GLOSA Bývalý ministr kultury Jiří Balvín dostal desetiměsíční podmíněný trest a čtvrtmilionovou pokutu za korupci. Té se měl dopustit, když zprostředkoval úplatek za prodej rekreačního zámečku Českého rozhlasu v Přerově nad Labem.

Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2, která rozsudek vydala, je však přesvědčena, že se ničeho nedopustil a už jednou ho obvinění zprostila. Změnit původní osvobozující verdikt jí ale přikázal Městský soud v Praze na základě odvolání státního zástupce.

Soudkyně uvedla, že na výběr měla dvě možnosti, z nichž každá „naštve“ odvolací soud. První spočívala v tom, že obžalovaného „proti pokynům Městského soudu osvobodí“, a druhá v tom, „že ho sice odsoudí, ale odvolací soud rozzlobí odůvodněním“.

Pochopitelné, ale nesprávné

Postup soudkyně je sice lidsky pochopitelný, ale z hlediska trestního řádu nesprávný. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve zrušujícím rozhodnutí vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení provedených důkazů majících za následek nesprávné právní posouzení věci.

Protože podle Městského soudu takové posouzení věci vedlo ke zproštění obviněného, zprošťující rozsudek zrušil s vyslovením právního názoru, že toto skutkové zjištění mělo vést k odsouzení obviněného.

Pokud Obvodní soud pro Prahu 2 právní názor odvolacího soudu respektoval a bez jakýchkoliv doplnění dokazování obviněného Jiřího Balvína uznal vinným a uložil mu trest, nemůže nové odvolací řízení před Městským soudem v Praze, kam se Jiří Balvín nyní může odvolat, splnit základní účel opravného řízení, jak jej definuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle ní má každý, koho soud uznal vinným trestným činem, právo nechat přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Za takový soud však nelze považovat ten, který se už v předchozím řízení k věci vyjádřil zcela jednoznačně.

Městský soud v Praze ve svém předchozím rozhodnutí dal totiž zřetelně najevo svůj názor na úplnost dokazování i na právní posouzení věci. Pokud tedy nalézací soud tyto názory respektoval, přezkum takového rozhodnutí soudem, který se takto vyslovil, už nemůže působit věrohodně. Takový postup by postrádal naplnění základního účelu přezkumného resp. opravného řízení.

Vědomí v rozporu se svědomím

Jedná se o natolik závažnou skutečnost, že představuje důležitý důvod ke změně příslušnosti soudu, který by měl rozhodnout o odvolání obviněného.

Postup soudkyně je také jednáním v rozporu se zákonem o soudech a soudcích a slibem soudce vykládat právní řád podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v souladu s ním. V daném případě sama soudkyně uvedla, že nejednala v souladu s vědomím svým, ale vědomím odvolacího senátu, a navíc v rozporu se svým svědomím, protože podle jejího přesvědčení je Jiří Balvín nevinen.

Nápravu tohoto stavu by zajistila pouze změna příslušnosti odvolacího soudu, kdyby namísto Městského soudu v Praze byl zvolen pro rozhodnutí o odvolání jiný krajský soud.