Rusko-čínská osa jako výzva pro Západ. Je čas na investice do obrany a soběstačnosti
ANALÝZA. Západ stojí před existenční strategickou výzvou z hlediska svých států a národů. Rusko i Čína mobilizují veškeré dostupné zdroje a schopnosti. Západ, má-li obstát, bude muset umět učinit totéž v rámci svého hodnotového rámce, a překonat současné vnitřní krize způsobené i tím, že západní politika je do značné míry často vedena ideologií bez ohledu na realitu.
Ruské a čínské zájmy se obecně a vůči Západu specificky do značné míry překrývají. To vede k připravenosti vzájemně spolupracovat a potlačovat rozdílné zájmy a spory mezi sebou. To je pro Západ výzva globálních rozměrů politicky, ekonomicky i vojensky, konstatuje nová odborná studie Aspen Institute Central Europe, z níž tento text vychází.
V Evropě není jediná země, která by sama o sobě měla dostatečnou strategickou váhu a hloubku tváří v tvář Rusku a Číně. Vzhledem k zanedbání investic do bezpečnosti a obrany nemají evropské země globální strategickou váhu ani jako skupina zemí. Zároveň si Západ musí uvědomit, že jeho politické hodnoty ještě nutně nemusí být snem pro země mimo Západ. A přesto můžeme být jejich dobrými spojenci a partnery na úrovni mezinárodních vztahů.
Text vychází z expertní studie Aspen Institute Central Europe připravené ke konferenci Aspen Annual Conference 2023 (koná se 16. listopadu v Praze). HlídacíPes.org je mediálním partnerem akce. Autorem studie je Daniel Koštoval z Pražského centra transatlantických vztahů.
Dnes je vliv Západu v mezinárodních vztazích menší než v 90. letech 20. století, často kvůli jeho vlastním chybám a vnitřním krizím. Existence multipolárního světa s póly různé váhy je skutečně realitou. Jde o důsledek politických chyb Západu (symbolem může být neúspěch v Afghánistánu či tzv. Arabské jaro), ekonomických krizí, vnitropolitických krizí založených na polarizaci a atomizaci společnosti (i v důsledku sociálních sítí nastavených primárně na byznysové zájmy jejich tvůrců).
Evropská část Západu zápasí s demografickou krizí, se ztrácením konkurenceschopnosti, s přebujelou byrokratizací a přebujelým přerozdělováním a dotacemi na úkor tržní ekonomiky, a v neposlední řadě s tím, že politika je do značné míry vedena ideologií bez ohledu na realitu.
Bez ohledu na realitu…
Ideologické a nerealistické přístupy v rámci boje s klimatickou změnou vedou k politikám, které mají potenciál destruovat průmyslovou a surovinovou základnu a energetickou stabilitu a bezpečnost v Evropské unii. V konečném důsledku je tak ohrožována konkurenceschopnost a váha EU ve světě.
Hráz musí mít primárně povahu reálné moci a schopnosti konat. Jen to je veličina a realita, které ruský a čínský režim v konečném důsledku rozumí
Tyto politiky zároveň vedou země jako Saudská Arábie k orientaci na jiné části světa. I proto, že nezápadní části světa jsou ekonomicky stále významnější, a zároveň země jako Čína, Indie či Jižní Afrika nevnucují svým politickým, ekonomickým a vojenským partnerům způsob vnitřní politiky a společenského života.
Dnešní systém mezinárodních vztahů je tak charakterizován blokem Západu, blokem anti-Západu a zeměmi v Africe, Asii a Latinské Americe, o které probíhá soutěž. Zároveň na těchto kontinentech existují země, které mají svou regionálně-globální ambici.
Příkladem je Indie, ale také třeba Vietnam. Tyto země nechtějí být anti-západní, nicméně zároveň nemají zájem na řešení problémů Západu a při sledování svých zájmů nemají nejmenší problém kooperovat se zeměmi z bloku anti-Západu. To platí například i pro celou řadu afrických zemí. Symbolem výše uvedených trendů je existence uskupení BRICS a jeho rozšiřování.
Absolutní výzva pro Západ
Povaha politického systému v Rusku a v Číně je zásadně rozdílná od politického systému na Západě. Jde o neslučitelné systémy. Rusko a Čína svůj autoritářský systém považují za nutný a správný způsob národního sebeprosazení. Ve svém boji za omezování moci Západu nabízejí svůj model a své metody ostatním zemím. Kam však dosáhne jejich moc, tvrdě aplikují své politické hodnoty a svůj politický systém. Příkladem mohou být okupované části Ukrajiny či Hong-Kong.
