POLEMIKA. Na redakci HlídacíPes.org se prostřednictvím svého mluvčího Jiřího Hošny obrátil ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Nelíbil se mu tento komentář kolegy Ondřeje Neumanna. V dopise žádá „obratem“ publikaci níže uvedeného textu, přestože jej již předtím zveřejnil jinými kanály, aniž počkal na reakci redakce, s dodatkem „jsem zvědavý, jak to dopadne“. Dopadne to jednoduše: HlídacíPes.org se názorovým střetům nevyhýbá, polemika je ostatně ctihodný žánr, pokud se tedy vede podle pravidel. 

Zavoralův text pravidla slušné polemiky nesplňuje, mimo jiné proto, že se vymezuje vůči tvrzením, které si ředitel Zavoral do textu spíše projektuje, než že by v komentáři Ondřeje Neumanna byla takto obsažena.

Úvodní odstavec, v němž Zavoral hrozí právními kroky a opakovaně osočuje autora i redakci ze lži, považuje redakce sice za zcela irelevantní, podobně jako závěr jeho „prohlášení“, publikujeme jej ale celé, v podobě, jak k nám dorazilo: jako dokument doby a náhled do myšlení a argumentace generálního ředitele prestižní instituce.

René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu:

Důrazně se ohrazuji proti lžím, pomluvám a manipulacím s fakty v článku Ondřeje Neumanna, který byl 16. listopadu 2020 zveřejněn na serveru Hlídací pes. Jsem připraven se proti nepravdivým informacím bránit, a zvážím proto v této souvislosti i veškeré možné právní kroky.

Jsem jednoznačně přesvědčen, že Český rozhlas (dále jen ČRo), v jehož čele mám tu čest stát již pátým rokem, plní dobře svou roli média veřejné služby a řídí se plně zákonem o ČRo a Kodexem ČRo nebo zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Vysílání ČRo je zcela nezávislé. Ondřej Neumann neuvádí jediný důkaz toho, že by vysílání ČRo porušovalo tato pravidla.

Musím se proto důrazně vymezit proti uveřejnění nepravdivých skutkových tvrzení, a to zejména tvrzení o dokončení normalizace, nadbíhání politické moci a podřízení Českého rozhlasu politické moci, která autor článku uvádí bez odkazu na jakýkoli jeho zdroj či relevantní podklad. Uveřejněním takových nepravdivých skutkových tvrzení dochází k záměrné dezinformaci veřejnosti, a dále k neoprávněnému zásahu do osobních práv Českého rozhlasu i mých coby generálního ředitele ČRo.

Ondřej Neumann často a rád používá slovo „normalizace. Normalizace, tedy období po srpnu 1968, spočívala v postupném odstavení politického vedení, stranických čistkách, v likvidaci vybraných společenských struktur a v drastických represích včetně obnovení cenzury. Pokud pan Neumann aplikuje termín „normalizace“ na Český rozhlas, je takové tvrzení zcela nepravdivé a znevažuje a poškozuje tím jméno ČRo jako instituce i práci všech jeho zaměstnanců, kteří tvoří zcela svobodně a zodpovědně; jejich práci nikdo neovlivňuje, nikdo je za jejich názory nepronásleduje.

Podle pana Neumanna má být „dokončením normalizace“ to, že se do vysílání po rodičovské dovolené vrací externí moderátorka, která bude moderovat zábavný pořad. Alexandra Mynářová v ČRo pracovala v letech 2010 až 2015, tedy v době, kdy v čele ČRo stál můj předchůdce Peter Duhan a kdy byl znám její osobní vztah s kancléřem prezidenta republiky Vratislavem Mynářem. Na práci paní Mynářové (dříve Noskové) tehdy ČRo neobdržel jedinou stížnost a vedení stanice, pro kterou tehdy pracovala, bylo s její prací spokojené.

