Současná věrchuška má daleko blíže k rozhlasu než k ČT, říká bývalý radní ČRo Jiří Vejvoda

Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral je „docela úspěšným správcem téhle instituce“, uznává Jiří Vejvoda, do letošního března člen a místopředseda Rady ČRo. Dokládá to podle něj solidní rozhlasový rozpočet, technologická úroveň ČRo či nedávná efektivní opatření proti šíření koronaviru ve veřejnoprávním rádiu. Vadí mu však, že „u některých stanic skomírá program“. A především, že se rozhlas dostal příliš blízko k politikům.

Rada Českého rozhlasu má příliš vřelé vztahy s generálním ředitelem ČRo a ten zase s politiky, shrnuje v otevřeném rozhovoru pro HlídacíPes.org Jiří Vejvoda. Mluví mimo jiné i o tom, že někteří z radních hledají inspiraci pro fungování veřejnoprávního média dokonce v orbánovském Maďarsku.

Jiří Vejvoda působil v Českém (dříve Československém) rozhlase od začátku 80. let, po sametové revoluci moderoval Hovory z Lán s Václavem Havlem, později také vedl stanici ČRo Dvojka. Radním Českého rozhlasu byl od roku 2014.

O vztahu generálního ředitele k Radě: „On dělá Radě pomyšlení a Rada je s tím spokojená a ty vztahy jsou báječné.“

ČT a ČRo se podle něj s politickými tlaky vyrovnávají velmi odlišně: „Myslím, že je zcela evidentní, že vztahy mezi Kavčími horami a vládou či parlamentem, prostě současnou mocí v této zemi, jsou daleko napjatější než vztahy mezi Českým rozhlasem a Hradem, Strakovkou, Poslaneckou sněmovnou. A můžeme se ptát proč,“ říká Vejvoda.

Být zaměstnancem, začnu se bát

Jak se během vašeho mandátu měnil vztah Rady a generálního ředitele? Byla Rada ve složení z jara letošního roku vůči vedení rozhlasu výrazně vstřícnější než ta, řekněme, před pěti lety?

O tom není sporu, samozřejmě, že ano.

Jiří Vejvoda

V čem konkrétně?

Projevuje se to především ve velmi dobrých osobních vztazích drtivé většiny Rady s generálním ředitelem. Když to otočím, tak René Zavoral od první chvíle postupuje podle svého sloganu, který říkal odjakživa veřejně: s Radou se nebojuje, protože ta může odvolat ředitele. To znamená, že on dělá Radě pomyšlení a Rada je s tím spokojená a ty vztahy jsou báječné. Říkám-li pomyšlení, tak jeden z významných bodů posledních let byl přelom roku 2017/18 a takzvaná kauza Kroupa vs. Agrofert.

Šlo o výjezdní zasedání Rady do Českých Budějovic, kde jsem sám nebyl, ale vím o tom dost. Dva členové Rady, pánové Kňourek a Jandák, vystartovali proti cyklu reportáží Kroupy a spol. o Agrofertu o využívání zemědělské půdy. Tam došlo k tomu zásadnímu zlomu, že vznesli tento podnět na generálního ředitele. Podle mého, to jediné správné, co on měl udělat, bylo říct „děkuji pánové, nechám to prověřit a za měsíc na veřejném zasedání vám odpovím“. Ale on se jednoznačně okamžitě přidal na jejich stranu. Být zaměstnancem, od té doby bych se bál sám o sebe.

O pasivitě většiny radních: „V těch radách jsou lidé, kteří za pět, šest let svého mandátu nepromluví slovo, kromě ‚dobrý den‘.“

Je kontrolní role Rady vůči vedení rozhlasu dnes dostatečně silná?

Není. Přehnaně silná je v záležitostech, po kterých určitá část Rady jde, což je vysílání ČRo Plus a obsah webu iRozhlas. To jsou dva segmenty, které popuzují určitou část Rady a jejich útok je tak urputný, že se kvůli němu nedostává prostoru a času na jiné, podstatnější záležitosti.

Ale to není útok většiny Rady ČRo, to se týká například radních Kňourka s Jandákem, které jste zmínil. Jak je možné, že dva členové z devíti změní klima v celé Radě?

