Represe, kam oko dohlédne. Strach, pasivita a likvidace elit je cíl každé diktatury
Komunistický režim šel po odbojářích, pochopitelně. Avšak v jeho hledáčku se ocitli i ti, kteří se režimu nijak nevzepřeli. Komunisti museli do společnosti zasít strach, museli jít cestou teroru, aby své panství udrželi. Kdo se bojí, nezlobí. Kdo se bojí hodně, systému nehrozí. To ví každý diktátor. Věděl to Hitler i Stalin, samozřejmě Gottwald, věděl to Mao Ce-tung, ví to i Putin.
Tátu Boženy (v knize vystupuje jen takto, s křestním jménem) nezatkli za aktivní odboj, ani za získávání vojenských nebo národohospodářských materiálů určených pro Západ, ani za kontakt s cizinou. Neshromažďoval zbraně k boji proti režimu. Žádné protistátní řeči na veřejnosti. Žádný tisk falešných potravinových lístků či dokladů, ani tisk a distribuce letáků. Žádná příprava útěku za hranice anebo organizování pomoci rodinám zatčených protivníků KSČ.
Nepatřil ke kruhům vizionářů, kteří by diskutovali, co nastane po pádu režimu. Ničeho proti komunistům se nedopustil. Věděl o nich sice své, přál si konec jejich panování, nicméně nebyl jejich přímým protivníkem.
Ukázky pocházejí z knihy „Bolest přetrvává“, která vyšla v březnu 2022 a zpracovává téma dětí politických vězňů komunistického režimu. Objednat je ji možné ZDE. Navazuje na knihy „Nezhojené rány národa“ a „Jizvy zůstávají„. Autor se s velkým porozuměním dotýká vnitřních světů pamětníků a popisuje jejich ostrakizaci, kterou zažívali desítky let a která v případě potomků politických vězňů do značné míry pokračovala i po roce 1989. První text ze série si můžete připomenout ZDE.
V lágru se neocitl ani proto, že by se za války pustil do odboje proti Němcům. Takových se KSČ právem bála. Kdo projevil statečnost jednou, mohl by se vydat stejnou cestou podruhé, tentokrát proti soudruhům. Lepší se takových preventivně zbavit.
Komunisté považovali za nespolehlivé i vojáky ze západní a východní fronty druhé světové války. Ti ze západu poznali důvěrně Británii a mohli být načichlí demokracií ještě víc než za první republiky před válkou, měli venku osobní vazby. Bojovat uměli a odvaha jim nechyběla – kriminál to vyřeší.
A východní vojáci? Ti poznali hrozné poměry v SSSR, mnozí z nich prošli gulagem a mohli by našincům vyprávět, jaký že je ten „náš vzor“ tam na východě, který tolik opěvovala KSČ. Režimu byli vyloženě nebezpeční. Raději pryč s nimi – za mříže.
Spousta českých hrdinů
Boženina tátu StB nelapila ani kvůli falešnému udání souseda, i když se k takové sousedské podlosti propůjčila spousta českých „hrdinů“. Nikdo mu nepodstrčil do sklepa starou rezavou nefunkční flintu, nikdo z horlivých občanů ho neobvinil z vedení protistátních řečí a zesměšňování komunistů, z poslouchání zahraničního rozhlasu, nikdo mu neslídil pod okny a tajně nenaslouchal, nikdo se ho nesnažil zatáhnout do protisocialistických diskusí, aby ho pak práskl.
Nepatřil ani do další kategorie zatýkaných: StB šla plošně i po obyčejných lidech, aniž měla konkrétní důvod. Lapit pod jakoukoli, i sebenesmyslnější záminkou, to aby se národ bál. Stačilo málo. Zmínit třeba v hospodě svůj názor na vyžírku, místního komunistu. Podivovat se, proč komunisté pozatýkali v roce 1950 jedenáct hokejových reprezentantů.
