Rok po požáru se České Švýcarsko staví na nohy. Odstraňování škod ale oproti Německu drhne

REPORTÁŽ. Rok po požáru v Českém Švýcarsku se zasažený region potýká s nedostatkem hlavně dlouhodobých návštěvníků. Ve srovnání s německou stranou atraktivní oblasti pískovcových skal, která byla ohněm zasažena rovněž, vázne i odstraňování následků požáru. Zdejší senátor a místostarosta Krásné Lípy Zbyněk Linhart nicméně vítá výměnu ředitele národního parku a lepší komunikaci všech zúčastněných si opatrně pochvaluje i Ústecký kraj: „Občas to dře, ale mluvíme spolu,“ říká náměstek hejtmana Jiří Řehák.

Několik červencových dní patří v naší rodinné tradici pravidelně některému z kempů v Českém Švýcarsku. I letos zapřahujeme se synem karavan a míříme do kempu na koupališti v Jetřichovicích, který má v těchto horkých dnech neocenitelné výhody. Třeba chladivý bazén napájený vodou z protékající Chřibské Kamenice, večerní stín hlubokého údolí a samozřejmě skvělé výlety v okolí Jetřichovic.

Pro ty, kdo se v pískovcové oblasti na Děčínsku příliš neorientují. Jetřichovice jsou nejvýznamnější turistické centrum východní části Českého Švýcarska. Té západní pak vévodí Hřensko, které z naší reportáže raději vynecháme; nic proti sádrovým trpaslíkům, jistě nám prominou. A právě nad Hřenskem loni v noci na 24. července požár vypukl, policie je přesvědčena, že ho založil sériový žhář, aktuálním místem pobytu ve vyšetřovací vazbě. Oheň se šířil vlivem větru právě směrem k Jetřichovicím, zasáhl oblast přes 1600 hektarů a uhasit se ho podařilo po dvaceti dnech 12. srpna.

Vyvrcholilo tak několik tragických roků, které turisty vyhledávanou a zároveň přísně chráněnou oblast Národního parku zasáhly. Dvě covidové sezóny, bleskové povodně na řece Kamenici, kůrovcová kalamita s masivní těžbou a nakonec historicky nejrozsáhlejší lesní požár v Česku. Podnikatelé úpěnlivě prosili, aby lidé na České Švýcarsko nezanevřeli a přijeli. Pomohl i Ústecký kraj, který do restartu regionu nalil přes dvacet milionů korun.

I my se synem jsme tu trochu kvůli tomu a mě navíc přivádí novinářský zájem prozkoumat, jak na tom České Švýcarsko rok po požáru je. V této situaci sedíme večer v kempu a plánujeme ranní výlet. Bude to zdejší nenáročná klasika, Dolský mlýn, znáte ho z Pyšné princezny. Vede k němu žlutá turistická trasa z Jetřichovic, tak trochu magistrála. Pozvolná cesta mírně klesá podél Jetřichovické Bělé, na rozdíl od dalších náročnějších tras nevede přes kořeny a skalní schody, je přijatelná i pro starší lidi nebo malé děti a mohou na ni cyklisté.

Tak tuhle trasu, tuhle turistickou dálnici mezi trasami v Českém Švýcarsku Lesy ČR na měsíc v plném prázdninovém provozu zavřely. A je to ještě o něco lepší: nedaly to vědět ani kraji, ani lidem z Národního parku, zjistil jsem to při plánování trasy vlastně náhodou; malá ikonka se objevila jen v aplikaci Mapy.cz, kterou Lesy ČR jako jedinou uvědomily.

I kdyby nepřijela jen jedna rodina…

A pak nastal poprask.

„Je to pro nás (správu NP) také překvapení. Podle toho, co se mi narychlo podařilo pozjišťovat, se jedná o akci LČR, o které se k nám nedostala informace. Předpokládám, že se to zítra bude freneticky řešit, podle mne to není udržitelné, leda by si tam postavili strážníka…“ reagoval ještě večer na mou facebookovou poznámku mluvčí parku Tomáš Salov.