Protože Rada je složená stejným způsobem jako řada jiných orgánů – většina lidí je tam pasivních. Ne, že by něčemu úžasně přitakávali, ale nikdy se proti ničemu nevyhraní. Nikdy. V těch radách jsou lidé, kteří za pět, šest let svého mandátu nepromluví slovo, kromě „dobrý den“. Dnešní Rada je jiná než ta před pěti lety. Tu vedl velice vzdělaný a pracovitý historik Michal Stehlík, byli v ní dva duchovní, čili ta rada měla několik lidí, kteří se ozývali.

Takže v Radě v posledních letech chyběla diskuse?

Pokud probíhala diskuse, a to tedy probíhala, tak na neveřejných přípravných zasedáních.

Víc se tam křičelo?

Samozřejmě…

Co se vůbec na přípravných schůzích předsednictva děje? Do jaké míry se tam „ladí notičky“ na veřejné zasedání, které pak sledují média i veřejnost?

Já bych neřekl, že se ladily notičky, protože už tím vyhraněním členů Rady to bylo takřka nemožné. Tam se osahával terén. A zjistilo se, jestli je vůbec šance to téma protlačit, nebo jestli je třeba ho obrousit či úplně odmítnout. Budu úplně konkrétní, dejme tomu, že kolega Kňourek přišel s návrhem ostrého usnesení vůči nějakému segmentu vysílání, já jsem byl proti a pohledem na všechny ostatní jsem zjistil, že se ke mně nikdo nepřidá, a tak jsem alespoň bojoval o kompromisnější, uhlazenější usnesení, které nebude tak trestat, ale bude, řekněme, zdviženým prstem. Tohle se většinou odehrávalo pod rozumnou orchestrací paní předsedkyně Dohnálkové, v tomto jí chci složit zpětně hold, protože ona využila toho, že byla jediná žena mezi muži a trochu ty vášně krotila.

O zpravodajství ČRo: „Je viditelná snaha nejít do úplného konfliktu s generálním ředitelem, a naopak snaha otupit ostří těch útoků a vysílat dál tak, jak to oni považují za správné.“

Sedět s Jandákem? Očistec

Na druhou stranu, ačkoli je podle vás kontrolní role Rady v současnosti slabá, Rada opakovaně nepřiznala generálnímu řediteli odměny v plné výši, zpravidla s odkazem na nedodržení kvót poslechovosti či porušení Kodexu ČRo. Byl to jen takový folklór, „aby se neřeklo“?

Neřekl bych, že to byl folklór, ale byl to útok na ty pod generálním ředitelem, aby zakročili. Protože na ty útoky proti ČRo Plus a iRozhlasu René Zavoral nepřistupoval otevřeně, to bych mu křivdil. On se snažil ty útoky brzdit, o tom není sporu. A tak ti, kteří ty útoky organizovali, se rozhodli sahat jemu na peníze, v naději, že ho to bude mrzet, a že bude tím pádem ostřejší na ty pod ním. Ale to špatně pochopili princip rozhlasu, protože ať si o dnešním klimatu v téhle zemi myslíme cokoli, pořád je velmi obtížné pro generálního ředitele, aby přišel za ředitelem zpravodajství a poroučel mu, co smí a nesmí. V tom zpravodajství je viditelná snaha nejít do úplného konfliktu s generálním ředitelem, a naopak snaha otupit ostří těch útoků a vysílat dál tak, jak to oni považují za správné.

Zmínil jste mlčící většinu radních a také menšinu těch „křičících“. Například radní Tomáš Kňourek pravidelně publikuje na Parlamentních listech a vůči veřejnoprávním médiím si nebere servítky. Do jaké míry je podle vás třeba jeho chování v Radě výsledkem nějakého zadání a do jaké míry výsledkem jeho osobní nátury?

Přemýšlím o tom dva roky. Domnívám se, že to je kombinace obojího. Mám hodně důkazů o tom, že jsou to jejich skutečné názory, protože takhle oni mluví i v soukromí, když si dáme chlebíček a limonádu. Takový je jejich pohled na svět. Tak to prostě je a nezbývá mi než to respektovat, přestože s tím hluboce nesouhlasím. Jestli jsou někým navedeni, nebo dokonce v něčích službách, to je jenom spekulace.

Jak se vám sedělo několik let v Radě s Vítězslavem Jandákem, který přímo na zasedáních Rady používal vulgarity a od jehož výroků jste se také veřejně distancoval?

