To, do jaké míry se ve světě a v Česku rozjel původně „exotický problém v Číně“ a koronavirová pandemie, překvapilo i zkušené šéfy zpravodajství trojice českých veřejnoprávních médií. Jsou však přesvědčeni, že jejich média v koronakrizi rozhodně obstála.

„Kdyby šlo něco zpětně udělat jinak? V lednu bych se nedíval na pandemii v Číně jako na zajímavý exotický problém, který se mne nemůže dotknout. Pak bych včas nakoupil ochranné pomůcky a vytvořil bych si záložní pochybovačný tým novinářských profesionálů, který by třeba chytal ty občasné nedorazy, které tam mohly nastat,“ řekl ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal v debatě s dalšími dvěma zástupci veřejnoprávních médií: Radkou Markovou, šéfredaktorkou České tiskové kanceláře a Janem Pokorným, ředitelem zpravodajství Českého rozhlasu.

V rámci tradičních Týdnů mediálního vzdělávání ji pořádala společnost Člověk v tísni – Jeden svět na školách. Debatu moderoval šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan.

Zaparkovaný zákon od SPD

„Na počátku jsme to podcenili úplně všichni. Ale je to přirozené, těžko někdo mohl předpokládat, že to bude mít takové dopady. Plus mám zodpovědnost za lidi a nedostatek ochranných pomůcek byl opravdu problém. Pokud jde o práci samotnou, nevidím žádné zásadní chyby, i když rezervy jsou a ve valné většině víme o tom, co by šlo dělat lépe,“ říká Radka Marková.

Pokud jde o nákup zdravotnických pomůcek pro zaměstnance, Český rozhlas už před dvěma měsíci objednal a zaplatil roušky v Hong Kongu. „Dorazily nám až teď, po osmi týdnech. Jsme tedy co do roušek připraveni i na možnou druhou vlnu,“ podotýká Jan Pokorný a doufá, že rozhlas z krize vyjde posílen.

„Očekávali jsme, že v době takových krizí je enormní zájem o zpravodajství Českého rozhlasu, a to se potvrdilo,“ říká Pokorný s tím, že přesné výskledky měření Radioprojektu za první kvartál se nebudou na přání Asociace provozovatelů soukromého vysílání zveřejňovat.

Před krizí se měsíční poslechovost Radiožurnálu pohybovala kolem 920 tisíc posluchačů, nyní narostla. „Obstály i regionální stanice, mile překvapila Vltava i Dvojka, nárůst byla ale nejvyšší u zpravodajství. Zda to bude znamenat třeba to, že bude politická ochota zvednou koncesionářský poplatek, to si nemyslím,“ konstatuje Pokorný.

Ten připomněl, že v Poslanecké sněmovně je „zaparkován“ návrh zákona z dílny SPD na to, aby bylo možné vyjmout některé sociální skupiny z povinnosti platit koncesionářské poplatky.

„To by v případě té nejhorší varianty byl pro nás výpadek asi 800 milionů korun. Čekají nás další volby a tohle téma je lákavé,“ myslí si Pokorný.

Generálové po televizní bitvě

O tom, že Česká televize v krizi obstála, je přesvědčen i Zdeněk Šámal. Očekává však, že se nárůst sledovanosti zpravodajských a publicistických pořadů může vrátit jako bumerang: „Kvituji to, že v krizi spousta lidí uznává, jak je veřejná služba potřebná, ale jak to začne polevovat – a už to pozoruji – tak se ozve spousta chytráků, kteří nám budou říkat, jak a co jsme měli vysílat bez ohledu na to, že to budou generálové po bitvě, zatímco my se musíme rozhodovat v reálném čase.“

Televize se podle Šámala může utěšovat vnitřním sebevědomím, že situaci zvládla, jak nejlépe mohla.

„Myslím, že si to budou pamatovat diváci. Ti vědí, kam se obrátit v čase krize – to samé děje při povodních, při teroristických útocích… Pak jsou tu ale někteří politici a k nim přidružené skupiny a tam se bude myslím hledat prominutím každá jalovost a hloupost, aby se našla záminka, proč je ČT špatná,“ říká Šámal, který vedle zpravodajství vypíchl i speciální projekty jako UčíTelka nebo ČT3.

„Z toho by mělo vyplývat, že veřejnoprávní média jsou potřeba, ale myslím, že ta zkušenost bude brzy zapomenuta a bez ohledu na ty tisíce hodin vysílání se bude spíše říkat, že se kolega Wollner na někoho zatvářil nezdvořile,“ konstatuje Šámal.

Podle šéfredaktorky ČTK Radky Markové se kvůli krizi ve společnosti zvýšilo i povědomí o práci veřejnoprávní agentury: „Vidíme vyšší odezvu přes Facebook, čtenost našeho portálu Českénoviny.cz, kde vystavujeme 15 % našeho obsahu, dosáhla rekordních výšin. Posílil se i náš vztah ke klientům, nabídli jsme jim zvýšení počtu odběrových míst kvůli práci z domova.“

Zvýšil se i zájem o odběr agenturních zpráv. „Monitorujeme si publicitu našich zpráv v médiích a ta byla u některých servisů takřka stoprocentní – jinak řečeno téměř žádná zpráva nepropadla. Týkalo se to zejména zahraničí, ekonomiky a do značné míry i sportu, kde jsme přinášeli texty spojené s různými zajímavými výročími,“ říká Marková.

Novinář musí umět víc než číst a psát

Na dlouhodobé posílení profesionálního seriózního zpravodajství a úbytek popularity různých alternativních a konspiračních zdrojů to ale zástupci veřejnoprávních médií nevidí.

„Nenastal žádný breakpoint, změna paradigmatu. I v době koronavirové a postkoronavirové nadále budeme číst mraky hoaxů a dalších věcí… Ať si lidé sami vyberou. Já ale říkám, že pokud tu budou veřejnoprávní média v podobě, v jaké tu jsou, nezávislá na státu, tak nám může konzument věřit,“ konstatuje Jan Pokorný s tím, že ani v této době z veřejnoprávních médií nevymizela kritická žurnalistika.

Zdeněk Šámal dělení médií na alternativní a mainstreamová odmítá. „Já média dělím podle profesionality produktu a profesionality, s níž přistupují k informacím. Pro mne je někdo, kdo si myslí, že je novinář, jen proto, že umí číst a psát, nepřesvědčivý. Je ale na lidech, aby si sami určili, kdo tu profesionální informaci produkuje.“

Podle Radky Markové bude důležité to, do jaké míry budou lidé ochotni nadále věřit sociálním médiím. „Pár týdnů byli lidé ochotnější naslouchat těm, kdo dělají práci profesionálně, ale nemyslím, že to dlouho vydrží. Ale doufám, že snad aspoň část lidí se přesvědčila, že profesionální médium pracuje tak, že ověřuje informace, a že neplatí, že když někdo něco řekne, že to tak je. A těchto situací přinesla zejména v prvních týdnech koronavirová krize mnohem více než kdy jindy,“ říká Marková.

„Ten tok informací z úředních míst byl chaotický, bylo to těžké, často jsme ani nevěděli, že se bude něco dít. To jsou ale právě ty chvíle, kdy jsou profesionální novináři nezastupitelní – vědí kde se ptát, kde ověřovat, nenechají na sebe informace jen padat, ale jdou dál,“ dodává šéfredaktorka zpravodajství ČTK.

Zázname celé debaty můžete zhlédnout zde: