Ale je v tom i bod naděje, že se křivky dříve či později začnou kulatit. Až na pár mašíblů, o kterých bychom rádi napsali, že jsou to trollové, ale oni budou spíš jen hlupci, budou fungovat ona základní pravidla – sociální distancing, dezinfekce, roušky, plánování zbytečných pochůzek, home-office, mytí rukou.

Když premiér říká „nestrašte se“, má na mysli „nestrašte mě“. Podle zpráv z jeho okolí je vyjukaný především on sám. Ať už z obav o své zdraví nebo o osud nejlepšího projektu, jaký kdy vymyslel, dříve známého pod názvem Vláda České republiky. To je také důvod, proč se Babiš uchyluje ke zjevným lžím.

„Dám vám pozitivní zprávy, které česká média, potažmo ČT nevysílá. První zprávou je, že včera na COVID-19 nikdo nezemřel,“ řekl Babiš v neděli ve svých Čaulidech. Nebyla to pravda. A nebyla to dokonce pravda už v okamžiku, kdy Babiš tato slova vypouštěl. V neděli večer už byl známý jeden případ úmrtí, postupně toto číslo vystoupalo na šest.

„Tolik, co my testujeme, nikdo netestuje,” hlásá do světa Babiš. Je to naopak. V přepočtu na počet obyvatel je v Evropě jen šest zemí, které testují méně.

A tak dále.

Naděje… tu je

Co na to Jung a jeho teorie stínu? „V důsledku nevědomosti o druhé stránce vzniká velká vnitřní nejistota: člověk dobře neví, kdo je, někde se cítí méněcenný, ale nechce vědět kde, a touto novou méněcenností zvětšuje méněcennost už existující. Z této vnitřní nejistoty vyplývá prestižní psychologie hysterika, ,dělání dojmu‘, předvádění a vnucování zásluh, nikdy neutuchající touha po uznání, obdivu, souhlasu, oblíbenosti. Z této vnitřní nejistoty vyplývá rovněž vychloubačnost, domýšlivost, arogance, drzost a netaktnost.“

V naší situaci nuceného nicnedělání máme jednu jistotu. Pokud budeme trpěliví, určitě se to otočí. Snad se do té doby stát a zdravotnictví nezhroutí. Naše úvaha má ovšem i přiznanou slabinu: Je totiž možné, že se Babiš a spol. sami natolik vystraší, že do veřejného prostoru znovu vrhnou baterii dalších a dalších opatření a restrikcí, vedených snahou epidemii zkrotit hned, teď a tady. Žádná taková samozřejmě neexistují, odezdikezdismus nefunguje. Opatření nebudou mít kýžený okamžitý efekt, protože je na ně pozdě. Ale když se nedostaví efekt, začnou se druhý den vymýšlet jiná a tak dál, až do úplného vyčerpání.

Pro nás je v tom jediná zpráva: Buďme na ně hodní, může je to napadnout kdykoli. Nestrašme je, mají svých starostí dost. Ale zase se nenechme obelhávat.

„Zastíráním pravdy se žádná hysterie nevyléčí, a to ani hysterie jednotlivce, ani hysterie národa. Můžeme však o celém národě říci, že je hysterický? Můžeme i nemůžeme tak učinit ve stejné míře jako v případě jednotlivce. Ani nejpomatenější člověk není pomatený totálně,“ píše Jung.

Dodává ovšem, že nemálo funkcí je u takto postiženého člověka/národa ještě v normálním stavu: „Může mít dokonce období, ve kterých je docela normální. O co víc to tedy platí v případě hysterie, kde vlastně existuje jen zveličování a přehánění na straně jedné a oslabení až přechodné ochromení na straně druhé. Hysterik je i přes svůj psychopatický stav téměř normální. Lze rovněž očekávat, že mnohé části psychického těla národa jsou naprosto normální, i když celkový vý­sledek nemůžeme označit jinak než jako hysterický.“

Čili nějaká naděje tu je. A na všechno ostatní je tu, jak řečeno, lexaurin.