Pro mě to byl samozřejmě očistec. Já na takové jednání nejsem zvyklý, já ho nepřijímám. A možná se ptáte, proč jsem v té Radě tedy zůstával…

Proč tedy?

Nerad se vzdávám a měl jsem pocit, že by se jim líbilo, kdybych odešel a tu radost jsem jim nechtěl udělat. A druhý důvod byl ryze soukromý, protože to příjemně navyšovalo rodinný rozpočet, to říkám otevřeně.

Když už zmiňujete finanční motivaci… Máte pocit, že peníze jsou důvodem pro působení v Radě pro velkou část radních ČRo?

Myslím si že ano, a to i u členů ostatních mediálních rad. Neřkuli členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Dlouho jsem přemýšlel, jaký je ideální model volby členů mediálních rad. Zvažoval jsem tři možnosti: že to zůstane, jak to je (kandidáty do rad formálně nominují společenské organizace, reálně ale často zastupují určitou politickou stranu či skupinu, pozn. red.). Což tak asi dopadne, protože ti, kteří to mají v rukou, jsou s tím spokojeni. Druhá varianta je „německý model“ (taxativní výčet organizací, které nominují členy mediálních rad, pozn. red.). Na rozdíl od mnoha jiných k ní mám také výhrady, protože by se v českém prostředí odehrál obrovský boj o to, kdo tam být má, a kdo nemá. A nakonec jsem došel k tomu, že budiž, parlament je vůlí lidu, ať tedy volí i členy rad, ale ať je volí tak jako členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tedy že se partaje přihlásí k tomu, že nominují Frantu, Vencu a tak dále. Aby se ti poslanci k tomu přihlásili. To, jak je to teď, je trapné pokrytectví.

Aby Česko upravilo systém nominací a voleb do mediálních rad, doporučila Česku i loňská monitorovací mise několika evropských novinářských organizací, která v tuzemsku mapovala mediální prostředí. Podle ní by se třeba mediální rady neměly tolik zabývat stížnostmi posluchačů, čtenářů či diváků a pro jejich vyřizování by měl vzniknout nový samostatný orgán. Brání třeba vyřizování stížností Radě ČRo v tom, aby řešila důležitější věci?

Nepochybně. Já jsem návrhy odpovědí na stížnosti měl na starosti dva roky. Byl to výcvik v marnosti, který jsem měsíc co měsíc podstupoval, a navíc v rozhlase existuje ombudsman, který by to měl řešit. Relevance těch stížností je velmi relativní, protože Radiožurnál má poslechovost kolem milionu, dva lidé napíší stížnost a my se tím obšírně zabýváme na veřejném zasedání. To je přece nesmysl. Dokonce se může stát, že někdo z Rady řekne kamarádům „napište tam“. Došlo to do takových absurdit, že někdo napsal stížnost ne na existující vysílání, ale na to, že podle jeho názoru tam nejsou ti a ti a ti moderátoři. To je přece absurdní.

Takže zaprvé – v rozhlase i televizi by to šlo řešit tak, že se tím bude zabývat ombudsman. A druhá věc je daleko komplexnější, souvisí se zákonným vymezením pravomocí Rady, která je právním hybridem a nemá právní subjektivitu. Bylo by záhodno, aby se to překopalo, ale pak by tedy poslanci přímo s přijetím zodpovědnosti měli do rad volit lidi, kteří něco v médiích odsloužili a ví, o čem mluví. Jinak to nemá smysl.

Radní Kňourek chtěl do Maďarska

Vy jste také loni prosadil cestu Rady Českého rozhlasu do Ženevy do sídla Evropské vysílací unie…

…prosazoval jsem ji tři roky.

Jela tam celá Rada?

Ne, kolega Kňourek byl proti. Neřekl důvod, ale prostě řekl, že tam nepojede. Ale měl stále protinávrh, který tehdy neprošel, ale teď myslím, že projde – jet do Maďarska. A kolega Jandák nejel ze zdravotních důvodů. Zbytek Rady tam byl.

A celkový dojem z té návštěvy v zastřešující organizaci ČRo byl jaký? Že si Český rozhlas stojí ve srovnání s Evropou dobře, hůře…?

