ANALÝZA. Za záplavou čísel ze státního rozpočtu by se měla skrývat ekonomická realita. Ne vždy tomu tak ale bylo a nebude tomu tak ani u rozpočtu na rok 2024, jehož schvalování má před sebou vláda. Schodek je naplánován na 252 miliard korun. Je to ale i díky účetnímu kejklířství. Ve skutečnosti bude desítky miliard vyšší.

Ministerstvo financí předložilo vládě návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 252 miliard korun: příjmy mají být být 1,921 bilionu korun, výdaje 2,173 bilionu korun. Ovšem ještě v květnu vláda předběžně ohlašovala deficit na příští rok na 210 miliard.

Pro srovnání: letos chce stát skončit své hospodaření nejhůře se schodkem 295 miliard korun. Loňský deficit byl dokonce 360,4 miliardy korun.

Trend je tedy sestupný, i tak to ale vláda schytává zleva i zprava. „Deficit 252 miliard je ostuda a je to nehodno vlády, která mluví o rozpočtové odpovědnosti a o boji s inflací,“ nechal se slyšet třeba exministr financí Miroslav Kalousek, jehož z náklonnosti k současné opozici skutečně podezřívat nelze.

Kalouskovi – a nejen jemu – vadí, že vláda nedostatečně pracuje na zeštíhlení svého aparátu a že deficit hospodaření bude ve skutečnosti vyšší. Část schodku (nejméně 30 miliard korun) totiž vláda schovává v mimorozpočtovém Státním fondu dopravní infrastruktury.

Vláda hasí svůj požár

„V Česku se bohužel fiskální pravidla přizpůsobují veřejným financím a ne naopak,“ komentuje rozpočtovou ekvilibristiku člen Národní rozpočtové rady a profesor Vysoké školy ekonomické Jan Pavel.

Právě Národní rozpočtová rada, orgán určený k dohledu nad rozpočtovou kázní vlád, upozorňuje na to, že by bylo vhodné, aby vlády dodržovaly „principy řádného rozpočtování“. To přeloženo znamená, že by návrh státního rozpočtu měl co možná nejvíce odpovídat skutečnosti.

Přikrášlené příjmy a podstřelené výdaje ale mají v Česku již svou tradici. Například státní rozpočet na rok 2020 obsahoval předpokládané výnosy z digitální daně, která ale nakonec nebyla nikdy zavedena. V rozpočtu na rok 2021 nebyl nijak zohledněn v podstatě stomiliardový zásek v podobě zrušení superhrubé mzdy.

Rozpočet na rok 2023 zase počítal s využitím prostředků z tzv. Modernizačního fondu na běžné výdaje, i když to dle platných zákonů nebylo možné…

„Veřejné finance mají být transparentní. Základem pro dobrou rozpočtovou politiku jsou důvěryhodná čísla – a ta se bohužel občas ztrácí,“ říká ještě docela diplomaticky Jan Pavel.

Platit by přitom měla poměrně jednoduché pravidla: u výdajů, které jsou nejisté, se má počítat spíše s tím, že budou a naopak u příjmů, které jsou nejisté s tím, že nebudou.

Potíž je i v tom, že i když současná pětikoaliční vláda přichází s konsolidačním balíčkem opatření, ale do značné míry jím hasí požáry které sama založila zvyšováním výdajů.

Překvapení z arbitráže?

Už v příštím roce budou vedle důchodů indexované (tedy automaticky zvyšované s ohledem na inflaci) hned tři nové velké výdajové položky: platby za státní pojištěnce, platy učitelů (na 130 % průměrné mzdy) a výdaje na obranu. Celkově to dělá přes 70 miliard korun navíc.

„Je to trend a je to jednosměrka. Nenašli jsme příklady u nás ani jinde v Evropě, kde byly nějaké výdaje indexovány a už nejsou. Tento důsledek vysoké inflace s námi zůstane i poté, co taková inflace zmizí,“ varuje předseda NRR Mojmír Hampl.

