Profesor Leo Ralph Chavez: Vlna nenávisti v USA zasáhla všechny
ROZHOVOR. Americká společnost se po prezidentských volbách jednoznačně rozbouřila. Přestože média nejvíce rozebírají muslimy a mnoho pozornosti strhavají incidenty s černošskou populací, latinskoamrická menšina zažívá tato příkoří dlouhodobě. O problémech Mexičanů a latinos celkově v USA jsme mluvili s profesorem Chávezem, vysokoškolským profesorem a expertem na demografii latinos a imigraci.
- V jaké pozici jsou momentálně latinos v USA, v porovnání s jinými menšinami jako Asiaté nebo Afroameričané?
Demograficky docela dobře. Latinos celkově jsou největší menšinou v USA, už jsou početnější než Afroameričné. U latinos je problém určitá regionalita, rozdílnost. Máte lidi z Mexika, Salvadoru, Portorika, Kuby, spoustu rozdílných lidí. Každým se v některých oblastech daří lépe, jinde zase hůř. Je třeba taky vzít v potaz, v jaké oblasti ti lidé žijí, jaké měli státní zázemí, jakou mají kulturu, těch proměnných je tolik, že se nedají dát dohromady. I když si vezmete jen Mexičany – pokud je to dlouhodobý obyvatel Kalifornie, to je něco úplně jiného než nový imigrant žijící v Georgii, nebo v Alabamě, kde mají latinos dlouhou historii, zejména Mexičané. Kalifornie ale také bývala součástí Mexika, to je třeba zohlednit.
Takže ta otázka není úplně jednoduchá. Demograficky se jim vede dobře. Politicky, to už je něco jiného. Spousta z nich sou uprchlíci, někteří navíc nezdokumentovaní, a ani všichni legální ještě nezískali americké občanství. Z politického hlediska to hodně bude záviset na další generaci. A to je hodně pomalý přerod. Na některých místech, jako je Kalifornie, to jde docela rychle, jinde naopak hrozně pomalu. Třeba tam, kde žiji, v Santa Aně, tam je celá městská rada složená z latinos. Úplně všichni. Amerika je ale prostě moc velká a její regiony moc rozdílné.
- Jak se v téhle diverzitě vyznají Američané? Vnímají ty rozdíly, nebo je pro ně každý jen „další Mexičan“?
Jo, takové věci se stávají. Hodně to záleží na konkrétních lidech, někteří se vyznají, někteří jsou prostě jen hrubí. Zábavné ale je, že například i mezi Mexičany najdete takové lidi, kteří tohle poslouchají, a pak sami nedělají rozdíly třeba mezi lidmi ze Salvadoru a Guatemaly. Obecně hodně lidí vnímá na jihozápadě latinos jako Mexičany, je to koneckonců dominantní populace, ale objevují se takové drobnosti, které lidi navádí. Rostou u nás salvadorské restaurace, podniky zaměřené na kuchyni z různých zemí, i Mexičané už otevírají podniky podle jejich regionálních kuchyní, ne jen klasický tex-mex. Ale to je hlavně typické pro Kalifornii, mimo ni to pořád zůstává docela obecné. Takže ano, v jiných oblastech je pro lidi snadné latinos takhle generalizovat.
- Rasové napětí je v USA znát. Jak se veřejnost staví k této rétorice, že každý Mexičan je nebezpečný kriminálník?
Průzkumy, které provádí politologové, většinou ukazují, že lidé jsou spíše pro to, aby se minoritám dávalo plné občanství. Momentálně ale administrativa jedná ve prospěch své voličské základny, což není ta většina z průzkumů, menší část Američanů věci jako deportace skutečně vyžaduje. Tímto způsobem naše administrativa bohužel funguje – oblasti s nízkou populací nebo nízkou ekonomickou produktivitou mohou mít nepřiměřeně velký volební podíl hlasů. Jako u Trumpa – většina společnosti s ním nesouhlasí, ale menšina byla schopná ho zvolit. Většina lidí skutečně nechce deportace, rozdělování rodin, chtějí pro ně občanský status, samozřejmě pokud to jsou slušní lidé dodržující zákony. Tohle ale Trumpa nezajímá, ne tihle lidé. Jeho zajímá jeho elektorát.