Já jsem si z toho odnesl, že ČRo je jedním z evropských pilířů v disciplíně placení koncesionářských poplatků. V tom byl ze Ženevy obdiv, že lidé u nás platí rozhlasu i televizi poplatky velmi ukázněně a díky tomu je možné fungování veřejnoprávních médií. Padlo tam také varování před tím, za každou cenu se vlamovat do systému odpuštěním poplatků sociálně znevýhodněným skupinám, že by nakonec poplatky neměly být vůbec a měly by být jen dobrovolné. Protože to vede k tomu, že to médium má strašně málo peněz a přestane plnit svoji funkci, anebo přileze takzvaně „ke křížku“ a řekne „milý státe, pomoz nám dotacemi nebo granty“. A stát řekne „ano, ale buďte hodní a nezlobte“.

O kontroverzní debatě Rady ČRo k mediálnímu vzdělávání: „Tam by každý slušný člověk měl vstát a odejít, ta byla naprosto skandální. Vynakládat na tohle veřejné peníze je strašná věc.“

Při té cestě ale padlo ještě jiné varování, přímo z úst ředitele EBU Noela Currana, že do parlamentních voleb v Česku v roce 2021 očekává nárůst útoků na veřejnoprávní média. A dodal, že pokud o to v tuzemsku bude zájem, přijedou sem zástupci EBU smysl veřejnoprávních médií hájit a povedou o tom debatu s relevantními partnery. Už jste zaznamenal z Česka nějakou reakci na tuhle nabídku?

Zatím ne; čekám, co bude po nedávné volbě tří nových radních České televize, protože teď, kdy nám zbývá rok a čtvrt do parlamentních voleb, by měl někdo – klidně třeba Syndikát novinářů – někoho takového pozvat a pokusit se mu zprostředkovat jednání s předsedou Poslanecké sněmovny, volebního výboru, v Senátu a tak dále, kde by ten člověk měl zopakovat to, co někteří stejně nevezmou v potaz, ale mělo by to zaznít, že ze Ženevy z Evropské vysílací unie coby mediálního reprezentanta EU, ve které snad pořád ještě jsme, padají jistá doporučení a jistá varování.

Rada Českého rozhlasu se od loňského podzimu stala terčem mediálního zájmu také kvůli veřejným debatám, které začala pořádat. Tu první o manipulacích, tu druhou o mediální výchově. Moderátor Tomáš Procházka při jedné z debat srovnal youtubera Kovyho s Hitlerem. Kdo přišel v Radě s nápadem na tenhle formát?

Jasným iniciátorem těchto debat byl, a já věřím, že se k tomu veřejně přihlásí, pokud to bude třeba, Tomáš Kňourek, který je vnímá jako další z možností profesně a – podle jeho názoru – objektivně zhodnotit vysílání ČRo Plus. Já jsem se demonstrativně žádné z těch debat nezúčastnil a ta poslední debata složením spíkrů (například Petr Žantovský, Vadim Petrov, Ondřej Neff, pozn. red.), snad s výjimkou Ondry Neffa, tam by každý slušný člověk měl vstát a odejít, ta byla naprosto skandální. Vynakládat na tohle veřejné peníze je strašná věc.

Ale znovu – jak je možné, že jeden radní si prosadí, co chce, proti všem ostatním?

On to vždy předložil na neveřejném zasedání…

Ale je jeden…

Podpoří to předsedkyně a ostatní mlčí.

Příliš blízko k mocným

Je velký rozdíl mezi tím, jak se s politickými tlaky vyrovnává vedení ČRo, a jak vedení ČT?

Myslím, že je zcela evidentní, že vztahy mezi Kavčími horami a vládou či parlamentem, prostě současnou mocí v této zemi, jsou daleko napjatější než vztahy mezi Českým rozhlasem a Hradem, Strakovkou, Poslaneckou sněmovnou. A můžeme se ptát proč.

René Zavoral je člověk několika tváří, asi jako řada z nás. Existuje generální ředitel Zavoral, který si dokázal už několik let pohlídat rozpočet, poměrně slušně se vyvíjí technologická báze rozhlasu. Jinými slovy, on je úspěšným tím, čím se sám jednou na jednání Rady ironicky nazval, že je správcem. To znamená, je docela úspěšným správcem téhle instituce, což dokazují i opatření během koronaviru, která byla velmi rychlá, fungují, v rozhlase se to nerozšířilo.

