Rakouská Tisková rada nedávno rozhodla, že vydavatel časopisu Falter porušil Etický kodex rakouského tisku tím, že se dopustil paušálního odsudku a diskriminace osob ze severní Afriky. Tohoto jednání se měl dopustit uveřejněním titulní stránky, která se vztahovala k sexuálním útokům skupin mužů o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem. Špatné rozhodnutí, polemizuje s verdiktem Tiskové rady právník Aleš Rozehnal v textu pro HlídacíPes.org. 

Titulní stránka (viz úvodní úvodní reprofoto) sestávala z kresby, která je vyvedena v černo-bílých barvách a je na ní vyobrazeno pět plačících žen se světlými vlasy, které jsou obklopeny a smýkány 40 – 50 muži. Všichni tito muži mají tmavé vlasy a výrazné tmavé obočí. Jejich obličeje se jeden od druhého výrazně neliší. Dále je na kresbě zobrazen policista se světlými vlasy a pletí, který vláčen několika muži pryč od sexuálních útoků.

Tisková rada v akci

Podle Tiskové rady jsou tím, že mají více nebo méně stejné obličeje, tmavé vlasy a výrazné tmavé obočí, tito muži představeni v kontextu událostí v Kolíně nad Rýnem jako prototyp muže ze severoafrického, popř. arabského prostředí.

Prostřednictvím této uniformity je čtenářům sugerována představa, že se nejedná o jednotlivé osoby, ale o homogenní skupinu, jejíž členové se chovají stejně. Z toho mohl čtenář získat dojem, že sexuální obtěžování žen v Kolíně nad Rýnem nebylo činem jednotlivých osob nebo skupin osob, ale je typické pro muže ze severoafrického, popř. arabského prostředí.

Tím se podle Tiskové rady dopustil časopis generalizace a mohl vyvolat dojem, že všichni muži ze severoafrického prostředí se chovají k ženám v Evropě nekorektně. Vytváření takového dojmu je pak jejich paušálním odsudkem a diskriminací.

Tisková rada je samosprávným orgánem rakouského tisku, jejímž úkolem je dohlížet mimo jiné na etiku publikovaných článků.

Der Falter je rakouský týdeník, který vychází od roku 1977 a je považován za profesionální alternativní časopis. Der Falter je zaměřen levicově liberálně. Zabývá se rovněž investigativní žurnalistikou.

Právo na šok či urážku

Citované rozhodnutí je příkladem absolutně nesprávného chápání paušálního odsudku a diskriminace osob v médiích. Předmětná kresba na titulní stránce byla uměleckým dílem a na uměleckou svobodu projevu není možno nahlížet stejně jako na politickou svobodu projevu.

Umělecká svoboda projevu více než politická svoboda projevu zahrnuje právo šokovat, znechutit, útočit či urážet. Svobodná společnost je založena na principu, že každý má právo volby, jaké umění nebo zábavu chce či nechce užívat, být jí vystaven, nebo jí tvořit.

Stát nemůže limitovat umělecký projev za to, že je názorově vyhraněný, protože pouze posluchač, čtenář či jiný uživatel umění nebo zábavy rozhodne o tom, zda je dílo útočné, nechutné nebo špatné.

Každý pozná rozdíl mezi realitou a fikcí vyjádřenou v umění. Vliv umění a zábavy na názory občanů je minimální ve srovnání s výchovou, vzděláním či osobní zkušeností. Pokud se někomu názory obsažené v uměleckém díle nelíbí, je třeba s nimi polemizovat, ale nikoli je umlčovat. Umění musí být podrobeno spíše sociální, nežli právní kontrole.

Čtěte též:

Báseň urážející Erdogana by v ČT do vysílání nepustili. Stíhání německého komika přesto není na místě

Zveličující karikatura? Nikoliv – ilustrace události

Navíc je skutečností, že sexuálních útoků na ženy v Kolíně nad Rýnem se dopouštěly převážně osoby ze severní Afriky. To vyplývá jak ze zpráv policie, tak ze zpráv očitých svědků a poškozených, ale i z fotografií pořízených na místě samém. Tato skutečnost musí být proto pravdivě a nezkresleně prezentována.

Proto se nejednalo o zveličující karikaturu, ale o zobrazení skutečné události ve formě ilustrace. Titulní stránka byla tedy pouze uměleckým ztvárněním skutečné události, kterým nebyl nikdo bezdůvodně odsouzen ani diskriminován.

Pokud se osoby dopouštění nemorálního či protiprávního chování, je výsostným právem média takové jednání odsoudit a není možno tuto skutečnost skrývat poukazem na zákaz paušálního odsudku a diskriminace.