- Trump často mluvil o přímé imigrační krizi. Je ta situace kritická, nebo naopak klidnější?
Celá tahle situace je záležitostí strachu a percepce. Statisticky je množství Mexičanů, kteří přicházejí do USA, přiměřeně stejné, v některých obdobích dokonce nižší. Větší nebezpečí bych viděl v tom, že pokud už nebude přicházet tolik Mexičanů, začnou někteří lidé vykreslovat jiné skupiny jako nebezpečí – třeba Guatemalce nebo imigranty ze Salvadoru. Mexičané ale zatím drží pozici v představách. Když řeknete „ilegální“, většině Američanů se v hlavě sepne „Mexičan“. Ale ta představa, že jich přichází víc a víc, prostě není pravdivá. Dokonce i ta, že k nám přichází více muslimů. Většina jich pochází ze Středního východu, a tam to trvá roky, než se dostanou přes americký systém víz. A Trump ten proces ještě zpomalil. Ano, spousta lidí opouští Sýrii, ale to neznamená, že míří do USA. Úplně prozaicky – je snazší dostat se do Německa nebo Francie než do USA.
- Stávají se latinos terčem zločinů z nenávisti, rasově motivaných útoků?
Ano, myslím, že zvolení Trumpa s sebou přineslo spoustu takových excesů, zejména vůči latinos. Ale terčem se stává každý, kdo vypadá jen trochu cize. Většinou to naštěstí začíná a končí u takového toho pokřikování „Táhni domů, imigrante!“. Toho latinos zažívají spoustu. I muslimové, dokonce i Židé, ta vlna zasáhla v poslední době i Židy.
- Myslíte, že zvolení Trumpa znovu vyneslo na povrch ideu bílé Ameriky?
Myslím, že Trump svým zvolením a svým vystupováním posílil spoustu lidí, kteří by si netroufli něco takového říkat nahlas, na veřejnosti. Teď ale začala převládat představa, že se to smí. Alespoň u některých lidí, většina tuhle ideu nesdílí a takovéhle nápady odmítají. Slyšel jste o incidentu při muzikálu Hamilton? Při jedné inscenaci se stalo, že během pasáže, kdy herci na pódiu zpívají „Immigrants – we get the job done!“, se nějaký muž zvedl ze sedadla a zařval „Trump vyhrál, tak už se s tím smiřte!“. V hledišti se strhla hádka a toho muže vyvedli ven. Chci tím říct – koho by tohle kdy napadlo? Křičet něco takového v divadle? Někteří lidé se tedy cítí natolik jistí, že šíří tuhle ideu. Ale všeobecný názor to není.
- V souvislosti s latinos je asi nejznámější idea Trupova zeď na mexické hranici. Jak to lidé vnímají? Jako faktickou ochranu hranic nebo spíš jako nějakou metaforu?
Myslím, že většina podporovatelů Trumpa spíše sdílí tu představu uzavřené Ameriky. To už ale sahá docela do historie, nic převratného to není. Už dříve existovali Minutemen, profesionální domobrana, co mimo jiné hlídala hranice. Problémem je taky to, že spousta Američanů vnímá globalizaci jako problém. Spousta věří, že globalizace v mnoha oblastech poškodila Ameriku, že kvůli tomu USA nemohou soupeřit s ostatními velmocemi, a právě na tomhle Trump svoji rétoriku výborně postavil. Hraniční zeď představuje jasný odpor vůči globalizaci a taky se stala symbolem boje Američanů za jejich „vytrácející se“ privilegia.
Související články
Demagogie je vrozený problém demokracie. Ale my jsme dovolili, aby se z ignorance stala přednost
Navíc jsme něco podobného už v minulosti zkoušeli, a problémy byly stejné jako ty, na které upozorňují odborníci: Je to drahé a nepraktické. Kamerové systémy kolabovaly s první velkou písečnou bouří. Pak jsme zkoušeli pozorovací systém založený na dronech, který stál miliony dolarů a narazil na stejný problém. Navíc na hranicích máte lidi, kteří tam mají farmy, které vlastnili po několik generací. Takoví lidé se půdy nevzdají jen tak.
