KOMENTÁŘ. Aktuální sněmovní kabaretní revue s (ne)odvoláváním vlády ukázala, jak si Andrej Babiš a jeho hnutí ANO představují návrat k moci po volbách v roce 2025. Protože volby v tomto termínu s vysokou mírou jistoty budou, a pokud by nebyly, nemůžeme při zachování zbytků zdravého rozumu očekávat, že by k vyvolání voleb předčasných mohla vést spolupráce ANO a SPD, jak blouznivě navrhl Tomio Okamura.

Tento článek vznikal ve středu během dne, takže nereflektuje výsledek třetího pokusu hnutí ANO vyslovit nedůvěru vládě Petra Fialy. Je možné, že jednání večer skončilo, zrovna tak je možné, že poslanci stále jednají a za řečnickým pultíkem defilují jak na orloji včera, dnes a zítra. A kdyby mohla sněmovna jednat o víkendu, defilovali by v sobotu večer i v neděli ráno.

Hlavně je to ale úplně nepodstatné.

Celá sněmovní taškařice nebyla ani pokusem odvolat vládu, ani nebyla pokusem ji odvolat kvůli původně navrženému důvodu. Možná jen pár zasvěcených detailistů si ještě teď, ve čtvrtek 19. října ráno, pamatuje, jaký to vlastně byl důvod: šifrovaný telefon ve vlastnictví ministra vnitra Víta Rakušana a spojitost s kauzou Dozimetr.

Když tedy víme, čím estráda Andreje Babiše a jeho surikat nebyla, zkusme si aspoň nastínit, čím by být mohla. Dostane nás to ke zmíněné představě hnutí ANO o tom, kudy vede cesta ke znovunabytí moci v roce 2025. Odpověď není příliš překvapivá: půjde o mix lží, polopravd, útoků na city a dalších argumentačních triků. Ukážeme si zde některé z nich.

Sněmovní Čaulidi

Projev poslance Andreje Babiše, který sněmovní maraton odstartoval, trval zhruba hodinu a čtyřicet minut, obsahoval 12 tisíc slov, což obnáší nějakých 72 a půl tisíce znaků včetně mezer. Pro představu: nejdelší texty, které si můžete přečíst v novinách, eseje nebo velké reportáže, mívají maximálně patnáct, výjimečně sedmnáct tisíc znaků. Je to proto, že i když jejich autoři potřebují větší prostor pro nastínění svých tezí a podrobnou argumentaci, není možné ani na velkorysé ploše nechat je „nasmažit“ pětkrát delší text, než je z hlediska pozornosti únosné.

Není myslitelné, aby byl projev určen jako argumentační souhrn pro pozorného posluchače, neboť se na sněmovní galerii ani u televizních obrazovek člověk s takovou mírou trpělivosti s vysokou mírou jistoty nevyskytoval. Nevyskytoval se nikdo takový ani ve sněmovním sále, rozděleném na zástupce opozice a koalice. Představa, jak nejmenovaný koaliční poslanec říká: „Původně jsem chtěl vládu podržet, ale silná argumentační linka v osmdesáté páté minutě projevu pana poslance Babiše mi otevřela oči,“ je úsměvná.

A tak nezbývá než se smířit s myšlenkou, že Babišovi kdosi vidlemi těch 40 normostran naházel na papír, až z toho vznikl „catch all projev“, ze kterého se teď jednotlivé myšlenky budou drobit do kampaně. Dlužno přiznat, že tentokrát v projevu nezbylo příliš mnoho prostoru pro improvizaci, která činí předsedovi hnutí ANO tak milé obtíže.

Naši lidi vs. Ukrajina

První ukázka se týká Ukrajiny. Hnutí ANO už dávno opustilo linku, kterou dokázalo držet několik prvních týdnů po začátku putinovské agrese. Nahradila ji konstrukce „Ukrajinci versus naši lidi“, která ve stále nestoudnější podobě vévodí argumentaci dodnes. A dá se očekávat, že bude dominovat i předvolební kampani před příštími sněmovními volbami.

Hlavně to vypadá, jako by pro vládu byla ze všeho nejdůležitější Ukrajina. Tam jste schopni se rozhodovat rychle a dávat spoustu peněz. Ale jakmile jde o naše občany, tak jste absolutně neakceschopní, nechcete pomáhat našim lidem, nemáte pro ně peníze, naopak je oškubáváte a škodíte jim.