Ptát se, proč obyčejný dělník musí pořád pracovat, zatímco kolegové, straníci, v továrně pořád schůzují. Zauvažovat nahlas, proč se dostali na úřadech ve městě a v podniku nahoru dřívější flinkové a kolaboranti s Němci, kteří nyní špatně rozhodují, vyhýbají se práci a zbavují se slušných a dovedných lidí.
Pronést při výročí konce války veřejně pravdu, totiž že západní Čechy osvobodili Američané. Šedesátiletý pán měl pekárnu, dřel se tam sám; zařadili ho mezi vykořisťovatele a majetné, zavřeli.
Proč tedy to zatčení? Soudruzi likvidovali čestné a morálně silné jedince. Osobnosti respektované celostátně anebo v regionu. Ty, jimž šlo vždy o rozvoj země. Straně se sice přímo nepostavili, avšak vzhledem ke svým vlastnostem by se jí mohli vzepřít někdy v budoucnosti. Popřípadě by mohli svou osobností a příkladem ovlivňovat ostatní.
Právě do této kategorie patřil i Boženin táta. Komunisti na něj neměli nic. Žádný odboj, žádná prohlášení proti režimu. Jen se jim nehodil: byl uznávaný, dříve vysoce postavený v Junáku a majetný (než ho komunisté okradli), nepříznivě pohlížející na režim. Schopný a tvořivý člověk plný energie, rozený vůdce. Kdyby nepohltil zemi v roce 1948 temný mrak, dospěl by k velkému úspěchu a uznání. Nadto měl nepřátele na místním národním výboru.
Soudruzi prostě „museli“
Podtrženo a sečteno: komunisté věděli o nemalém odporu k nim i to, že moc, kterou uchvátili, není jistá. Kdyby ji ztratili, lidé by je vláčeli ulicí a došlo by na hrdelní soudy jako s nacisty a českými kolaboranty v roce 1945 po válce. Soudruzi hráli o všechno. Buď oni, nebo ti druzí. Aby si své panství pojistili, museli systematicky, vynalézavě a nekompromisně vystavět represivní stát.
Tedy dusit a udusit právo a svobodu. Prohlásit za podezřelého každého, kdo nešel s nimi. Označit za nepřátele ty, kteří proti nim nic neudělali a uvízli náhodně v hledáčku StB. Pozavírat každého, kdo se i jen málo otřel o KSČ.
Zlikvidovat odboj a odbojáře líčit jako monstra. Vést válku proti všem, zlomit národ a eliminovat jeho kostru, elitu.
Posilovat strach výhružnou propagandou ve sdělovacích prostředcích, veřejnými soudy, těžkými tresty, popravami.
Rozjet systém udávání, rozpoutat vlnu závisti a čekat, kdo uvízne ve smrtící smyčce. Zfanatizovat davy. Zřídit si svou vnitřní armádu – Lidové milice podřízené KSČ.
Dozírat na občany na pracovišti, v bydlišti, ve školách, v zájmových organizacích. Nikdo si nemohl být jistý, zda se o něj nezajímá StB, domovní důvěrník, očko v práci, placený konfident, komunistický kádr ve sportovním oddíle anebo nejlepší kamarád. Zastrašovat, zastrašovat, zastrašovat.
Kdo žije v atmosféře tísně a cítí se ohrožen, bude mlčet a poslouchat, stáhne se do svého domova a útrpně přijme karabáč nad sebou. „Doma ať si klidně hudrá! Ale nebude nebezpečný a nechá nám volné pole,“ taková byla filozofie KSČ. Strach a pasivita drtivé většiny společně s odstraněním elit je cíl každé diktatury.
Ráj na zemi? V lágrech a mučírnách
Slibovali nám, soudruzi ráj na zemi. Výsledek? Jedny zmučili a poté zhoupli v oprátce. Druhé zmučili a pak nechali hynout v lágrech. Třetí uvrhli do nouze a vyhazovali je z práce, škol, bydliště. Čtvrté okradli. Další postříleli na hranicích při jejich útěku z komunistického „ráje“.
