ANALÝZA. V novinách jsou kraviny, Rittig je zas nevinný. Parafráze někdejšího písňového textu skupiny Plexis („V novinách jsou kraviny, Sid Vicious byl nevinný“ odkazuje ke králi punkových průšvihářů, frontmanovi Sex Pistols Sidu Viciousovi) nám ukazuje, jak velké zmatení ve veřejném prostoru i hlavách některých kolegů novinářů způsobuje potřeba dokonat Velkou protikorupční revoluci: Je třeba zavřít Iva Rittiga!

Ve čtvrtek to zase nevyšlo.

Pražský vrchní soud potvrdil osvobození Iva Rittiga v případu úniku tajných zpráv BIS. Spolu s ním si zprošťující rozsudek vyslechla i Jana Nagyová nebo advokát David Michal. Připomeňme, že jde o jednu z kauz nastartovaných razií na Úřadu vlády v roce 2013 a že v ní jde mimo jiné i o prostorové odposlechy a jejich použitelnost v jiných kauzách, než ve kterých byly pořízeny.

Právě této lince se budeme v našem textu věnovat.

Chyťte Rittiga!

O odposlechy jde v kauzách spojených s Ivem Rittigem až v první řadě. Konkrétně o ty prostorové, pořízené kdysi v pražském hotelu Ventana. Policie k jejich pořízení dostala svolení, když prošetřovala bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka. Jeho stíhání bylo už pravomocně zastaveno a v tuto chvíli se spíš řeší, jak velké odškodnění si za své vláčení spravedlností odnese. Policie si ovšem z této kauzy vytáhla jiné, které se točí kolem Rittiga. A z odposlechů upletla stíhání.

Soudy se teď nemohou shodnout, zda takové odposlechy povolit jako přípustný důkaz.

V jiné Rittigově kauze – údajném tunelování pražského Dopravního podniku – naopak soudy odposlechy nepřipouštějí. Pražský městský soud loni obžalované zprostil, před prázdninami ovšem vrchní soud verdikt zrušil a nařídil nové projednání. Ovšem ani vrchní soud v této věci použití odposlechů nedovolil.

Pěkný zmatek, že?

A teď to nejlepší. Před pár dny vyšlo v některých českých médiích několik článků, které měly až bombastické titulky. „Přelomový verdikt. Odposlechy, které při šetření jiných kauz odhalí další trestnou činnost, lze využít jako důkaz“ – napsaly Hospodářské noviny. „Průlomový verdikt: Odposlechy jsou důkaz, i když pocházejí z jiné kauzy“ – přidalo se počátkem tohoto týdne Právo.

O jaký průlomový verdikt jde? A jde skutečně o přelom?

Ani ne, což bystřejší čtenář pochopí, když si důkladně přečte právě zmíněné články.

Všechny ty přelomy a průlomy

„Nejvyšší soud ukončil debatu, zda a za jakých podmínek mohou být použity jako důkaz odposlechy, které sice nařídil soud, ale k odhalení úplně jiné trestné činnosti, než jakou nakonec zaznamenaly. Takové odposlechy jsou klíčovým důkazem v řadě závažných kauz, ale někteří soudci je odmítají uznávat. Třeba i v případech spojených s politickým podnikatelem Ivem Rittigem.“

Těmito slovy začíná text v Hospodářských novinách. Vyžaduje to menší korekci.

Nejvyšší soud debatu neukončil, ta se na něm teprve pomalu rozbíhá.

Detailněji o tom pojednává druhý zmíněný text, který rovněž pracuje s pojmem „přelomový“ a popisuje verdikt Nejvyššího soudu z počátku září, který má údajně sjednocovat praxi v užívání odposlechů a povolovat je. Verdikt zatím nebyl Nejvyšším soudem zveřejněn, v textu deníku Právo je jako zdroj informace citován žalobce z kauzy Nagyová-Rittig Rostislav Bajger – což nám může dát určité vodítko, kterým směrem mají být dosud neveřejné informace využity. „Prostorové odposlechy se jednoznačně definovaly, jednoznačně jsou použitelné,“ říká Bajger v Právu. Stejný Bajger, který o pár dní později stál jako státní zástupce v soudní síni v kauze Nagyová-Rittig – a neuspěl.

„Senát č. 7 Nejvyššího soudu nyní považoval za nutné vyjádřit se k dané problematice jednoznačně a dospěl k závěru o zásadní procesní použitelnosti záznamů povolených soudcem v jiné věci,“ napsal soudce Josef Mazák podle Práva.