Jenomže, s prominutím, smyslem toho rádia je „vyměšovat“ program. To všechno ostatní, jestli funguje barák a technika, že jsou peníze na zahraničního zpravodaje, aby si zaplatil byt, to je všechno nezbytné, ale jsme tam kvůli programu.

O účasti Reného Zavorala na natáčení rozhovoru s prezidentem v Lánech: „Vůbec tam neměl jezdit a pokud ano, měl počkat v předpokoji a pak se bavit s prezidentem – i když není o čem.“

Na druhou stranu třeba nesehnat peníze na zpravodaje znamená přijít o zahraniční zpravodajství a tím o exkluzivní obsah veřejnoprávního rádia, který mu dává relevanci…

Samozřejmě. A to je ten druhý René Zavoral, který by se měl vážně zamyslet nad výměnou programového ředitele, potažmo lidí pod ním. Myslím si, že ten program – u některých stanic – skomírá. A třetí je René Zavoral, který se podle mě až příliš přátelsky stýká s lidmi na vrcholu moci. Když byl zvolen – a já jsem byl jedním z jeho volitelů, tak jsem mu říkal: prosím tě, snaž se s každým vycházet, ale drž si je od těla. A to se, myslím, bohužel nepodařilo. A tím pádem ta současná věrchuška má k rozhlasu daleko příchylnější vztah než k televizi.

Když ale sledujeme politické tlaky na veřejnoprávní média – viz zmíněná volba nových radních ČT, není to vlastně tak, že současný ředitel je v dané situaci nejlepším možným řešením, protože každý další by vzhledem k politické konstelaci byl pro nezávislost rozhlasu nejspíš ještě větším rizikem?

Znovu se vrátím k tomu, proč jsem Reného Zavorala volil, a co bych dělal v roce 2022, jestli bych ho volil znovu, kdybych byl ještě v Radě. Takže se vraťme zpět na konec roku 2015, když rezignoval tehdejší ředitel Peter Duhan. Byl vyhlášen konkurz, přihlásilo se 23 lidí a já jsem mezi nimi nenašel jediného topmanažera v této zemi z privátní sféry. S některými se znám a ptal jsem se jich. Všichni mi řekli: vést veřejnoprávní firmu je o život, protože tam vás nikdo neposlouchá. Nejdeme za společným cílem, to je zisk, nejsou jasná kritéria, jestli je program dobrý, nebo skomírá, vám každý řekne po svém, my do té žumpy nepolezem, neumíme to, zbláznili bychom se. Čili ta mise není jednoduchá.

Z těch 23 jste ale nakonec vybrali pětici…

Ano, ta se nám představila s prezentací. Jedna byla perfektní, ten kandidát byl i skvěle oblečen, ale já jsem si pořád říkal, co mi tam nesedí. On kdyby zítra místo slova „program“ použil v chemičce v Litvínově slovo „barel“, tak může přesně se stejnou prezentací jít tam. Jeden kandidát byl z akademické sféry, tomu bych se bál svěřit dvoumiliardový rozhlasový rozpočet, a další dva by nejspíš „tlačili“ hlavně zpravodajství a publicistiku a všechno ostatní by šlo stranou, navíc měli jen zkušenosti z printu, ne z audiovizuálního média. Takže René Zavoral byl tehdy pro mě se svým komplexním projektem nejpřijatelnější. S tím varováním, které jsem mu řekl.

Prvním varováním o příchylnosti k jednomu z politických proudů pro mě byla zdánlivá marginálie, tehdy čerstvá a ještě ne zcela zřetelná soutěž jménem Krameriova cena, kde se najednou generální ředitel ocitl v porotě vedle lidí, kteří svým významem ve společnosti – nerad to říkám – byli úplně někde jinde. A já jsem si říkal, proč tam je. Jestli chce tu soutěž „osahat“, proč tam nepošle nějakého subalterního úředníka.

