Kůrovcová kalamita v Česku se přelila už i do Rakouska. Nejde jen o usychající stromy v pohraničních oblastech, kůrovec o sobě dává vědět i mnohem dále, na jih od Dunaje. Kmeny stromů z českých lesů napadené škůdcem totiž zaplavují rakouské pily a tlačí cenu dřeva výrazně dolů.

Alfred Liechtenstein prochází kolem hromad nařezaných prken na své pile ve štýrském Deutschlandsbergu. I když do nejbližšího českého lesa jsou to odsud stovky kilometrů a několik hodin cesty, dřevo může být dost dobře i ze stromů, které v Česku napadl kůrovec.

„Běžně se říká, že odvoz na pilu se vyplatí do vzdálenosti jednoho sta kilometrů. Když je ale dřevo tak levné, jako je to teď u toho z Čech, dá se transportovat mnohem dál, klidně až do Číny,“ vysvětluje muž, který pilu vede od roku 2002 a kromě ní vlastní i rozsáhlé lesy.

Cena dřeva padá

Princ Alfred Liechtenstein je – jak jméno napovídá – zároveň členem knížecího rodu Lichtenštejnů, nepatří ale do vládnoucí větve, a své majetky spravuje nezávisle na knížeti ve Vaduzu.

Jeho zkušenosti potvrzují, že Rakousko je v poslední době cílem dodávek obrovského množství kůrovcového dřeva, nejen z Česka, ale i dalších zemí regionu.

Princ Alfréd z Lichtenštejna na své pile

V pohraničních oblastech s Českem, v Horním a Dolním Rakousku, už kůrovcovou kalamitu pocítili. Kůrovec tam napadl rozsáhlé lesní plochy a i když některým lokálním pilám obrovské množství dřeva pomohlo k expanzi, celorakouský trh tím podle Alfreda Liechtensteina trpí. Jen letos podle něj cena zpracovaného dřeva klesla až o čtvrtinu.

„Dřevo z Čech se objevuje i přímo u nás na pile. A třeba největší štýrská pila Mayr Melnhof Holz zpracuje ročně přes milion kubíků dřeva a dá se předpokládat, že téměř všechno momentálně pochází právě z Česka,“ odhaduje.

Situaci podle něj momentálně ulehčuje stavební boom, který zvyšuje poptávku po kvalitním dřevu. Až se ale poptávka ochladí, může se prodej řeziva stát velkým problémem. Kůrovec si totiž na rozdíl od ekonomiky pauzu nedá.

Líbí se vám naše texty? Dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa 2019 – klikněte na obrázek níže.

Děkujeme za podporu. Redakce HlídacíPes.org

Prevence začíná v květináči

Rozdíl v pohledu na štýrské lesy a na ty současné české je propastný. Zelený koberec porostů uprostřed Rakouska nenarušují žádné hnědé plochy.

Knížecí rod Lichtenštejnů patří mezi největší vlastníky lesů v Rakousku a právě ve Štýrsku se může chlubit dlouhodobě udržitelným lesním hospodářstvím, díky zdravým stromům i využití nejmodernějších technologických trendů.

Prevence proti kůrovci a dalším škůdcům začíná už „v květináči“, či přesněji kontejneru na sazenice.

K lesnímu hospodářství Lichtenštejnů ve štýrském Kalwangu patří i firma na pěstování sazenic stromů a produkci jejich semen. Vede se přesná evidence toho, z jaké nadmořské výšky a z jaké oblasti lesa semena ze šišek pocházejí. Podle toho je lesníci zase vracejí na svahy, pouze na ta – podle nich – správná místa.

Vykácené části lesa nestačí jen „pokropit“ tisíci kusů nových sazenic, smysl má sázet jen ty, které mají největší šanci přežít, budou odolné proti škůdcům i větru a jednou poskytnou i kvalitní dřevo, říkají správci lichtenštejských lesů i v narážce na to, jakým způsobem se lesy obnovují v Česku.

Alfred Liechtenstein ví, že oproti česko-rakouskému pohraničí má Štýrsko v rakouském vnitrozemí velkou výhodu. Na jih od Dunaje výrazně více prší a zdejší lesy jsou také díky horskému terénu ve vyšší nadmořské výšce – přičemž obojí kůrovci neprospívá.

Les budoucnosti

„To se ale může změnit,“ připouští. Pokud by se klimatické podmínky ještě víc odchýlily od toho, na co je Štýrsko zvyklé, je na problém zaděláno i tady.

„To, co nám tu roste, jsou všechno české stromy. Na konci 19. století byla zdejší oblast masově odlesněna, kvůli ocelářství, které potřebovalo spoustu energie. A v Česku se dala výhodně koupit semena, Teď, po sto letech, už to prostě tak dobře nefunguje,“ potvrzuje, že i v Rakousku se stejně jako v České republice vede debata o tom, jak by měl vypadat „les budoucnosti“.

A podobné jsou i závěry expertů – má být druhově pestřejší, ne jen ze samých smrků. Do roku 2100 by proto mělo v rakouských lesích výrazně přibýt dubů, buků, ale i modřínů nebo jedlí. Ty by se měly lépe vypořádat jak se suchem, tak s projevy extrémního počasí a bouřemi.