Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Bart Everson, zdroj

Prodej J&T Banky do čínských rukou může být faustovským obchodem

ANALÝZA. Čínská strana usiluje o nabytí podílu ve finanční skupině J&T, do níž patří J&T Banka. Jedná se sice o menší banku, ale vzhledem k tomu, že banky hrají klíčovou roli v národní ekonomice, je i taková akvizice citlivou záležitostí, píše v textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal. 

Čínská společnost CEFC rozeslala předžalobní výzvy, kterými chce zabránit zveřejňování informací o tom, že představitelé CEFC působili v propagandistické platformě politického oddělení Čínské lidové armády, Čínské asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC).

Jako důvod uvádí mimo jiné to, že tyto informace mohou „ohrozit schválení transakce – nabytí podílu ve skupině J&T – ze strany příslušných regulátorů”. Tvrzení o působení předsedy představenstva Chana Chauta CEFC v údajně CAIFC není pravdivé a není objektivně doložitelné.

Klíčem je J&T Banka

Příslušnost pana Chana k šanghajské pobočce CAIFC byla přitom ještě nedávno uváděna v jeho oficiálním medailonku na stránkách Smíšené česko-čínské komory, který byl nicméně nedávno změněn.

Připomíná to události z první poloviny tohoto roku, kdy CEFC rozeslala sérii předžalobních výzev médiím, které psaly o členství Jie Ťien-minga, spolumajitele CEFC a také poradce českého prezidenta Miloše Zemana, právě v CAIFC.

Minimálně ve dvou oficiálních životopisech, z nichž jeden byl zveřejněn samotnou CEFC se přitom členství Jie Ťien-minga v propagandistické platformě objevovalo. Dokumenty, které Jie Ťien-mingovu minulost v CAIFC potvrzovaly, CEFC následně odstranila.

Na jednu stranu by se celá záležitost dala odbýt radou adresovanou představitelům CEFC, že opakování anekdoty neučiní anekdotu vtipnější. Situace je však vážnější v tom, že čínská strana usiluje o nabytí podílu ve finanční skupině J&T, do níž patří J&T Banka.

Co chtějí Číňané koupit (pro zvětšení klikněte)

J&T finance group se-final

©©

Investice opačným směrem

Jedná se sice o menší banku, ale vzhledem k tomu, že banky hrají klíčovou roli v národní ekonomice, je i taková akvizice citlivou záležitostí.

Otázka tedy zní, zda je něco špatného na tom, pokud významný podíl v české bance nabyde společnost ovládána lidmi spojenými s čínskou rozvědkou, když přinese jejím majitelům obrovskou sumu peněz.

Čínské společnosti přitom již ovládají například přístav Piraeus nebo maďarské chemické závody BorsodChem. Může tedy být akvizice J&T Banky do budoucna problematická?

Pro čínské společnosti nejsou zahraniční investice pouze obchodním rozhodnutím, ale také plněním politického pokynu rozšiřovat se do zahraničí, který byl vydán v roce 2000 a znovu potvrzen dvanáctým pětiletým plátem pro léta 2011 až 2015.

Čínské investice jsou pro evropské země něčím novým. V průběhu dvacátého století plynuly investice takřka výlučně z rozvinutých zemí do zemí rozvíjejících se. V minulém desetiletí se však situace změnila.

Nastal velký rozmach investic rozvíjejících se zemí, které ale směřovaly opět do rozvíjejících se zemí. Jako příklad mohou sloužit indické investice v Brazílii nebo čínské investice v Africe. Zcela nedávným fenoménem je pak to, že rozvíjející se země, zejména Čína, začaly investovat do zemí rozvinutých.

Komunistický stát jako investor

Další novinkou čínských investic v Evropě je povaha politického režimu, v němž fungují čínští investoři. Sovětský svaz na Západ neinvestoval, i když se jednalo o podobně autoritářský stát, jako je dnešní Čína.

Mírou autoritářství však podobnost končí. Hospodářským systémem Číny je “kapitalismus se socialistickým charakterem”, ale míra, do jaké čínská komunistická strana kontroluje soukromé a kvazisoukromé společnosti není zcela zřejmá.