- To jsou ale všechno problémy, které nastaly se stavbou hraničního plotu za éry George Bushe. Co vede lidi k tom, aby si mysleli, že to tentokrát půjde?
To je jednoduché – tu hranici nikdy neviděli. Neví, jak to tam vypadá. Všechno, co slyší, jsou proslovy o tom, jak jsou „pod útokem“ a že musí „začít bojovat“, aby ochránili sebe, svá práva a svůj stát. Zeď ale ve finále skončí jako symbol tohoto odporu, podle mě se nikdy nepostaví. Navíc, žádný ze senátorů a státních zákonodárců, kteří žijí poblíž hranic, Trumpovu ideu nepodpořili. Vědí, že by to prostě nešlo. Navíc jsou tu enviromentální zákony, takové stavby jsou destruktivní. Když se stavěl Bushův plot, pamatuji si články o tom, kolik zákonů o životním prostředí museli obejít nebo prostě a jednoduše zrušit. A nejde jen o životní prostředí, hranice v takovémto chápání narušují ekologii, ekonomiku, společnost v dané oblasti. Hranice jsou vlastně o vztazích mezi dvěma zeměmi. A hranice už ze své definice odděluje dva celky. Snažit se tu zeď opravdu postavit by bylo vlastně nemorální. Byla by to ekologická, ekonomická i společenská katastrofa.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
13 komentářů
Tak pokud je mi známo, jeden z problémů, které vidí Američané u těch latinos, je také ten, že oni se prostě odmítají ztratit v tom americkém „melting potu“, že zatímco třeba přistěhovalci z Evropy většinou po pár generacích (ne-li už v druhé) prakticky ztratili svoji původní identitu a stali se anglicky mluvícími Američany, tihle si svojí identitu, včetně španělského jazyka, zachovávají. – – – A když jsou tu zmínky o demografii… Tak on je fakt, že podobně jako Evropané mohou pociťovat jistou „xenofobii“ vůči muslimům a Afričanům kvůli jejich vysoké porodnosti v posledních dekádách, tak totéž mohou Severoameričané pociťovat vůči Latinoameričanům… Vždyť právě pro USA sousední Mexiko… To je země, kde někdy ke sklonku 50.let žilo cca 30 milionů obyvatel a dnes, po nějakých 60-ti letech, cca 120 milionů. – – – Je třeba ale uznat, že mexické vlády si tenhle problém už před desetiletími uvědomovaly. A celosvětově, ty vlastně opačné problémy v těch a těch zemích a snahy o jejich řešení byly dobře znatelné třeba v 80.letech. A tak zatímco na jedné straně Kohl v Západním Německu, Mitterand ve Francii nebo třeba Ceausescu v Rumunsku se snažili o pozvednutí porodnosti mezi svým obyvatelstvem, Mexiko, stejně jako některé země v Asii (Čína, Indie, Indonésie) vedly kampaně za její omezení. A když už jsem se dostal k tomu globálnímu měřítku, tak je nutné uznat, že dost úspěšná byla v tomto ohledu komunistická Čína – protože se uvádí, že její obyvatelstvo, více či méně podobně jako v případě evropských národů, dnes už v průměru stárne.
Vaše argumenty jsou založeny na desítky let starých a dávno vyvrácených základech.
Problém je, že celá myšlenka kolem toho, že vlády nějak dokáží regulovat porodnost je chybná. Jediné co dokážou je to zhoršit. Porodnost v rozvojových státech je vysoká z důvodu vysoké dětské úmrtnosti a dalších faktorů spojených s tím že se jedná o „rozvojovou“ zemi a které jsou nutné pro udržení populace. Při snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdravotnictví najednou nastává onen populační boom který se při dokončení přechodu na moderní ekonomiku samovolně stabilizuje. Snížení úmrtnosti umožňuje investovat více do dítěte, jeho vzdělání a další protože máte prakticky jistotu, že neumře. Proto nemáte potřebu mít více dětí. Efekt státní zásahů jako je ta vámi vychvalovaná politika jednoho dítěte v Číně je žádný nebo akorát situaci zhoršuje. Například v Číně vytvoření ohromného nepoměru mužů a žen který se bude srovnávat ještě mnoho dekád.