V připravovaném pořadu Slavné dvojice paní Mynářová nebude zpovídat hosty z oblasti politiky, její povinností bude dodržovat zákon o ČRo a Kodex ČRo a řídit se jím jak v pořadu, tak při své osobní veřejné komunikaci. Český rozhlas nemůže a nechce diskriminovat nikoho tím, že by jako podmínku pro spolupráci s ní vyhodnocoval její osobní vztahy a rodinné příslušníky. Paní Mynářová nemůže být diskriminována pro svůj rodinný poměr – právě to patří do doby totalitního režimu a právě normalizace před rokem 1989.

Pan Neumann se tak ve svém článku o „normalizaci“ sám paradoxně dovolává uplatňování normalizačních praktik a toho, aby byli lidé před nástupem do zaměstnání kádrováni a aby byly prověřovány jejich osobní vztahy či snad dokonce názory nebo myšlenky. Pan Neumann také záměrně zamlčuje a překrucuje celou řadu dalších faktů – i to jsou postupy, které bohužel byly typické pro dobu před rokem 1989.

Například Janek Kroupa určitě nebyl z rozhlasu „vyštván“, ale odešel na vlastní žádost do jiného mediálního domu, který mu učinil pracovní nabídku. Stalo se tak dávno po sporu, který jsem s panem Kroupou měl kvůli formě (nikoliv obsahu!) zpracování jedné z jeho reportáží.

Pan Neumann také „zapomněl“ zmínit, že odvysílanými příspěvky a pořady Janka Kroupy na téma hospodaření Agrofertu se následně zabývala i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jako orgán dohlížející na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a Prohlášení Generálního ředitele ČRo televizního vysílání a konstatovala porušení § 31 odst. 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Abych se držel vyjádření Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, porušení objektivity a vyváženosti shledávala Rada v tom, že daná problematika byla prezentována jednostranně bez konfrontace s názory a stanovisky odborníků a posluchačům nebyl nabídnut vyvážený pohled na dané téma.

Angažmá – podle pana Neumanna – „tuctového“ moderátora Lubomíra Veselého pak přineslo jednu neoddiskutovatelnou věc, a tou je pozitivní reakce ze strany posluchačů regionálních stanic ČRo, což dokládá aktuální evaluační výzkum zpracovaný pro Český rozhlas v říjnu letošního roku. Pořad Xaver a host patří mezi úspěšný síťový formát regionálních stanic ČRo a má svým charakterem místo ve vysílání média veřejné služby, protože mezi hlavní úkoly Českého rozhlasu dle zákona o ČRo i Kodexu ČRo není jen informovat a vzdělávat, ale také vyrábět a vysílat zábavné pořady.

Srovnávat Václava Moravce s Lubomírem Veselým je tak zcela zavádějící. Zatímco Václav Moravec připravuje politický diskusní pořad, Lubomír Veselý moderuje lifestylový zábavný formát pro posluchače regionálních stanic ČRo.

Český rozhlas ani já se rozhodně nebráníme kritice ze strany veřejnosti i novinářů. Nicméně i pro novináře jako „hlídací psi demokracie“ ve smyslu rozhodovací praxe českých soudů a rovněž rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva platí, že pro kritiku je požadováno, aby vycházela z pravdivých podkladů, které by měly být v konkrétním článku uvedeny, aby měl čtenář možnost informace přezkoumat a zaujmout k nim své vlastní stanovisko.

V tomto se článek pana Neumanna se zcela vymyká standardním principům novinářské práce a profesionality. Lze z něj dovodit, že cílem textu bylo dehonestovat Český rozhlas i mě osobně. Ostatně tento záměr se zdá být pojítkem většiny článků, které se na serveru Hlídací pes týkají mé osoby či mých aktivit coby generálního ředitele ČRo.

Závěrem musím důrazně konstatovat, že Český rozhlas není a nebude podřízen žádné politické moci, stejně jako se nebude podřizovat ani útokům různých vlivových skupin, včetně těch mediálních. Úkolem Českého rozhlasu je vysílat v souladu s platnými normami, zejména pak se zákonem o ČRo a Kodexem ČRo. A přesně to – i pod mým vedením – také Český rozhlas činí.