ANALÝZA. Ve volbách rozhoduje každý hlas. I když se pravidla pro procentní zisky předvolebních koalic před čtyřmi lety výrazně zmírnila, do rizika, že zvýšenou laťku nepřelezou, se politické strany pouštějí velmi neochotně. Důsledkem je zas a znovu ohýbání zákona a vznik volebních uskupení, která odmítají připustit, že jsou ve skutečnosti koalicemi. Letošním příkladem jsou nepřiznané koalice komunistů a spol. (Stačilo!), SPD a spol. (Jo!), ale i ohlášená spolupráce Pirátů a Zelených.

Za značkou Stačilo se skrývá kandidátka složená ze zástupců KSČM, SOCDEM nebo ČSNS a SD-SN. Pod hlavičkou SPD (kandidátka s marketingovou přezdívkou Jo!) se objeví zástupci strany PRO, Trikolory a Svobodných.

Cílem je zvýšit své volební šance a zároveň zabránit propadnutí vyššího množství opozičních hlasů, to vše při zachování nejnižší možné pětiprocentní hranice úspěchu.

Podobné je to ale i na „druhém břehu“. Kandidátka Pirátů má v osmi krajích zhruba třicítku jmen za Zelené. Podle předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba jde o reakci na propojování jiných, hlavně extremistických stran. To nic nemění na tom, že i zde jde o nepřiznanou koalici.

Pokud by volební uskupení tří a více stran přiznaly, že jsou skutečně koalicemi (podobně jako Spolu), musely by pro vstup do Poslanecké sněmovny získat nejméně 11 % hlasů (do roku 2021 byla hranice výše, na 15 %, snížila se až po zásahu Ústavního soudu), pro dvoučlenné koalice je to minimálně 8 %.

Tradice ohýbání volebního zákona je v Česku velmi dlouhá. Stejně jako neochota politiků stav napravit. Řešení by přitom nemělo být nijak komplikované.

Nefér, neetické, podvodné?

I když se již objevily kritické hlasy i výzvy podat stížnost na Stačilo! Jo! i Piráty k Ústavnímu soudu, pravděpodobnost úspěchu je spíše nízká.

Obcházení zákona může být vnímáno jako nefér, podvodné či neetické, pravděpodobně však nikoli protiústavní. Ústavní soud se totiž podobným tématem zabýval i v minulosti.

Už v roce 1996 konstatoval, že pojem koalice není zákonem přesně definován a vyhověl ústavní stížnosti tehdejší politické strany Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální proti tehdejšímu usnesení Ústřední volební komise o tom, že pro účely voleb do Poslanecké sněmovny bude strana posuzována právě jako koalice.

Obejít volební zákon je v případě pseudokoalic dlouhodobě snadné i výhodné. Nadto takový úkrok stranou voličům podle všeho vůbec nevadí. Naopak – volí s pocitem, že jejich hlas spíše nepropadne.

I tento letitý příklad dokazuje, jak je tradice ohýbání volebního zákona v Česku velmi dlouhá. Stejně jako neochota politiků stav napravit. Řešení by přitom nemělo být nijak komplikované.

Právníci Gor Vartazaryan a Filip Horák z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, z Katedry ústavního práva, v červnovém čísle časopisu Právník publikovali důkladnou analýzu, která se problémem zabývá. A nabídli i jednoduchou právní úpravu, která by problém řešila.

„Nelíbí se nám, že zákon o volbách do Poslanecké sněmovny dlouhodobě umožňuje obcházení volebních koalic,“ popsal Vartazaryan na sociální síti BlueSky.

„Současná nedostatečná definice předvolebních koalic umožňuje veškerá právní omezení jednoduše obcházet, což se skutečně pravidelně a opakovaně děje,“ dodal.

Trik s dlouhou tradicí

Jak už jsme zmínili výše, strategie „nekoalic“ není v tuzemské politice ani inovativní, ani výjimečná: například ve volbách v roce 2013 kandidovala TOP 09 s podporou politického hnutí STAN, v roce 2017 zase ODS s podporou Soukromníků.

