Spor o biopaliva. Lže Kalousek, nebo Babiš s Jurečkou?

Agrární analytik Petr Havel nechal protentokrát stranou Babišův střet zájmů a podíval se, jak je to s projednávanou novelou zákona o spotřebních daních, která prodlužuje zvýhodnění biopaliv. K čemu nás nutí Brusel? A mají pravdu ministři Babiš s Jurečkou, nebo opozičník Kalousek?

Opozice v čele s Miroslavem Kalouskem (TOP 09) i nemalá část médií kritizují fakt, že autorem novely, je ministr financí Andrej Babiš (ANO). Firmám, které vlastní, zajistí pokračující státní podpora další nemalé zisky. Babiš se – i s pomocí ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) – brání tvrzením, že jen plní to, k čemu členské státy zavazuje Evropská unie. Kalousek zase tvrdí, že to není pravda

Připomínáme, že autor se biopalivy dlouhodobě zabývá a nedávno se kvůli chystané novele dostal i do sporu s ministrem Jurečkou (více viz ZDE)

Text Petra Havla, v němž rozebírá dosavadní požadavky vyplývající z našich závazků v Evropské unii, i to, jak se v budoucnu (možná) budou měnit, si přečtěte níže.

Biopaliv se týkají dvě směrnice EU, a to směrnice 2009/30 EC o kvalitě biopaliv, a směrnice 2009/28 EP obnovitelných zdrojích energie. Zatímco první dokument je dílem Evropské Komise, druhý vzešel z Evropského parlamentu. K výčtu klíčových institucí, které o podobě příslušné evropské legislativy rozhodují, je ale třeba také připočíst Radu ministrů, což je důležité proto, že na budoucnost biopaliv takzvané první generace má v současné době každý z těchto orgánů jiný názor.

Musíme snížit emise. Povinně.

Z uvedených dokumentů má svým způsobem vyšší váhu ten o kvalitě biopaliv, neboť tento materiál nařizuje všem členským státům do roku 2020 snížit v dopravě současné množství emisí o šest procent. Tento cíl je přitom povinný pro všechny země, tedy i pro Českou republiku, a nebude se (alespoň podle současného vývoje) měnit ani poté, pokud se změní druhý dokument týkající se strategie podpory obnovitelných zdrojů energie. Není tedy pravda, jak je občas interpretován Kalouskův názor, že v současném programovém období na roky 2014 až 2020 jde o dobrovolný, nepovinný závazek členských zemí.

Naopak materiál o obnovitelných zdrojích energie se měnit s pravděpodobností hraničící s jistotou bude. Nikdo ale neví, kdy se tak stane. Vstupní materiál k diskusi předložila Evropská komise v roce 2012 a navrhuje v něm změnit v současné době platný stav, tedy dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu biopaliv na trhu pohonných hmot, na polovinu. Čili na pět procent. Z harmonogramu přijímání evropské legislativy vyplývá, že doba od předložení návrhu k jeho přijetí činí v EU zpravidla necelé dva roky, takže by mohl být návrh přijatý ještě letos. To ale není jisté, existují případy zákonů, u kterých trval schvalovací proces i deset let nebo nebyly přijaty vůbec.

Podíl biopaliv (zatím) předepsán není

Jak to bude s novelizací předpisu 2009/28 EP, není proto v současné době jisté. Zatímco totiž Evropská Komise navrhuje maximální limit podílu biopaliv první generace (což jsou biopaliva vyráběná z hospodářských potravinářských plodin, mimo jiné z řepky nebo cukrové řepy) v objemu pět procent, Rada ministrů prosazuje maximální limit ve výši sedmi procent a Evropský parlament kompromisních šest procent. Dokud se tyto instituce nedohodnou, k žádné novelizace nedojde a bude platit současný cíl dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu biopaliv. Že je dohadovací proces složitý, dokázaly v uplynulém týdnu výsledky takzvaného trialogu – společné jednání Komise, Rady a zástupců Evropského parlamentu, které nedošlo k žádnému závěru.

To ale není vše. Podpora biopaliv, především těch první generace, je podle unijní legislativy jen JEDNÍM z řešení, jehož prostřednictvím lze dosáhnout základního cíle, což je ono šestiprocentní snížení emisí v dopravě. To v praxi znamená, že jednotlivé členské státy teoreticky nemusí podporovat produkci a užití biopaliv vůbec, v takovém případě ale musí zvolit jiné prostředky a technologie, jimiž dopravní emise sníží.

Zároveň se většina odborníků, i v rámci EU shoduje, že dosažení tohoto cíle bez využívání biopaliv není v praxi možné. Na mysli mají ovšem většinou biopaliva druhé generace, která jsou vyráběna například ze dřeva. Problém je, že tyto technologie jsou ve většině zemí, včetně České republiky, v současné době v zásadě v plenkách. Jinou alternativou ke snížení emisí mohou být třeba nízkouhlíkové technologie, elektrifikace a obecně jakékoli technologie vedoucí k žádoucímu cíli snižování emisí.

Máme jinou možnost?

Skutečností přitom je, že v EU je evidentní snaha po omezení produkce biopaliv první generace, což se v praxi projevilo revizí jejich podpory, která vešla v platnost v červenci loňského roku. Podle ní již v současné době není povolena investiční podpora pro tato biopaliva, povoleny jsou pouze provozní podpory, což ovšem – abychom se vrátili do našeho parlamentu – náš návrh zákona splňuje. Na druhou stranu, pro biopaliva druhé generace jsou nadále v platnosti investiční i provozní podpory, což naznačuje trendy v rámci EU.

Z uvedených údajů vyplývá, že nemá-li Česká republika v současné době jinou alternativu (a to nemá), musí pokračovat v provozní podpoře biopaliv první generace. Jinak nesplní povinný závazek vůči EU, byť ten se netýká biopaliv jako takových, ale snižování emisí. Nebude-li země tento závazek plnit, vystavuje se reálnému riziku sankcí. Do současné doby přitom nikdo nezrušil materiál z dílny Evropského parlamentu (2009/28 EP), takže jde o právně platný dokument, který sice může být v průběhu letošního roku novelizován, není to ale jisté. I kdyby se tak stalo, musí republika na základě povinného závazku snížit do roku 2020 emise v dopravě o šest procent.

A kdo tedy má ve sporu o biopaliva pravdu? Ve stručnosti a schematicky lze konstatovat, že podle v současnosti platného právního stavu mají pravdu Babiš a Jurečka, podle předpokládaného stavu v budoucnosti zase Kalousek. Problém ale je – jak patrno z analýzy – mnohem složitější.

Petr Havel