Tak teorií okolo problematiky může být více a přesně tomu, co popisujete, odpovídá např. taková mapka světa, stará cca 20 let a hovořící o čtyřech fázích tzv. demografické revoluce. Podle té za 1) tzv. státy po demografické revoluci, tj. státy již za vrcholem populačního růstu, byly představovány úplně celou Evropou (s výjimkou Albánie), Severní Amerikou, dále šlo o Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii, Nový Zéland, Kubu, Uruguay… 2) Státy v tzv. 2.fázi demografické revoluce, tj. státy, kde už by ten růst měl v blízké budoucnosti stagnovat, byly představovány drtivou většinou Latinské Ameriky, velkou částí Asie (včetně Turecka, dále Indie, Indonésie, Vietnam, atd.) i většinou států severní i jižní části Afriky. 3) Státy v tzv. 1.fázi demogr. revoluce, tj. státy, kde byl ten růst populace v plném proudu, byly představovány velkou částí tropické Afriky, ale patřily k nim i např. Pákistán, Irák, Sýrie nebo třeba Nikaragua. 4) Státy před tzv. demografickou revolucí, tj. státy, kde ten závratný růst populace měl teprve nastat, představovala další část té tropické Afriky (jako Etiopie, Angola ad.) a dále už jen Jemen a Afghánistán. To takhle přesně vím, protože tu mapku mám zrovna po ruce. – – – Tak samozřejmě, ty faktory jako rozvoj medicíny, který tu demografickou explozi podněcuje, a jistý stupeň modernizace a snad jisté „civilizovanosti“ (zdaleka nejen v materiálním slova smyslu, ale třeba i v ohledu vzdělání), který ji následně tlumí, jsou tu zcela rozhodující faktory. Ale otázkou může být, jak ten „přechod na moderní ekonomiku“ a s ním tedy prudký populační růst mohou dlouho trvat. – – – Jinak, i vzhledem k tomu, že mám/mohu mít nějaké jisté ponětí z různých zdrojů o růstu populace v různých zemích či částech světa klidně třeba už od starověku, dodal bych jen, že je hodně nápadné, že ten populační boom v těch tzv. rozvojových zemích nastal hlavně až v období po druhé světové válce, kdy třeba v Evropě ten růst (který byl ovšem v předchozích obdobích mnohem pozvolnější) začal naopak stagnovat. Je jasné, že se na tom obrovsky podílel rozvoj medicíny, který také prudce eliminoval kojeneckou/dětskou úmrtnost, která tam, už i proto, že se většinou jedná o země tropického či aspoň subtropického pásma, byla vždycky ještě o dost větší než v Evropě (a to víme, že tato úmrtnost bývala samozřejmě hodně vysoká v minulosti i u nás, a to dosti vysoká třeba ještě v polovině 20.století, kdy se i z těchto důvodů veškeré porodnictví u nás koncentrovalo do porodnic). – – – A k těm vládním zásahům… Že bych tu Čínu příliš vychvaloval…? Tak o čem píšete, to je mi známo. Tam šlo prostě o to primárně ztlumit další růst populace, jejíž počet se blížil miliardě… A aniž bych to chtěl nějak dále hájit (!), víme, jaké problémy v důsledku vysoké nebo naopak nízké porodnosti v uplynulých desetiletích mají jiné státy. Jako první příklad, tj. dopad vysoké porodnosti, bych uvedl právě Mexiko – neboť ti Mexičané migrují do USA vlastně i s jistou benevolencí mexických vlád (a existují i dohody mezi vládami USA a Mexika, které se týkají mexických občanů v USA, protože v Mexiku prostě pro ně není tolik pracovních příležitostí). Jako druhý příklad, tj. dopad nízké porodnosti, bych uvedl Německo – vždyť je známo, že jedním z argumentů pro masové přijímání migrantů do Německa je nedostatek pracovních sil pro velkou německou ekonomiku. A co si budeme namlouvat, vidíme, jak všeobecně spíše negativně jsou všelijaké tyhle migrace v tom dnešním globalizovaném světě vnímány.