René Zavoral tehdy účast v porotě Krameriových cen hájil tím, že nechce „stavět bariéry“ mezi mainstreamem a alternativními médii…

Ano, to mi také řekl, když jsem se ho na to ptal. Druhým velkým varováním pro mě byla kauza Kroupa, tu už jsem popsal. No a od té doby se mi zdá, že jednak ta příchylnost ředitele k určité části Rady je příliš velká, a zadruhé, že jsou nevyvážené jeho kontakty s politickým spektrem. Myslím, že není vhodné, aby generální ředitel měl úzké vztahy s prezidentem. Já jsem jako starý rozhlasák trpěl, když se točily Hovory z Lán, kde seděl moderátor Jan Pokorný, prezident, a ředitel Zavoral se sklenkou a s Ovčáčkem. Zavoral tam vůbec neměl jezdit a pokud ano, měl počkat v předpokoji a pak se bavit s prezidentem – i když není o čem.

Rozhlas kvůli vulgaritám prezidenta nějaký čas „nevysílal“, letos mu ale nabídl návrat do éteru včetně konkrétního moderátora, Lubomíra Veselého, nově i člena Rady ČT. Jak tuhle nabídku a její styl hodnotíte?

Vrátím se ještě ke „svým“ Hovorům z Lán (Jiří Vejvoda rozhovory s tehdejším prezidentem Václavem Havlem moderoval počátkem 90. let, pozn. red.). Tehdejší ředitel rozhlasu František Pavlíček byl velký disidentský kamarád Václava Havla. Neexistovalo, aby někdy jel s námi na to natáčení. On si to pak poslechl a když měl námitky, tak se mnou o tom mluvil, ale neexistovalo, aby u toho dřepěl. Mně by to neskonale vadilo. Byl tam jen technik a Michael Žantovský coby mluvčí prezidenta.

A ke Xaverovi. Já s ním nemám žádné osobní půtky, ani se neznáme. Ale proti obsazení některých jeho rozhovorů v rozhlase jsem se vymezil už loni na zasedání Rady. Dal jsem tehdy k zamyšlení úvahu, která byla smetena vedením rozhlasu, jestli do lifestylových rozhovorů mají chodit vrcholní politici. Ten moderátor nemá na vybranou. Buď politika nechá dělat si PR a to i u jeho „nevoličů“, kteří musí platit koncesionářské poplatky, anebo do něj svými otázkami „jde“ a pak to není lifestylový pořad. Na to mi bylo řečeno, že to je zajímavý názor…

Takže výsledkem je potom rozhovor s prezidentem, kde se mluví třeba o výživném pudinku. Ale to není selhání Xavera Veselého, to je selhání programové sekce rozhlasu, editora, šéfa regionů a programového ředitele.

Ještě za vašeho působení také loni Rada konstatovala, že moderátor Veselý coby externista podléhá volnějším pravidlům než interní zaměstnanci. Je ta argumentace v pořádku?

Ten argument je právně neprůstřelný, eticky je ale jako cedník. To má dvě roviny. Jestli je někdo vedením rozhlasu uznán tak výjimečným, že v určitý čas každý den obsadí vysílání všech regionálních stanic, což je svého druhu velká výjimka, mají to přikázané, a to dřív nebývalo, tak to má být vzorový pořad, který byl programově vycizelován. A já trvám na tom, že do něj nepatří ani Babiš, ani Zeman, ani Petr Fiala ani kdokoliv jiný z politiků.

Veselý se před zvolením do Rady ČT netajil kritikou České televize, na YouTube mimo jiné zveřejnil video z uzavřeného sněmovního semináře o ČT, na televizi XTV rozebíral odměny managementu ČT, zároveň je podle svých slov proti zvyšování koncesionářských poplatků, což ale naopak prosazuje ředitel rozhlasu, kde se poplatek nezvyšoval 15 let. Nestřílí se rozhlas obhajobou takového moderátora do vlastní nohy?

Nepochybně. Ale Xaver dělá jen to, co je mu dovoleno. Já kritizuji programovou politiku Českého rozhlasu v tomto pořadu, to je celé. Myslím si, že rozhlas se nechová v téhle situaci prozřetelně, protože by měl daleko víc držet basu s Českou televizí. Jednou z elegantních možností, jak ořezat veřejnoprávní média, je sáhnout jim na peníze a možná, že tohle se v Česku rýsuje. A kdyby takový zákon prošel, byl by to způsob, jak umravnit Kavčí hory, a postihlo by to i Český rozhlas. Neumím si představit, že by zákon snížil koncesionářské poplatky jen České televizi a nechal by je tomu „hodnému“ rozhlasu.