A přidal se i náměstek hejtmana Jiří Řehák, který má na Ústeckém kraji na starost i turistický ruch: „Tak tohle je pro mě překvapení, od národního parku dostáváme na kraj uzávěry většinou s předstihem. Myslel jsem, že větší jobovka, než o prázdninách zavřené nábřeží v Děčíně, cestovní ruch v Náhorním Karabachu nepostihne.“ Na vysvětlenou, Náhorní Karabach je označení, které místní lidé používají pro odlehlé oblasti kraje, Šluknovský výběžek nebo právě České Švýcarsko.

Když pominulo první zděšení, shrnul náměstek Řehák své výhrady v dokumentu, který má sloužit jako podklad pro jednání s vedením Lesů ČR. „Neohlášeným a jednostranným uzavřením cesty ze Starého na Dolský mlýn došlo k vážnému narušení turistického systému, nelze odhadnout, kolik turistů vzdá návštěvu Jetřichovicka, když nemůže na Dolský mlýn. Ale i kdyby to byla jen jedna rodina, je to špatně,“ píše Řehák.

Oblast totiž opravdu potřebuje každého turistu. Po loňském ničivém požáru v loňském roce došlo k významnému poklesu návštěvnosti, Ústecký kraj má přitom prý až 40 % svých veškerých ubytovacích kapacit právě v této oblasti. „Po požáru Ústecký kraj investoval z veřejných peněz více jak 20 milionů do restartu této oblasti, jedním z cílů bylo přesunout turisty právě do východní části Českého Švýcarska s centrem v Jetřichovicích, protože v západní části je pořád zavřeno 16 turistických cest,“ dodává Řehák.

A přidává se i zdejší senátor a místostarosta nedaleké Krásné Lípy Zbyněk Linhart. „Od podnikatelů a poskytovatelů služeb vnímám informace, že návštěvnost se obnovila především u jednodenních návštěvníků, kteří přijíždí tak trochu za senzací. K dlouhodobějším pobytům, kde je pro region vyšší přidaná hodnota, jsou spíše skeptičtější.“

Hoří dřevo?

Pro obce, kraj i podnikatele je situace o to složitější, že část turisticky nejatraktivnějších míst je i rok po požáru přístupná jen zčásti. „Nejproblematičtější jsou místa, která do doby před požárem byla intenzivně využívána lidmi a nyní tomuto využívání situace po požáru brání. Konkrétně se jedná o uzavřenou Gabrielinu stezku z Mezní Louky k Pravčické bráně a Edmundovu soutěsku u Hřenska. Neexistuje pro ně jednoduché ani rychlé řešení,“ vysvětluje mluvčí parku Tomáš Salov. Tisíce stromů mají po požáru poničené kořenové systémy, rizikem pro návštěvníky jsou i ohořelé kameny, které se mohou kdykoliv uvolnit a zřítit.

Odstraňování škod po požáru a otevírání poničených částí parku tak drhne. Jenže hlavně na české straně, na té německé, kde požár řádil ještě o týden déle, jsou mnohem dál. „Bohužel i ve srovnání se saskou stranou jdou některé práce pomaleji, než bychom si představovali. Bezpečnostní kácení okolo obydlí či turistických cest je pomalejší. Stejně jako některé preventivní prvky požární ochrany. Zatímco v Sasku již mají připraveny k výstavbě na pevno pod zem zabudované nádrže na vodu hluboko v území, u nás se dělá v tomto spíše provizorium – vaky z plachtoviny (gumy) na povrchu. V Německu totiž nefilozofovali o tom, jestli dřevo hoří či nehoří, ale připravovali konkrétní opatření,“ doplňuje senátor Linhart.

