránilo… No, vlastně skoro každý. I když kupříkladu Ministerstvo zdravotnictví naše doporučení akceptovalo víc. Ale takto jsem to nikdy neměřil.

Chcete si opravit chalupu, stát vám na to přispěje, ale přispěje vám jenom do té míry, abyste si vy sám hlídal efektivnost, aby to pro vás bylo zajímavé. Jenže když vám dá někdo 90 %, tak je vám jedno, kolik to stojí.

Sám jste s nadsázkou zmínil Sira Humphreyho versus plnění politického zadání. Teď třeba nová vláda chystá změnu služebního zákona, který lze myslím přeložit tak, jako kdo mě nebude poslouchat, ten prostě půjde. Není to spíš něco varujícího a jdoucího proti tomu, čeho byste se i vy chtěl dobrat?

Ten zákon nechci komentovat. Ani jsme ho dosud neviděli a našich úředníků se ani netýká, takže k němu bližší informace nemám. Nicméně počáteční motivace asi může být ve smyslu – neumíme ten systém řídit, tak s ním zatřeseme a ono se něco stane. Což samo o sobě určitě stačit nebude. Stát řídí obrovské systémy, z nichž některé ani nevytvořil. Opakovaně se s tím setkáváme třeba u problému dotací. Představa, že někdo moudrý rozhodne, že tento dotační titul a tento konkrétní projekt je nesprávně nastavený, je úplně iluzorní. Takhle to řídit nelze. Můžete třeba zrušit rozhledny a místo toho dát dotace na chodníky, jenže ta systémová chyba v tom pořád zůstává. Osobně věřím ekonomickým nástrojům. To znamená, chcete si opravit chalupu, stát vám na to přispěje, ale přispěje vám jenom do té míry, abyste si vy sám hlídal efektivnost, aby to pro vás bylo zajímavé. Jenže když vám dá někdo 90 %, tak je vám jedno, kolik to stojí.

Tohle zmiňujete opakovaně i ve vztahu k tomu, že bude nové programovací období od roku 2028, což je vlastně blízko. Slyší na to ale někdo? Konkrétně na ten ekonomický podnět, kdy by dotace nebyla 90–100 %, ale maximálně 50 %?

Zdá se, že v Bruselu, jak rádi říkáme, si to uvědomují. A tolik peněz už na všechno taky není. Takže to je změna, která by mohla přijít. Registruji i vyjádření místopředsedy vlády Karla Havlíčka, který například řekl, že zelená úsporám by se měla převést z dotačního systému na systém garantovaných úvěrů. Bude tam nějaká forma dotace, bezúročná půjčka a zároveň motivace udělal to za správnou cenu a ve správném rozsahu.

Ve výroční zprávě mě zaujala i pasáž o rozsáhlých daňových únicích v oblasti nelegálního zaměstnávání. Píšete, že stát selhává v důsledném vymáhání příjmů a že daňová díra za léta 2019 až 2022 je kvůli neodvedenému pojistnému ve výši 92 miliard korun, přičemž finanční správa dokázala za tři roky doměřit pouhý jeden milion korun. To je ohromná disproporce, jaké to má vysvětlení?

Ta kontrola se zabývala tím, že orgány mezi sebou nespolupracují, nesdílejí navzájem informace, nemají dostatečný přehled a jejich kontrolní aktivita je poměrně nízká vůči tomu, jaká je potenciální mezera v tom výběru. Těch 92 miliard je potenciální suma, nikdy se nevybere celá, ale o něčem to svědčí. Všichni víme, že se lidé zaměstnávají načerno, třeba když jsou v exekuci a nechtějí přiznávat svůj příjem. Není to tak, že by šlo tuhle oblast úplně vynulovat, ale určitě bychom se tím zabývat měli. Ostatně ve vládním prohlášení jsem četl, že toto je jedna z oblastí, na kterou se chtějí zaměřit.

Takže na tezi ministryně financí Aleny Schillerové, že v černé a šedé ekonomice lze najít desítky miliard korun, něco reálného je?

Pokud budeme říkat, že jsou to třeba nižší desítky miliard, tak ano.

Ve zprávě připomínáte i to, že stát sice investuje do silnic, a často se chlubí, kdo kolik otevřel nových kilometrů dálnic, ale zároveň si je v podstatě beztrestně nechává ničit přetíženými kamiony. Plyne z vašich kontrol vysvětlení, proč to nefunguje lépe?

Česká republika se už před mnoha lety rozhodla, že s přetíženými kamiony jsme nespokojeni, že to chceme řešit a že zavedeme jako možná jediná země na světě jejich průběžné monitorování. Představa byla, že to bude fungovat podobně jako rychlostní radary v obcích – prostě vás změří, pošlou vám výzvu, vy zaplatíte a příště si dáte pozor. Ale ukázalo se, že technicky to tak fungovat nemůže. Třeba v Německu mají také průběžné vážení, ale mají ho většinou na hranicích nebo u velkých parkovišť, kde v okamžiku, kdy tam najedete s něčím, co je těžší než přípustné, tak vás odstaví a nepustí dál, dokud nezaplatíte a náklad nepřeložíte. Nám nejde o ty pokuty, jde o to, aby kamiony dodržovaly předpisy. Stávající přístupem se to nepodařilo a jsem velmi skeptický, že by jen administrativní opatření vedla k tomu, co chceme dosáhnout.