Podle odhadů pochází 66% zahraničních čínských investic z podniků vlastněných státem.

Ve většině zemí je investice čistě obchodním rozhodnutím. V případě Číny, kde stát vlastní podíly v mnoha investorech, existuje podezření, že tyto společnosti budou jednat spíše tak, aby splnily strategické cíle Číny, než aby se jednalo pouze o maximalizaci jejich zisku.

Podle stále platné Smlouva o přátelství a spolupráci uzavřenou v roce 1957 s Čínskou lidovou republikou patří Čína mezi přátelské státy České republiky. Na druhou stranu Čína investuje ve státech, s nimiž máme problematické vztahy, jako je Korejská lidově demokratická republika nebo Irán. Z tohoto důvodu může existovat obava ze špionáže a zneužití domácích technologií.

Čínský tlak na status „tržní ekonomika“

Čínské investice v Evropě umožňují čínským společnostem globální růst. Na tom by nic špatného nebylo. Tyto investice budou však zcela jistě podporovat čínský export, a to prostřednictvím distribuce a služeb, což bude zvyšovat nerovnováhu v obchodní bilanci a negativně ovlivňovat domácí zaměstnanost.

Soutěž o čínské investice mezi jednotlivými evropskými zeměmi může také vést ke změně politiky těchto zemí např. ve vtahu k Tibetu, Tchaj-wanu nebo lidským právům v Číně. Stejně tak může vyústit v podporu zrušení zbrojního embarga ve vztahu k Číně.

Důvodem těchto úvah může být příklad přiznání statusu tržní ekonomiky Číně. Již v  roce 2011 Čína požadovala přiznání tohoto statusu výměnou za koupi dluhů států Evropské unie. Česká republika tomuto požadavku zatím odolává.

Stejně odolává i Evropská unie, a to i přes nátlak Evropské komise. Island jí však tento status přiznal v roce 2012 výměnou za zahájení rozhovorů o smlouvě o volném obchodu a příslib investic.

Obchod s ďáblem

Obavu také přináší to, že čínské investice a společnosti vedené čínskými manažery zavedou do Evropy čínské pracovní modely. To se ukázalo např. v případě akvizice přístavu Piraeus, kdy i místní společnosti, které neměly čínské manažery, byly ovlivněny čínským snižováním ceny práce a zaměstnaneckých práv.

Za zmínku stojí také to, že Čína odmítá v investicích reciprocitu. Dokonce i nedávný primární úpis akcií společnosti Alibaba, která je kombinací Amazonu, eBaye a slevomatu a je na prvním místě v žebříčku technologických společností, na newyorské burze, byl svého druhu podvodem, protože se neupisovaly akcie společnosti Alibaba, ale akcie schránkové společnosti z Kajmanských ostrovů, která je pouze smluvním partnerem Alibaba.

Důvodem je čínský zákaz zahraničních investic do technologických společností.

Evropské země mají čínským společnostem mnohé, co nabídnut. Jedná se zejména o značku, reputaci, přístup k technologiím, kvalifikované práci, infrastruktuře a obchodu. Čínské společnosti mohou na oplátku evropským společnostem přispět potřebnou hotovostí.

Je ovšem otázka, zda se nejedná o faustovský obchod.


Projekt Pavučiny byznysu podpořil Karel Janeček.   Janecek-logo

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

3 komentáře

  1. petrph napsal:

    Ten faustovský podvod už přece u nás dávno proběhl, před 25 lety, kdy jsme u nás v rámci takzvané privatizace levně rozprodali a rozdali všechny naše státní podniky včetně bank. Bez jakékoli kontroly komu, jaké má záměry co s tím bude dělat,a jaké má kontakty na koho.
    S pohledem zpátky, kdyby to už tenkrát koupili Čínani, zaplatili by za to státu víc a ještě by se o ty podniky i banky starali aby nezkrachovaly

    • Petys napsal:

      A pracovali bychom jako kuliové 12 hodin denně 6 dní v týdnu za čínskou mzdu a za remcání by vás zavřeli jak v Číně. Bingo!

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Petysové určitě, možná by byli i ve vězení.

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaMediální Gramotnost