Proč tomu obhájci minulých pořádků nevěnují pozornost a hovoří jen o lidech, jimž se za dob totalitního panování KSČ represe vyhnula? A ten ráj?
Toliko pro činovníky režimu a jejich nohsledy, pro činovnické paničky a děti. Rodiny vyšších soudruhů měly pohodlný život. Žádná extrémní dřina v práci, výhody, velký plat, luxusní zboží, dovolená na Západě, nákup za bony (paralelní měna ke koruně) v síti prodejen Tuzex určených pro prominenty. Přesně to se naši komunisti učili a naučili v Moskvě u svých sovětských nadřízených. Vodu hoši bolševičtí kázat uměli, to ano. Ale aby ji i pili?
Jak moc brutálními výslechy táta prošel, Božena netuší. Nikdy o tom nehovořil. Ví jediné: coby výše postavenému skautovi mu estébáci připravili kruté měsíce vazby. Až po roce 1989 se dozvěděla z literatury a od muklů, jak to chodilo: z koho přiznání dostat chtěli, toho skřípli se vším svým sadistickým umem.
Vydržet mučení? Těžké, téměř nemožné. Estébáci byli machry na vytloukání duše z lidské bytosti. Vymlátit přiznání ze skutečných odbojářů. Násilím vynutit doznání z člověka, který v ničem nejel. Stačilo, aby u sebe třeba nechal přespat kamaráda – odbojáře, aniž věděl o jeho angažmá v odporu proti KSČ.
Kdo dobře tluče, kdo dlouho tluče, kdo tluče dny a týdny, měsíce, může z toho souženého vytlouci i něco, co ten nešťastník ani neví. Prostě se trýzněný, aby se zbavil krutosti, přizná k čemukoli, co se po něm požaduje.
Mlátit umělo už gestapo. Před nacistickým gestapem i sovětské organizace určené k likvidaci odpůrců komunistů i k teroru proti obyčejným lidem: Čeka, GPU, OGPU, NKVD – tak se postupně jmenovaly. Jedno měly stále společné – krev na rukou. StB se měla kde učit.
Koho už jednou estébáčtí řezníci zatáhli do své sítě, toho nepustili. Byl rovnou viníkem. Vládli totiž neomezenou mocí a mohli úplně vše, mohli beztrestně i zabít. Soudruzi a jejich příznivci o tom však dodnes slyší neradi.
Tátu odsoudili za něco, čeho se nedopustil: za údajnou ilegální skautskou činnost, za údajnou protistátní činnost a za údajné kontakty se zahraničím. Dostal deset let. Deset let za nic. Prostě jen tak, aby se rudí udrželi u moci.
Později titíž soudruzi lkali, že nic netušili, a kdyby ano, tak by nedopustili. Jenže lhali. Věděli moc dobře, byla to jejich vůle. Nebylo možné to nevědět. O to horší je, že se stále najde dost těch, kdo události mezi lety 1948 – 1989 zlehčují a omlouvají.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Ve stínu Ježkovy smrti. Milovaní komici v Americe
Svět chceme pro lidi, ne pro roboty. Počítejme s blahem i s katastrofou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
32 komentářů
Co je na tom to smutné, že touhle cestou se nikam nedostaneme, pokud budeme popisovat i tu komunistickou realitu dosti jednostranně
Ono totiž
1) Za prvé, to co popsáno v úvodu ohledně brutality represivních složek komunistického režimu je pravda. Co možná chybí, je upřesnění, že se tak dělo hlavně a počátku, v padesátých letech. Během normalizace v sedmadesátkách, už ty metody byly trochu jiné, ale i proto dostačující ..
2) Nicméně, a bohužel v čem se autor mýlí je v popisu onoho pomyslného ráje, i jen pro ty komunistické papaláše a jejich rodiny.
Nikoliv „vyšší, ale pouze ti nejvyšší, v blízkém okruhu vlády dostali snad na pokyn z vlády něco mimořádně (což je ale i dnes zcela běžné).