Jestli bych si dovolil podat vlastní vysvětlení, tak důvod je ten že onen tradovaný melting pot už v USA dávno nefunguje, pro žádnou menšinu. Ten totiž fungoval po tu dobu, kdy se v USA musel každý starat „sám o sebe“ (resp. o svou rodinu), tudíž mu nic jiného než se integrovat nezbylo – aby mohl v rámci jakékoliv činnosti kooperovat se svým okolím. Zatímco v okamžiku kdy se spustily jak státem organizovaná sociální pomoc, a zejména starost o menšiny, náhle všichni zjistili že je výhodnější zůstat (ze své strany) segregovaný a stát se o něj (a mnohdy mnohem líp) postará.. Popřípadě bude mít jeho menšina (spíš její elity) mnohem větší vliv.
Abych nemusel jmenovat latinos, černochy, indiány, atd.. připomínám co jsem tu už psal – zhruba před půl stoletím se Robert Kennedy pokusil zlomit sílu mafie v USA – a byl okamžitě ukřičen uplacenými médii argumentem že přece tito ctihodní američtí Italové se přeci žádné trestné činnosti nedopouštějí a nelze je z nich vůbec podezřívat..
K těm menšinám tak nějak globálně…. Je fakt, že se s těmi menšinami na neoliberálním Západě nějak „roztrhl pytel“… Přitom mi přijde, když jsme u etnických, případně náboženských menšin, že se neuvažuje o tom, že se věci mohou měnit, že ti, kteří „včera“ byli marginální menšinou, „dnes“ už takovou zanedbatelnou minoritou ani zdaleka nejsou a „zítra“ se mohou stát prakticky rovnocenným soupeřem tzv. majority či dokonce převážit. Každopádně, v některých konkrétních regionech na jihozápadě USA latinos rozhodně žádnou menšinu nepředstavují, stejně jako třeba do roku 1945 Němci nepředstavovali žádnou menšinu v řadě konkrétních regionů v českomoravském pohraničí (Sudetech). Byla to asi hlavně vyšší porodnost, co způsobilo, že se v období po druhé světové válce Albánci změnili z menšiny ve většinu v jugoslávském/srbském Kosovu. Je to asi hlavně kolonizační politika Číny, co způsobilo, jak se uvádí, že v Tibetu již Číňané netvoří žádnou menšinu (tu tvoří původní Tibeťané), nýbrž většinu… Dala by se najít řada dalších konkrétních příkladů. Nakonec, přece i ti dnešní naši a evropští antiislamisté varují, jak by se mohla změnit situace v západní Evropě ve prospěch muslimů (a případně i snad obecně Afričanů), zvlášť když něco takového před lety naznačoval i člověk, kterého samotného lze k muslimům (a Afričanům) počítat – plukovník Kaddáfí. Ať si každý myslí co chce, ale zdá se, že projevují přinejmenším alespoň schopnost přemýšlet v širších dimenzích než ti, kteří, jako by snad nějak bláznivě posedlí, pořád operují s nějakými menšinami, menšinami…
Vlna národnostní nenávisti v USA trvá už delší dobu.Není dána nacionalismem,ten v USA nemá důvod existovat.Je dán neochotou nového etnika přijmout zásady soužití,které multinárodní USA ve svém vývoji přijaly.Největším problémem byli až donedávna Afroameričané.Teď to začínají být Jihoameričané.U prvních šlo o rovnoprávnost,u druhých o ekonomickou vyčůranost.Obojí usilovalo o uznání.Obojí o něj dál usiluje.V tak demokratické státě se jim to daří.
Zvolením prez.Trumpa se USA dostaly do velmi složité situace .Prez.Trump vsadil na bilé nespokojené Američany a ti ho zvolili prezidentem.Bývalý prez.Obama ,jinak pův. povoláním soc. pracovník,dostal USA na sestupnou trajektorii ve všech směrech.Nespokojení demokraté jen vyvolávají střety s prez. Trumpe,hrají ruskou kartou.Ukrajina ,která dělala vše pro zvolení Clintonové prezidentkou se ukryla do mlhy mlčení.USA jsou ve velmi nestabilní situaci drásané nenávistnými výpadydemokraty proti prez.Trumpovi za těžkou porážku v prez.volbách.Pro naše politiky je to situace ,která se dá přirovnat k rozbouřenému moři.Brexit k tomu a nikdo nechce jít palubu.Ona i EU je v těžkých problémech.Turbolentní situace jsou každodenní jistotou.Podzimní volby před námi a krátce na to prezidentské.Dosavadní prez. Zeman nemá zatím protikandidáta ,tím by mohl být ,kdyby se rozhodl senátor Čunek kandidovat.