Západní způsob života bychom měli doma bránit, ale jiným násilně nevnucovat a hledat aktivně partnery a spojence na globální úrovni
Ruské a čínské cíle a zájmy jsou založeny na hlubokých politicko-historických veličinách, transformovaných do politických hodnot odrážejících mínění a přesvědčení o sobě sama. Obě země jsou hluboce přesvědčeny, že je jejich přirozeným právem být mocenskými aktéry na globální úrovni. V tomto ohledu nelze očekávat, že Rusko nebo Čína změní svůj přístup na základě jedné dohody či jedné „bitvy“.
Případné zpomalení či zastavení jejich postupu bude jen v důsledku efektivní hráze jim postavené. Hráz musí mít primárně povahu reálné moci a schopnosti konat. Jen to je veličina a realita, které ruský a čínský režim v konečném důsledku rozumí. V případě Ruska je mimo jiné zájmovým územím ta část Evropy, která patřila do Varšavské smlouvy (východního sovětského bloku) s výjimkou východního Německa integrovaného do Spolkové republiky Německo.
Jednou ze společných základních technik Ruska a Číny je narušování soudržnosti a vůle Západu, a to všemi možnými způsoby. Existence jednotného bloku Západu je pro Rusko i Čínu největším problémem v jejich snaze o zásadní změnu poměrů na globální úrovni.
Povaha této strategické výzvy vůči Západu je z hlediska života států a národů absolutní. Jak konstatuje studie Aspen Institute, „západní způsob života bychom měli doma bránit, ale jiným násilně nevnucovat a hledat aktivně partnery a spojence na globální úrovni“.
A dále: „Pokud zároveň budou země Západu doma důsledně aplikovat své vlastní hodnoty, povede to k silné společnosti, efektivnímu státu, ekonomické prosperitě a technologickému rozvoji – tedy k příkladu hodnému následování a k vývoji potřebnému k přežití.“
Až se Čína s Ruskem proberou z 19. století
Analytici přidávají i sérii konkrétních doporučení, jak by měl Západ v mocenském souboji s Ruskem a Čínou obstát. Na prvním místě jsou to investice do bezpečnosti a obranyschopnosti, „takovým způsobem, aby bylo dosaženo odolnosti státu a společnosti vůči nevojenským útokům a zároveň vytvořeno odstrašení ve vojenské oblasti“.
Pro tyto investice má platit „princip minimální dostatečnosti“ vůči identifikovaným hrozbám v době míru, aby nedošlo k přehnaným ekonomickým nákladům ohrožujícím hospodářský vývoj. Taková minimální dostatečnost znamená v době míru minimum 2 % HDP ročně do obranyschopnosti státu. Prioritu by měly mít také investice do přístupu k surovinám a do energetické bezpečnosti s cílem maximální možné soběstačnosti.
Zatím se obě země chovají spíše v duchu 19. století, takže nelze hovořit o skutečně efektivním bloku. Nicméně četnost a intenzita spolupráce roste.
Strategickým cílem je podle zmíněné studie zamezit vzniku bloku anti-Západ v čele s Ruskem a Čínou. To předpokládá velmi aktivní neideologickou zahraniční a bezpečnostní politiku. Západ a zejména země EU by měly formulovat zahraniční a rozvojové politiky, které budou vytvářet skutečné základy pro samostatný a udržitelný rozvoj v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky, a nikoli v nich živit pocit kolonialismu v nových formách.
Rusko a Čínu spojuje odmítnutí západního pojetí organizace státu a společnosti. Jejich cílem je všeobjímající stát, kontrola společnosti státem, kolektivismus na úkor individuální svobody v západním pojetí, jedno centrum moci a vláda úzké elity osob.
Zatím se obě země chovají spíše v duchu 19. století, takže nelze hovořit o skutečně efektivním bloku. Rusko i Čína si zatím udržují mentalitu primárně samostatného postupu. Nicméně četnost a intenzita spolupráce roste.
Pokud dojde k prohloubení rusko-čínské spolupráce, půjde v případě osy Moskva-Peking (doplněné o celou řadu dalších států jako například Írán či KLDR) o větší výzvu Západu, než tomu bylo v případě osy Berlín-Řím-Tokio ve 40. letech 20. století – a to technologicky, surovinově, ekonomicky, politicky i vojensky.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Sto dnů do eurovoleb: čeští europoslanci mezi nejvlivnějšími i nejlínějšími
Cesta z pasti vzdělávacího neúspěchu existuje i v Česku. Navzdory systému
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Platit dluhy musí i USA, když věřitelem je Čína. To nikdo nepředpokládál, že nastane taková éra. Bývalá doba, kdy prezident Zeman brnkal na klavír prezidentovi Si a propagoval čínským zemědělcům krtka, kterého krtek štve. Potom to vzalo smycec, miliarda r Kellner zahynul v americkém vrtulníku, a Zeman je exprezident, Ukrajina, Nahorni Karabach a valka v Gaze. Pravdu má p. Zaorálek, Čína je supervelmoc, a zahravat si s Tchaiwanem je padlé na hlavu. Brečet nad rozlitym mlékem je zpozdile, taková je realita. Přepadení oficiálního dopisovatele p. Vostalka v San Francisku je signifikantni pro divoký Zapad. Ano, budou změn y.