Ale pouze „vyšší“ soudruzi (na kraji, ve městech, na úřadech, v sekretariátech) ani žádné bony nedostávali , takže ani jejich paničky do Tuzexu nakupovat nechodily. Samozřejmě že ani ne luxusní dovolená na Západě, protože i pro ní by museli získat soudruzi i se svými rodinami mimořádná povolení (výjezdní doložku) – jenomže v tom strana a vláda nedůvěřovala ani vlastním lidem a kádrovala je stejně tvrdě jako ty ostatní, co kdyby chtěli na tom Západě zůstat?
„..Žádná extrémní dřina v práci pro paničky“? To je, jak kdo posuzuje úřednickou práci, stejně jako dneska.
Že by měli nějaký luxusní život, ony totiž i ty různé schůze a oslavy se prolínaly, takže i lidi tehdy viděli, že komunističtí papaláši se o mnoho lépe nemaj, pár flašek vodky a pár chlebíčků. Ne více.
Jestli jim snad zajistili přednostně bytovku v paneláku?
Jistě, byly i případy když si soudruzi přičinlivě sami nakradli, jenže i v takových případech, kontroly se prováděly a kriminálka vyšetřovala , a soudruh by musel mít pořádné kontakty nahoře /snad až v Moskvě/, aby mu to prošlo.
Ehm, proč o tom zdlouhavě píšu? Že totiž rezultát je, že tehdejší komunističtí papaláši na tom byli, v porovnání s těmi dnešními politickými papaláši (všech stran, co se dostanou volbami k moci ) doslova jako chudí příbuzní. Tak snad aby se i toto lidem poctivě řeklo, že ani ti dnešní komunisté o tento návrat do komunistického ráje netouží, protože i jim ten současný demo a právní režim, kde mohou (pokud jsou v těch vyšších zvolených pozicích)
docela vyhovuje.
Ono dokonce, i v případě řečeného Babiše, jestli mu dneska po pěti letech vyšetřování navrhuje státní zástupce podmínku, tak za komunistů by už mohl po těch pěti letech v lágru pomalu žádat o prominutí zbytku trestu…
Proč tedy dnešní komunisté proti současnému systému bojují, když jim tak vyhovuje?
A oni proti němu snad bojují? Že jsem si ani nevšiml. Vy jste snad viděl nějakého dnešního českého komunistu na barikádě??:)))
Hezky pěkně demo, třešničky, předvolební mýtinky a slibovačky, úplně jako všechny jiné demo strany..
Protože v něm nejsou na špičce oni. Právě tím jim nevyhovuje. To je snad jasné.
Protože jsem byl nucen chodit do VUML, který byl v budově MěV KSČ, vím, že tam byla kantýna s v podstatě tuzexovým zbožím a za ceny velmi mírné.
Není co dodat. Nádherný i když zároveň velmi smutný popis reality. Díky.
Naprosto souhlasím s uvedeným článkem.Bohužel paměť většiny českých obyvatel je velmi krátká a zločiny komunismu a jednotlivých komunistů,pokud se přímo nedotkly jejich rodiny, bagatelizují. Díky tomu má v současné době zarážející předvolební preference slovenský stbák,který díky prezidentovi s komunistickou minulostí,přišel podfuky a podrazy k miliardám, a přesto se nyní pasoval na zachránce českého národa.A bohužel – lidé s IQtykve mu ty jeho báchorky a lži ,,baští i s navijákem „….Čecháček je ochotný za koblihu zapřít i nos mezi očima.Připadá i,že jsme na tom podobně jako Izraelité,které vodil Mopjžíš 40 roků po poušti když hledali zaslíbenou zemi,a přitom chodili stále dokola v kruhu kolem ní.Tohle jsou zřejmě naše vyhlídky do budoucnosti,Dokud nevymře plemeno těch,kteří vzpomínají na ,,zlaté časy totality „,tak nemáme šanci na rozumné vedení této země.Zvláště když každý jenom kouká,aby měl plný jenom svůj hrnec a měšec.