Uznejme, že vláda má alespoň snahu udělat změny v penzijním systému, jakkoli jsou nepopulární: zejména svázání odchodu do důchodu s očekávaným věkem dožití.

Čísla totiž vycházejí neúprosně: kdyby se důchodový systémem nechal jet jako nyní, dostal by se dle výpočtů NRR za nějakých třicet let na schodek 4,5 % HDP, v dnešních číslech je to mínus 330 miliard korun – každý rok.

Mimo veřejnou diskusi pak zůstává fakt, že ve velmi dohledném čase se mohou vyloupnout i výdaje, s nimiž vláda raději nepočítá. Řeč je o arbitráži, jejímuž popisu se HlídacíPes.org věnuje dlouhodobě, sporu mezi Českou republikou a firmou Diag Human. Ta spěje k rozuzlení u mezinárodní arbitráži v Londýně.

Může se dost dobře stát, že už v příštím roce stát bude muset zaplatit zhruba 16 miliard, s nimiž v rozpočtu rozhodně nepočítá (případně neplatit, ale s rizikem exekuce majetku ČR v dané výši). Podobný potenciální výdaj by se sice mohl skrývat v kapitole zvané vládní rozpočtová rezerva, ale ta takových výšin obvykle nedosahuje – pohybuje se většinou v řádech jednotek miliard.

Podle státních úředníků, jež HlídacíPes.org oslovil, takovou položku nikdo do rozpočtu jako „očekávaný výdaj“ explicitně nenapíše, protože by tím předjímal nechtěný výsledek i potvrzení viny…

Připomeňme, že mezinárodní investiční arbitráže v Londýně vloni v květnu rozhodla, že Česká republika investici Diag Human neochránila a měla by firmě Josefa Šťávy platit – ČR v Londýně iniciovala řízení o zrušení tohoto nálezu, konečný verdikt má přijít v únoru 2024.

Čtyřicet lidí pro Blažka

Jakkoli dosud řečené může znít hlavně jako obžaloba vlády Petra Fialy, skutečnost je složitější. Hluboké deficity veřejných financí v čase covidové krize rozjela vláda Andreje Babiše.

A ze zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu víme, že zdaleka ne všechny ty dramaticky navýšené výdaje šly na opatření s covidem spojené. Spíše se cíleně prohluboval návyk na veřejnou podporu a pocit, že stát je tu od toho, aby „našim lidem“ neustále něco platil.

Následné události roku 2022, zejména reakce na zdražení pohonných hmot a energií po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, pak rozpočtu opět dosti přitížily.

Vláda objektivně nevládne v dobrých časech, nicméně politika je i o symbolech a důvěře. A těžko této vládě věřit její upřímnou snahu hledat úspory, když bujný aparát státních úředníků stále bují. Byla to přitom takto vláda, kdo sliboval, že počet úředníků klesne o 13 %. Od stolu se takové číslo napíše snadno, střet s realitou je ale jiný.

Podle vládních dokumentů je v Česku služebních a pracovních úřednických míst celkem 75894. Pokud se měly vládním plány naplnit, znamenalo by to mínus 9866 míst – a s tím i slušnou úsporu v řádech miliard. To se ale nestane.

Podle aktuálního plánu systemizace služebních a pracovních míst sice počet úředníků na některých úřadech klesne, jenže jinde opět naroste a v součtu tak bude… o čtyři úředníky vyšší, jak ve svém newsletteru upozornil publicista David Klimeš.

Nejvíce si mimochodem má polepšit ministerstvo spravedlnosti; to má mít plus čtyřicet hlav.

A do toho si čteme v čerstvě zveřejněné zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrole ve vybraných státních příspěvkových organizací o tom, jak se v nich externě a draze nakupují služby, pro jejichž poskytování byly přitom samy tyto organizace zřízeny…

Dlužno dodat, že tato kontrola NKÚ se týkala let 2019 – 2021, kdy Česku vládl kabinet Andreje Babiše. Ale nedělejme si iluze, že situace bude nějak zvlášť jiná. Prostě: musíte se víc snažit, pane správce.