Tomu se říká globalizace, milánku. Mimochodem „čína“ zde opravdu ale opravdu není věřitelem. Věřitelem jsou banky, které sídlí v číně, stejně tak jako americké banky jsou věřiteli předlužené číny. Čína je věřitelem například čínského rozkládajícího se nemovitostního sektoru, který se snaží sanovat. Rudý nok by pravdu nepoznal, ani kdyby měla rudou knížku. Na co šáh to pokazil.
Obávám se, že podobné ideologické úvahy jsou ze století 18. a níže. Pokusy Spojených států vyřídit evropskou a světovou konkurenci formou vyvolávání konfliktů, vyhlašováním celních a obchodních válek a izolačních opatření jsou k ničemu. Namísto efektivního rozvoje vědy a výzkumu a ekonomik to vede k izolacionismu a ekonomickému sebepoškozování Evropy. Takže Asie a další mají šanci Severoameričany a Evropany zastydlé v ekonomických a politických válkách přeskočit a nechat za sebou.
Zdá se že jste se přiznal ke svému zbožnému přání bez ohledu na to, že jak Rusko tak komunistická Čína vedou imperialistickou politiku a snaží se zabrat své nejbližší sousedy i s potencionálními budoucími vojáky pro války, které v budoucnu povede. Pokud by jste byl nestranným pozorovatelem, pak by Vám neušlo, že Rusku jde v prvé řadě o odbyt ropy a zemního plynu a proto vede současnou válku na Ukrajině.
Uměle vyvolaný strach ze strany nej válečníků … Jen aby mohli dále zákeřně rozeštvávat společnost, zbrojit za daně těch pracujících, kteří válčit nechtějí … Vzpomeňte si na lži opi.. z balkónů při převratu89. To bylo populistických nikdy nesplnitelných slibů, všelijakých ukradených gest- motto … nic z toho tito noví gau.. nesplnili.
Tos to rozeštvávačům rusákům nandal. Jen to nejsou válečníci. Jsou to agresivní diletantI.
Obávám se radomíre, že tvoje ideologické bláboly nejsou z 18. století ale ze školky. Tedy co do úrovně a věrohodnosti. Takže pro příště zastydlý radomíre znovu a lépe.
OSA ZLA – Rusko, Čína a Írán
Rusko – ať dnešní putinovské nacistické či bývalé bolševické stalinistické, je největší okupant po skončení 2.světové války a anektovalo nejvíc zemí (Pobaltí, Královec, Karélie, Halič, Podkarpatí, Besarábie, Tuva, Kurily, Sachalin) a později intervenovalo a udržovalo okupační vojska v satelitních zemích východního bloku (NDR, ČSSR, MLR, RLR, BLR, MOLR), v Afghanistánu, Jižním Jemenu a nejnověji v Gruzii, Moldávii a nyní na Ukrajině.
Hned za nimi je maoistická ČLR se svou hanebnou anexí a okupací Tibetu, Východního Turkestánu, Vnitřního Mongolska a se svými krutými intervencemi v korejské válce, invazemi a útoky na sousední státy a podporou strašlivého genocidního polpotovského režimu v Kambodži.
Potencionální další silnou hrozbou je Írán a jeho fanatický teokratický režim, který má prsty v terorismu a destabilizaci Blízkého východu (Hizballáh, Hamás, různé fanatické islamistické milice atd.)
A k tomu ještě ty podporující menší obskurní a krutovládné režimy v KLDR, Myanmaru apod.
Stará osa zla Berlín-Řím-Tokio byla poražena v poslední 2. světové válce a její členové si prošli transformací a dnes jsou to silné a prosperující demokracie.
Nová osa zla Moskva-Peking-Teherán se stále více rozpíná a je čím dál nebezpečnější pro celý svět.
Proto je pro každého rozumného a kriticky přemýšlejícího člověka na místě si přát porážku a eliminaci putinovského nacistického režimu, maoistického režimu v ČLR a teokratického islamistického režimu v Íránu.
Analýza je to hezká ale jednostranná, ukazuje pouze tu hrozbu. Ale to řešení je až populisticky naivní.
Prostě přece stačí když západní státy (rozuměno jejich politici) se oprostí od nějakých těch různých ideologií a budou společně jednat v zájmu optimálního zabezpečení (nikoliv jen v té vojenské, ale i ekonomické, energetické, atd.. kategorii). Jenomže to se právě nikdy nestane. Od toho je právě současná západní demokracie, jak se všichni snaží prosadit tvrdě prosadit svoje ideologie a svoje oponenty (politicky i mediálně) zničit a porazit..