No dobře, ale Vy jste snad viděl že by tady chtěl ten „slovenský stbák“ vracet nějaký komunistický teror? Stavěl tady snad Babiš gulagy? Konfiskoval snad majetky soukromníků pro stát? Samozřejmě že ne, a pokud píšete „přišel podfuky a podrazy k miliardám“, tak to jsou čistě kapitalistické způsoby. Za komunistického totáče by mu prošla sotva nasyslená dača. Už jen za těch 50 mega ze státních peněz pro Čapí hnízdo by za komunistů dávno seděl…
Vejražkova reklamněideová upoutávka na vlastní knihu psaná takřka slovníkem 50. let s opačným znaménkem je zde už druhá v pořadí. Méně by bylo více, ale rozmlouvejte to autorovi, který spravedlivě rozhořčen se brodí v tragických potocích krve české a rozhořčené protikomunistické vášně a zapomíná vysvětlit, proč po roce 1945 zvolilo v českých zemích v prvních poválečných volbách komunisty 40 procent voličů, proč se členy KSČ stávaly miliony lidí a proč ještě v roce 1989 měla KSČ v českých zemích 1 milion členů a k volbám volit Národní frontu chodilo skoro sto procent voličů, když rizikem volební absence už nebylo nic horšího než drobné politické a pracovní šikany. Nezapomněl Vejražka přece jen něco podstatného sdělit o těch milionech, jejich rodinách a životech?
Co by za to daly „demokratické“ strany, aby měly milion voličů? To se ale nestane, demokracie prohrála, dnes už jí nikdo nevěří. Vždyť demokratické strany jsou prolezlé korupcí, mafíí a klientelismem a díky demokracii žijí u nás miliony lidí v chudobě. Zlatí komunisté, to byl ráj na zemi.
Jenom bych upozornil, že třeba v UeSeJ, ten systém dvou hlavních politických stran zůstává a naprostá většina voličů jim dává ty hlasy dál, a to i přes to jak i tam funguje korupce, klientelismus a mafie.
Jestli bych si dovolil odhad, zda není ten důvod americký, od mala učený patriotismus a hrdost ve svůj stát od jeho počátků a po celou historii. Jeden politik či skupina, může zklamat, ale ústavní a politický systém založený před více než 200 lety Otci zakladateli nikoliv.
Něco co se sice pokoušejí američtí aktivisté zlikvidovat a vymazat, a co i dnešní naše tajné služby špehují na školách a označují za krajně podezřelé a protistátní. Národní obrození, samí agenti bolševismu, že?
… no máte pravdu… On totiž zdejší přispěvovatel p. Vejražka zřejmě nic jiného nedokáže napsat – to tedy také o něčem svědčí… Bylo-li mu v r.1989 cca 28 let, ale už byl po VŠ, tak má určitě rozumu k rozdávání – to ale až v podstatě několik let zpět. Čili on se takto neprojevoval, ale tady připisuje (skoro jeho) vzpomínky od r. 1945 – tedy v prenatálním věku… Herec Vítězslav Vejražka byl prý v herecké branži významným komunistou (zemřel ale v poměrně mladším věku), tento Vejražka je tedy opakem, ale snaží se to dohnat jinak ideově po cca 25 letech od změny režimu… Občasné „výplody“ zde o tom svědčí… Že by třeba tady řešil cenu energií, že si nynější občané mohou s radostí vybrat, protože co tarif to darda, tak toho se zřejmě nedočkáme… Minulí disidenti měli zřejmě smůlu, že se nedočkali takového plamenného bojovníka
Nevidím důvod, proč by autor v článku, kde píše o tehdejších komunistických zvěrstvech, řešit dnešní ceny energií, vyvolaných ostatně zejména komunistickým pohrobkem Putlerem. Bude lepší, když to přenechá Broukům Pytlíkům Vašeho typu.