A nejde jen o park jako takový. Kdyby se měl požár opakovat, čeští hasiči jsou podobně bezbranní jako před rokem. Lepší techniku, natož letadlo, o kterém politici v prvních dnech požáru mluvili, nemají. Přitom v prvních chvílích to nad Hřenskem loni vypadalo jako na srazu veteran klubu, jak trefně poznamenal Alexandr Vanžura z Děčínského deníku, lokální novinář, který má dění kolem parku přímo v popisu práce. „Pořád nejsou k dispozici velkokapacitní cisterny. Velkokapacitní nemyslím devítikubíkovou tatrovku, ale výrazně větší. Momentálně největší takové auto mají dobrovolní hasiči z Horního Podluží, které pobere tuším dvanáct kubíků vody. Obecně se pro modernizaci a rozšíření vybavení dobrovolných i profesionálních hasičů z regionu příliš za uplynulý rok neudělalo,“ říká zkušený novinář.

Schrödingerovská uzavírka

Aby to ale nevypadalo, že se za rok nic nezměnilo k lepšímu. Změnilo. Podle náměstka Řeháka se spolu všichni – kraj, obce, agentury, podnikatelé i zástupci parku – naučili mluvit. „Občas to dře, ale mluvíme spolu.“

A senátor Linhart věří, že pomůže i výměna ředitele národního parku. Pavla Bendu nahradil Petr Kříž a podle Linharta je změna znát. „Máme teď v čele NP pracovitého, komunikativního a myslím i vnímavého ředitele, takže je šance, že se situace i ve vztahu k místním posune k lepšímu.“

Poněkud sarkasticky se k pozitivům uplynulého roku staví Dominika Slonimová. Profesí restaurátorka žije v Doubici, s již zesnulým manželem, publicistou Martinem Schulzem zde zakládala kulturní podnik Fabrika a málokdy si při hodnocení kroků správců parku i lesáků bere servítky. „Louka za Doubicí na hranici s parkem se sekala až v září kvůli chřástalovi, který tam ovšem už leta není. Teď se seká v červnu, tudíž alergici se radují a je menší nebezpečí že v případě požáru shoří domy poblíž. Zemědělec přestal dostávat dotace za to, že neseká,“ říká Dominika Slonimová.

A podivuje se nad věcmi, které vnímá jako obyvatelka vsi, která je jednou ze vstupních bran do parku z východní strany. „Všechny přístupy do parku jsou zrušené kromě hlavní cesty, nedá se nikde vstoupit do ,lesa‘ kvůli klestí, které se tam válí a podle parku naopak brání požáru v šíření. Harvestory naprosto zničily půdu, vznikla měsíční krajina.“ A pokračuje i z podnikatelského pohledu: „Pokles návštěvnosti je patrný už od covidu, teď je to ještě horší. Lidi sedí raději doma v garáži a Argus v Lidlu je stojí do deseti korun. Celá dnešní situace je problém spousty let zpátky. Park nám nijak nepomohl. Lesy ČR se nestarají o budoucnost, jen o kšeft. Ale shodneme se na jednom, příroda si poradí, když ji necháme.“

Poradili jsme si nakonec i my se synem. Výlet na Dolský mlýn se vydařil po náhradní modré trase z Vysoké Lípy. Je strmější a méně pohodlná, a jak se ukázalo, mohli jsme si ji odpustit. Nepředstavitelné faux pas s uzavřením trasy od Starého mlýna totiž Lesy ČR korunovaly tím, že na ni dál pouštějí lidi. Jak popsal kolega Vanžura v článku v Děčínském deníku, na cestě od Jetřichovic není žádná cedule zakazující vstup, a tak k oblíbenému pohádkovému mlýnu stále míří stovky lidí. Jen během krátké cesty k mlýnu jich reportér během svátečních dní potkal nejméně desítky. Někteří ale zmateně hledali cestu od mlýna, protože nechtěli jít zpět stejnou cestou a k Jetřichovicím je jejich mapová aplikace kvůli vyhlášenému zákazu vstupu nepustila.

Je to prostě taková schrödingerovská uzavírka, která zároveň je i není.