Ve stejném roce TOP 09 v některých krajích doplnila kandidátní listiny o členy Liberálně ekologické strany (LES) – díky tomu LES získala svoji jedinou poslankyni Olgu Sommerovou. Hnutí STAN – taktéž v roce 2017 – kandidovalo v různých volebních krajích s celkem 14 jinými politickými subjekty.

Hnutí Trikolóra se pro účely voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021 dočasně přejmenovalo na „Trikolora Svobodní Soukromníci“, místo koalice tak vznikla pseudostrana tvářící se jako jednotná kandidátka.

Aktuálním příklady pro říjnové volby jsme již také popsali výše. To, že jde například u hnutí Stačilo! o záměrné obcházení volebního zákona jasně dokazuje i časová souslednost a různý přístup u různých voleb.

Ještě vloni, v krajských a evropských volbách, byl Stačilo! název přiznané koalice tří politických stran (KSČM, ČSNS a České suverenity sociální demokracie). Jenže pro vstup do Evropského parlamentu, respektive zastupitelstev krajů žádná klauzule zvyšující práh není.

Naopak pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny by se takové koalici práh úspěchu zvýšil až na 11 %. Problém vyřešila nová kvazistrana, hnutí Stačilo!, které se nyní tváří, že koalicí není, i když do ní přibyli navíc i zástupci SOCDEM.

„Byť se tedy de facto jedná o předvolební koalici, de iure bude kandidovat jako jediné politické hnutí,“ píší právníci Gor Vartazaryan a Filip Horák.

„Na současné úpravě nic protiústavního neshledáváme. To ovšem neznamená, že není problematická, respektive nelogická,“ píší autoři analýzy

Změna. Jednoduše a elegantně

Současná definice předvolební koalice pro volby do Poslanecké sněmovny říká toto: „Za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název“.

Pokud se tedy koalice za koalici neprohlašuje, zákon jako by v tu chvíli před realitou zavřel oči.

Obejít volební zákon je tedy v případě pseudokoalic dlouhodobě snadné i výhodné. Nadto takový úkrok stranou voličům podle všeho vůbec nevadí. Naopak – volí s pocitem, že jejich hlas spíše nepropadne.

Modely, jak volební zákon „obkročit“ jsou v zásadě dva: kandidatura členů jiných politických stran na listině již existující politické strany nebo založení „nové“ politické strany či hnutí.

„Na současné úpravě nic protiústavního neshledáváme. To ovšem neznamená, že není problematická, respektive nelogická,“ píší autoři analýzy, Gor Vartazaryan a Filip Horák z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Jsme přesvědčeni, že veškeré uvedené problémy vyřeší velmi jednoduše a elegantně,“ dodávají.

Nová definice předvolební koalice by podle nich měla znít ideálně takto:

„Za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje kandidátní listina, na níž kandidují členové více než jedné politické strany nebo politického hnutí. Taková kandidátní listina musí být jako koaliční označena, a musí být uvedeno, kdo je členem koalice a jaký je její název.“

Tato definice by podle obou právníků měla plně zabránit obcházení existující právní regulace předvolebních koalic, či alespoň takové obcházení významně zkomplikovat.

Odešel, aby se vrátil

Zároveň předjímají to, že politická kreativita by si i tak své cesty najít opět mohla: Kandidát by třeba mohl vystoupit ze své politické strany, nechat se zapsat na kandidátní listinu jako osoby bez politické příslušnosti a po volbách by do své původní strany opět vstoupil.

To by ale bylo přeci jen o dost komplikovanější než dnes. Hromadný exodus (a následně návrat) členů několika politických stran by byl dosti nápadný.

A jak podotýkají autoři analýzy, Gor Vartazaryan a Filip Horák z Právnické fakulty Univerzity Karlovy z Katedry ústavního práva, těžko by to zůstalo bez povšimnutí médií, politických oponentů a voličů:

„Bude pak velmi těžké obhájit, proč k takovému exodu dochází a zároveň nepřiznat, že jediným účelem je obejít smysl a účel právní regulace voleb.“ Ve třech posledních dekádách, stejně jako v blížících se říjnových volbách, je to naopak až směšně snadné.