… inu, inu.. Já mu nevyčítám, že toto tady „mele“ teď několik málo let… On to mohl dělat třeba už dříve a psát tyto pravdy do Telegrafu, který tehdy vydávala ODS, který ale stejně zkrachoval pro nezájem kupujících. I tam tehdy bylo několik věrných úvodníkářů-článkařů (Huk, Lessler, Chamout, atd.), ale nezachránili to… Proto si myslím, že typově takovéto „expresivní“ příspěvky mohly tehdy k záchraně týdeníku ODS velice přispět… Já jsem si to kupoval a lituji, že to už nevychází, protože tam by se jeho příspěvky hodily a on by mohl radostí poposkočit… Takto více jak 32 let po změně se z toho běžný člověk nenají a ani konec konců mu tyto příspěvky nesníží ty peníze za zboží (tj. elektřina), ale tržní dogmatici mu (tedy tomu obyč.člověku – ne Vejražkovi) řeknou, že si může svobodně vybrat… Chápu ale, že je rád (tj.tady už Vejražka), že si takovéto denní náměty nevybírá…
Bohužel s Vámi nemohu souhlasit. Demokracie je křehká a hrozba totality tu bude vždy. Takže vítám články tohoto typu. V opačném případě si zejména mladší ročníky budou myslet, jak to před r.89 bylo skvělé, když práci měl každý a rohlík byl za 30 haléřů.
Tedy, že bych dovolil vysvětlit proč když „.. rizikem volební absence už nebylo nic horšího než drobné politické a pracovní šikany.“ Jenže, všude a na furt. Protože jak známo, komunisti tehdy vlastnili a řídili všechny instituce školy a podniky a ty si ty kádrové materiály předávaly mezi sebou..
Pěkná ptákovina
Proti komunistům je třeba stále aktivně vystupovat. Nepatří do našich dějin, přitáhli sem z Ruska díky servilním rádoby hrdinů, kteří byli za války v Ruském exilu, aby pak po ní pomocí puče ovládli náš národ, kterému likvidovali inteligenci, elitu a to i fyzicky, ve jménu pracujícího lidu. V osmašedesátém zvacím dopisem umožnili okupaci našeho státu vojskům Varšavského paktu, na čele s Ruskem. Komunisti byli pro náš národ neštěstím, to si musíme stále připomínat, nesmí tady mít místo.
Sedláku, běž do školy. Puč, tedy nenásilné převzetí moci byl v roce 89. Komunisté vyhráli ve volbách. Nepřekrucuj dějiny, jak ČT 1.
Komunisté volby nevyhráli v tom smyslu, že by měli nadpoloviční, natož ústavní většinu. Proto museli zorganizovat puč. Navíc se stačili tak zdiskreditovat, že by ve volbách v roce 1948 prohráli a šli od válu, alespoň podle předvolebních průzkumů. Proto taky museli po puči volby zrušit.
Aby to bylo ještě horší, oni ti komunisté dokonce v únoru 48 ani žádný puč nezorganizovali. To co tenkrát udělali, se dnes zove „domluvení si koaličních partnerů“.
Což ale komunisty neomlouvá, to totalitní a zločinné přišlo až potom. Už to co „dokázali do květnových voleb, by měli vtloukat do hlavy dnešním studentům aby si právě a sakra to věděli. Že tehdy byl ten poslední čas vyjít do ulic a protestovat. A dneska by to měli vědět taky…
ano, naprosto souhlasim, takova jsou neuprosna fakta a je opravdu velmi smutne, ze jsme se jeste stale plne neodkomunizovali, uz je nejvyssi cas!
Ach, Antoníne Sedláku, aktivně vystupujte. Ale nečiňte tak způsobem podobajícím se nacionálně socialistické propagandě o „židobolševickém nebezpečí“ nebo inkviziční propagandě o vymítání ďábla a odstranění nevěřících a pohanů. S tím se dostanete právě na úroveň nacioinálních, fanaticky bolševických nebo katolických vymítačů.