Když k tomu přidáme naprosto vyprázdněné projevy těch západních politiků, kteří na víc nemají.. Tak je vidno, že žádná společná obrana nebude. Ono to zase nebude poprvé v historii…
Aj velká Byzanc kdysi padla a machometáni byli později až u Vídně..
Západ i Česko nestojí ale padá. Padá díky ekonomům, kteří umí řídit firmu, když jim stát zajistí dostatek pracovníků. Kde je problém? Problém je v tom, že EKONOMOVÉ NEDOVEDOU ŘÍDIT STÁT TAK, aby těch pracovníků bylo dost i v další generaci. „Dobrá“ zpráva je, že ekonomové dělají v Rusku a Číně stejné chyby z hlediska řízení států, jako je dělají v Jižní Koreji, Japonsku, EU a také v USA. Co nás může z civilizačního kolapsu zachránit? Jen zastropování ekonomů na úrovni firem. Žádný ekonom neumí a proto nesmí řídit stát! Přišel na to ekonom A. Babiš a nahlas to řekl: (AB 2014: Chci řídit stát jako firmu; AB 2021: Stát není firma. Vy nevíte co je to stát). Z českých ekonomů na to přišel Prof. Ing. Josef Šíma, Ph.D. z CEVRO Institutu, cituji: „Společnost je nepřehledný a složitý organismus a nelze ji smysluplně centrálně řídit“.
K tomu se dá dodat, … moc demokracie škodí zdravé prosperující společnosti … už nevím kdo tuto krutou pravdu kdysi řekl … Navíc „demokracie ve své podstatě nemůže nikdy existovat“, řekl Sokrates, taky ho jeho odpůrci donutili aby se sám otrávil, samozřejmě demokraticky …, „demokracie je vítězstvím .prosté menšiny těch nejvíce křičících, nad slušnou, ale mlčící většinou .. “ to řekl Platón, žák Sokratese a to bylo safra dávno. Nyní se pár sebestředných velikášů furt ohání jakousi demokracii .. není to náhodou jen jejich ubohost ? Ano je.
Prosím už dost nálepek a floskulí typu…“ideologie“…Politika a ideologie byla je a bude všude a nepřekvapivě v Rusku i Číně je její vliv o několik řádů silnější !!!
Stabilita a bezpečnost byla slabinou v předchozím období, důraz na obnovitelné zdroje naši stabilitu a bezpečnost posiluje!
Nerealistické je naopak očekávání, že Evropa může fungovat s tak energeticky náročným průmyslem, když tady máme minimum zdrojů.
Tzv. Západ nikomu nic nevnucuje, pouze v globálních organizacích vyžaduje, aby byly dodržovány alespoň minimální standardy civilizovanosti, ke kterým má zbytek světa bohužel stále příliš daleko.
Západní způsob života nikdo nikomu nevnucuje, ale světe div se, pro značnou část lidí na planetě se jedná o atraktivní inspiraci. Jakmile začnou lidé místo Kanady, US, UK, Skandinávie atd. proudit do JAR, Brazílie, Ruska a Číny, pak to bude známka neatraktivnosti našeho způsobu života a správy veřejných agend.
Tento článek se hrubě nepovedl, obsahuje příliš mnoho chyb a mylných předpokladů bez ohledu na to o čem hovoří studie AI !
Možná, že je nerealistické očekávání, že Evropa může fungovat s tak energeticky náročným průmyslem, ale pak je také nerealistické budovat silný zbrojní průmysl a vůbec průmysl.
Tady si budeme muset vybrat.
USA řídí celý západní blok. A protože moc v USA ovládají zbrojaři, kteří chtějí zisky, mají páky na vládu, která jim zajistí vhodná ohniska nepokojů a válek a schopnst a instrumenty na inscenování převratů a lokálních válek. To nelze ještě dlouho změnit. Proto USA a Západ musí být ekonomicky poražen. Aba teprve potom začal přemýšlet proč k tomu muselo dojít. Mezitím bude jiný blok BRICS dávno někde úplně jinde. A my bohužel už dnes nestojíme na té lepší straně světa. Promarnili jsme příležitost hned po roce 89, kdy jsme se nechali přesvědčit sliby Západu o svobodě a rovnosti. Náším modelem mělo být Rakousko. NATO není žádná záruka naší bezpečnosti, protože bychom byli obětovaní mezi prvními.
Tos trefil. Největší zakázky americkým zbrojařům za posledních x let zajistily ohniska konfliktů vytvářená vládou … rusáckou vládou.