Což o to, se segregovanými menšinami jsou všechny potíže – a dalo by se říct že úplně nejlepší postoj by státy udělaly, kdyby žádné menšiny neuvažovaly a ke každému občanovi se chovaly úplně stejně , bez ohledu na jakékoliv diferenciační menšinové hledisko. Jenže bohužel západní elity už se natolik zapletly do svých postmarxistických idejí, že toho nejsou schopny.
Ale co mne vyděsilo, je onen závěr, kdy pan „profesor“ rozvijí své teze o hranici státu. Prý „..Hranice jsou vlastně o vztazích mezi dvěma zeměmi. A hranice už ze své definice odděluje dva celky. Snažit se tu zeď opravdu postavit by bylo vlastně nemorální. Byla by to ekologická, ekonomická i společenská katastrofa.“
Jenomže hranice skutečně odděluje dva státy, je to jeden ze základních atributů státu, že tuto hranici dokáže vytýčit, ubránit i uchránit. Jestliže toto je dle pana profesora katastrofa, pak vlastně neuznává vlastní stát..
V tom je bohužel ten krutý omyl západních elit – domnívají se že mohou bezstarostně destruovat svůj stát – ale současně předpokládají že onen stát (resp. co z něj zbude) bude natolik stabilní, aby jim samotným mohl nadále a navždy zajišťovat jejich privilegované a jím financované postavení… Jenže takové perpetum mobile ještě nikdo nevynalezl,..A jak to perfektně pojmenoval pan Švandrlík „Ještě máme co jsme chtěli“..
„…pak vlastně neuznává vlastní stát…“ „…že mohou bezstarostně destruovat svůj stát…“ Tady může nastat také otázka, který stát pan profesor Chavez úplně nejupřímněji vlastně považuje za „svůj“ a „vlastní“. Na tom by nemuselo být nic tak neobvyklého. Problém dvou sousedních států a národů (i když je to v rozhovoru, i podle státních vlajek na té titulní fotografii, převáděno konkrétně od Mexičanů též na Středoameričany)… Vždyť víceméně srovnatelné problémů sousedů jsme měli, máme a ještě můžeme mít i v Evropě.
My už jsme se podstatné části státní suverenity vzdali když jsme vstoupili do EU a ještě navíc uznali schengen. Takže defakto bez souhlasu Bruselu své hranice chránit nemůžeme a nesmíme
Dobře… Ale i v rámci Schengenu přece dochází ke kontrolám státních hranic, zvlášť za nějakých mimořádnějších situací, a pokud se nemýlím, zcela bez ohledu na Brusel. A pak také… Nebyl bych si plně jist, zda tu takový stav platí, jak se říká, navěky.
Člověk je také součást přírody kde vítězí silnější a zákeřnější což platí pro nás jako pro USA. Na to, že USA vznikli vyvražděním původních obyvatel si nevede špatně a dokonce má nejlepší ústavu na světě. Je jen na bílých Američanech aby nedopadli jako jejich indiáni a nahradili je jiné národy. To platí i pro Českou republiku ale demografický vývoj k tomu směřuje. S tím kalkuluje velmi správně Rusko.
Tak nevím, jak samo Rusko je na tom demograficky líp než my nebo třeba západní Evropa… Není mi známo tedy, jak je to přesně teď, v posledních letech, ale taky se tady připomínalo (a mám pocit, že už to bylo za Putina), jak Rusové v průměru rychle stárnou a vymírají, přičemž to vymírání bylo ještě znatelnější o to, že průměrný věk dožití tam byl nižší než třeba v Německu (a i než u nás). Možná, že jediným, kdo se tam nějak rozmnožoval, byly zase muslimské menšiny. Ale je fakt, že se zdá, že Rusko vede z hlediska národního sebezáchovnější politiku než státy EU.