Zajímavé je, jak se náhle Babišovi hodí exprezident Václav Klaus, kterého ještě nedávno dokázal označovat za největší polistopadové zlo, aby se s ním náhle sešel na „konzervativních“ hodnotách. Klaus totiž ve svém vztahu od Kremlu k Ukrajině a zase zpátky dokázal celkem věrně zkopírovat nálady, od nichž si stratégové kampaně ANO slibují volební hlasy.

Říká to i zakladatel ODS, prezident Klaus. Co říká o této příšerné vládě? No, pan Klaus říká, že neděláte politiku pro Českou republiku, děláte politiku pro a za Evropskou unii, servilita, děláte politiku pro a za Ukrajinu, ale neděláte nic pro vlastní zemi a naši ekonomiku.

Babiše bude s Klausem spojovat odpor k Evropské unii nebo obdiv ke „konzervativním“, čti národoveckým režimům typu dnešního orbánovského Maďarska. Koneckonců se nedávno dokázali shodnout i na podpoře Roberta Fica na Slovensku. A to bez ohledu na to, zda se to bývalému prezidentovi, který se na své dlouhé stále smutnější pouti vyskytuje kdesi kolem SPD, líbí, nebo ne.

Iron Dome místo stíhaček

Jak ukazuje druhý příklad, Babiš dokázal do své řeči zakomponovat aktuální situaci po napadení Izraele teroristy z Hamásu. A to v poněkud překvapivých souvislostech.

Ale já se ptám: když jde o bezpečnost našich lidí, a samozřejmě armáda ještě nemá spoustu dalších věcí, které potřebuje, ale bezpečnost našich lidí je co? Iron Dome v Izraeli, izraelský protiraketový systém. Bohužel teď v praxi vidíme, jak funguje, jak ochraňuje ty lidi. Ano, není na 100 % efektivní. Ale proč my ho nemáme, proč my nemáme Iron Dome? A proč pan premiér mluví jenom o bezpečnosti lidí v souvislosti se stíhačkami? Proč? Tady je migrace, tady je nárůst kriminality o 40 %, tady jsou další věci.

Pokud někde v těch sto minutách projevu tušíme improvizaci á la včele a motýle, je to právě v této části. Málokdo by asi z krátké ukázky poznal, že se ve skutečnosti týkala kritiky vlády za nákup stíhaček F-35. Ty jsou podle Babiše zbytečné a předražené, souvislost s izraelským systémem Iron Dome snad tuší jen on sám. Nejspíš nás měl chránit před migranty na dálnici D1 a drobnými zlodějíčky. Případnou cenu za systém snad ani panu předsedovi neříkejte.

Každý den nějaká rakovina…

K vůbec nejhanebnější části projevu se dostáváme, když přišla řeč na zdravotnictví. Pro Babiše to znamená především boj proti rakovině, se kterou v podobě národní kampaně chtěl v roce 2021 obhájit své premiérství. Nápad to nebyl špatný, jen se do něho vložil covid. Zdá se, že se předseda hnutí ANO tématu nevzdal, jen ho nyní prezentuje v poněkud zvrácené podobě.

My jsme vám vyjednali v Evropě 55 miliard pro české zdravotnictví z evropských peněz, 15 miliard bylo na národní boj proti rakovině. Stále lidi na rakovinu umírají. Ano, i ta mladá zpěvačka. Ano, bohužel mladí lidé. Stále něco. Každý den nějaká rakovina. A měli jste 15 miliard na boj proti rakovině.

Celkově jsme nedostali nic, na co bychom nebyli zvyklí. V historii manipulativních projevů Andreje Babiše se ten středeční nebude řadit k těm nejskandálnějším, nebude patřit ani mezi ty příliš zábavné. Babiš se umravnil, více naslouchá svým marketérům nebo je aspoň více ochoten věnovat se připraveným tématům na úkor improvizace. Nebo měl prostě jen lepší den.

Jako ukázka toho, co nás v následujících dvou letech čeká, ale jeho středeční projev posloužil dobře.

P.S.: Pro srovnání a představu. Tento text obsahuje 7232 znaků včetně mezer. Přesně.

P.P.S.: Je středa, 21:22 hodin, Andrej Babiš si ve sněmovně opět vzal na dvě a půl hodiny slovo a pronesl: „Šoa je náš projekt.“ Tolik k potvrzení našich slov, že o den dříve byl přece jen v lepší mentální kondici.