Já jsem se narodil v roce 1948.Moji rodiče nebyli v KSČ.Já jsem vystudoval střední školu s maturitou , Vysokou školu . Pracoval jsem 50 let na železnici.Stal jsem se mistrem a potom stavbyvedoucím . Těch 40 let prožitých v socialismu
považuji za nejhezčí část mého života.Problémy začaly až po kapitalistickém převratu v roce 1989.
V něčem (rodiče, VŠ, 36 let v „socialismu“) je můj příběh podobný. Ale těch 36 let prožitých v „socialismu“ považuji za nejhezčí snad jen ve 3 věcech: 1) mládí, 2) dobrý zdravotní stav a 3) naprostá shoda s mým okolím, kam naši rudoši patří.
Že Vám to přeju, tehdy s VŠ, stát se mistrem na stavbě a pak stavbyvedoucím, práce na železnici?
Tak to by se Vám asi dnešní mladí vysokoškoláci vysmáli…
Ono tedy vůbec to svědčí o něčem jiném i komunisti prostě věděli že bez odborných technických kádrů, ani ten svůj těžký průmysl nepostaví…
To se krutě mýlíte, přitáhl je sem ten hrdina, co byl v londýnském exilu. Bohužel do našich dějin patří až moc.
Bohužel, a jak píšete, jak to bylo s tím zvacím dopisem a proč sem ti Rusové tehdá přijeli, by se mělo zanalyzovat a publikovat zcela jasně. Ono totiž, a je nutné to připomenout, ta situace byla podobná v roce 1980 v Polsku, když se aktivovala Solidarita.
Jenomže, ti polští komunisti byli alespoň tak nezávislí na Moskvě, že jí sami řekli, ať dá ruce pryč, a žádnou okupační armádu do Polska neposílá.
Nebyla to jistě tehdy sametová revoluce, ale vojenský puč, leč i tím už tenkrát Poláci prokázali, že si svoje věci umí řešit sami..
Na rozdíl od nás,.. Ono totiž i ještě vedle vlastní vojenské okupace (té se ubránit nešlo), tak pohled na naše národem oslavované politiky (Dubček a spol) po návratu z pohovorů v Moskvě byl skutečně tragický. Už jen to muselo přesvědčit Čechy, že jsou skutečně v p, a na hezky dlouho.. Dočasně, jak se tehdy oficiálně psalo oficiálních médiích, na které stejně pak brzo dopadla cenzura
Komunismus v podstatě navazuje na judaismus a křesťanství. Do Ruska ho vnesl agent německé tajné služby, jakýsi Uljanov.
Je fakt, že to co provedl ten Němci dovezený Uljanov byl tak opravdu perfektně provedený puč, že by na něj byly hrdé tajné služby v daleko menším měřítku (takový Irák, nebo Chile, nebo i Česko, kdyby bylo potřeba).
Jenomže, Uljanov agentem německé tajné služby nebyl. On byl zkrátka komunistický politik a revolucionář, a Němci se mohli spolehnout že v Rusku udělá rotyku a oslabí vládní režim ve válce, což právě Němci potřebovali.
Jenomže zase až příliš, když potom Lenin vyhlásil Sovětské Rusko jako bolševický stát, tak sami Němci poznali, že to poněkud přepískli…
Jak krásně se žilo lidem za socialismu. Blahobytně, spokojeně, s pevnými cenami a zaručenými jistotami. Jen ztroskotanci, kriminálníci, vlastizrádci a zločinci byli po právu zavíráni a společnost se před nimi chránila.
Vejražkovy kecy jsou pro ty, kteří v socialismu nežili, nebo pro kriminálníky, které socialismus trestal.
Kbydy tak „pravdivě“ popsal 90 -tá léta, tak by už seděl v kriminálu.
Vlade, je o tom Ezopova bajka o psovi a vlkovi.