Když je tady nová vláda, noví ministři, chodíte za nimi s vašimi již vydanými kontrolními závěry a říkáte: „Podívejte se, našli jsme tohle, nechcete to udělat lépe než váš předchůdce?“

Ano, to se děje. S ministry se scházím a zrovna ministr dopravy Ivan Bednárik deklaroval, že toto je jedna z oblastí, které se chce věnovat a chce ji přehodnotit.

Kontroly ukazují, že se v oblasti obrany nezvládal akviziční proces, nebyly uzavřené servisní smlouvy, vybudovaná infrastruktura a často chybí vojáci, kteří by s tím pracovali.

Hodně prostoru věnujete resortu obrany, kde píšete o hlubokých systémových nedostatcích, nepřipravenosti na moderní techniku, o nekoncepčním plánování investic, selhávání v rozvoji klíčových vojenských schopností… Mně to tedy zní v dnešní dramatické době poměrně dramaticky. Pokud byste měl ukázat na nějaký velký problém, bude to právě obrana?

Skutečně považuji obranu za jeden ze zásadních problémů, který před námi stojí. Myslím si, že hlavním úkolem vlády je přesvědčit veřejnost, že prostředky, které na tu obranu vynakládáme a máme vynakládat, nejsou nějaké vyhozené peníze, ale že skutečně budujeme svou obranyschopnost. To je to slovo, kterému by měl každý rozumět. V našich kontrolách jsme viděli způsob vynakládání peněz, uzavírání smluv, nákupy, u nichž většinou ještě ani nedoběhly vojskové zkoušky, natož aby byly skutečně nasazené, aby byly správně uložené a aby s nimi vojáci cvičili, a tím přispěli k tomu zvýšení obranyschopnosti.

Měl jsem pochopení pro minulé vedení resortu, protože i v soukromém sektoru platí, že kdyby nějaká firma měla zdvojnásobit nebo ztrojnásobit svůj obrat během velmi krátké doby, tak s tím nutně musí mít problémy. Ale to, co ty kontroly ukazují, je, že se nezvládal akviziční proces, nebyly uzavřené servisní smlouvy, vybudovaná infrastruktura a často chybí vojáci, kteří by s tím pracovali.

Popisujete detaily, které pak skládají celek. Typově třeba to, že pro výcvik řidičů si armáda musí najímat civilní autoškoly, nebo že si sice kupuje bojová vozidla pěchoty, které mají přijít už příští rok, ale garáže pro ně určené mají být až v roce 2033… Je to politická věc, problém velení armády, nebo schopnost či neschopnost se vzájemně dohodnout?

Je to do značné míry problém úředníků. Oni sami je dělí na bílé a zelené, tak tady těch zelených. Jejich mentalita byla nastavená na nějakou rychlost, jenže teď je potřeba zařadit jinou rychlost a začít k věcem přistupovat jinak. V kontrolních protokolech vidíme, že obrázek je skutečně velmi špatný. A to bych řekl, že jsme byli v našich formulacích ještě milosrdní. Jsem stoprocentně přesvědčený o tom, že v resortu obrany musí dojít k restrukturalizaci, změně způsobů. Tato vláda ale plánované prostředky na obranu v rozpočtu snížila, čímž vyslala neblahý signál a bude se muset volit mezi tím, co už bylo naplánováno, a co z toho se škrtne. Jedna věc je, jestli plníme spojenecké závazky a druhá věc je, jestli lidé, kteří to mají realizovat, skutečně věří tomu, že se to realizovat bude.

Vidíme, že války se vedou drony, raketami a v podstatě ze vzduchu, takže této oblasti se chceme dál věnovat, protože ji považujeme za naprosto stěžejní.

Vaše kontrolní závěry k protivzdušné obraně jsou v utajeném režimu. Nicméně pochopil jsem správně, že ty výsledky byly dosti závažné. Je přeci jenom možné říct aspoň pár vět k tomuhle tématu?

S dovolením se zde vyhnu odpovědi. Ale to vaše shrnutí, že jsme dospěli k závažným skutečnostem, se kterými jsme seznámili běžné příjemce a v tomto případě i prezidenta republiky, je správné. A v dnešní době, kdy vidíme, že války se vedou drony, raketami a v podstatě ze vzduchu, tak bylo to téma zjevně zvoleno dobře. Té oblasti se chceme dál věnovat, protože ji považujeme za naprosto stěžejní.

V plánu letošních kontrol máte právě i peněžní prostředky vynaložené na bezpilotní systémy armády České republiky. To je tedy pokračování této kontroly v režimu utajení?

Není to vyloženě pokračování, zde jde o dronové vojsko, které mělo vzniknout na letišti Přerov-Bochoř a analýza rizik ukazovala, že ta situace taky není dobrá.

Plus chcete letos kontrolovat i dělostřelectvo, účetnictví ministerstva obrany… To znamená, že obrana je i pro letošek pro vás stěžejní?

Ano, a už teď běží některé další kontroly, vrtulníkové vojsko a další. Je v tom skutečně hodně peněz a rizikové analýzy jednoznačně ukazují, že je potřeba tam tlačit.